Praha

“Kat Mydlář” – informace z předpremiérové tiskové konference (+ video)

Na dnešní svátek svatého Valentýna si naplánovala předpremiérovou tiskovou konferenci další muzikálová lovestory z pera Michala Davida, s texty Lou Fanánka Hagena a režii i light-designu Libora Vaculíka – “Kat Mydlář”, která se premiérově představí v pražském Divadle Broadway už 24. února. My pro vás máme kromě krátkého výtahu také video záznam prezentované hudební ukázky.

Celá akce, moderovaná Olgou Lounovou, bohužel postrádala informační nosnost a většinu faktů už znáte z předchozích, hojně komentovaných článků. Mimo představení části inscenačního týmu (zbytek byl omluven kvůli chřipkové epidemii) jsme se tedy dozvěděli jen drobnosti. Michalem Davidem byla oficiálně potvrzena “šuškanda”, že se celý muzikál začal rodit teprve v září 2010 (!!!), Lou Fanánek Hagen potvrdil, že “to byl kalup”. CD k muzikálu se právě domíchává a vyjde tradičně k premiéře.

Lou Fanánek Hagen, Michal David a Olga Lounová

Už od reportáže z fotografování upomínkového programu k inscenaci se strhly vášnivé debaty ohledně kostýmů Romana Šolce a nutno říci, že rozpaky a minimálně pousmání budí i naživo (součástí dopoledne byla i tradiční módní přehlídka, pár fotek přikládáme), zvláště kostýmy “posmrtné”, do nichž jsou zabudovány žárovičky.

Téměř kompletní ansábl muzikálu

Velmi rozpačití jsme i z prezentované ukázky – konce prvního jednání – milostné písně “Chvíle, které chválím” v podání Daniela Hůlky a Alžbety Bartošové (Ta má moc milou barvu hlasu.), kterou můžete vidět v přiloženém videu.

Videoochutnávka z muzikálu “Kat Mydlář”

Píseň “Chvíle, které chválím” v podání Daniela Hůlky (Jan Mydlář) a Alžbety Bartošové (Dorotka).
Kamera: Radek Janda

Samozřejmě respektujeme technické problémy, leč scéna byla režijně pojata velmi schématicky, díky neustálým vjemům a přesunům techniky byla poměrně náročná na vnímání, přesto nepříliš záživná, prostoru k pilování je dost, zatím je skutečně schována pod přehlídkou efektů. Těžko říci, zdali je divákovi nutné prezentovat obří postranní LED obrazovky, které prý tvůrcům projekcí (Tomáš Gaisler a Jindřich Trapl) skýtají naprosto nové možnosti, stejně tak použití barevných laserů ( v designu Kiro Tomoski a Cyrila Hořánka) , jako výkřik nejmodernější divadelní technologie, stačí zajít na velký koncert či diskotéku, nehledě na startující použití LED technologie v domácích podmínkách. Zde se pro naše vzdělanější čtenáře žádná revoluce, či omráčení položkou v rozpočtu, konat nebude.

Nezapomeňte, že nad vším, podle tvůrců novým, přelomovým, moderním a velmi nákladným, je v konstrastu jedna neměnná konstanta – hudba Michala Davida má stále svůj kompoziční i a aranžérský rukopis. Dočkáme se v písních alespoň mírného experimentu i z jeho strany? Na premiéře za deset dní budeme moudřejší.