V zákulisí Divadla Kalich s… Martinou Bártovou

Přemýšleli jste někdy, jak to vypadá v zákulisí divadla, zatímco vy se chystáte na představení? Pokusíme se vám to alespoň částečně zprostředkovat. Zákulisím divadla Kalich a muzikálu “Robin Hood” vás provede Martina Bártová, která se před třemi roky přihlásila do reality show “Cesta ke slávě”, protože chtěla poznat zákulisí i práci v divadle.

Martina Bártová v kostýmu Mariany

Zároveň jsem ji i vyzpovídala, protože jsem chtěla zjistit, zda jí účinkování na prknech, co znamenají svět, nějak změnilo. Navíc jsem jí fandila, hlasovala pro ni a sledovala, jak se během let v roli Mariany lepší a vyrovnává se svým slavnějším kolegyním. Jak se mladá žena dívá na účinkování v soutěži dnes a jak vypadá její den předtím, než začne představení?

Martina přichází před večerním představením do divadla v půl páté vchodem pro účinkující a další zaměstnance. V “produkci”, jak se říká místnosti s velkým stolem, jsou obrazovky, na kterých je vidět, co se právě děje na jevišti. Zrovna probíhá závěrečná děkovačka odpoledního představení. V produkci jsou také kanceláře tiskového mluvčího divadla Jaroslava Panenky a company managera Zdeňka Bubáka, kuchyňka a vchod do mini – maskérny. U stolu sedí uvaděčky a také Ondřej Soukup, autor hudby.

Dlouhý potlesk skončil, přichází herci. Domů odchází Lucia Šoralová, ještě se ale zastaví s druhou Marianou na kus řeči. Ti, kteří zůstávají ještě na večerní představení, si sundávají části kostýmů a chystají si jídlo. Mnich Tuck Michal Pleskot má pod hávem speciálně upravené břicho a hrudník, vtipkuje, že mu to roste právě z jídla. Jen Míša Doubravová si nechává kompletní kostým komorné a mazlí se s malým štěňátkem, které má kamarádka jedné z uvaděček v tašce. Dozvídáme se, že je to fenka jménem Aida.

O menší rozruch se postará Bedřich Lévi, co přichází, aby vystřídal Honzu Karáska. Má totiž pořádný plnovous a pro všechny je to očividně překvapení. “Budeš se holit?” zeptá se Michal Pleskot pobaveně, ale je to spíše řečnická otázka. Asiat bude zkrátka dneska večer vousatý. Ivan Vodochodský hned překřtí kolegu na asijského Rumcajse, který zabloudil do Sherwoodu z lesa Řáholce. Přezdívka se ujme natolik, že jí pak využije Filip Gröger přímo během představení, když osloví Robinova přítele na život a na smrt “ty bláznivej Rumcajsi”.

Martina Bártová

Zatímco ostatní odpočívají, Martina se rozpovídá o sobě. Narodila se sice v Praze, ale až do šesti let žila na venkově v Severních Čechách, kde její rodina vlastnila vinohrad. Nikdo se u nich nevěnoval hudbě profesionálně, jak se tedy drobná dívka k muzice dostala?

“Táta hrál na kontrabas, ségra hrála na klavír a já buď pískala na flétničky nebo zpívala,” vzpomíná Martina na své hudební začátky. “A také se u nás po večerech scházeli lidé z blízkého okolí, hrálo se a zpívalo a my, místo toho, abychom šly spát, jsme s nimi ponocovaly. Takže už v té době, to mi byly asi tři roky, jsem začala tíhnout k muzice, i když se jí vlastně nikdo u nás v rodině profesionálně nevěnoval. Tatínek nám také pouštěl různé nahrávky, měl spoustu desek. Možná měl nějaký nenaplněný sen…”

Ten si ovšem začal plnit skrze dvě nadané dcery. Kvůli jejich vzdělání se rodina odstěhovala zpět do Prahy, kde začala děvčata chodit do hudební školy. “Nejdřív jsem se učila hrát na zobcovou flétnu, pak na klavír. Pak jsem hrála sedm let na housle a to mě časem přestalo bavit. V páté třídě jsem nastoupila na osmileté gymnázium Jana Nerudy s hudebním zaměřením, kde jsem začala studovat hru na lesní roh.” Na gymnáziu studovala Martina klasickou muziku a z hraní na lesní roh dokonce skládala i maturitu. Nedávno si konečně pořídila vlastní lesní roh. “Jmenuje se George a já po několikaleté pauze opět začínám hrát a dostávám se do kondice. Chci na roh hrát jazz!”

Martina nad věcmi uvažuje, je přemýšlivá. Tak se prezentovala i v soutěži. Svěřila se mi, že ačkoliv odjakživa chtěla zpívat, vždycky v ní hlodala myšlenka, co by se stalo, kdyby zpívat nemohla, protože hudební kariéra je vratká. “Věděla jsem a i doma mi to říkali, že bych měla mít vedle muziky nějaké pořádné vzdělání, takže jsem po maturitě nastoupila na medicínu.”

V maskérně…

Jenže Martina cítila, že to není to, co by v životě chtěla a zkusila přijímačky na pražskou konzervatoř. Ty dopadly dobře, ale všestranná dívka ještě zvládla přijímačky na Pedagogickou fakultu na germanistiku a hudební nauku, vyzkoušela i Vysokou školu ekonomickou, obor Arts management. “Jenže tam jsem vždycky cítila, že se cpu někam, kam vůbec nepatřím!” uvažuje Martina, ale i tak jí obavy o budoucnost neopouští.

Při studiu na konzervatoři nastal zlom, kdy Martina zahlédla v televizi upoutávku na casting do už zmíněné reality show Cesta ke slávě. Ačkoliv se řešilo neustále, proč se přihlásila, musela jsem se ještě jednou zeptat, navíc teď, s odstupem několika let. “Já se považuji za člověka, který nerad upadá do stereotypu,” vysvětlila mi. “Byla jsem dva roky na konzervě a nic zásadního se nedělo. Chtěla jsem vystupovat a zpívat. Tak jsem poslední den uzávěrky poslala přihlášku do soutěže.”

Martina často během rozhovoru zmiňovala svoji sestru, Kristýnu. Nebýt jí, možná bychom v roli Mariany vídali někoho úplně jiného. “Když jsem dorazila na první konkurz, kde ještě nebyla porota a viděla jsem tam, co chtějí po uchazečích za choreografii, tak jsem se otočila na podpatku a utekla. Já si totiž moc nevěřím, to je můj problém, ale zároveň vím, že nemám žádné herecké, ani taneční vzdělání. Napsala jsem SMSku ségře, že se na to necítím a ona odepsala: ‚Kdo nic nedělá, nic nemá‘.”

Martina se tedy na konkurz vrátila, popsala mi, jak provedla “nějaké těžkopádné otočky, zazpívala předepsanou píseň…” A pak jednoduše dodala: “A postoupila jsem… pak zase… no a pak to šlo dál a dál…”

Možná si všichni pamatují, kdy Martinu Bártovou poprvé zaregistrovala bulvární média. Bylo to poté, co řekla režisérovi a choreografovi Jánu Ďurovčíkovi, že se jí choreografie nelíbí. “Ty titulky, které hlásaly “rebelka”, byly podle mě dost přehnané. Já jsem totiž vůbec netušila, že nějaký Ďurovčík je nejen režisér, ale i choreograf, takže jsem to tak plácla a všichni se toho chytli.”

Martina Bártová

Martina se od začátku soutěže tak trochu vymykala. Nestyděla se za svůj názor, netajila se tím, že jí občas výběr písně nesedí. Přesto zpětně říká, že to pro ni byla velká zkušenost a přípravy na přímé přenosy jí bavily. “Mám ráda tvůrčí práci a bavilo mě, že jsme se každý týden učili novou píseň, jen ta choreografie byla těžší a těžší.”

Nastala i chvíle, kdy to Martina chtěla vzdát, ale podpořila ji Gábina Osvaldová, autorka libreta, která už během finálových večerů prohlásila, že jí Martina typově na Marianu vyhovovala. Výtky poroty se stále točily kolem stejného tématu: Martina je odměřená, drží své pocity na uzdě. Mnoho lidí možná překvapilo, že i na výhru nakonec reagovala skromně.

“Když se ohlédnu zpět, mrzí mě, že jsem na lidi působila tak, že jsem chladná, že se neraduji, že mi byla dána tahle možnost. Ale takhle to není. Já totiž svoje emoce nedávám okamžitě najevo, když už, tak je sdílím se svými nejbližšími,” dodává ke svému působení v Cestě ke slávě. “Celou soutěž jsem brala tak, že stejně rozhodnou televizní diváci, koho pošlou dál. A jestli jsem čekala, že vyhraju? Říkala jsem si – buď to vyjde, a nebo ne. Znáte to, když se na něco moc těšíte a držíte se toho zuby nehty, tak to většinou nevyjde. Myslím, že někdo tam nahoře to má ošéfovaný, že to tak má být.”

Pak následovaly dva měsíce zkoušek a už během finálového večera Cesty ke slávě Ján Martině slíbil, že bude potit krev. “Občas jsem skončila na Malvazinkách, kde mě dávali dohromady,” potvrzuje Martina slova pana režiséra. “Tréninky, choreografie, šermování, to je pro člověka, co nikdy nedělal žádnou pohybovou aktivitu, docela náročné. Vím, že jsou i náročnější muzikály, ale tohle byla pro mě hodně velká výzva, ale dala jsem to. Samozřejmě, nastaly i chvíle, kdy jsem si během zkoušek říkala, co tu vlastně dělám, proč to musím říkat, ale to je hlavně o psychice, o tom, jak je člověk naladěný a s jakou partou hraje.”

Zkouška choreografie s Tomášem Savkou

Letos už se úspěšný a divácky oblíbený Robin Hood hraje třetí rok. Během toho si Martina zažila i období krize, kdy její kolegyně Lucia Šoralová čekala potomka a Nela Pocisková odjela do zahraničí na zkušenou. “Hráli jsme od pondělí do neděle, občas dvojáky a to jsem na konci týdne nebývala zrovna čerstvá. Na druhou stranu jsem měla určitý pocit zodpovědnosti, že publikum nezajímá unavený herec, chtějí vidět něco pěkného.” Martina vzápětí vyvrací mou domněnku, že teď už určitě netrpí trémou, když má za sebou tolik odehraných představení: ”Od rána mám žaludek na vodě a říkám si, že dneska se zase po delší době hraje, takže nemůžu říct, že bych přišla a řekla si: Tak teď to dám!”

Martina měla možnost zahrát si i silvestrovské představení Robina, kde je hercům dovoleno téměř vše. “Ano, téměř!” říká s úsměvem. “Nesmíte příliš změnit děj. Strašně jsem si to tehdy užila.” Bylo to vidět, protože Martina měla během představení na Silvestra nejvíc vtípků. Ten javor si zazpívala s Richardem Tesaříkem a na závěrečnou taneční část Mary Ann zaměnila po dohodě se zvukařem a Maruškou Blahynkovou za hit od Jamese Browna I Feel Good. “Já miluju komedie a vtipné výstupy! Role Mariany, i když jí mám ráda, je na mě trochu vážná.”

Martina se domnívá, že mnoho fanoušků nemá, ale ráda vzpomíná na jednoho velkého fanouška Robina Hooda, který jí poslal na vystoupení do klubu velkou kytici růží. Kritiku, která k divadlu patří, se snaží nečíst. “Vím, že se nemůže nikdo zalíbit každému. Já tyhle věci raději nečtu, protože se znám, uvědomuji si svoje chyb, a když něco zblbnu, tak o tom vím.”

Samozřejmě nesměla chybět otázka, jací jsou Robinové na jevišti. “Jeden je menší a druhý je větší!” směje se Martina. “S Honzou jsme samozřejmě sehranější, když spolu hrajeme déle.”

Ten den hrál “služebně mladší Robin” Tomáš Savka. Oba se domluvili, že si vyzkouší tanečně-bojový souboj. Martina si nejdřív musí odskočit do šatny, obléci se do kostýmu. Šatna je společná a malá, tak jde s ní pouze naše fotografka Kiky. Pak míří na jeviště. Zvukař Zaza (Jan Zázvůrek) zapíná hudbu. Martina s Tomášem nejedou naplno, jen si opakují základní choreografii a je jasné, že ani jeden na nic nezapomněl, stejně jako Bedřich Lévi, který cvičil v pozadí a běží v pravou chvilku atakovat Marianu. Jediné, co se Martině trochu plete během souboje do tváře, jsou její dlouhé vlasy.

Zkouška choreografie s Tomášem Savkou

Po zkoušení běží rychle do maskérny, kde jí maskérka zaplete dlouhý cop, je to pro souboj lepší. Vlasy si Mariana rozpouští až před árií Ten javor. Během líčení, se kterým to podle svých slov Martina nepřehání, mi vypráví, že viděla muzikály Quasimodo, Jesus Christ Superstar, kdy ještě hrál Michal Skořepa a 2x viděla také Hamleta, jednou s Ondřejem Rumlem a Evou Burešovou a podruhé Eliškou Bučkovou a Vaškem Noidem Bártou. Na svého bývalého Robina vzpomíná ráda: “Vašek je strašně charismatický člověk a strašně se mi líbí, jak zpívá a hraje.”

Také zhlédla Kapku Medu pro Verunku, kam se šla podívat na Felixe Slováčka mladšího. S jeho otcem bude totiž brzy vystupovat a hned nás zve na velký koncert k oslavě jeho sedmdesátých narozenin. “Je to 22. května v Lucerně, budu tam já, ale také třeba Karel Gott, nebo Helena Vondráčková, už se moc těším!”

Neohrožená Mariana

Martina Bártová je člověk, který jde cílevědomě za svými sny. Před dvěma roky si splnila další, když složila úspěšné přijímací zkoušky na Jazzový institut v Berlíně. Jak sama přiznává, hodlá si ale splnit ještě jeden sen a zkusit se dostat na magisterský program na Manhattan University v New Yorku.

Představení už za chvíli začne, zbývá ještě jedna věc – během naší návštěvy jste za Martinou mohly kamkoliv, jen při rozezpívání chtěla být sama. “Jsem prostě stará nervóza,” omlouvala se, ačkoliv neměla zač, chápala jsem ji.

Pak už usedám mezi diváky a sleduji Robina Hooda, už nevím po kolikáté, je to zkrátka moje “srdcovka”. Ten den byl trochu výjimečný. Když mnich Tuck začal zpívat po svatbě Robinovi a Marianě a Robin se zeptal: “A to má být co, bratře Tucku?” Mnich Michal Pleskot odvětil: “To je můj přínos k vaší svatbě a také blahopřání Honzovi Křížovi za to, že získal cenu Thálie.” Will “Filip” Scarlett vše okomentoval: “Já jsem tak dojatej! Ale ne z tý svatby… z Honzy!” Byla to první cena Thálie pro divadlo Kalich a doufejme, že ne poslední.

Pokud chcete ještě Robina Hooda vidět, máte šanci ještě od 23. do 26. května a ještě od 14. do 16. června v divadle Kalich. Jedná se o poslední představení této sezóny, než se Robin odmlčí, tak neváhejte! Navíc poprvé se v roli šerifa představí Lukáš Kumpricht, kterého znáte např. jako Zunigu z Carmen, nebo Zosera z Aidy.

Na začátku článku jsem psala, že jsem chtěla zjistit, jestli divadlo Martinu nějak nezměnilo, či nezměnilo její názor na zpěv a hudbu. Myslím, že z řádků výše to pozná každý z vás.

Autorem fotografií je exkluzivně pro Musical.cz Kristýna Junková. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, Facebooku apod., ozvěte se nám na e-mail redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno!