Tanečnice Gloria Fricová: Když se sny plní…

Nebývá častým jevem, aby byl v časopisech nebo na internetových stránkách představen někdo z těch, kteří se už sice stali nedílnou součástí fenoménu zvaného muzikál, ale oproti zpěvákům a hercům zůstávají poněkud v pozadí. Řeč je o taneční company, v lepším případě o tanečních sólistech. My si dnes představíme v medailonku a rozhovoru známou tanečnici Glorii Fricovou.

Tato umělecká profese je s ohledem na kvalitu nebo vhodnost umístění do té které scény někdy zatracována, avšak na druhou stranu existují choreografie, které zapadnou do děje jak zátka do sudu, scény nejen oživí, ale stanou se jejich součástí natolik, že umělecký dojem díla ještě více umocní. K této kategorii určitě patří např. krvinky v „Draculovi“ nebo taneční výstupy v „Kleopatře“. Sólové taneční role jsou pak pro členy muzikálových company vrcholem jejich snažení a mnohdy jen nesplněným snem. K těm, kterým se sny staly skutečností, patří i Gloria Fricová.

Gloria Fricová jako Had (Kleopatra)

Od svých tanečních začátků se skupinami „Emotion“, „Q“, „Universal Dancer´s“ Pavla Strouhala a dalších se postupně vypracovala až k účinkování v muzikálech „Rebelové“, „Monte Christo“, „Kleopatra“, „Adéla ještě nevečeřela“, „Je třeba zabít Davida“, „Ať žije rokenrol“, „Baron Prášil“ nebo „Kat Mydlář“.  Zúčastnila se i zajímavých tanečních projektů, jako například „Stabat Mater“ nebo „Notre Dame de Paris“ na Křižíkově fontáně, kde tančila roli „Esmeraldy“.

Časem se dostala i k náročným sólovým rolím, jako byl Had/Zlatý pták v „Kleopatře“ nebo Smrt v „Moně Líze“ a „Kladivu na čarodějnice“. Její ztvárnění dvojí „Smrti“ jsem bohužel neviděla, zato jsem si Glorčin úžasný výkon v „Kleopatře“ mohla vychutnat hned dvakrát. Postava Hada/Zlatého pták“ vznikla z nápadu režiséra Filipa Renče a výsledek práce choreografa zaslouží velký obdiv. Pohyb Hada (egyptské kobry) – symbolu a strážce Egypta – je neuvěřitelně fyzicky náročným uměleckým sólem, které jistě nemůže zvládnout každý tanečník.

Gloria je v této roli na scéně v podstatě po celou dobu představení, při němž se poněkud inkognito pohybuje v kombinéze s černou kuklou a návlekem kobří hlavy na pravé ruce – povětšinou zvednuté nad hlavou. Teprve při děkovačce odloží svou masku a představí se divákům. A nutno podotknout, že za svůj výkon sklízí po právu nadšený potlesk obecenstva.  Při lednovém představení Kleopatry jsem měla poprvé možnost ji poznat osobně a musím říct, že tak, jak mě nadchla tanečně, tak mě i velmi příjemně překvapila pro svou milou a bezprostřední povahu.

K zatím posledním Glorčiným nastudovaným muzikálovým rolím patří půvabná cikánka „Lea“ v poněkud kontroverzním „Katu Mydlářovi“. Tanečně v něm má sice menší prostor, ale na druhou stranu jejími ústy může poprvé promlouvat, dokonce i malinko zazpívat. Myslím, že se této výjimečné šance zhostila opravdu se ctí.  A poněvadž je tanec pro tuto sympatickou tmavovlásku nejen povoláním, ale také velkou láskou, využívá i další příležitosti k účinkování např. v projektech jako „Lewron orchestra“, v taneční skupině „Děti Swingu“, aerobic show a mnoha dalších.

Gloria je vystudovaná zdravotní sestřička, ale od maturity žije především tancem. Umí však myslet i na zadní vrátka, proto si před pár lety udělala kurz vizážistky a maskérky a poté pracovala přes dva roky v České televizi. Tato zkušenost je pro ni velmi cenná a i když je srdcem stále u divadla a tančení, dokáže to, co se jako maskérka naučila, nejednou v praxi využít. O tom, že ani studium na zdravotní škole nakonec nepřišlo tak úplně vniveč, bude ještě řeč v následujícím rozhovoru, který vznikal trochu netradičně po internetu ve vzácných chvilkách volna mezi zkoušením nových rolí:

Gloria Fricová jako Smrt (Mona Lisa)

Rozhovor s Glorií Fricovou

Dobrý den, Glorie, prázdniny už jsou za námi, tak se hned na úvod aktuálně zeptám – co vy a nové role v muzikálech? Diváci už vědí, že budete účinkovat v „Osmém světadílu“ v Kalichu a „Quasimodovi“ v Hybernii.

Dobrý den i Vám, moc vás všechny zdravím. Já letošní prázdniny vůbec neberu jako prázdniny, protože jak jste naznačila, tak již od konce června zkouším v divadle Hybernia a koncem července se k tomu přidalo ještě zkoušení v divadle Kalich. V obou těchto připravovaných muzikálech se objevím v company a musím říct, že zejména na „Osmý Světadíl“ se opravdu těším. Je to moje první spolupráce s panem Ďurovčíkem, přestože se mně již potřetí podařilo do jeho projektu úspěšně absolvovat konkurz. Dvakrát bohužel ze zkoušení sešlo – poprvé do „Pomády“, kdy mi to nedovolily závazky v muzikálu „ Monte Christo“ a podruhé do „Hříšného tance“, který se nakonec neuváděl. Takže do třetice…

V představení „Osmý světadíl“ budete stejně jako v „Rebelech“, „Kleopatře“, „Kladivu na čarodějnice“ nebo „Katu Mydlářovi“ účinkovat na jedné scéně s vaším životním partnerem Zbyňkem Fricem, který byl vybrán do role Erika. Nevadí vám hrát v jeho přítomnosti?

Naopak! Baví mě Zbynďu pozorovat při práci, a to jak při zkoušení, tak při samotném hraní. Hodně se od něj učím.

V takovém herecko-tanečním manželství asi nebývá moc společného volného času. Najdete si třeba jen týden na společnou letní dovolenou?

Máte pravdu, společný volný čas je opravdu pro nás vzácnost a poslední letní dovolená byla naše krásná svatební cesta.

Jméno Gloria zní pro české poměry spíše cizokrajně – máte ho opravdu v rodném listě? A pokud ano, prozradíte nám jeho původ?

Za moje jméno jsem vděčná mému taťkovi, který ho vybral, a opravdu ho mám v rodném listě. Jako malá jsem si ve škole se svým jménem užila, ale teď bych neměnila a jsem pyšná, že patří zrovna mně.

Role Hada/Zlatého ptáka v „Kleopatře“, která se v lednu vrací na repertoár divadla Broadway, je fyzicky dost náročná. Neměla jste trochu obavu z takové nabídky? A jak se vám teď po pár letech tančí? Po takovém „dvojáku“ asi musíte být hodně unavená.

Jediná moje obava z této role před deseti lety byla, že budu alternovat taková jména jako je Kateřina Stryková a Adéla Šeďová. Neváhala jsem ani chvilku a brala jsem to jako velkou zodpovědnost a příležitost. Had je moje srdeční záležitost a musím říct, že čím jsem starší, tím víc si to užívám a tančí se mně líp a líp. Baví mě, že musím vše vyjádřit pouze tělem a loutkou, protože nemám možnost používat výraz obličeje, je to pokaždé velká výzva! Co se týče té únavy, tak ze začátku chvilku bolí ruka, ale pak už to ani nevnímám.

Gloria Fricová jako Zlatý pták (Kleopatra)

Kostýmy tanečních rolí, jako byly Smrt v „Moně Líze“ nebo „Kladivu na čarodějnice“ a teď i Lea v „Katu Mydlářovi“ jsou dosti náročné svým pojetím i zpracováním, v určitém ohledu mohou být na těle i nepříjemné – jak se v nich cítíte?

Kostýmy, to je taková kapitola sama o sobě. Bohužel ne vždy jsou šité pro tancování a potom chvilku trvá, než se s nimi „skamarádím“. Pokud nejsou odhalené nebo vulgární, tak se mi to dříve či později podaří. Je to součást té dané postavy, takže to tak i beru, i když zpočátku je to někdy hodně těžké. Bohužel se mi také stalo, že byl kostým vyrobený z materiálu, na který jsem alergicky zareagovala, což bylo hodně nepříjemné, a to nejen pro mě, protože mi ho museli ušít z jiné látky.

Jste členkou tanečního souboru „Děti swingu“, kde předvádíte i náročné sportovní prvky – některé jste využila např. i v muzikálu „Adéla ještě nevečeřela“.  Jak si tento druh tance užíváte a jak se vám tančí s divadelním kolegou Zbyňkem Šporcem?

Děti swingu jsou takové pohlazení pro dušičku. Bylo pro mě velkou ctí, že jsem se mohla zařadit mezi tanečníky, kteří patřili do původní sestavy, mezi kterými byl a je stále můj manžel, se kterým jsem poprvé tančila v páru swing teprve před rokem a myslím, že jsme si to oba mooc užili a docela se u toho i zasmáli.

Helča Brousková, která je zakladatelkou a choreografkou, je úžasná ženská, která z vás dostane to nejlepší a neexistuje u ní „to nejde“, nebo „to uděláme později“, takže je to pro mě velká škola. Jak by sama řekla, tak jsem do Dětí swingu před deseti lety přišla, naučila se tři choreografie, pak si dala osm let pauzu a teď jsme se zase našly a myslím, že se můžu jmenovat její kamarádkou a jsem jí vděčná za její přístup k práci i ke mně.

Se Zbynďou Šporcem, jsme měli zpočátku problém se sehrát a chvilku nám trvalo, než se nám to povedlo. Musím říct, že je to spolehlivý tanečník a tančí se mi s ním moc dobře.

O tanečnicích má člověk představu, že si úzkostlivě hlídají svou postavu, k hlavní stravě patří zeleninový salát a o čokoládě a řízku si nechávají jen zdát. Takže – co vy a stravování? Umíte občas něco uvařit? A dopřejete si sladké nebo pár kostek do kávy?

Jo, jo diety – i já jsem je držela a stále ještě někdy nějakou nasadím, ale že bych si nechávala zdát o čokoládě a řízku, to ne, to by byl hřích! A teď se podržte, do kávy si dávám tak pět až šest kostiček cukru, podle velikosti hrníčku. (smích)

Jinak já sama vařím, myslím, že zvládnu cokoliv, kromě pečení, to mně opravdu nejde a ani moc nebaví.

Gloria Fricová jako Cikánka Lea (Kat Mydlář)

Máte nějakou vysněnou taneční roli, kterou byste si chtěla zahrát?

Vysněnou taneční roli nemám, řekla bych, že si přeji, abych mohla tancovat, hrát a aby ke mně přicházely role nebo příležitosti, které mě budou profesně posouvat dál a budou mě naplňovat. Což je pro mě mnohem důležitější než si přát přímo nějakou roli. Jedna taková příležitost ke mně teď přišla a moc se na to představení těším. Až to bude všechno potvrzené, tak prozradím jaké.

Hercům nebo zpěvákům se někdy stane, že zapomenou text – stalo se vám někdy, že jste měla výpadek v choreografii?

Jasně, že stalo. Je to nepříjemná situace! U nás se říká: „ Když nevím, tak točím“, ale něco vám prozradím, ono to pokaždé nefunguje a někdy se v tom pořádně vykoupete. Vždycky mě mrzí, že tím pokazím tu danou choreografii, ale naštěstí si toho málokdo všimne.

Protože ovládáte i profesi maskérky, líčíte se na představení sama, nebo se svěříte do rukou kolegů profesionálů na divadle?

Já se líčím sama, jen se zeptám, co by si představovali, pokud je to nějaké větší líčení a pak se jen nechám zkontrolovat.

Ačkoliv tanečník i herec většinou žijí přítomností a budoucnost moc neplánují, dovedete si představit, co bude, až nebudete moct tančit? Nedávno jste se, pokud vím, začala věnovat i činnosti, která úzce souvisí s vaší vystudovanou zdravotní školou. Prozradíte nám k tomu něco?

Já bych si přála hrát a třeba i vyzkoušet nějaké činoherní představení. Jinak máte pravdu, od loňského ledna pracuji jako zdravotní sestřička u paní doktorky Aleny Krugové v soukromé zubní ordinaci. Je to hezká práce, která mě baví, v příjemném kolektivu a je pro mě odreagováním od divadla. Pokud bych jednou divadlo musela opustit nadobro, tak doufám, že si mě paní doktorka „nechá“.

Doma máte úžasně šikovného jedenáctiletého miláčka rodiny – zlatého retrívra Barona, který je s vámi často i v divadle. Jak snáší pobyty v divadelním prostředí a nemáte s ním nějakou humornou příhodu ze zákulisí?

Baronek není jen miláček rodiny, je to naše „dítě“. Je neuvěřitelně trpělivý a společenský! Vzhledem k tomu, že v divadle téměř vyrostl, tak se dá říct, že je jeho součástí a i on to tak bere, když se někdy nudí. Dokonce si už sám i zahrál – s páníčkem, v jednom baletu ve Stavovském divadle a dostal i vlastní propustku.

A jednu veselou příhodu mám a dokonce ne ze zákulisí, ale přímo z jeviště. V době kdy se uváděla Mona Lisa, byl se mnou Baronek v divadle a já se šla rozcvičovat, tak jsem ho vzala s sebou na jeviště. Místo opony jsme měli jen bílou plachtu. Tak se tak rozcvičuju a rozcvičuju a najednou utichl v hledišti šum mezi diváky a začalo se ozývat: „ Jééééé, jůůůůů, vidíš ho, ten je krásnýýýý“ a mezi tím i smích, já se ohlídnu a Baronek se vesele procházel za tou plachtou u diváků J. Tak od té doby se rozcvičuju sama!

Gloria Fricová s manželem Zbyňkem Fricem a jejich mazlíčkem Baronem

Nakonec jednu hodně osobní otázku: Vloni jste oslavila třicetiny – uvažujete také o tom, (pokud vám to příroda dovolí), že byste na čas nebo dokonce napořád opustila svět divadelních prken a líčidel a stala se maminkou?

To je krásná otázka. Moc bych si přála být maminkou a věřím, že až bude pro nás ta pravá dušička připravená, tak budeme mít krásné a zdravé miminko. A pokud by to mělo znamenat nadobro opustit divadlo, pak to tak přijmu a bude to naprosto v pořádku.

Děkuji mockrát za rozhovor, přeji vám hodně úspěchů v nových rolích a hlavně hodně, hodně zdraví. A ať se sny dál plní…

Já děkuji za to, že jste si vybrala právě mě a s radostí jsem odpovídala na Vaše otázky. Všem přeji krásný nový začátek sezóny a školního roku.

Alena Kaclová

Fotografie laskavě poskytla ze svého archivu Gloria Fricová.