Václav Noid Bárta: “Jsem zvířecí Hamlet”

Pokud nepočítám hlediště divadel, tak poprvé jsem osobně potkala Vaška Noida Bártu na srazu jeho početného fan klubu. Nebudu zastírat, že jsem byla zvědavá, jaké to bude, když se s hvězdou muzikálu, kterou vídáte jen na jevišti nebo v televizi, setkáte v tváří v tvář.

Přiřítil se usměvavý chlapík, na kterém nebyla patrná únava z právě odehraného představení muzikálu Aida, a v patách mu byl televizní štáb.

“Jen co jsem ráno vstal, už mi do obličeje mířila kamera!” vysvětloval pobaveně a okamžitě se ujal slova. Bylo vidět, že má energie na rozdávání, zodpověděl pár otázek, podepsal fotky a za fanynkami, které se stydlivě krčily v koutě, sám došel. Když dostal dárek k narozeninám, usedl za klavír a začal zpívat píseň od skupiny Čechomor “Mezi horami”. Věděl, že svým fanouškům nejlépe vyjádří své díky zpěvem.

Klavír není jediný hudební nástroj, který rodilý Pražák z Nuslí ovládá. Začal se na něj učit už ve čtyřech letech, stejně jako na flétnu. Chvíli to ovšem trvalo, než ke hře na klavír přilnul. Zatímco s jeho vrstevníky začala v 16-letech mlátit puberta, Vašek si ke klavíru začal přidávat další hudební nástroje. Sám se naučil hrát na kytaru, klarinet a bubny. Noty sice umí, ale nepoužívá je. Podle jeho slov nejsou třeba.

Václav Noid Bárta

Nedávno si splnil dlouholetý sen: “Asi po pěti letech jsem konečně získal arménský hudební nástroj, jmenuje se Duduk. Je to něco mezi flétnou a klarinetem, má to takový zvláštní dvouplátový jazýček. A hlavně to má velmi krásný a strašně teskný zvuk. Stejný nástroj byl použit při nahrávání hudby k filmu Gladiátor.”

Na další rozhovor dorazil se svou maminkou, zpěvačkou Lenkou Bártovou. Ta ho spolu s jeho otcem, textařem a hudebním režisérem Václavem,  přivedla na hudební dráhu.

“Když mi byli čtyři, jezdil jsem s rodiči po Americe, kde jsme zpívali po hospodách českým emigrantům. To už jsem věděl, že se chci živit muzikou a to se mi splnilo!”

V té době Václav ještě netušil, že se jednou stane vyhledávaným muzikálovým zpěvákem. On ale po kariéře v muzikálu vůbec netoužil, sám se nazýval tvrdým rockerem a metalistou.

Pak ale Michal Pavlíček vyhlásil konkurz na muzikál Excalibur.

“To byl můj první konkurz,” vzpomíná dnes Vašek na začátky v divadle Ta Fantastika. “Věděl jsem, že mě to bude bavit, a když jsem zjistil, že tam bude hrát Tomáš Hájíček z Krucipüsku, Kamil Střihavka a Vilda Čok, zkrátka rockeři, tak jsem neváhal.”

Tehdy získal roli Uthera a Vortingera. Během účinkování v Excalibru přišly další nabídky, muzikál tvrdého metalistu chytil a už nepustil. Objevil se i v dalších muzikálech divadla Ta Fantastika:  Láska je láska, Elixír života,  Obraz Doriana Graye a Dáma s kaméliemi.  Nepociťuje ani stereotyp, kvůli kterému se někteří zpěváci účinkování v muzikálech brání. “Pokud máte roli, která vás baví a sedí vám, tak žádný stereotyp nehrozí.”

Václav Noid Bárta jako rytíř Vortinger v muzikálu Excalibur

Po úspěšném rozjezdu v muzikálové branži se rozhodl napsat vlastní hudební počin, nebo spíše hudební obraz s názvem Němcová!.

“Stejně bych to jinak nenapsal.” říká při vzpomínce na chladné přijetí jeho prvotiny. “Nebylo to určeno pro širší masu lidí, navíc to dostalo nálepku muzikál zcela zbytečně. Režisér Pokorný tehdy přesně věděl, co chce a já taky. Jsem s tím spokojený a vždycky budu, vždyť se Němcová hrála rok. A skutečně bych nezměnil ani notu.”

Na psaní muzikálu nezanevřel a se svým kamarádem z Ta Fantastiky, Kamilem Střihavkou, něco chystá. Jen zatím nechtěl prozradit co.

Vašek sám přiznává, že lidé ho začali vnímat jako muzikálového zpěváka až když se objevil v divadle Karlín jako García v Carmen.

“Většinou, když jdu na konkurz, tak chci nějakou malou roli, ale vždycky dostanu větší.” směje se Vašek. “Psal jsem tehdy právě Němcovou a neměl jsem čas, tak jsem šel původně na konkurz na postavu Zunigy. Pak mi zavolali, abych zkusil Garcíu.  Nejdřív jsem řekl, že ne, ale pak jsem se to naučil v autě a roli jsem dostal.”

Garcíu si zahrál i pod vedením F.A. Brabce v trojrozměrném filmu Carmen. A ti recenzenti, kteří neviděli muzikál na jevišti a znali Vaška pouze ze stránek bulváru, byli překvapeni, že ten metalista s chraplákem umí zpívat. Ostatně kritika mu zpočátku vůbec nevěřila, málokdo si myslel, že Vašek umí skutečně zpívat a utáhne i romantičtější písně. Zlom měl teprve přijít.

García v Carmen

Podobná situace s konkurzem nastala i při hledání nových tváří do Lloyd Webberova úspěšného Jesus Christ Superstar, opět na prknech divadla Karlín. “Chtěl jsem hrát Piláta, ale zase mi volali, jestli bych nechtěl zkusit i Jidáše. Tak jsem se zase naučil v autě písničky a dostal jsem obě role.”

Zpětně přiznává, že se trochu bál srovnání se svým jmenovcem Danem Bártou, který hrál Jidáše v původním nastudování divadla Spirála. “Jediná možnost, jak se vyhnout srovnání, bylo jít na tu roli a zpěv jinou cestičkou a nekopírovat Dana. Myslel jsem na to při zkoušení, protože Dan je fenomenální zpěvák a v té poloze nemůže být nikdo tak dobrý, jako on. Tak jsem zkrátka šel na určité tóny a výšky jinak.”

A vyplatilo se. Václav Noid Bárta dal postavě Jidáše zcela nový rozměr a ke srovnávání nedošlo. Až zase uvidíte Jesus Christ Superstar, zaměřte se na na závěrečný song Superstar. Ježíš je zády k publiku a možná se vám stane, že si všimnete, že Vašek-Jidáš občas jen těžko zadržuje smích.

“No jasně, že na mě Kamil dělá ksichty… my na sebe děláme ksichty už od dob Ta Fantastiky, když na nás diváci nevidí. A občas se odbourá i Jidáš.” poodhaluje Vašek tajemství zákulisí.

Jidáš Iškariotský Václav Noid Bárta a Ježíš Kristus Kamil Střihavka

Roli Jidáše odmítal také proto, protože v té době pro změnu komponoval hudbu pro úspěšný film Kajínek režiséra Petra Jákla. Podle Vaškových slov ho skládání filmové hudby baví nejvíc, ačkoliv to není nic snadného.

“Když děláš muziku pro sebe, nebo pro jiné interprety, tak si můžeš dovolit cokoliv, můžeš použít jakýkoliv styl nebo náladu. Ale když skládáš pro film, tak tomu filmu musíš sloužit. Vidíš jen některé scény, ne celý film, občas musíš odhadnout, jakým směrem se budou jednotlivé scény ubírat, kdy to bude gradovat. A to mě moc baví, je to výzva.”

Pro Kajínka nakonec složil hodinu a půl hudby a navíc si zahrál i roli Kajínkova spoluvězně. A nadchnul se i pro herectví: “Nedávno jsem si zahrál menší komediální roli, opraváře traktorů, hrozně mě to chytlo. Je super, potkat na place špičkové herce, mluvit s nimi, pozorovat je. Spoustu jsem se toho naučil.”

Je škoda, že psaný rozhovor nemůže pojmout vše. Během půl hodiny, kterou jsme strávili v kavárně, Vašek čas od času zanotuje nějakou melodii, nebo dokonce začne imitovat svého oblíbeného herce Roberta De Nira.

Přivedl mě tak na myšlenku, že mu více sedí komediální role, než ty vážné. Přiznal, že něco na tom bude. Nedávno získal malou roli režiséra v operetě Mam’zelle Nitouche. Je to jeho první čistě činoherní role na jevišti.

“Všichni ví, že do Karlína se chodí hlavně na muzikály, tak do Nitouche obsadili muzikálové herce – mě, Mariána Vojtka a Tomáše Trapla. Chceme, aby přišli i muzikáloví fanoušci a třeba najdou zalíbení v operetě, kterou možná do teď odmítali.” doufá Vašek, který v operetě ztvárňuje sice malou, ale o to výraznější roli. A je vidět, že si postavu režiséra po boku Vladimíra Brabce velmi užívá. A užívá si také svoji extravagantní paruku, ale ta se nedá popsat. Tu musíte vidět.

Režisér v operetě Mam'zelle Nitouche

“Záporné role jsou snadné.” míní Vašek. “Hajzlem umí být skoro každý. Pořádnou výzvou jsou ale kladné role.”

Takovou výzvou mu podle jeho slov byla role Radamese v muzikálu Aida. To byl první konkurz, na který šel cíleně právě za hlavní rolí. Dokonce viděl Aidu na Brodwayi, kde hrála členka dnes již rozpadlé skupiny Destiny´s Child, Michelle Williams.

Konkurz na české nastudování Aidy byl velmi dlouhý, protože nahrávky jednotlivých interpretů se ještě posílaly ke schválení samotným tvůrcům. “Poprvé to bylo dobrý, to jsme zpívali jen s klavírem anglickou verzi, kterou jsem vůbec neuměl, takže jsem zpíval svahilsky. To se tak dělá, když zapomenete text. Pak jsem zazpíval píseň z Aidy v češtině, ale to nedopadlo moc dobře.”

Naštěstí dostal ještě šanci a roli získal. I když přiznává, že Radames je těžká role, zvláště kvůli velkému množství mluveného slova.

“S hereckou částí Aidy nejsem moc spokojený,” přiznává Vašek sebekriticky. “Ale to já nebudu spokojený nikdy. Možná, až to budeme hrát tak tři roky, tak už si budu jistější.”

Radames s Aidou Kamilou Nývltovou

Na otázku, jaká je jeho vysněná muzikálové role, odpovídá stejně, jako většina jeho kolegů z branže – Fantom opery.

“Napiš to tam, že bych to chtěl hrát,” vtipkuje opět, s úsměvem od ucha k uchu.”Třeba mi tu roli někdo dá. Já teda půjdu na konkurz na nějakou menší a budu doufat, že dostanu tu velkou. No a Marián (Vojtko – pozn. aut.) by tam mohl hrát se mnou tu operní zpěvačku.” A po těchto slovech zanotuje část ústřední melodie.

Vašek už sice pár muzikálů v zahraničí viděl, ale má raději české muzikály. “Občas mi přijde, že v zahraničí jsou ti herci v muzikálu nadrcení, berou to jen jako práci, chodí do divadla jako do továrny, nejde to z nich. Proto mám raději českou scénu. A nemám rád muzikály, které jsou vyloženě taneční.” dodává.

Sám se tanci nebrání, základy zvládá. “Ale pokud by po mě někdo chtěl bomby typu Ondra Brzobohatý ve Vraždě za oponou, tak to bych musel hodně drtit.”

I když se teď Václav věnuje hlavně muzikálům, nevzdal se koncertování se svou kapelou NOID. Před Vánoci mu vyšlo album s názvem Rány. Muzikálové melodie byste na něm jen těžko hledali, čekejte spíše rock a metal.

“Tím cedéčkem si hojíme rány, každý nějaké má. Proto mám na obalu alba obvázanou hlavu, protože ty největší rány si nosíme v hlavě.”

Pokud ovšem preferujete Vaška Noida Bártu jako muzikálového interpreta, tak do divadla Broadway se vrací úspěšný muzikál Hamlet. Když Janek Ledecký hledal představitele hlavní role, zariskoval a obsadil dva hlasově i typově odlišné zpěváky. A tady mohl Vašek konečně dokázat, že zvládne nejen rockové písničky, ale také romantické tóny, a že vyzpívá i záludné výšky.

Hamlet Václav Noid Bárta a Hamlet Ondřej Ruml

“S Ondrou Rumlem jsme spolu zkoušeli, ale neradili jsme si, jak to máme hrát nebo zpívat, jsme šli jsme každý vlastní cestou. Zkoušeli jsme spolu hlavně závěrečný souboj, to jsme si hodně radili.”

Zatímco Ondřej Ruml přesně splňuje představu bledého kralevice dánského, Vašek jde spíše proti typu. “Ondra je přemýšlivější Hamlet, ponurejší, romantičtější. Já jsem spíš takový zvířecí Hamlet, jedu podle základních emocí. Když někdo Hamletovi řekne, že mu zemřel otec, Ondra ten smutek dusí v sobě, přemýšlí nad tím, co se stalo. Já začnu řvát, všechny emoce jdou hned ven. Tady záleží hlavně na divákovi, jaký Hamlet mu je bližší.”

Děkujeme za rozhovor!