Muzikál „Quasimodo“ je nebývale originální a umělecky kvalitní (+ videosestřih)

V magické datum 11.11.2011 měl v divadle Hybernia premiéru nový muzikál „Quasimodo“ od svěžího tvůrčího týmu s kvalitním obsazením a vysokými uměleckými ambicemi. Povedlo se mu je naplnit? Za nás říkáme „Ano!“ a „Quasimodo“ se zařadil mezi nejlepší muzikály, které můžeme v Praze vidět. Podrobnosti čtěte v naší recenzi, ve které nechybí porování (téměř) všech alternací… A samozřejmě ani tradiční videosestřih s pěti minutami záběrů přímo z muzikálu!

Jiří Korn jako Frollo v efektním úvodu muzikálu

„Quasimodo“ vychází ze známého románu Victora Huga „Chrám Maty Boží v Paříži“ a drží se ho více méně věrně. Dějem muzikálu provádí sám Hugo, jako jedna z postav příběhu. Sám se také zamiloval do krásné Esmeraldy, ale vždy se držel zbaběle zpátky. Autoři libreta Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský zbytečně neexperimentovali a základ tragického příběhu o „lásce pro kterou se umíralo“ nechali beze změny a vkusně rozepsali do hudebních obrazů. Dramaturgicky se jim podařilo vyvážit lyrické i epické pasáže, střídají se rychlé i pomalé písně a děj přirozeně plyne. I přes nepřílišnou veselost tématu a tragickému konci není muzikál depresivní a je v něm dostatek odlehčených scén, především díky postavě cikánského barona Špindíry. Autoři si také dobře poradili s kamarádkou Esmeraldy, kozou Džali, která vystupuje jako taneční postava. Trochu zbytečné z mého pohledu je závěrečné dovysvětlení příběhu, které zná každý průměrně vzdělaný člověk a nějaký pěkný hudební moment by udělal za muzikálem mnohem hezčí tečku.

VIDEO SESTŘIH Z MUZIKÁLU

Tradičně Vám přinášíme pětiminutový videosestřih z muzikálu, abyste si mohli o muzikálu udělat konkrétní představu. Ve videu můžete vidět Markétu Procházkovou, Tomáše Trapla, Jiřího Korna, Romana Vojtka, Kamilu Nývltovou, Petra Vančuru, Ondřeje Rumla a další… Pro Musical.cz z první veřejné generálky natočil a sestříhal Radek Janda. Děkujeme Emě Krahulíkové za souhlas s vydáním sestřihu.

Muzikál je ve všech směrech odlišný od současné muzikálové tvorby, obzvláště té, kterou jsme mohli dosud vidět v divadle Hybernia (či sousední Broadwayi). Vynikající práci odvedl Martin Kukučka a přináší kvantum režijních nápadů. Do karet mu také hraje nadprůměrné herecké obsazení, o kterém však později. Skvělá je práce se světly a prostorem, Quasimodo se houpe na obrovském zvonu upostřed jeviště a divákům se tají dech. Celkový dojem kazí jen projekce, které jsou místy opravdu nepovedené (obrovská těhotná krysa a kolem pobíhající hořící kostry krys je skutečně vrchol kreativity, která zůstává nedoceněná). Nápad promítat na bílé stěny divadla je sám o sobě velice dobrý, ale měl by se využívat vkusně, například promítání hodin v první scéně je velice dobré, pak to jde jen z kopce.

"Jsi tou" - Radka Pavlovčinová a Csongor Kassai

Nadprůměrná je choreografie Jany Burkiewiczové, v muzikálu se nachází mnoho taneční scén, které jsou do jedné vynikající. Navíc se nejedná o klasické „muzikálové tance“, které jsou v jiných dílech jak přes kopírák, zde skutečně vyjadřují emoce a plnohodnotně doplňují scény. Kromě klasické company vybrala Burkiewiczková tři sólisty, kteří tančí jak o život a jsou dokonale sladění, naše poklona však patří všem tanečníkům. Dočkáme se také několika akrobatických prvků, a to jak na šálech, tak i silové akrobacie v podání populárního dua DaeMen (pokud neúčinkují, jsou nahrazení akrobacií na lanech)

Výtvarná složka inscenace je taktéž neotřelá. Kostýmy z dílny Chatty (Radka Sirková a Anna Tušková) působí svěžím a neokoukaným dojmem, příkladem za všechny je nádherný kostým Frolla. Scénografie od studia ArtCore (Štěpán Kuklík a Maja Rašková) je jednoduchá, ale plně funkční. V podstatě nejsou vůbec využity moderní jevištní prvky divadla (stoly, točna) a nedočkáme se ani jedné přestavby scény „ve tmě“, které na naší scéně vídáme s nelibostí opravdu často.

Dokonalý pár Roman Vojtek a Kamila Nývltová

Nejoriginálnější a z našeho pohledu nejpovedenější částí inscenace je hudba a písně. Autory hudby jsou Jakub Prachař, Jan Maxián a Petr Kaláb a drželi se spíše světového konceptu muzikálu, tj. celé dílo působí jako jeden celek, ne jak koncert jednotlivých postav/hvězd. Střídá se jen několik málo motivů v mnoha obměnách a sólových písní je jako šafránu. Melodie jsou však nádherné a píseň „Jsi tou“ je prakticky nemožné nezpívat si cestou z divadla i celý další den. K dalším povedeným pasážím patří písně „Kdo to ví„, „Cihla pálená“ nebo „Tisíce veršů„. Krev rozproudí také Špindírova dynamická „Otevři vrata hrbáči„. Naprosto dokonalou částí je finále první půle, stejně tak vypjaté scény u obou poprav. Písňové texty napsal Petr Kolečko a těžko říci zda jsou tak geniální až banální nebo tak banální až geniální. Rozhodně však oplývají originalitou a tradičních muzikálových klišé tam příliš nenaleznete.

Herecké i pěvecké výkony jsou ve většině případů opravdu vyrovnané a je asi spíš na subjektivním pohledu každého diváka, která alternace mu bude bližší. Ale stejně jako vždy, i tentokrát pro vás máme porovnání alternací, tentokrát chybí jen jedna jediná.

Tomáš Trapl a Markéta Procházková v posledních vteřinách představení

V hlavní roli doslova září Tomáš Trapl, který je herecky precizní, hlasově vynikající a jeho pohyby jsou taktéž na profesionální úrovni. Jak jsem zmiňoval již výše, když se Trapl houpe na zvonu vysoko v provazišti a u toho zpívá ty nejvyšší Quasimodovy tóny, tají se dech. Chce se nám zakřičet: „Konečně!“ Konečně má Tomáš Trapl svou hlavní roli, která jakoby byla na něj přímo ušitá. Právem se stal hvězdou premiéry! Jeho alternace Csongor Kassai je taktéž umělecky na velice vysoké úrovni, diváky určitě nezklame, má „své momenty“, ale Trapl u nás s mírným náskokem vítězí, a to především kvůli preciznosti v gestech a výrazech. Ale v této roli rozhodně nenarazíte na špatnou alternaci!

Esmeralda je ústřední postavou příběhu, vše se točí kolem ní. Je to ztělesnění opravdové lásky a krásy. Na premiéře ji ztvárnila Markéta Procházková, jeden z největších muzikálových talentů současnosti. Role je náročná po pohybové, herecké i pěvecké stránce a Procházková to zvládla opravdu výborně. Její Esmeralda je více citovější, něžnější. Radka Pavlovčinová pojala roli z jiného konce, je to spíše taková „Carmen“ – více divoká, tlačí více ve zpěvu a je svůdnější. Obě slečny předvádějí profesionální výkony, preferujeme však podání Markéty Procházkové, které se více blíží i románové předloze. Lépe ji sedí i některé pěvecké party.

Radka Pavlovčinová

Postava poněkud nečestného kněze Frolla je ztvárněná dvěma zcela odlišnými umělci, proto je velice těžké je porovnat. Jiří Korn do role vkládá mnoho emocí a sází především na herectví, působí opravdu zle a jeho Frolla mu uvěří diváci i z 32. řady. Marian Vojtko zase vyniká svým operním hlasem, přičemž emoce vyniknou spíše při zpěvu. U obou ale platí, že nebudete odcházet zklamáni. Pokud preferujete herectví, jděte na Jiřího Korna, pokud holdujete hlasu Mariana Vojtka, tak máte volbu jasnou. Nejideálnější by byla kombinace Kornova herectví, výrazu a pohybu a Vojtkova hlasu.

Kapitána vojsk Phoeba výborně ztvárňuje Roman Vojtek, kterému nelze nic vytknout a jeho úvodní salto vyrazí dech mnoha divákům. Celý jeho výkon je suverénní bez většího zaváhání. David Kraus i přes veškerou snahu v pěveckém projevu zcela herecky pokulhává a je těžko uvěřitelný. Třetí alternaci Tomáše Savku jsme bohužel neviděli. Snoubenku Phoeba Lily hraje a především zpívá nejlépe Kamila Nývltová. Tato malá role má jedny z nejtěžších pěveckých partů a Nývltové padnou jako ulité. Alternace Zdenka Trvalcová a Lucia Molnárová jsou taktéž velice dobré, ale nemají tak silný hlas, který tato role vyžaduje.

Jan Cina jako cikánský baron Špindíra

V roli Victora Huga exceluje Ondřej Ruml, který k výbornému zpěvu přidává stále lepšící se přirozený herecký výkon. Pokaždé také překvapí mírně odlišným uchopením role. Alternuje ho Raduz Mácha, pro nás zcela neznámá tvář, který rozhodně není špatný, ale v porovnání s Rumlem mu chybí pěvecká jistota a určitá herecká uvolněnost. To samé lze říci o divácky vděčné roli Špindíry – Petr Vančura je herecky i pěvecky naprosto suverénní, zatímco Jan Cina působí lehce nejistě. Vančurovými výhodami jsou také větší vtipnost a lepší gesta. Zlomená matka Gudula je tragickou postavou, kterou dokonale herecky ztvárňuje Vanda Konečná, jejíž další zbraní je také netradiční barva hlasu. Radka Fišarová je pěvecky nejlepší alternací a třetí alternace Luďka Kuralová je sympatickou kombinací obou přístupů, bohužel ale nevyzpívá ty nejvyšší tóny své ukolébavky.

V roli kozy Džali se střídají Johana Hájková a Zuzana Kábrtová a tanečními sólisty jsou Renata Hostinská, Linda Fernandez Saez, Petr Opavský, Peter Dolinajec, Daniel Bič a Přemysl Pálek. Všichni tancují opravdu výborně, stejně tak celá taneční company, která má prostor i k herectví, často je zajímavé jen sledovat jejich hemžení v pozadí, které skvěle doplňuje atmosféru při daných scénách.

Vanda Konečná jako zlomená matka Gudula

Tvůrčímu týmu se podařilo na pražská muzikálová prkna přinést originální podívanou, která je částečně uměleckým dílem a částečně stále muzikálem pro masy, čili naprosto ideální kombinace pro komerční úspěch i spokojenost širokého spektra diváků. Kvalitní hudba i režijní nápady, práce s prostorem i světlem, neokoukaná výprava a vynikající choreografie, to vše doplněné většinově dobrými výkony, které skutečně spojují tanec, zpěv i herectví. Pokud jste unaveni pražskými muzikály, rozhodně zajděte na tento neotřelý kus, ze kterého nebudete odcházet zklamaní… 90%

Akrobatické kousky Johany Hájkové alias kozy Džali

Zvonečky bimbají zvoní... (Tomáš Trapl)

Markéta Procházková, Roman Vojtek a vraždící Marian Vojtko

Roman Vojtek a Markéta Procházková

Autorem fotografií z premiéry a zkoušek je Tomáš Martínek.