Po koronavirové divadelní odmlce, která odsunula řadu premiér na podzim či na další rok, vám přinášíme dojmy z obnovené předpremiéry hudebně-dramatické balady Cikáni jdou do nebe. Romantický příběh se vrací na prkna pražského Divadla Bez zábradlí po 16 letech a režie se opět ujal Radek Balaš. Podařilo se navázat na úspěch z roku 2004 s novým obsazením?
Film Cikáni jdou do nebe podle povídek Maxima Gorkého byl natočen v roce 1975 v tehdejším Sovětském svazu. Snímek více než na příběhu stavěl na záběrech cválajících koní, divoké přírody, barevných kostýmech a také hudbě Jevgenije Dogy. Kromě režie Emila Loteanua byla kritiky oceňována zejména zdařilá kamera. Film i herci se dočkali celé řady ocenění, velkou popularitu si film získal i v tehdejším Československu.
Zpětně kritici podotýkají, že drsný kočovný život Romů je zde příliš idealizován a scénář je plochý, plný banálních dialogů. Hlavní myšlenkou tu je zejména svoboda, vášeň a láska. Na pozadí zapadajícího slunce, červánků, rozevlátých koňských hřív a cinkajících mincí na sukních se zde odehrává příběh zloděje koní Lujka Zobara a temperamentní Rady. Komplikovaná láska dvou nezkrotných duší už od začátku nemá šanci na šťastný konec.
Cikáni jdou do nebe byli uvedeni v Divadle Bez zábradlí v roce 2004 a na repertoáru vydrželi až do roku 2012. Inscenaci režíroval Radek Balaš a část naší redakce si toto uvedení ještě pamatuje. V hlavě nám utkvěl zejména úžasný výkon Vandy Károlyi-Konečné v roli Rady, choreografie a energie, kterou je toto představení nabito od začátku do konce. Proto jsme byli zvědaví, jak dopadla obnovená předpremiéra a zda má dílo stále potenciál oslovit muzikály rozmazlené české publikum.
Pokud jste neviděli film, nebudete v nevýhodě. U tohoto díla ovšem platí, že to, co funguje ve filmu, nefunguje na jevišti, takže si před návštěvou divadla ani nemusíte doplňovat mezery ve vzdělání, pokud po tom netoužíte. Na druhou stranu divokou přírodu a koně na jeviště těžko přenesete – dusot kopyt slyšíte ze záznamu a koně nahrazuje company. V tom je samozřejmě film odlišný.
Jeviště je malé, nemá žádné okázalé kulisy, nicméně skromná scéna Jozefa Cillera je neuvěřitelně funkční, nepotřebuje žádné projekce a vystačí si s lightdesignem a houpačkou, na které se houpe Zobar a jeho milenka Juliška, jakožto symbol nezávazné lásky a volnosti. Divadelní inscenaci tak tvoří zejména herecké, pěvecké a taneční výkony sólistů a company.
Zároveň je třeba říci, že se můžeme dohadovat, zda jsou Cikáni jdou do nebe muzikál. Za nás je označení hudebně-dramatická balada naprosto legitimní. Čeká vás řada činoherních scén, dialogy jsou vesměs převzaté z filmu. Některé monology, zejména staré cikánky Izergil, vám nemusí dávat smysl, mudruje se tu především o marnosti žití, kočování, svobodě, ale to k příběhu patří.
Texty písní jsou v romštině a pokud ji zrovna neovládáte, není to žádný problém, písně nemají za úkol děj posouvat, spíše doplňovat a dle emocí a choreografie, která se na jevišti odehrává, je zcela jasné, o čem se právě zpívá. Děj je jednoduchý, vše se točí kolem Lujka a Rady, zároveň tvůrci zachovávají přehlídku cikánských zvyků, temperamentu a poetiku jejich kočovného života.
Ne vždy ale děj plyne hladce. Za nás bychom rozhodně zkrátili humorné výstupy, zejména dialog zlodějíčka Buči a Schwoba o kradení slepic, který je zakončen narážkou na požívání netopýrů. Ostatně narážek na koronavirus je tam víc, ale asi si budeme muset zvyknout, že vtipkování na toto téma na českých jevištích bude “hitem” v další sezoně.
Režisér a zároveň choreograf Radek Balaš stvořil před lety velmi živou, energickou show, což je pro toto dílo naprosto stěžejní. A vše se mu opět podařilo přenést do obnovené premiéry. To, co fungovalo předtím, funguje bez problémů i nyní, inscenace se od té původní liší pouze v malých detailech. Z jeviště příští energie a nadšení, chce se vám tančit, zpívat, u tklivých cikánských melodií i plakat.
Pokud milujete kvalitní choreografie, přijdete si na své, nejzdařilejší a nejvášnivější je šátkový tanec Lujka a Rady spolu s company. Zde musíme ocenit, že ač šlo o předpremiéry, všichni byli sehraní. Obvykle to chvíli trvá, než se všichni sladí, tady nikdo výrazně nezaostává. Taneční čísla choreografky Jany Burkiewiczové podtrhují kostýmy Jany Zbořilové, nechybí široké, barevné sukně a šátky s cinkavými penízky.
Jak jsme psali v úvodu, původní obsazení nasadilo laťku vysoko. Z něj zbyl pouze Michal Kavalčík, který v roce 2004 ztvárnil Lujka Zobana, Petr Pospíchal (Danilo), Zdeněk Žák (otec Zobar) a Johanna Tesařová (Izergil). Jak tedy obstály nové tváře?
Peter Pecha se už delší dobu profiluje na české muzikálové scéně jako všestranný talent. Sice jsme měli pochybnosti, zda se typově hodí na obávaného zloděje koní, ale strach rozptýlil Pecha hned v úvodu. Role Lujka Zobara se zhostil s lehkostí po všech stránkách, dokáže být hrdým vůdcem, zlodějem i zamilovaným mužem. To vše vkládá do hereckého, tanečního i pěveckého projevu. Navíc dámy budou mít zážitek dvojnásobný, Pecha se neváhá odhalit a je na co se dívat.
Kateřina Marie Fialová i Felicita Prokešová to měly těžší, obě musely přeskočit stín Vandy Károlyi-Konečné, původní představitelky Rady. Obě jsou skvěle typově vybrané, uhrančivě krásné, obě daly postavě Rady to, co má mít – charisma, nezkrotnost a hrdost. Přesto je každá trochu jiná.
Kateřina Marie Fialová, několikanásobná mistryně světa ve stepu, vyniká hlavě v tanečních složkách. Nedělá jí problém ani zpěv či herectví, přesto vládne zejména v taneční poloze role. Jediné, co jí dělalo na předpremiéře problém, byl kostým, boj s neposlušným korzetem nešel přehlédnout.
Felicita Prokešová vás ubezpečí, že je jí škoda pro sezení na invalidním vozíku v Čarodějce. Prokešová má krásný, čistý hlas, Radu obdařuje temperamentem i v herecké poloze, častěji než Fialová nosí i dýmku – ta je ostatně pro Radu typická.
Ať už narazíte na jakoukoliv alternaci, nebudete litovat. Obě mají s Pechou dostatečnou chemii a bez problémů jim uvěříte celou vášnivou a tragickou love story. U hlavních rolí musíme doplnit, že se museli všichni představitelé naučit práskat bičem. A jde jim to znamenitě.
Hvězdnou obou předpremiér se ovšem po zásluze stal Filip Kaňkovský jako zlodějíček Buča. Pokud si odmyslíme ten úmorný dialog o kradení slepic, který se dal přežít pouze díky umění Kaňkovského vypointovat každý vtip, tragikomická postava Buči je díky jeho představiteli neuvěřitelně zábavná, pestrá a dojemná. Pokud děj muzikálu neznáte, nebudeme prozrazovat, nicméně Buča prochází z postav největším vývojem a ve všech polohách role se vám Kaňkovský vryje do paměti. Jeho tanec v ženských šatech je nejzábavnější výstup celého představení.
Poručíka Antala Siládiho, co se rozhodne dělat peklo ze života všem, pokud nedostane to, co chce, hraje Josef Vrána. Nechybí ani klasická postava “mamlase v uniformě”, tady je to Siládiho pobočník Schwob v podání Martina Kubačáka. Role jsou to hlavně činoherní. Vrána hraje zhrzeného nápadníka Rady i vojáka, co se vyžívá v mučení ostatních, při honbě za Zobarem, přesvědčivě. Schwob je vtipná figurka a Kubačák dělá co může, aby nepadnul při vtipkách na koronavirus a na demenci ochránců zákona do trapnosti a naštěstí se mu daří.
Další činoherní role je stará cikánka Izergil, která je jakousi průvodkyní a vypravěčkou příběhu. Pronáší věty o smyslu kočování, o životě, lásce, vypráví příběh, proč se na cikány nevztahuje přikázání Nepokradeš a v podstatě je neustále na jevišti. Ludmila Molínová (alternuje Johanna Tesařová) dala do role vše a skutečně má kolem sebe auru tajemné vědmy.
Otec Zobar a otec Rady, Danilo, jsou dalšími činoherními postavami. U otce Zobara je patrnější vývoj postavy, kdy otec musí zradit svého syna a velmi tím trpí. Tyto dvě polohy výborně ztvárňují jak Zdeněk Žák tak Dušan Sitek. Danilo je naopak ten, který musí krotit pýchu své dcery a zároveň ji bránit před Siládim a v závěru učinit osudový krok. Hrdý Danilo sedí jak Petrovi Pospíchalovi, tak Zdeňkovi Maryškovi.
Julišku, příležitostnou milenku Zobara, která zloději koní nezvládne ukrást srdce a musí přihlížet tomu, jak se její milý zakouká do Rady, hraje Eliška Ochmanová a Felicita Prokešová. Prokešová zvládá jak nezkrotnou Radu, tak něžnou Julišku po pěvecké i herecké stránce.. Eliška Ochmanová už je v českých muzikálech sázka na pěveckou i hereckou jistotu. I tady nemůžete narazit na špatnou alternaci.
V roli Aralambiho, Zobarova Kumpána, musíme ocenit Tomáše Smičku (alternuje Milan Peroutka). Ten je bezpochyby nejlepší tanečník českých muzikálových jevišť, občas máme pocit, že se musí “tanečně krotit”, aby nepřevyšoval ostatní a za svou bohatou kariéru se neuvěřitelně vypracoval i pěvecky.
V roli Talimona se střídá Michal Kavalčík a Ondřej Bábor. Svým drsným vzhledem a vypracovaným tělem u některých z nás samozřejmě typově vítězí Bábor, oba ale odvádí skvělý taneční i pěvecký výkon. Trojici Zobar – Talimon – Aralambi to ladí ve všech alternacích, které jsme viděli.
Mladého cikána Bubulju hraje Josef Fečo a nás očaroval svým procítěným sólem v druhé polovině.
Z žen na nás velmi zapůsobilo sólo Márie Bikárové (alternuje Andrea Holá), kterým zahajuje druhé dějství. U ní, stejně jako u Adriany Bessogonov, která hraje Zobarovu sestru Rusalindu doufáme, že dostanou v muzikálech více příležitostí.
V dětských rolích jsme na předpremiéře viděli Jennifer Boldiovou, Veronika Herákovou a Beáta Strohnerová. První dvě jmenované mají pěvecké i taneční sólo, musíme říci, že více nás zaujala Veronika Heráková, která pojala svůj výstup jako velkou show.
Cikáni už dávno přišli do muzikálového nebe. Jde o dílo nadčasové, plné chytlavých melodií, skvělé choreografie, režie a to vše podtrhují skvělé výkony sólistů i company. Občas drhne humor a zdlouhavé činoherní scény. Cikáni se úspěšně vrátili a s nimi přišla na jeviště energická show v komorních kulisách, která strhne každého. Po divadelní odmlce přináší Divadlo Bez zábradlí muzikál, či hudebně-dramatickou baladu, chcete-li, kterou doporučujeme nevynechat, bez ohledu na to, zda jste viděli film, či původní představení před 16 lety.
Komentáře