Zbyněk Fric: “Sny se nesdělují, ty se sní”

S nový rokem tu máme nový rozhovor, tentokrát se známým televizním i divedlním hercem a zpěvákem Zbyňkem Fricem. Nejen o muzikálech si s ním popovídala naše čerstvá redakční posila Michaela Rochovanská a ze Zbyňka “dostala” i oblíbenou muzikálovou jevištní historku!

Zbyňku, nedávno začala Česká televize vysílat novou řadu seriálu Zdivočelá země, ve které se také objevíš. Jaké bylo natáčení?
Natáčení bylo nádherné. Dokonce mohu říct, že nejlepší, co jsem zatím zažil. Bylo to, jako když se po dlouhé době potkají staří známí, na které máte nádherné vzpomínky. Pro představu, první sérii jsme točili v roce 1996, druhou 2000 a třetí 2007. Přitom velká část natáčecího štábu se nezměnila. Navíc moje postava byla, ostatně jako vždy, hodně svázána s koňmi. Například jsem tam jezdil dostihové závody, které jsem si odtočil sám. A to pro mě byla velká výzva. I když je pravda, že mě můj kůň dvakrát shodil. Dokonce se mi jednou splašil a objel se mnou celý okruh Karlovarského závodiště, kde se dostihy natáčely. Po těchto dnech jsem se nemohl týden hnout. Ale stálo to za to. Strašně se těším, až uvidím výsledek. Zatím jsem na tiskové konferenci viděl jen první díl a ten byl opravdu hodně silný. Myslím, že kdo ho viděl, tak mi dá za pravdu. A klidně můžou zase komunisti řvát, že to tak nebylo. Ať to tvrdí těm politickým vězňům, co za tu dobu seděli v kriminále!

V předchozích dvou řadách jsi moc prostoru neměl, jak to bude v té nové, třetí řadě?
Ono to vlastně je hlavně o Maděrovi a Ilonce. A navíc to se nedá ani říct, jak velký prostor tam herec má, dokud to sám neuvidí. Ale asi tam mluvím o trochu víc. No sledujte a posuďte.

Když porovnáš dvě předchozí řady s tou nejnovější, třetí řadou, v čem se liší a proč by ji lidé měli sledovat?
No, velká výhoda je, že postavy v tomto seriálu stárnou téměř stejně jako jejich představitelé. Strašně mě baví sledovat i ty starší díly. Tato série začíná 21. srpnem 1968 a je tam použito hodně historických záběrů, které opravdu nelžou. Navíc už to není ani pro mě tak vzdálená historie a některé fragmenty té doby člověku v hlavě zůstaly. Měli by ji sledovat hlavně proto, aby už nikdy nedopustili něco podobného. Ale když sleduju naši politiku, tak mám dojem, že si o to ti politici koledujou. Svým chováním a arogancí znechutí lidi natolik, že zase zvolí komunisty. Je to paradoxní. Ale nejvíc se o to asi zaslouží pravicová ODS. Blahopřeju!!!

Pozoruji, že na politiku asi nemáš zrovna kladný názor …
Jsem z ní znechucený. Bohužel, je to tak, že se za naše politiky můžeme jen „hrdě stydět“.

Politika je věčné téma, ale vraťme se zpět k práci. Televizní diváci Tě asi nejvíce zaregistrovali coby Pufa v seriálu VKV (dříve Rodinná pouta). Postupem času se však z televizní obrazovky tato postava vytratila. Znamená to tedy, že už se v tomto seriálu neobjevíš? Nebo ti scénáristky dají opět prostor?
Ono už asi nebylo kam tu postavu vést, tak jsem se se scénáristkami domluvil, že mě pomalu vypíší, a kdyby je něco napadlo a ta postava by získala nějaký smysl, tak se tam vrátím. Takže uvidíme.

Vedle televizních rolí se vžíváš i do těch divadelních, převážně muzikálových. Od září Tě muzikáloví nadšenci mohou vidět v novém muzikálu Touha. Jak se cítíš v novém kolektivu divadla Kalich? Pociťuješ nějaké odlišnosti v tomto divadle od jiných? Ať už co se týče vztahů mezi kolegy, produkce, ..
V Kalichu se mi líbí, nenapadá mě nic, co bych mohl vytknout. Snad jen, že je pořád úplně vyprodáno a já si nemůžu nikoho pozvat (smích).  Ale to je vlastně dobře!! Navíc je fajn čas od času hrát i něco zábavného. Tak kdo se chce pobavit, tak honem na Touhu.

Zbyněk Fric (vpravo) s kolegou Rudolfem Hrušinským v muzikálu Touha

Máš za sebou už hezkou řádku muzikálových rolí. Existuje nějaká, za kterou jsi vděčný a která Ti nejvíce nejvíce přirostla k srdci? A která role byla pro Tebe tou nejtěžší?
Nevím, jestli se tomu dá říkat muzikálová role, ale nejvíc mě baví Edith Piaf – vrabčák z předměstí a Lucrézia Borgia – ta už se bohužel nehraje. Obojí vytvořil Libor Vaculík, s nímž se mi spolupracuje opravdu báječně. Nejtěžší pro mě byla role Cesara Borgia! Byla to strašná, ale nádherná dřina. Do tohoto představení se muselo jít úplně naplno pohybově, pěvecky i herecky. Po takovém dvojáku jsem byl úplně vyřízený. Strašně bych si přál, aby se toto představení vrátilo.

Zmiňuješ francouzsko-české představení Edith Piaf… co Ty a francouzština? Nedělala Ti problémy?
Nedělala. To asi pro to, že já tam mám francouzsky asi tři větičky. A to se dá zvládnout. Jen se modlím, aby i to málo neslyšel nějaký Francouz. Asi by se smál ještě týden po představení.

Když je řeč o smíchu… Lidé se nejvíce zasmějí nějakým nechtěným situacím, trapasům. Pověz, která nejvtipnější věc se Ti na jevišti stala, na kterou se smíchem vzpomínáš?
Tak takových situací je opravdu spousta. Téměř při každém představení se něco přihodí, ale většinou to zprostředkovaně už není tak vtipné. Pokusím se. Jednou se mi stalo, že jsem se během představení trochu víc zabral do práce na počítači a najednou slyším v odposlechu: “Buckingham! Buckingham!! Zbyňku, kde jseš!!! Už máš být na jevišti!!!!!!“ Byl to Buckinghamův první výstup a já si bral mikroport těsně předtím. Rychle jsem běžel k jevišti a zvažoval, jestli si pro něj mám ještě jít, nebo si vzít do ruky mikrofon anebo se pokusit odzpívat ten duet s Constance na její mikroport. Rozhodl jsem se pro třetí možnost. To jsem si ale neuvědomil, že ten den se mnou hraje Zuzka Norisová. Už když jsem vyběhl na jeviště, tak jsem se snažil klepáním si na čelo a vrtěním hlavy Zuzce sdělit, že nemám mikroport. Nejdřív to vypadalo, že to pochopila, ale ve chvíli, kdy jsem se k ní blížíl a začal zpívat, tak se otočila a začala přede mnou utíkat.  Přitom se vždy, když jsem se k ní přiblížil, ozval můj hlas a vzápětí zase zmizel. Takto probíhala celá scéna. Chudák divák asi netušil, co to mělo znamenat. Nejvtipnější bylo, když jsem se potom Zuzky ptal, proč přede mnou utíkala a vysvětlil jí, že jsem neměl port a chtěl jsem zpívat na její. Ona mi na to řekla: „Aha, já to neviděla a myslela jsem, že vymýšlíš nějakou ptákovinu a chceš mě odbourat (rozesmát).” Pak jsem si teprve vzpomněl, že na tři metry nerozezná obličeje, natož aby si všimla, že mi na čele chybí mikroport. Tak co? Je to ještě vtipný (smích)?

Připravuje se obnovení muzikálu Karla Svobody Dracula. Objevíš se v ní i nyní, tentokrát na prknech divadla Hybernia?
Bohužel ne, neobjevím se ani v Drákulovi, ani v Moně Lise. Produkce těchto dvou muzikálů mě neobsadila.

Fanoušci se často ptají, jestli vydáš své písně na CD. Máš tedy v plánu v nejbližší budoucnosti natočit své debutové album?
V plánu by to bylo, jen toho času na to se nedostává. Ale budu se snažit. I když bych nezvolil tradiční distribuci, která podle mě už dávno nemá smysl. Rád bych využil Internet.

Zbyněk Fric s Lindou Finkovou v muzikálu Angelika

Všichni divadelníci vědí, že dobře tancuješ. Neuvažoval jsi o účinkování v soutěži Star Dance, která právě běží na ČT?
Nejdřív by musela přijít nabídka, abych se nad tím zamýšlel. Navíc se tancem taky tak trochu živím, a proto by mi to nepřišlo vůči ostatním soutěžícím fér. I když je pravda, že tato situace tam už byla a nikomu to nevadilo.

Hraješ, zpíváš, tancuješ… co Tě tedy nejvíce baví? Čeho si nejvíce užíváš?
To se nedá říct. Baví mě všechno a v tom je ta výhoda. Můžu utéct před jednou formou k té druhé. Třeba právě v Lucrézii Borgii a v Edith Piaf si užiju všechny disciplíny. Mimochodem herectví, tanec i zpěv by měla být samozřejmost u každého muzikálového herce. V kolika muzikálech sami sólisti opravdu hrají a to už vůbec nemluvím o tancování! No, český muzikál ….

Máš nějaké plány do budoucna? Nějaké dosud nesplněné sny, cíle?
No pokud je herec na volné noze, moc plánovat nemůže. Takže neplánuju, ale snažím se být připravený na případné nabídky. A co se týká snů? Ty se přece nesdělují, ty se sní.

Ještě nám prozraď, co nového chystáš. Film, představení, seriál?
Teď točím pro televizi Nova seriál, který se jmenuje Expozitura. Je to krimiseriál na motivy Berdychova gangu. Mám tam sice jen epizodní roli, ale ta postava, kterou hraju, se mi moc líbí a scénář taky. Měl by se vysílat na jaře príštího roku. Další novinkou je obnovená premiéra představení Kámen a bolest, kterou hrajeme v kostele Sv. Vavřince v Hellichově ulici na Praze 1. To je moc hezké představení, i když trošku pro náročnějšího diváka. Přijďte se podívat!!! Podrobnosti k tomuto představení najdete na www.divadlolitera.cz .

Natáčení, zkoušky, …  Zbývá Ti čas věnovat se sám sobě, svým blízkým?
No není ho moc, ale vždy nějakou chvilku vyšetřím. Ale to je spíše otázka na mé blízké (smích).

A na závěr … máš nějaký vzkaz pro své příznivce?
Snad jen ať se mnou mají trpělivost, jelikož nic nestíhám. Ale oni to již jistě vědí (smích).

Děkuji za rozhovor.