Rozhovor s ředitelem Hudebního divadla Karlín Egonem Kulhánkem

Dnes vám přinášíme v pořadí druhý náš rozhovor, tentokrát s ředitelem Hudebního divadla Karlín Egonem Kulhánkem, který zodpověděl všechny naše zvídavé dotazy a jeho vyčerpávající a myslíme i zajímavé odpovědi si můžete nyní přečíst. Dozvíte se další informace o připravovaném muzikálu Carmen, jak je to s vydáváním CD, něco o fanoušcích a derniéře muzikálu Jekyll & Hyde a v neposlední řadě o práci ředitele HDK.

Pavel Košatka: Co říkáte na mediální kolotoč, který rozjel kolem připravovaného muzikálu Franka Wildhorna Carmen? Jak reagujete na “zaručené” zprávy z tisku?
Egon Kulhánek: On vlastně celý ten “mediální kolotoč” vznikl tím, že Lucie Bílá se den po koncertě sešla s Frankem Wildhornem tady v HDK v restauraci a já k tomu můžu v téhle chvíli říct jediné, že mi to nevadí.

PK: Takže to berete jako dobrou reklamu?
EK: Tak určitě, my jsme vlastně o tom představení do této chvíle vůbec nic neřekli, protože to chceme říci až 1. dubna. Ten důvod je jednoduchý, my máme takovou reklamní strategii, že od chvíle, kdy záměr oznámíme, tak bychom měli vydržet s reklamou až do premiéry. Takže naším záměrem nebylo nic říkat dříve, než je nutné, protože pak bychom si vzali příliš dlouhou trať a na konci bychom už nevystačili s dechem.

PK: Jak se vlastně rozhodovalo o názvu muzikálu? Nejdřív to byl Viva Amor a poté najednou Carmen, proč jste se nakonec přiklonili k tomuto názvu?
EK: To je poměrně jednoduchá věc. Český muzikálový trh je tak trochu “světová anomálie”. Za prvé se chodí na hvězdy a za druhé na tituly. Jinde ve světe to zase tak pravidlem není. Takže kolegové z Ameriky se přikláněli spíše k názvu Viva Amor a já jsem právě kvůli jeho složitější překladatelnosti byl spíše pro Carmen. Je jasné že, v České republice se bude muzikál jmenovat Carmen, ale může se stát, že ve světě se bude uvádět jako Viva Amor. Zvolili jsme pro českého diváka tu lepší variantu. A přiznám se, že s tím Viva Amor to byla jenom taková “schválnost”, uvedli jsme to na přihláškách na castingy. A z toho to celé asi vzniklo.

PK: Co je za tah, že se prodávají vstupenky a lidé zatím netuší na co?
EK: My nemáme tento měsíc ambice prodávat lístky, ale zvýšit očekávání a prodávat od příštího měsíce. A na druhé straně, když už visí billboardy a je znám název a autoři, tak jsem si zase řekl, proč nedat lístky do prodeje. Lidé si mohou lístky dlouhodobě zarezervovat a po tiskové konferenci je buď koupit, nebo zrušit. Už teď máme pár prodaných představení. Pro zajímavost, včera (20. 3. 2008) to bylo bezmála 13.000 rezervovaných vstupenek.

PK: Vy jste říkal, že v ČR je to trochu jinak, než ve světe. Chcete aby se HDK ubíralo tím světovým směrem a lišilo se od ostatních divadel nebo se zaměřujete především na české diváky?
EK: Jedna věc je, že když autoři pocházejí z Ameriky, tak muzikál dostane přídomek americký, když z Čech, tak český. Pro mě je důležitější, jestli to je muzikál dobrý, nebo muzikál špatný. A my jsme jednoznačně zaměřeni na českého diváka a snažíme se mu vyjít vstříc a udělat muzikál dobrý, respektive nejlepší, jak jen to umíme. Chtěli bychom v blízké budoucnosti oslovit i zahraniční diváky, a proto bude mít s Carmen premiéru titulkovací zařízení, které pak zapojíme i do všech dalších představení.

PK: V čem spočívá práce ředitele HDK a jak jste se k vaší práci dostal? Jak se můžeme stát ředitelem HDK?
EK (směje se) : To bych byl sám proti sobě, kdybych vám to řekl.

PK: A v čem tedy spočívá vaše práce? Jak vypadá váš pracovní den?
EK: Tak to se nedá popsat, protože každý den je jiný. Ale u mě to začalo rekonstrukcí – vybojovat jí a kontrolovat její průběh. To byla jedna kapitola. Byli jsme oslabeni, někteří lidé odešli a tak se dá říci, že z 60% jsme vše budovali znova, stavěli jsme tedy nejen divadlo. Pominu-li tuhle etapu, tak má práce začíná sbíráním informací a jednoho dne ty informace musíte vyhodnotit a rozhodnout se co bude další kus, který chcete uvádět. A když se rozhodnete, tak je nutné ho přivést k životu. K tomu divadlo produkuje spoustu provozních problémů – něco postavíte, vymyslíte a myslíte, že to funguje, ale ono to za čas přestane fungovat. A tak je to pořád dokola.

PK: Vy jste produkoval i Draculu – Oldřich Lichtenberg ho chce znovu uvést v Divadle Hybernia, probíhají jednání s vámi?
EK: Ne, s tím nemám nic společného. Já jsem svůj producentský podíl dávno prodal. Naše cesty se s autory rozešly koncem roku 98 a já neměl potřebu v této skupině lidí dál setrvávat.

PK: A jste rád, že se Dracula opět vrací na česká jeviště? Jaký k němu máte vztah?
EK: Samozřejmě to bylo moje dítě, které jsem svým způsobem opustil, ale u této práce to tak trochu je. Vždycky čekáte až se to nejmilovanější “narodí”, chvíli se o něj staráte a pak se zase musíte začít starat o další. Takhle to v té práci chodí, že něco začíná a pořád něco končí.

PK: Když se vrátím o pár měsíců zpět k derniéře Jekylla, jak jste ji prožíval vy? Fanoušci sepsali i petici, jaké bylo vaše loučení?
EK: Já měl Jekylla velice rád, ale byl to bohužel problém titulu i obsazení. Nešlo obsadit standardní počet populárních lidí, protože zpívání je v Jekyllovi opravdu těžké. My jsme od začátku neměli úplně šťastnou pozici a představení se neprodávala úplně ideálně vlastně nikdy. Takže to stažení z repertoáru byla ekonomická nutnost. Ono by se samozřejmě teoreticky dalo mluvit o tom, že by se jednou měsíčně prodalo, ale zbytečně by tu zabíraly místo dekorace a kostýmy a to jedno představení měsíčně je obrovské dobrodružství pro účinkující.
A já to prožíval jako… nutnost. A když se ptáte přímo na derniéru, tak to jsem byl neuvěřitelně vzteklý, protože jsem netušil, že v tomto divadle jsou někteří interpreti schopni vyprodukovat takovou hrůzu. Já jsem jim také poslal na toto téma velice jaderný dopis a před každou derniérou se s nimi sejdu a promluvím, aby se něco podobného už nikdy neopakovalo, jinak budu velice krutě trestat. Na tom představení byla spousta lidí, kteří si zaplatili normální vstupné a jestli si účinkující chtějí udělat takovouhle radost mají možnost. Mohou si pronajmout divadlo, dohodnout se mezi sebou, že hrají zadarmo a pak, ať si na toto představení klidně pozvou svoje kamarády a dělají si, co chtějí. Ale jakmile jsou tam platící diváci, tak to už nikdy nepřipustím.

PK: Když byla řeč o těch fanoušcích, proč HDK nemá svůj oficiální fanklub? Myslíte, že fanouškovská základna není důležitá?
EK: Já si myslím, že je určitě důležitá a z naší strany to není záměr, že bychom ho neměli, ale opravdu bylo, je a bude spoustu práce a v prioritě problémů, které řešíme, na tenhle ještě nedošlo. Na druhé straně na něj nedošlo i z důvodu, že jsme nikoho nehledali a za námi nikdo nepřišel s tím, že chce fanklub založit. Já se tomu nebráním, ale není to v těchto dnech naše priorita číslo 1. Kdyby se objevil někdo s reálným plánem, tak ho rádi podpoříme.

PK: Nechal jste se slyšet, že CD záznamy nechcete vydávat. Mohl byste ještě pro nás vysvětlit jak to je s vydáváním CD?
EK: My jsme to vyzkoušeli u Jekylla a bylo to poměrně složité. Bylo to spíš tak, že jsme někoho přemlouvali, aby to CD vydal, než aby to chtěl někdo udělat z vlastní iniciativy s vidinou dobrého obchodu. Bylo s tím spousta starostí a ty starosti jsou i teď. Ale u unikátního projektu typu Carmen k tomu s největší pravděpodobností dojde, ale když vezmete Producenty, “Limonádníka” atd., tak se ta investice se prostě nevrátí. Když vydá jiný kolega CD, tak ho to stojí “nula nula nic”, pokud hraje na half playback. Na zaplacený halfplaybackový pás se jednoduše nahrají hlasy a je hotovo. Ale my musíme jít do studia a vzít docela velký orchestr a celý ho nahrát. A to samo o sobě je finančně tak náročné, že při rozměru této země, počtu lidí a předpokládaných prodejích se dostáváme k tomu, že se to můžete jen těžko zaplatit.

PK: Poslední otázka, která je spíše hodně výhledová. Co chystáte po Carmen? Budete se ubírat spíše českým nebo světovým směrem…?
EK: I kdybych to věděl, tak vám to stejně neřeknu, ale já to zatím nevím. My samozřejmě máme už nějaký užší okruh kandidátů. Snažíme se o střídání dramaturgie. Carmen bude spíše romantičtější kus, snažím se, aby tam byl i humor, aby to nebylo tragické a smutné. Nemáme vyhraněný názor, že teď musí přijít česká věc a hledáme jenom mezi českými… A teď ještě pořád máme některé kroky před sebou. Zmiňoval jsem to na začátku, jsme teď ve fázi získávání informací. A tajení dramaturgického plánu je součástí té strategie. Protože tady byly doby, kdy někdo řekl, budu dělat tohle a tohle a spousta těch projektů se neuskutečnila. Takže si myslím, že lidé těmto prohlášením ani moc nevěří a nevědí, na jakou váhu je brát. A takové prohlášení nikomu nic nepřinese. Ve chvíli když řekneme, že se něco děje, tak už prostě musíme mít jasný plán až do premiéry.
Třeba kolega Lichtenberg oznámil záměr hrát Draculu, je to zase jeho strategie, já kdybych něco oznámil, tak řeknu datum premiéry, kdo v tom hraje a jede se až do cíle.

PK: Díky za váš čas a poskytnutý rozhovor.