RECENZE: Jako nabitý je Billy Elliot v Plzni

V sobotu 11. května 2019 proběhla v plzeňském Divadle J. K. Tyla premiéra úplně prvního českého nastudování muzikálu Billy Elliot v režii Lumíra Olšovského. Stalo se tak na den přesně 14 let od oficiální premiéry na londýnském West Endu. Událost, kterou si většina muzikálových fanoušků dlouhé roky neuměla ani představit.

FENOMÉN JMÉNEM BILLY ELLIOT

Myšlenka k napsání muzikálu vyprávějícího příběh jedenáctiletého chlapce z hornické rodiny, jenž si navzdory odporu okolí i nepřízni osudu touží splnit svůj sen stát se tanečníkem, vznikla prakticky ihned poté, kdy Elton John v roce 2000 zhlédl film Billy Elliot (tehdy ještě pod jeho festivalovým názvem “Dancer”) na filmovém festivalu v Cannes. Příběh Billyho Elliota ho natolik zasáhl hlavně proto, že v malém Billym viděl z velké části i sám sebe. Stejně tak jako Billy Elliot, i Elton John se v dospívání potýkal s nepochopením svého otce, když se rozhodl následovat svůj sen stát se hudebníkem. Dle svých slov tehdy opouštěl sál doslova v slzách a když se poté setkal na afterparty festivalu s jeho tvůrci, scénáristou Lee Hallem a režisérem Stephenem Daldrym, zazněla první nadšená slova o budoucím muzikálovém zpracování.

(mr)

V hlavní roli stejnojmenného filmu se tehdy poprvé na filmovém plátně objevil herec Jamie Bell (diváci ho momentálně mohou vidět i v novém životopisném filmu o Eltonu Johnovi Rocketman), poté co se mu podařilo vyhrát náročný konkurz mezi více než dvěma tisícovkami chlapců. Jamie má s osudem Billyho Elliota taktéž mnoho společného. Jako malý chlapec vyrůstal v taneční rodině, jeho babička, matka i sestra byly tanečnicemi a když se i on v tanci zhlédl a začal se mu věnovat, byl ve svém okolí jediným chlapcem a často se kvůli tomu potýkal s výsměchem okolí.

Dojemný film o malém tanečníkovi získal mnohá filmová ocenění, tři nominace na Oscara a především srdce spousty diváků.

Muzikálové zpracování Billyho Elliota mělo premiéru na jaře roku 2005 ve Victoria Palace Theatre na Londýnském West Endu s rekordním rozpočtem 5,5 milionu liber. Vedle Eltona Johna, který k muzikálu během pouhých dvou týdnů složil nádhernou emotivní hudbu, jsou pod dílem podepsáni scénárista Lee Hall, choreograf Peter Darling a televizní, filmový a divadelní režisér Stephen Daldry. Všichni tři jmenovaní spolupracovali již při vzniku filmu.

Ihned po premiéře se muzikál Billy Elliot setkal s ohromných úspěchem jak u odborné, tak i laické veřejnosti a před vyprodaným hledištěm Victoria Palace Theatre se hrál plných 11 let až do dubna roku 2016, kdy po 4600 odehraných představeních proběhla jeho velkolepá derniéra, z důvodu nutné rekonstrukce Victoria Palace Theatre.

V návaznosti na obrovský úspěch v Londýně se Billy hrál, či hraje, takřka po celém světě. První zahraniční zastávkou byla v roce 2007 se stejným tvůrčím týmem a s o nic menším úspěchem Austrálie, kde se Billy hrál nejprve v Sydney a poté v Melbourne. V současné době se v Austrálii připravuje výroční tour po významných Australských městech, premiéra je plánována na říjen 2019 do Sydney. V roce 2008 se pak muzikál dostal i na slavnou Broadway, kde se v Imperial Theatre hrál více než tři roky a odehrálo se přes 1300 představení.

Šimon Fikar, Miro Grisa, Jakub Průcha (mr)

Muzikál získal po celém světě nespočet významných divadelních ocenění, včetně 5 Olivier Awards, 10 Drama Desk Awards a 10 Tony Awards. James Lomas, George Maguire a Liam Mower, první tři chlapci, kteří na West Endu Billyho hráli, získali Olivier Award pro nejlepšího herce v muzikálu a stali se tak historicky prvními, kteří se o jednu cenu dělili. Liam Mower se pak stal ve svých 13 letech nejmladším držitelem Olivier Award vůbec. S podobným úspěchem se pak setkali i první tři chlapci, kteří roli ztvárnili na Broadwayi, David Álvarez, Trent Kowalik a Kiril Kulish, když společně získali Cenu Tony pro nejlepšího herce v muzikálu.

28. září 2014 bylo celé představení ve Victoria Palace Theatre v Londýně natáčeno a živě přenášeno do vybraných kin. V hlavní roli Billyho se tehdy představil výjimečně nadaný Elliot Hannah. Po konci zaznamenávaného představení se ve speciální taneční choreografii představila i skupina pětadvaceti původních představitelů Billyho Elliota včetně dalších třech chlapců, kteří v tu dobu Billyho v Londýně hráli. Lehce upravený záznam, doplněný o některé záběry z představení 27. září byl poté vydán na DVD a Blu-ray a následně promítán v kinech po celém světě, včetně České republiky.

BILLY ELLIOT V ČECHÁCH? TÉMĚŘ NEMYSLITELNÉ

Co tedy dělá Billyho Elliota tak náročným “kusem” k uvedení kdekoliv ve světě, a tím spíše v naší malé zemičce, je nalezení a vytrénování vhodných chlapců do postav Billyho a jeho kamaráda Michaela. Během uvádění v Londýně probíhalo v podstatě nepřetržité hledání a trénování dalších a dalších dětí do rolí Billyho, Michaela a Debbie po celé Británii. Rotace dětí v představení byla totiž skutečně velká, většina z nich zůstávala v představení přibližně rok, rok a půl, tedy jen dokud vypadali skutečně na věk Billyho či Michaela a Debbie a samozřejmě také pouze do okamžiku, kdy se chlapcům začal měnit hlas. Náročné přípravné tréninky, ze kterých se pak vybírali jen ti nejlepší z nejlepších, kteří pak začali zkoušet dětské role, trvaly přibližně rok a zkoušení pak asi 5 měsíců. Ani po absolvování ročního trénování a pětiměsíčního zkoušení neměly však děti svoje role jisté a na konci tohoto procesu nemusely být do rolí vybrány, pokud nesplnily nejpřísnější požadavky. Výběru a tréninku vhodných představitelů dětských rolí se věnovala opravdu důkladná péče. Během zkoušení a poté i v době hraní děti nebydlely ve svých rodinách, ale v jakési řekněme “Billy Elliot internátní škole”, jež vlastnila divadelní společnost, kde denně probíhaly náročné tréninky ve všech tanečních disciplínách. “Vyvolené” děti tedy v podstatě několik let nežily ničím jiným než Billym Elliotem.

Miloslav Frýdl (mr)

Je tedy zcela zřejmé, že takovéto podmínky u nás nemůžeme napodobit a proto se zdálo v podstatě nemožné, že by se u nás Billy Elliot vůbec někdy uvedl. To ale Lumíra Olšovského, potažmo jeho tvůrčí tým nezastavilo a my se dnes můžeme jít na Billyho podívat i v Čechách.

BILLY ELLIOT V PLZNI

V sobotu 11. května 2019 jsme tedy na napjatě očekávané slavnostní premiéře prvního českého uvedení muzikálu Billy Elliot nemohli chybět. A hned na úvod mohu říci, že jsme z ní odcházeli nadšení.  

Muzikál vypráví příběh jedenáctiletého chlapce Billyho Elliota z malého hornického městečka v Anglii osmdesátých let, v němž zrovna probíhá radikální stávka horníků proti uzavírání dolů. Billy vyrůstá v typicky mužském “macho” prostředí a přes svoji nevoli je nucen navštěvovat tréninky boxu. Shodou náhod se po jednom z tréninků ocitne na hodině baletu, kterou vede svérázná paní Wilkinsonová. Do tance se okamžitě zamiluje. Paní Wilkinsonová si všimne jeho talentu a s její pomocí se tedy Billy vydává na cestu za splněním jednoho velkého snu.

Silného příběhu Billyho Elliota se, jak již bylo řečeno, režijně ujal Lumír Olšovský a nutno podotknout, že výtečně. Během pár prvních okamžiků se mu daří na diváka přenést atmosféru života mezi stávkujícími horníky. Olšovský výborně pracuje jak s dospělými herci, tak především s těmi dětskými. Billy Elliot není typický “písničkál”, obsahuje tedy spoustu činoherních pasáží, jež posouvají děj a v nichž by jakékoli herecké nedostatky okamžitě vynikly. To se zde ale neděje, ba naopak. Divák se s postavami velmi rychle sžije a má tak možnost s nimi prožívat jejich příběh. Emoce se skutečně dostavují ze všech stran. Skvělé jsou i hromadné scény horníků nebo baletek. Fungují i humorné výstupy, jež bývají tak často kamenem úrazu českých muzikálů.

O překlad se postarali společně Michael Prostějovský, dramaturg představení Pavel Bár a Kateřina Hipská. A tato spolupráce byla správnou volbou. K překladu se přistupovalo citlivě, je srozumitelný, nevzdaluje se zbytečně originálu a v písních přesto zůstává zpěvným. Nadchl překlad písně “Electricity”, v češtině “Jako nabitý”, jež si zanechal nádhernou poetiku a emoce originálu, koresponduje s hudbou a navíc zní skutečně česky. Nápaditý je také překlad písně “Solidarity” v češtině “Já a nebo ty”. Tak jako v originále, i v českém překladu se hojně užívá vulgarismů, jež ale znějí přirozeně a nerušivě a správně dokreslují hornické prostředí, ve kterém se děj odehrává.

Tomu pomáhá i zajímavě vypadající scéna, kterou vytvořil Dave Benson, jíž vévodí především dvě velké těžební věže po stranách zadní části jeviště a v jeho středu pak kuchyň Elliotových s Billyho pokojíčkem. Ocitneme se ale také v tanečním studiu či na jeho záchodcích, u Michaela doma, ale i před domem paní Wilkinsonové. Scéna zapadá do prostředí Anglie osmdesátých let a až na menší výjimky její přestavby neruší plynutí děje. Stejně tak povedené, jednoduché a funkční jsou kostýmy, které taktéž navrhl Dave Benson.

(mr)

Denisa Kubášová se ujala choreografií. Choreografie přináší několik zajímavých nápadů, k dokonalosti však přeci jen ještě trošku chybělo. Zaujala choreografie hned k úvodnímu číslu “Hvězdy vše vidí” (“The Stars Look Down”), která výborně podtrhuje sborovu píseň horníků a dodává jí na síle. Stejně tak Billyho taneční číslo na talentových zkouškách k písni “Jako nabitý” je efektní. Vydařilo se i společné taneční a stepařské číslo Billyho, Michaela a taneční company v písni “Na co máš chuť” (“Express Yourself”). V některých pasážích však choreografie působí lehce roztříštěně, až chaoticky, naráží zřejmě na vysoký počet herců na jevišti v jednom okamžiku, například v písni “Já a nebo ty”, ve které mi taktéž maličko chyběla nějaká výraznější interakce mezi policisty, stávkujícími horníky a baletkami. I v tolik očekávaném létání v tanečním čísle “Sen” (“Dream Ballet”)  bych si přeci jen přála trošku více invence. Chválím ale taneční výstup malého Billyho s dospělými, ten je skutečně krásný a dojemný.

Hudebního nastudování se zhostil Dalibor Bárta a celé dílo pak podtrhuje perfektně hrající živý orchestr vedený dirigenty Pavlem Kantoříkem či právě výše jmenovaným Daliborem Bártou. O pěvecké nastudování se pak postarala Sára Bukovská.

NEMÁ SMYSL DĚLAT BILLYHO ELLIOTA, KDYŽ NEMÁTE BILLYHO ELLIOTA A JÁ MUSÍM S OBROVSKOU RADOSTÍ A ÚLEVOU KONSTATOVAT, ŽE HO V PLZNI MAJÍ, A NEJEN JEDNOHO

Na premiéře doslova uchvátil již zkušený mladý herec Miloslav Frýdl, který se stal 268. chlapcem na světě, jenž byl do role Billyho obsazen. V okamžiku, kdy poprvé vstoupil na jeviště se rozplynuly veškeré obavy z toho, že u nás Billyho prostě nenajdeme. Billy Elliot je především silným emotivním dramatem a vyžaduje proto přesvědčivý herecký výkon a toho jsme se od Miloslava dočkali. Hraje přirozeně, uvěřitelně, ani na chvíli neztrácí výraz, je skvělý v humorných výstupech, stejně tak v těch, které jsou nabité emocemi, vytahování kapesníčků v hledišti je toho jistě také důkazem. Na místě je znovu pochvala výborného režijního vedení. Role Billyho je ale samozřejmě také o tanci a zpěvu a i s těmito disciplínami si Miloslav poradil naprosto bravurně. Předvádí zkrátka stoprocentní suverénní muzikálový výkon, jež by mu mohl nejeden dospělý kolega závidět, navíc podtržený pořádnou dávkou charisma. Jakmile je na jevišti, těžko z něj dokážete spustit oči a věřím, že po představení budete odcházet ohromeni. Měla jsem možnost vidět Miloslava kromě premiéry ještě v jedné z prvních repríz a musím podotknout, že svůj výkon posunul snad ještě o stupínek výš.

Miloslav Frýdl (mr)

Druhým plzeňským a 269. Billym ve světě se stal Šimon Fikar. Pro Šimona, narozdíl od Miloslava, je Billy první divadelní zkušeností, čemuž po jeho výkonu těžko budete věřit. Jeho Billy je maličko jiný, křehčí, působí více dětsky a zranitelněji. Velice dojemné jsou jeho scény s babičkou a maminkou. V čem ale naprosto vyniká je zpěv. Zde si dovolím konstatovat, že po pěvecké stránce Šimon předčí opravdu mnohé představitele Billyho po celém světě. Jeho podání písně “Jako nabitý” pak patří k vrcholům celého představení.

Šimon Fikar (mr)

Ať už v roli Billyho narazíte na kteréhokoliv z chlapců, budete spokojeni a dočkáte se opravdu kvalitního profesionálního výkonu, který se dokáže rovnat těm, které jsme mohli, či můžeme, vídat v zahraničí.

Další výraznou dětskou rolí v muzikálu je role Michaela, Billyho nejlepší kamaráda, v níž se  na premiéře představil Jaromír Dezort. A zde musím napsat jediné, Jaromír se pro roli Michaela nejspíš narodil. Jakmile se objeví na scéně, okamžitě si vás získá a vy se nemůžete přestat usmívat. S rolí si neskutečně hraje, baví každým výstupem, skvěle tančí i zpívá, je rozeným showmanem, ve stěžejních okamžicích vás však dokáže naplno dojmout. A přesně taková má role Michaela být.

Jaromír Dezort, Miloslav Frýdl, company (mr)

Druhým obsazeným do role Billyho kamaráda je neméně talentovaný Jakub Průcha. I jeho Michael vás bude zaručeně bavit. Poradí si výborně jak s tancem, tak se zpěvem, Michaela hraje oproti Jaroslavovi trošku civilněji, což ale ničemu nevadí.

I u chlapců představujících Michaela tedy platí, že ať narazíte na kteréhokoliv z nich, dočkáte se skvělého výkonu.

Jakub Průcha (js)

Poslední větší dětskou rolí je postava Debbie, dcery paní Wilkinsonové. Na premiéře jsme v ní mohli vidět Adélu Oblištilovou a v jedné z prvních repríz potom Magdalenu Vítkovou. Obě děvčata jsou v roli skvělé, baví svou dětskou upřímností a otevřeností, jsou vtipné a je skutečně radost je na jevišti sledovat.

Šimon Fikar, Adéla Oblištilová (mr)

Magdalena Vítková (js)

Nemůžete samozřejmě přehlédnout a také přeslechnout početnou skupinku malých baletek. Děvčata hrají, tančí, zpívají, zkrátka baví. Gratuluji režisérovi k jejich skvělému “ukočírování”.

Role sarkastické, ale v jádru citlivé a obětavé učitelky tance, paní Wilkinsonové, která v Billym rozpozná výjimečné nadání, se na premiéře zhostila Ivana Chýlková. Role paní Wilkinsonové je náročná herecky, musí si ale poradit i se zpěvem a tancem, v několika případech s obojím najednou. Chýlková je zkušenou herečkou a sarkastická učitelka, která si nebere servítky a v průběhu děje poodkrývá i svou citlivou stránku, jí sedí. Na velmi náročnou roli však nestačí po pěvecké ani taneční stránce. Působí poněkud toporně a také v pěveckých partech je slabší.

Bohužel jsem neměla příležitost vidět její alternaci Lucii Zvoníkovou, tudíž nedokáži zhodnotit, jak se role chopila právě ona.

Ivana Chýlková (js)

Lucie Zvoníková, Ondřej Baumrukr (mr)

Tatínka Billyho, jednoho ze stávkujících horníků, jenž zprvu nemá pro Billyho sen stát se tanečníkem pochopení, si na premiéře zahrál Martin Davídek a byl po všech stránkách výborný. Jak už bylo řečeno, Billy Elliot je hlavně silným příběhem a jde tedy především po emocích a ty Davídek nabízí velmi přesvědčivě. I v sólové písní byl jistý a dokázal, že je pro roli správnou volbou. Stejně dobře se však postavy ujal i alternující Martin Stránský, o jehož herectví nebyl důvod pochybovat, byl však snad ještě lepší než jsem doufala. Překvapil ale i výborným zpěvem. Oba pánové jsou silným článkem obsazení a je úplně jedno na kterého z nich narazíte. Věta, kterou bychom tak rádi pronášeli v českém muzikálovém světě mnohem častěji.

Martin Davídek (mr)

Martin Stránský (js)

Zcela výjimečný výkon podává v roli Billyho bratra Tonyho Lukáš Ondruš, který hraje bez alternace. Scény mezi ním a tatínkem Billyho patří k těm skutečně nejsilnějším a nejednomu divákovi jistě vženou slzy do očí. Ondruš dává do role naprosto všechno, je herecky přesvědčivý, pěvecky jistý, těžko si v ní představit někoho lepšího.

Lukáš Ondruš, Radim Flender (mr)

O roli bábi, Billyho babičky, se dělí Ludmila Molínová a Monika Švábová. Obě dámy podávají taktéž velmi kvalitní výkon, jsou dojemné a zároveň si skvěle poradí i s komičtějšími výstupy, jež role bábi nabízí. Mně se možná o chloupek více líbilo podání Ludmily Molínové, jež mne ve své sólové písni “Bábina zpověď” (“Grandma’s song”) skutečně dojala. Obě dámy jsou ale vybrány dobře a tudíž není třeba řešit, kterou zrovna uvidíte.

Martin Davídek, Ludmila Molínová, Lukáš Ondruš (mr)

Monika Švábová (mr)

Další rolí, která diváky jistě zaujme a především pobaví, je role pana Braithwaita, asistenta paní Wilkinsonové, v podání charismatického Ondřeje Baumrukra, bez alternace. Baumrukr nezaujme jen svým výstředním zjevem, ale především komediálním talentem a také svými tanečními schopnostmi. Skvělá volba!

Ondřej Baumrukr (js)

Maminku Billyho v představení ztvárňuje Soňa Hanzlíčková Borková, jejíž role nemá v představení příliš prostoru, přestože je velmi důležitou postavou samotného příběhu. Nemám jí v podstatě co vytknout, snad jen s vysokými tóny se trochu trápila, výrazněji však nezaujala a mezi ostatními výkony se ten její trošku ztrácí.

Miloslav Frýdl, Soňa Hanzlíčková Borková (mr)

Za zmínku ještě jistě stojí sympatický výkon, který podává Miro Grisa v roli George a zejména výkon Radima Flendera v roli Velkýho Daveyho, jenž dokázal zaujmout i na poměrně malém prostoru.

Důležitou součástí celého celku, bez které by muzikál nefungoval, je pak v neposlední řadě i dobře fungující company.

Zdánlivě nemožné se díky plzeňskému divadlu stalo možným a my můžeme říci, že máme Billyho Elliota v Čechách a to navíc takového, za kterého by se nemuseli stydět ani nikde v zahraničí. Výborná režie, povedený překlad, ale především skvělé obsazení vévodí tomuto emotivnímu dílu. Návštěvu Plzně rozhodně doporučujeme!  

Psáno z premiéry 11. 5. 2019 a dvou repríz 25. 5. 2019

FOTOGALERIE

Autory fotografií jsou Martina Root (mr) a Jens Stündel (js)