„Dracula“ se po 14 letech od premiéry opět zakousl

5. února 2009 měl obnovenou premiéru dnes již legendární muzikál Karla Svobody, Zdeňka Borovce a Richarda Hese Dracula. V rozsáhlé recenzi si můžete přečíst naše první dojmy, samozřejmostí jsou také fotografie z představení.

Kamila Nývltová (Adriana)

Na začátek trochu historie – muzikál Dracula je označován jako první velký český muzikál, který společně s Bídníky a „Jesusem“ odstartoval velký muzikálový boom v Praze. Světovou premiéru měl Dracula 13. října 1995. Režíroval Jozef Bednárik, choreografii vytvořil jeden z autorů Richard Hes a šéfproducentem se stal dnešní ředitel Hudebního divadla Karlín Egon Kulhánek. V pražském Kongresovém centru (v té době Paláci kultury) se hrál až do roku 1998 a vidělo ho kolem 1,2 milionů diváků. Dracula však nezůstal pouze na českém území, stal se také nejúspěšnějším českým muzikálem v zahraničí. Vidět ho mohli diváci na Slovensku, v Jižní Koreji, Polsku, Německu, Belgii a Lichtenštejnsku. V roce 2003 se muzikál krátce vrátil na jeviště Kongresového centra, ale zaznamenal velký komerční neúspěch, skončil krachem a zanechal za sebou obrovské dluhy.

Nyní se po 14 letech od původní premiéry vrací do Prahy. Tentokrát do nového Divadla Hybernia, s novým obsazením, novou výpravou a dokonce inovovanou třetí epochou (druhou půlkou). Začněme ale postupně…

Hudba z pera Karla Svobody, který dnes mezi námi už bohužel není, je popověji založená, nechybí v ní však také rockovější prvky. Typický znak muzikálů – opakování melodií, zde nechybí a ústřední hit „Jsi můj pán“ zná snad každý. Od krásných duetů (Vím, že jsi se mnou) se Svobodova hudba dostává k dynamickým pasážím (Hon na zlo) až k téměř undergroundové rockové scéně (Devastace Casina). Krátce řečeno – hudba Karla Svobody je nenahraditelná a vskutku krásná. O to více zamrzí její zkracování v první půli, které bylo převzato z verze z roku 2003. Nejen, že uříznutí začátků písní „Tajemný hrad“ a „Schůzka v zahradě“ je barbarství (dle mého názoru se jedná o jedny z nejzajímavějších částí první půle), ale také ubírají na ději a vykreslení postav. Lorraine přijde na hrad, dvakrát se rozhlédne a z nového nastudování vůbec není znatelné, že se tam děje něco neobvyklého a ani se nedozvíme nic o postavě Lorraine. To samé při „Schůzce v zahradě“ – divák není seznámen s faktem, že Dracula na schůzku nepřišel a zbaběle vysílá svého sluhu s darem, který zpočátku Lorraine odmítá. V nové verzi se Lorraine vzbudí a rovnou si jde pro „ó náhrdelník a pravý“ (téměř to vypadá, že si k Draculovi přišla jen pro majetek). Bohužel to nevynahradí přidaná píseň v druhé půli – „Draculův monolog„, která je sice krásná a rozhodně do muzikálu „zapadla“, ale bylo by mi milejší slyšet celé písně v první půli a vynechat tento přidaný monolog. A také jsme se stále nedočkali živého orchestru, který by hudbu ještě více vyzdvihl. Škoda.

Jiří Langmajer (Šašek)

Libreto Zdeňka Borovce (který také bohužel už nikdy více českou kulturu neobohatí) je v kontextu dnešní muzikálové scény velice nadprůměrné, porovnejme například s Golemem, který je plný rýmovaček bez hloubky. Zdeněk Borovec uměl a jeho dílo u mě sklízí úspěch dodnes. Texty prošly místy malinkatými úpravami, které nejsou ničím výjimečné – například z „…stiskni fest…“ se stalo „…kousni fest…“ nebo „…co mu tedy schází, když je vlastně zdráv…“ v souladu s novým nastudováním změnilo osobu: „…co ti tedy schází, když jsi vlastně zdráv…“. Takových drobností nalezneme více, osobně mi to špatné nepřijde, setkal jsem se však i s negativními názory od zarytých fanoušků původní verze.

V odstavcích výše jsem již naznačoval spojení „nové nastudování“. Ono to je ale trochu jinak. První půle je totiž režijně téměř naprosto totožná s původním nastudováním. Kněze Dracula zabodne za propadlem, krvinky mají stejné úlohy, při „Milování“ se propadlo rozšiřuje o sudy… Téměř vše, na co si vzpomente je stejné. Jen v jiných kulisách (funkce propadel zůstávají stejné) a kostýmech. Jozef Bednárik tak vytvořil jakýsi kompromis mezi starou a novou verzi s cílem potěšit obě skupiny diváků – starou i novou. Druhá půle je však naprosto odlišná. Přesunuli jsme se do roku 2088, jakési post-apokalyptické budoucnosti, kde vládnou děti ulice ve zničených troskách měst a nejmodernější auto té doby je trabant. Vskutku zajímavá vize pana Bednárika na jevišti funguje bezvadně. Je více sexy, více akční, více odlehčující. Zkrátka utvořena pro dnešního diváka. Hudba a texty samozřejmě zůstávají, přesto se asi druhá část představení stane pro některé diváky nepřekousnutelnou.

Monika Absolonová (Lorraine)

Cestou kompromisu jde i choreograf (a zároveň jediný žijící autor Draculy) Richard Hes. V první půli můžeme opět vidět staré známé taneční kreace, které jsou skutečně povedené a závěr první půle je velice efektní a patří díky výrazné choreografii k jedněm z nejlepších momentů. Skvěle zvládnuta je také choreografie krvinek, která z větší části zůstala stejná.

Na řadu přichází výprava a začnu od té horší stránky, a to scénografie, kterou vytvořil Daniel Dvořák. Jeviště Hybernie je o mnoho menší než prostor Kongresového centra, ale například již výše zmiňovaný Golem potvrdil, že na něm lze vytvořit vskutku působivá a vkusná scéna. V první půli Draculy se však tak nestalo. Už jakási parodie na kostel v úvodu představení příliš neosloví, velké hořící svíce na hradě jsou sice efektní, ale na prázdné scéně s jakýmsi „schodištěm“ působí velice nevyužitě a osamoceně (přeci hrad nebyl tvořen jen ze svíček). A brána ve druhé epoše již postrádá veškerý vkus a vypadá spíše jako výtvor amatérského divadla. Při faktu, že na krajích jeviště je celou dobu železná konstrukce (skvěle se hodící do druhé půle) a po stranách jeviště jakési pověšené hadry, je scénografie největším záporem nového nastudování. Druhá půle již originalitu nepostrádá, velice vhodně dokresluje a pomáhá zvýraznit vizi budoucnosti. Naopak kostýmy Romana Šolce, se kterými jste se mohli na našem webu již seznámit, jsou velice pěkné a prakticky k nim nemám žádné výtky. Zajímavým nápadem je také využití umělého sněhu při třech scénách, zejména při finále první půle v kombinaci s vynikajícím nasvícením působí velice efektivně.

Jiří Langmajer a Daniel Hůlka (scéna Džber a kord)

Při mém hodnocení však nehraje hlavní roli výprava, ale jednotlivé výkony celého souboru – sólistů a taneční company. A právě těm bude věnována druhá část této recenze. Výkony hodnotím ze dvou představení, tudíž většinou vám nabídnu srovnání dvou alternací.

Hlavní role, krvelačný hrabě Dracula. Když se řekne „Dracula“, automaticky se většině z nás vybaví „Daniel Hůlka„. Ten se kvůli tomuto nastudování navrátil do světa šoubyznisu a zhubl neuvěřitelný počet kil v rekordním čase, aby se nám opět mohl představit ve své životní roli. A tu zvládá stejně jako před lety. V některých místech byly ještě znát určité rezervy, které však jistě brzy dopiluje. Jde zejména o větší využívání chrapláku místo čistého hlasu, znatelné to bylo například v „Poznání nesmrtelnosti„, které bylo celé zazpíváno chraplákem, a skvělý operní hlas zřejmě odešel v tu chvíli do zákulisí. O něco více než Dan nás však zajímal Josef Vojtek. V konkurenci dvou operních zpěváků (s Danielem a Josefem ještě alternuje Marián Vojtko) to rozhodně nemá lehké, nezapomínejme však, že Dracula byl původně psán pro Daniela Landu. Dalo by se tedy říci, že Josef Vojtek je ideálním Draculou. Nedalo. Přesto nás Josef opravdu velice mile překvapil. Dokázal zpívat i jemnějším hlasem (například „Vím že jsi se mnou“ bylo nádherné), jeho typický chraplák však převažoval. Občas pokulhával i herecký výkon, který byl na Draculu příliš civilní. V rámci celého představení však předvedl svůj nejlepší výkon a rozhodně není třeba ho předem zatracovat!

"Casino show"

Zpívat roli Lorraine po svérázném podání Lucie Bílé je opravdu tvrdý oříšek. Monika Absolonová se však nenechala zastrašit a písně „Jsi můj pán“ a „Lorraine v podzemí“ patřily k nejlepším momentům představení. Tleskám! O trochu více však musím tleskat Leoně Machálkové, která mě velice překvapila a na poslední generálce předvedla svůj životní výkon. V dojetí plném slz nemohla dozpívat svou poslední píseň při loučení s Draculou, a to přidalo na intenzitě výkonu. Ona totiž Lorraine byla a prožívala příběh s ní, kdežto Monika Lorraine pouze výborně hrála.

Další důležitá ženská role (vlastně dokonce dvojrole) je Adriana/Sandra. Zdenka Trvalcová je nepochybně skvělá zpěvačka, na tuto roli má však příliš jemný hlas a nevýrazné vystupování, které na kvalitě výkonu ubíralo především v druhé půli. Nelze jednoznačně napsat, že je špatná, to v žádném případě, jen ta role k ní příliš nesedí. A po zhlédnutí výkonu Kamily Nývltové to musím jen potvrdit. Kamila se od prvního představení Kleopatry mnohonásobně zlepšila a na jevišti zastiňuje některé své starší a zkušenější kolegy. Má sytý hlas, který v kombinaci s hlasem Daniela Hůlky tvoří libozvučný pár. V druhé půli také umí být neuvěřitelně sexy, což k té roli neodmyslitelně patří a sedí.

Velice nás také zajímala trojrole Šašek-Sluha-Profesor, která byla obsazena vskutku překvapivě – alternují se Aleš Háma, Jiří Langmajer a Tomáš Trapl. Tomáš Trapl je zkušený muzikálový herec s obrovským hereckým i pěveckým talentem. O tom není vůbec pochyb a není třeba to dále rozebírat. Svojí roli zvládá s přehledem a opět dokazuje, jak by bez něj byla muzikálová scéna o něco prázdnější. Pro mě však byl Jiří Langmajer lepší. Přinášel do role něco nového, má svůj osobitý projev a získal si mé sympatie. Nemá sice takové hlasové vybavení, ale s přihlédnutím k hereckému ztvárnění mírně předčí Tomáše Trapla.

"Tajemný hrad" - Daniel Hůlka a Monika Absolonová

Steven Tomáš Savka překvapil svými hlasovými možnostmi a stále se v muzikálovém světě vypracovává výše a výše. Bohužel jsem neviděl žádnou další alternaci Stevena, za to jsem mohl více sledovat Tomášův výkon a ten byl skutečně skvělý.

Nick, svérázný „kápo“ gangu ze třetí epochy v podání Alana Basteina nepostrádal energii, spíše není v Alanových pěveckých možnostech. Nehovořím teď o výškách, které zvládá s přehledem (například ve Třech mušketýrech), ale spíše o snaze o rockový hlas. Pokud se Alan inspiroval u kolegy Vojtka s chraplákem, netuším, ale měl by zůstat u popových písní, kde plně vynikne jeho hlas. Juraj Bernáth vyšel z tohoto „duelu“ jako jasný vítěz. Hlasově mu písně sedí lépe než kolegovi Basteinovi, herecky je na tom také o kategorii lépe. Druhou půli tak velice příjemně obohatil.

Kněz v muzikálu nemá příliš velký prostor, za to však má jeden z nejtěžších partů. V této roli kdysi exceloval Tomáš Trapl, který nyní postoupil do již hodnocené trojrole, a nahradili ho méně zběhlejší kolegové. Jaromír Holub měl v pěveckém výkonu také malé nesrovnalosti, ale v porovnání s Jiřím Březíkem byl skvělý. Jiří Březík mě už podruhé přesvědčil, že by měl zůstat spíše u autorské a dirigentské práce a muzikálové herectví nechat jiným kolegům.

Čerstvě zakousnutá Monika Absolonová

Poslední tři větší role jsou nymfy. Nejvíce prostrou dostává Nymfa ohnivá (v původní verzi s přívlastkem krbová) v podání Hanky Křížkové a Míši Noskové. Obě předvedly skutečně famózní výkon, přičemž větší pochvalu si zaslouží právě Míša Nosková, která patří k dalším z vycházejících talentů hudebního divadla. Nymfy Hodinové Olga Lounová a Renáta Drössler jsou skvělé, na tak malém prostoru však nelze výkon rozebírat příliš do hloubky, celkově však hodnotím pozitivně, stejně jako poslední kolegyni – Nymfu větrnou Janu Burášovou.

Náročné taneční role krvinek jsou skutečně bravurně zatančeny a nemám nejmenší výtky k žádné z alternací. Také company předvádí skvělý výkon, spousta tváří je v Divadle Hybernia nová a hned se skvěle zapsala. Choreografie nejsou vůbec jednoduché a obdivuji každého jedince, který v company tančil. Bohužel nemohu jmenovat, na obsazení v divadle jména nevisí, ale skutečně musím pochválit všechny.

Za zmínku ještě stojí program k muzikálu, který nepřekvapí už bohužel vůbec ničím, vzhledem k faktu, že podobné fotografie se zdarma dají nalézt na každém zpravodajském serveru, který se focení programu účastnil (včetně nás).

"Stockers" - Kamila Nývltová a Martin Pošta

A jaký má Dracula úspěch u diváků? Každou generální zkoušku doprovázely mohutné ovace ve stoje a ve foyer se daly zaslechnout veskrze pozitivní názory. Producenti se mohou radovat, protože do konce sezony je téměř vyprodáno. Dracula se tedy vrací se vší slávou.

Dracula i po 14 letech má stále plno energie. Nové tváře většinou pozitivně překvapí, starší kolegové předvádí stále dobré výkony. Vytknout by se dala scénografie, se kterou si mohli autoři určitě více pohrát. Úpravy znatelné jsou, nejvíce v druhé půlce, která bude jistě hojně rozebírána a plná rozporů. Na své si také přijdou příznivci verze staré, autoři udělali kompromis mezi novinkami a zachováním starých prvků. Celkově však jde o kvalitní představení, které v rámci pražské scény rozhodně stojí za návštěvu, i několikanásobnou.

Jiří Langmajer (Profesor)

"Dehibernace" - Jiří Langmajer a Daniel Hůlka

"Casino Show"

"Casino Show" - konfrontace Daniela Hůlka a Moniky Absolonové

"Okouzlená Sandra" Kamila Nývltová

"Draculův monolog" (Daniel Hůlka)

"Snový soud" - Monika Absolonová, Kamila Nývltová, Daniel Hůlka

Autorem fotografií je exkluzivně pro Musical.cz Tomáš Král. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, ozvěte se nám na email redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno!

Fotografie z premiéry naleznete v samostatné fotogalerii.