Muzikál “Němcová” – recenze z předpremiéry

A je to tady! Dlouho očekávaný titul v hlavní roli s Lucií Bílou má dnes premiéru. My jsme však viděli nový muzikál Ta Fantastiky Němcová! na včerejší předpremiéře, a samozřejmě si své zážitky nenecháme pro sebe.

Němcová byl dlouho očekávaný titul, snad všichni čekají, jak roli české spisovatelky ztvární Lucie Bílá, jak si její manžel Václav “NOID” Bárta poradí s hudbou a co se tentokrát podaří vytvořit na jevišti Jiřímu Pokornému (Obraz Doriana Graye). Dnes, 12.5.2008 má tento titul premiéru. Veřejnosti se představil už včera na předpremiéře.

Divadlo Ta Fantastika opět dokazuje, že má nejlepší pěvecký soubor v Praze a v jeho čele nestojí nikdo jiný, než famózní Lucie Bílá. Na předpremiéře jsme jí mohli vidět v hlavní roli Boženy Němcové (uvádím jen pro pořádek, snad všichni vědí, že tato role je bez alternace). A právě ona dostává v muzikálu největší prostor. Ovšem není to show Lucie Bílé, je to show Boženy Němcové! Vlastenka Lucie se opravdu vžila do role vlastenky Boženy, až je to neuvěřitelné. Já jí věřil všechno!

V dalších rolích se představili Kamil Střihavka (Němec), Lukáš Kumpricht, Štěpán Bárta, Viktor Dyk, Petr Opava, Václav Renč, Iva Marešová, Michaela Zemánková, Kristýna Leichtová, Jan Battěk a Rosa Marie Pokorná. A všichni byli vynikající. Nejvíce mě zaujal výkon Jana Battka, syna Boženy Němcové a jeho mrtvolný výraz v druhé polovině. Za zmínku stojí také Viktor Dyk a jeho rozčílený komisař, měl jsem o něj opravdu strach. Vynikající výkon.

První klad představení máme za sebou. Ten druhý s ním jde ruku v ruce a dává zpěvákům prostor vyniknout. Jde o Noidovu hudbu, která si jistě najde své příznivce i skalní odpůrce. Někomu se prostě velmi tvrdý rock k Němcové nehodí, ale já byl doslova unesen a kdybych mohl, odnesl bych si tu hudbu s sebou. Tohle byl můj šálek kávy, přirovnatelný třeba k muzikálům Michala Pavlíčka.

Když shrnu výše napsané – vynikající písničky se skvělými výkony. To je samo o sobě skvělé, ale je to pohřbené pod absolutně divácky nepřístupnou slupkou retrospektivního vyprávění. Běžný divák, který není předem seznámen s dějem, nemá šanci celé dílo pochopit. Bohužel i přesto na něj dolehne ta nejdepresivnější atmosféra, která se snad v divadle dá zažít. Ženy chodící s lebkou v ruce, umírající syn, který později chodí bledě nalíčen po pódiu, temné kostýmy, celá scéna skládající se z šedivých prvků s ponurým nasvícením, musí zasáhnout snad každého.

Němcová dle mého názoru nemá v době, kde vládnou lehčí nenáročné tituly, navíc ještě zábavné, s veselými projekcemi srdíček a létajících kytiček, šanci na úspěch. Své fanoušky si možná najde. Já si rád poslechnu CD (i když pravděpodobně vyjde pouze DVD), ale tento druh “depresivní zábavy” pro mě není.