“Lucrezia Borgia” pozvedá úroveň pražské muzikálové scény

Taneční muzikál “Lucrezia Borgia” Libora Vaculíka, Petra Maláska a Václava Kopty má již po obnovené premiéře v Divadle Hybernia. Zdařilá kombinace moderního baletu a muzikálu s Bárou Basikovou a Ivou Marešovou v hlavní roli nabízí divákům zážitek, který je zcela odlišný od veškeré současné pražské muzikálové produkce. Na co se můžete v případě “Lucrezie” těšit a jak se povedly jednotlivé složky, se dočtete v naší recenzi.

Taneční Lucrezie Kateřina Rejmanová-Benešová

Děj muzikálu se odehrává převážně v Římě v době italské renesance a celý se točí kolem nechvalně známého, ale významného papežského rodu Borgiů. “Středobodem pozornosti stojí snad nejpopulárnější představitelka mocných Borgiů – Lucrezia. Žena plná života, touhy, nenávisti i kruté vášně. Ani anděl ani ďábel. Má v nitru ctnost vedle zločinu, je v ní nebeská lehkost i temný nával zloby. Na jedné straně něžná a nezáludná dívka, na straně druhé zhýralá milenka vlastního bratra, nenávistná vražedkyně,” popisuje děj výstižně autor libreta Libor Vaculík.

Již samotné téma je pro muzikálové zpracování odvážné. Jedná se o čisté drama bez jakéhokoliv odlehčení, plné vražd a milostných radovánek (v jednom případě velice názorně ukázané se zcela nahou striptérkou). Vaculíkovo libreto stále udržuje tempo představení a divák se v ději dobře orientuje i přes větší množství postav. Přirozeně také plyne čas, aniž by muselo docházet k dovysvětlování, např. projekcí. Jako vypravěč zde slouží býk z rodinného erbu Borgiů, jemuž propůjčil hlas Michael Kocáb.

Dramatičnost podtrhuje fenomenální hudba Petra Maláska, která působí celistvým dojmem a obsahuje několik výrazných nosných melodií (především ústřední “Píseň o manželství“). Na zpěváky klade vysoké nároky, stejně tak na posluchače. Abyste odhalili krásy této bohaté symfonické hudby a užili si dosyta každou její variaci a motiv, jeden poslech Vám určitě stačit nebude. “Lucrezia Borgia” dokazuje, že i v dnešní době je možné napsat kvalitní muzikál bez pop-rockových árií.

Bára Basiková s milencem Danielem Bičem

Velice nadprůměrné jsou také písňové texty Václava Kopty, které obsahují nespočet frází, které bystré posluchače donutí k přemýšlení (“K čemu jsou plachty, když je bezvětří” nebo “Už píše epitaf pro svého synovce a pravopis mu hlídá smrt“). Koptovi se také daří vytvářet textové motivy pro jednotlivé postavy, například Svatý otec na začátku zpívá, že z něj nemá strach jen čas a při své smrti ke konci představení zpívá variaci, že má strach jen z času. V neposlední řadě se Koptovým textům daří vyvolávat u diváků emoce, například “Píseň o smrti“, kterou zpívá Juan nebo text Lucrezie, která se loučí se svým synem.

Libor Vaculík je nejen autorem celého projektu, ale také režisérem, choreografem a autorem světelné koncepce a nutno říci, že zvládl všechny složky velice dobře zkombinovat. V životě se říká, že sedět na dvou židlích se nevyplácí, ale Vaculíkovi se sezení na třech židlích vyplatilo a mohl dát celý muzikál dohromady dle svých představ. Pokud znáte některý z jeho předchozích tanečních muzikálů, jistě nebudete koncepcí překvapení. Značnou část tvoří baletní složka, kterou doplňuje zpěv. Daná scéna se tak ve většině případů ztvárňuje pomocí tance i zpěvu. Některé postavy jsou čistě taneční, jiné zase pěvecké, v případě hlavní role Lucrezie jsou obě složky v každém představení rozděleny mezi dvě představitelky, které se hbitě vyměňují. Celé představení je plynulé, bez zatmívaček a nekonečných přestaveb a efektní nasvícení vytváří vizuálně zajímavé scény.

Csongor Kassai (foto Roman Sejkot)

Muzikál se odehrává v jednoduché scéně Jana Duška, která dává prostor pro taneční čísla. V těch vynikají především excelentní sólisté, jmenovitě nás zaujali Kateřina Rejmanová-Benešová (Lucrezia), Zuzana Susová (Lucrezia), Daniel Bič (Pedro), Jiří Flekač (Pedro), Jakub Šimůnek (Alfonso), Míla Šturc (Alfonso) a Zuzana Pokorná (Zlo). Jejich výkony byly na námi viděných reprízách skutečně výborné. Sborové scény taneční company potřebují ještě nějaký čas na sladění, choreografie jsou velice rychlé a často se stává, že je některý z tanečníků “mimo” a kazí to pak celkový estetický dojem. V “Lucrezii” však tancují skutečně všichni a Libor Vaculík dokázal z každého vytáhnout taneční maximum.

Podívejte se na tři exkluzivní ukázky ze zkoušek Lucrezie »»»

Na premiéře se v titulních rolích představili Bára Basiková, Zbyněk Fric a Tomáš Beroun. Velice těžko se jejich výkony srovnávají s jinými, protože všichni tři jsou “legendární trojkou” z Národního divadla, kde se “Lucrezia” před několika lety premiérově uváděla. Všem jsou role ušity pěvecky, herecky i tanečně přímo na tělo a na výkonech se to skutečně kladně projevuje. Důležitý je pocit diváka, že před ním nestojí herci, kteří “jen” dobře hrají své postavy, ale že těmi postavami doopravdy jsou. A to se zde podařilo. Bára Basiková i přes hlasovou indispozici předvedla na premiéře ohromující pěvecký výkon plný emocí. Zbyněk Fric byl zase dokonalým šíleným záporákem, který se ničeho neštítí a celkovým dojmem je nejlepším členem obsazení (“Píseň o sebevědomí” byla skutečným skvostem). Tomáš Beroun zase zvládl ztvárnit romantického milence i rozzuřeného Borgiu, vyniká zde i jeho specifická barva hlasu. Oba pánové navíc předváděli výborné taneční výkony.

Lucrezie se snaží smířit bratry Tomáše Savku a Zbyňka Frice

O několik dní později jsme viděli naprosto odlišnou trojici, složenou z nováčků Ivy Marešové, Csongora Kassaie a Tomáše Savky. Přestože jejich výkony byly taktéž na umělecky velice vysoké úrovni, potřebují si role ještě více zažít. Dohnat náskok kolegů bude těžké, ale všichni mají dobře nakročeno. Pokud nemáte možnost srovnání, jistě nebudete z jejich výkonů odcházet zklamaní. Iva Marešová je výborná zpěvačka, pro dokonalé ztvárnění jsme však postrádali více emocí. Csongora Kassaie zase trápila čeština, ve zběsilém tempu písní společně s nelehkou choreografií byl jeho projev často nesrozumitelný a tím i hůře uvěřitelný. Tomáš Savka byl v podstatě dokonalý, hlasově i herecky nejvíce vynikl v “Písni o smrti” a zvládl i taneční scény, zatím však ne s takovou lehkostí jako kolega Tomáš Beroun.

Postava Svatého otce Alexandra VI. (Rodrigo Borgia) na první zhlédnutí působí nevýrazně a bezvýznamně, ale v dějinách rodu Borgiů sehrála zásadní roli. Vladimír Marek je prototypem intrikánského záporáka, stejně dobře Rodriga odehrál jeho kolega Ladislav Županič. První manžel Lucrezia Sforza je v podání pro nás dosud neznámého Martina Šemíka asi největším překvapením. Výborný pěvecký, herecký i taneční výkon, který strhne a budete si ho pamatovat i po Sforzově brzké smrti. Kolega Jiří Zonyga je skvělým zpěvákem, tanečně je na svém maximu, jen není typem, kterému byste přirozený pohyb věřili.

Smrt Pietra (Štěpán Klouček)

Mladý Pietro v podání Štěpána Kloučka je dalším milým překvapením, zdá se, že nám roste nová generace zdatných muzikálových zpěváků. Pietro je herecky složitá role, která z první vášnivé lásky přechází do vzteku a znechucení až k šokujícímu životnímu odhalení a dobrovolné smrti. A Klouček jí zvládl taktéž ve všech složkách výborně. Jeho přátelé Tomáš Hundža (Domenico), Radim Pátek (Domenico) a Roman Tomeš (Nicolo) nemají natolik výrazné role, aby se dali hlouběji hodnotit, ale rozhodně nejsou špatní a jejich přítomnost na jevišti není ani v nejmenším rušivá.

“Lucrezia Borgia” je tedy velice nadprůměrným dílem, které dramatický příběh podává originální kombinací baletu a muzikálu, za doprovodu skutečně famózní hudby a písňových textů. Většina výkonů je také velice dobrá, především Zbyněk Fric by si za Césara zasloužil nějakou tu divadelní cenu a jedinečný hlas Báry Basikové k Lucrezii neodmyslitelně patří. Škoda jen, že tématem i nedostatkem mediálně známých tváří není “Lucrezia” předurčena ke komerčnímu úspěchu. O to více je nutné cenit si snahy producentů přinášet na česká jeviště i díla, která místo obrovského zisku přináší obrovskou uměleckou hodnotu. Přejeme “Lucrezii” co nejdelší divadelní život!

Šílený César Zbyněk Fric

Iva Marešová (foto Roman Sejkot)

Vladimír Marek na pokraji své smrti

Bojovný Juan Tomáš Beroun (foto Roman Sejkot)

Bára Basiková

Pokud není uvedeno jinak, autorem fotografií je Tomáš Martínek. Děkujeme za jejich poskytnutí.