„Vánoční koleda“: Osamocený Scrooge a hudebně hladivé kouzlo Vánoc

Slavná povídka Charlese Dickense „Vánoční koleda“ se dočkala od svého vydání už mnoha adaptací. Pražské Studio DVA, které si jako domov pro svou inscenaci vybralo honosnou budovu Divadla Hybernia, už od začátku svou verzi příběhu o lakomci Scroogeovi, poznávajícím teprve s odstupem hodnoty vánočních svátků, prezentovalo jako osobitou a výjimečnou, čemuž nasvědčovalo i složení inscenačního týmu.

Od projektu je nejlepší čekat fúzi všeho možného, snad akorát v očekávání muzikálu se můžeme lehce splést, tím toto ztvárnění dozajista není. (Přiznejme si, kdo z nás si při pohledu třeba na plakát řekl, že osobnost Davida Kollera by do čistokrevného muzikálu pravděpodobně nešla?)

Mohli bychom se uchýlit k slovním hříčkám, pojďme si ale uvažování nad žánry trochu zjednodušit. Jedná se totiž primárně o syntézu činohry a koncertního vystoupení. Důsledně tyto dvě složky separuje už samotná scénografie, rozdělená na dvě části. V té horní je početný orchestr s dirigentem a místo pro zpěváky – jednotlivé Duchy Vánoc.

David Koller

V dolní části si aktéři často vystačí s prázdným jevištěm, i když v zadním uzavíratelném prostoru jsou připraveny další kulisy a rekvizity.

Taková fúze logicky vyžaduje poutavý přístup, populární režisér Ondřej Sokol však tentokrát zejména pro první polovinu zvolil postup sice zajímavý, pro obrovský prostor Hybernie ale spíš problematický. Místo u orchestru totiž vyplní ještě Vypravěčka Ivany Chýlkové a začne divákům předčítat Dickensův příběh. Prakticky okamžitě se seznámíme i s nerudným, přesto v podání Karla Rodena docela roztomilým Scroogem, který jedná přesně podle slov Vypravěčky, když se například má uleknout, ulekne se.. Ač tento způsob posouvání děje doplňuje vydařený light-design s projekceni, plus tanečníci s akrobaty, stejně tak i přítomnost jiných postav, stále se nelze zbavit dojmu, že je Scrooge na jevišti podobně osamocený, jako ve svém životě a dění připomíná scénické čtení.

Scrooge Karel Roden

Vypravěčka Ivana Chýlková (dirigent Kryštof Marek v pozadí)

Až druhá polovina konečně přinese pravé jevištní hemžení, větší využití sboru, stejně tak zajímavé vizuální momenty a vše navíc dospěje ke šťastnému konci, jak to má u performancí rodinného typu být.

Nejvíc pozornosti přitáhne hudební stránky. Většinu písní složil Kryštof Marek, momentálně známý hlavně jako jeden z dirigentů Hudebního divadla v Karlíně. Pohybuje se v hudebních rybnících mrštně jako ryba ve vodě a dokáže se absolutně vcítit jak do rockerské duše Davida Kollera, tak dokáže parádně využít operní zkušenosti Mariny Vyskvorkiny či potenciál hlasu Ivany Chýlkové. Všechny jeho melodie jsou psané interpretům doslova na tělo, jako dobře padnoucí kabát. Šansony pro Szidi Tobias jsou zase výhradně z dílny skladatele Milana Vyskočániho a textaře Petera Lipovského. Lze se pozastavit nad tím, když se právě Duch minulých Vánoc ztvárňovaný touto známou šansoniérkou zmíní o zcela současných vlacích, co vozí jednu slavnou limonádu. Poetika příběhu tím sice trochu zaskřípe, ale pohybujeme se stále v mezích tolerance, plnohodnotnou nápravu zjednaly její ostatní písně. Od představitelů duchů se navíc nevyžaduje žádná velká herecká akce, své role všichni zvládají se sympatickou grácií.

Marina Vyskvorkina

Temperamentní Duch minulých vánoc Szidi Tobias

Inscenaci tedy rozhodně provází atmosféra poctivého divadelního kumštu po herecké a pěvecké stránce,v Praze navíc živý orchestr u muzikálových a žánrově spřízněnějších produkcí napočítáme se slzou v oku na prstech jedné ruky a přes zmíněný zásadní nedostatek v posouvání děje dokáže bez problémů vytvořit správnou adventní náladu. Zároveň u něj záleží na diváckém přístupu. Snad se příští rok s tímto zajímavým projektem opět setkáme.

Poznámka autora: Tato recenze je mírně upravenou původní verzí textu psaného původně pro Divadelní noviny, kde ale nakonec z prostorových důvodů nebyl uveřejněn, je tedy se souhlasem umístěn zde.

Autorkou fotografií je Lenka Hatašová, jsou použity se souhlasem Studia DVA.