“Tři mušketýři” se bez lesku vrátili na jeviště Divadla Hybernia (+ video sestřih)

“Tři mušketýři” patří ke stálicím české muzikálové scény, jsou oceňovaní fanoušky, stejně tak hojně kritizovaní. Nyní se po několika letech vrací zpět na jeviště Divadla Hybernia, ve stále stejné podobě a téměř totožným obsazením. Přečtěte si naše aktuální dojmy z návštěvy muzikálu Michala Davida a podívejte se na náš exkluzivní video sestřih, ve kterém mimo jiné můžete vidět i novou představitelku Constance Markétu Procházkovou!

Tomáš Savka a Zbyněk Fric

Pár základních údajů – autory muzikálu “Tři mušketýři” jsou Michal David (hudba) a Lou Fanánek Hagen (libreto), inscenaci zrežíroval a choreografii vytvořil Libor Vaculík. Světová premiéra se konala 18. listopadu 2004 v Divadle Broadway a po dvou úspěšných sezónách muzikál v roce 2006 měl svou derniéru. Z inscenace v Divadle Broadway vyšel záznam na 2DVD. 28. února 2008 proběhla obnovená premiéra na větším jevišti Divadla Hybernia, s lehce pozměněným obsazením, bohatší scénografií, novou písní “Volba má” a dalšími drobnými změnami. Muzikál se také uváděl v jihokorejském Soulu.

Letošní sezónu se “Tři mušketýři” slavnostně prošermovali zpět na jeviště Hybernie, a to s téměř vyprodanými termíny. My jsme se na “Tři mušketýry” vydali v sobotu 15. ledna 2011, abychom si opět připomněli mezi kritiky a odbornou veřejností nechvalně proslulou inscenaci, a především viděli novou alternaci Constance, o tom však až později.

Josef Vojtek

Hudba Michala Davida má vždy určitý hitový potenciál, nejinak je tomu i ve “Třech mušketýrech”, ale v tomto případě se bohužel David snažil přespříliš. Výsledkem toho je, že všechny písně tak nějak splývají, ale s přimhouřením oka tvoří poměrně dobrý celek. Většinově převládají pomalé písně a balady, těch rychlejších je již méně a dosti se opakují (například rychlý hudební motiv pro souboje se opakuje prakticky celé představení). Nejlepší písní je překvapivě ta legálně půjčená od Bryana Adamse – “Přátelství natřikrát” (“All For Love“). Z výrazných árií pak můžeme zmínit kardinálovu “Touhu znát” nebo d’Artagnanovo romantické vyznání “Jediná“. Sporný moment nastává v písni “Já vím“, jejíž začátek se velice nápadně podobá jedné z ústředních písní světově proslulého muzikálu “Romeo & Julie” od Gérarda Presgurvica. To se však již řešilo před několika lety, takže raději pryč od toho. Doufejme, že to byla jen vzácná shoda tvůrčího talentu. Libretistická práce Lou Fanánka Hagena byla rozebírána již u tolika titulů a obhajována takovým počtem fanoušků, že déle se jí věnovat, ztrácí smysl. Jeho díla budou vždy patřit ke kontroverzním počinům, nejinak jsou na tom i “Tři mušketýři”.

Režie i choreografie se ujal Libor Vaculík, který pravděpodobně nejvíce přispěl k takové prázdné podobě, kterou “Mušketýři” dostali. Vaculík je především choreograf, jeho režie tedy spočívá v klasickém modelu “jdi tam a tvař se smutně”, “hoďte na ni z balkonu šátek” nebo “tady budete šermovat a zakončíš to úderem cedulí”. Režijní nápady jsou nulové a na výsledku se to samozřejmě odráží. Smutné je, že stejně dopadly i choreografie. Nudné, nic neříkající taneční figury, navíc v nevhodných pasážích. Snad jen šermy pod vedením Václava Lukse vypadají k světu. Vaculík tedy rozhodně místo dvou židlí, měl raději sedět na jedné – té choreografické. A té se plně věnovat. A režisérskou židli by měl raději přenechat někomu jinému. Problémem je ještě příliš velké jeviště Hybernie, na kterém se “Mušketýři” doslova ztrácejí. A písně ani výkony účinkujících zase nejsou tak působivé, aby dokázaly celý prostor vyplnit. V Divadle Broadway to muzikálu slušelo o mnoho více.

Video sestřih z muzikálu “Tři mušketýři”

Již tradičně vám náš server přináší exkluzivní sestřih vybraných písní z muzikálu. V pěti minutách uvidíte unikátní obsazení (schválně jsme vybírali co nejvíce interpretů, kteří nejsou na oficiálním DVD), a to Zbyňka Frice, Markétu Procházkovou, Radku Fišarovou, Tomáše Trapla, Josefa Vojtka, Tomáše Savku, Jaromíra Holuba nebo Jiřího Helekala.

Kamera a střih – Radek Janda

Radka Fišarová

Scénografie (Marek Hollý) vypadá na první pohled docela dobře, navozuje historický dojem, jen přestavby (resp. otočení točny a příprava dvou velkých částí scény) trvá neúměrně dlouho a vzniká tak mnoho hluchých míst. Naprosto tragické jsou doprovodné projekce, které jsou kýčovité a nevkusné (kopretinky a srdíčka při milostných scénách), navíc na dnešní dobu je projekční technika málo kontrastní, čili je projektovaný obraz hůře viditelný. Kostýmy Romana Šolce jsou tradičně na vysoké úrovni. Nesmyslný a nefunkční je světelný design, který postrádá jakýkoliv nápad s průsvity nebo stíny.

Tedy jediné, co může muzikál zachránit, jsou výkony účinkujících. Díky širokému spektru umělců, kteří se ve “Třech mušketýrech” střídají, vždy narazíte na nějakou dobrou alternaci, ale zároveň i na vyloženě špatnou. Viděli jsme za roky uvádění muzikálu prakticky všechny alternace, ale zaměříme se jen na ty, které jsme viděli čerstvě.

Zbyněk Fric

V hlavní roli d’Artagnana se představil Zbyněk Fric, jedna ze stálic pražské muzikálové scény. Jeho podání role jsme si oblíbili již před několika lety v obnovené premiéře, nezklamal ani teď, jen bohužel musím podotknout, že ani výrazně nezaujal. Technicky byl výkon na dobré úrovni, ale chyběly tomu nějaké větší emoce. Jedině snad po smrti Constance jsme viděli 100% výkon. Přesto ho hodnotíme ze všech alternací d’Artagnana nejvýše a v dané repríze patřil k tomu nejlepšímu.

Přeskočme k námi nejsledovanější postavě, a to Constance, kterou nově hrála Markéta Procházková. Mladý zářivý talent hudebního divadla opět předvedl vynikající výkon, plný emocí a krásného silného zpěvu. Z Procházkové se rázem bez pochyb stala naše alternace číslo jedna a z viděné reprízy předvedla suverénně nejlepší výkon! Gratulujeme a přejeme více takových šancí na muzikálových prknech!

Josef Vojtek jako Athos nepřekvapil, jeho kontroverzní chraplák bude stále muzikálové diváky dělit na dva nesmiřitelné tábory. Již jsme ho ale slyšeli v lepší pěvecké kondici, výkon však vyvažoval silným charismatem a zápalem, který je pro něj typický. Aramise hrál Jaromír Holub a Porthose Jiří Helekal. Ano, zvláštní směs hlasů a ve společných písních to bylo velice znatelně slyšet. Vždy někdo nějak “vyčníval” nad ostatní a skutečně to nebyl příjemný poslech.

Markéta Procházková

Mylady hrála Radka Fišarová, na kterou jsme se velice těšili, protože se na muzikálových prknech stále zdokonaluje, ale v sobotu neměla svůj den. Nebylo tajemstvím, že všechny výšky, původně psané pro Moniku Absolonovou, nemůže vyzpívat, ale tentokrát se jí role celkově nepovedla. Přitlačit by měla i herecky, na Mylady se tváří příliš mile a nevypadá, že by se moc vzrušovala z blížící se popravy, i když tedy text písně tvrdí opak. Mrzí nás to o to více, že jsme ji viděli v mnohem lepší formě. Někdy se to zkrátka nepovede.

Kardinál Richelieu Tomáš Trapl prakticky dopadl stejně jako Radka Fišarová. I když jsme u Trapla byli zvyklí vždy na 100% profesionální výkon, tentokrát musíme napsat, že ani on “neměl svůj den”, vidět to bylo především herecky, nedočkali jsme se jeho fascinujících grimas a posunků, které ozvláštňují každou jeho roli. Pěvecky se držel svého standardu, pozitivní vybočení jsme zaznamenali v árii “Touha znát“, jejíž závěrečné tóny Trapl vyzpíval excelentně.

Aleš Háma a Jakub Wehrenberg

V dalších rolích se představili Tomáš Savka (dokázal zaujmout i na malém prostoru, celkově dobrý výkon), Linda Finková (škoda jen některých pěveckých “úletů”), Lešek Semelka (nevýrazný a nudný výkon), Dušan Kollár (nevýrazný a nudný výkon na druhou), Aleš Háma a Jakub Wehrenberg (jejich komické výstupy jsou kapitolou samou o sobě, sice to ve “Třech mušketýrech” nemá co dělat, ale byl to jediný nápaditý a vtipný prvek představení, ale stále… Hámova rapovací gesta a zmínky o švédské trojce na internetu sem nepatří!). Taneční company působila trochu zmateným dojmem, jejich nesladěných pohybů si musel všimnout každý pozornější divák.

Co tedy napsat ke “Třem mušketýrům” na závěr po 6 letech od premiéry? Snad jen, že se stále nic nezměnilo a patří k průměrným dílům naší scény. V nové sérii představení za návštěvu stojí jen Markéta Procházková, zbytek zůstává stejně nudný. Samozřejmě fanoušci jsou i nadále nadšeni a kritici i nadále buší hlavou do zdi. Z našeho pohledu jsou “Mušketýři” muzikálem s několika dobrými písněmi, průměrným libretem, nulovou režií a nápady, bez spádu a s místy dobrými výkony, které to celé zachraňují. Pokud se vám muzikál líbil v minulosti, nemáte nad čím váhat, pokud se vám nelíbil, tak také ne a pokud jste stále o tento titul nezavadili, doporučili bychom vám raději nějaký jiný, kvalitnější titul.

Dušan Kollár, Markéta Procházková a Linda Finková

Libuška Vojtková v tanečním sólu

Autorem fotografií je Martin J. Polák (produkce Divadla Hybernia), děkujeme za jejich laskavé poskytnutí.