Dáša Zázvůrková: „Vanilka je pro mě výzva“

Mladá herečka, zpěvačka a momentálně také studentka pražské HAMU Dáša Zázvůrková zpívá s kapelou Golden Swing i s Českým národním symfonickým orchestrem a účastní se různých kulturních, společenských a charitativních akcí. Na svém kontě má již hezkou řádku hereckých rolí. Vidět jsme ji mohli například v několika televizních inscenacích a mezi její největší divadelní role patří Vanilka z jazzové opery Dobře placená procházka, a tak otázky následujícího rozhovoru jsou směřovány především na toto představení…

Dáša s Listonošem Petrem Macháčkem v Dobře placené procházce (foto Irena Vodáková)

Jak jste se k roli Vanilky dostala?
Konkurzem, který trval skoro rok. Bylo to náročné, ale i zábavné. Tyto konkurzy jsem pociťovala formou hry, příjemné atmosféry a lidských tváří.

Jaké to je hrát ve „Zlaté kapličce“? Berete to coby normální práci jako v každém jiném divadle, anebo v tom vidíte jakousi atraktivitu?
Národní divadlo pro mě znamená jakýsi závazek. Samozřejmě, když hrajete v jakémkoliv divadle, musíte hrát, zpívat, či tančit jak nejlépe dovedete (smích). Ale pocit, když hraju ve „Zlaté kapličce“, je pro mě slavnostní i zavazující. A když Vás na konci diváci odmění potleskem, je to nepopsatelné a krásné.

Tuto jazzovou operu režíroval uznávaný a i ve světě známý režisér Miloš Forman. Jaká s ním byla spolupráce? Je to tvrdý a nekompromisní režisér?

Spolupráce s Milošem Formanem byla naprosto úchvatná. A vždy dodávám, že to nebyla pouze spolupráce s Milošem Formanem, nýbrž rovnocennými partnery byli jeho synové Petr a Matěj, kteří mi nesmírně pomohli. Otázka je směrovaná na Miloše Formana čili ano, umí být tvrdý, ale zároveň laskavý. Umí zařvat i pochválit. Tzv. „cukr a bič“ a na to slyším perfektně (smích). Jsem moc ráda, že tento muž prošel mým uměleckým životem. Je štěstí se s některými lidmi neminout…

Koncert Dáši v Divadle Semafor (foto Jana Petráková)

Jak se Vám zpívala árie Je dusno a těžko? Inspirovala jste se Evou Pilarovou?
Stylizace filmové role v šedesátých letech versus role na divadle a v tomto tisíciletí je tak různorodá, že tak jsme k tomu přistupovali všichni. Měla jsem možnost se setkat s paní Pilarovou (díky natáčení dokumentu o Dobře placené procházky Olgy Špátové) a jsem tomu ráda. O naší árii JE DUSNO A TĚŽKO jsme se shodly na tom, že záleží na osobním prožitku a samozřejmě také na představách pana režiséra (smích).

Vaše role by udělala pro peníze téměř vše. Co Vy a Váš vztah k penězům?
S rolí Vanilky se ani snad nedá ztotožnit… Je to pro mě takový protokol, a tudíž výzva. Vanilka je v podstatě holka, která má nějaké představy a ideály o životě a ty se neplní. Můj vztah k penězům je potřebný – na zaplacení nájmu, na cestování, neustálé sebevzdělávání. Peníze mě dělají svobodnou.

Kromě Dobře placené procházky hrajete například i v několika představeních divadla Semafor …
V divadle Semafor působím od roku 2003 a mám na repertoáru alespoň 8 titulů. Semafor je pro mě inspirace, zkušenosti, zábava a Jitka Molavcová s Jiřím Suchým.

Koncert Dáši v Divadle Semafor (foto Jana Petráková)

Nelákají Vás komerčnější divadla?
Nikdy neříkej nikdy. Mám ráda svobodu a baví mě dělat svoje projekty. Mám štěstí na lidi a to je pro mě zatím dobrý motor a správný směr.

Máte nějakou vysněnou muzikálovou roli?
Nesním o rolích. Sním o životě, a to mě dodává sílu „být nad věcí“. Někdy se to daří lépe, někdy hůře.

Co Vaše sólové album? Je na cestě?
Sólové album je skutečně na cestě. Přesvědčila jsem se o tom, že jít proti času a tudíž něco tzv. uspěchat, nemá cenu. Tento rok je rok 2009 a myslím, že by CD mohlo spatřit světlo života (smích).

Děkuji Vám za rozhovor.

Fotografie poskytla společně s  rozhovorem Dáša Zázvurková. Děkujeme.