Rozhovory se zpěvákem Tomášem Traplem a tanečníkem Jiřím Markem

Po Velikonocích Vám přinášíme rovnou dva rozhovory, a to s muzikálovým hercem Tomášem Traplem a tanečníkem Jiřím Markem, které můžete společně vídat na jevištích divadel Broadway a Hybernia. Jaká je úchylka Tomáše Trapla, čemu se kromě tancování věnuje Jiří Marek a mnohem více se dozvíte v našcih rozhovorech.

Tomáš Trapl: „Focení je taková moje úchylka“

Tomáš Trapl v civilu

Tomáš Trapl, jeden z našich nejvíce obsazovaných muzikálových zpěváků, vystudoval operní zpěv na HAMU a konzervatoři v Praze. Svou uměleckou dráhu začal s jazzovým vokálním souborem Dobrý večer Quintet, s art-rockovou kapelou Beatover a s Pražským pouťovým orchestrem. Deset let účinkoval v divadle Semafor. Od roku 1992 se začíná pravidelně objevovat v několika známých muzikálech. Za všechny jmenujme např. muzikály: Jesus Christ Superstar (Jidáš), Hamlet (hrobník), Kleopatra (Ptolemaios, Octavian), Galileo (Inchofer), Tři mušketýři (Richelieu), Tajemství (Martin) nebo Golem (Mordechaj). Kromě divadla se také věnuje dabingu a to především animovaných filmů a je frontmanem rockové skupiny Dolmen. V současné době pracuje také jako pedagog na hereckém oddělení konzervatoře v Praze, kde vyprodukoval několik představení. Momentálně ho můžeme vidět v představeních Dobře placená procházka, Dracula, Krysař, Carmen anebo v nejnovějším titulu Divadla Broadway Mona Lisa.

Tomáši, nedávno jsem Vás viděla v zákulisí divadla Hybernia v obležení Vašich příznivců a bylo vidět, že si to dost užíváte…

Jak kdy. To, že nejsem extra celebrita, kterou okukují ve frontě u pokladny a která nemá problém jezdit tramvají, pro mě znamená, že mi sice občasný zájem fanoušků lichotí, zároveň ale nemám problém s uhlídáním si svého soukromí, protože právě na fanouškovství nejsem závislý. Takže nevěřte všemu, co v zákulisí divadla vidíte.

V muzikálu Dracula si střihnete hned tři role najednou. Kterou máte nejraději?

Nejraději mám tu čtvrtou  – mrtvého šaška na konci, protože už to končí a všechno dobře dopadlo. Jinak si myslím, že nejkrásnější je šašek, protože má dramatický oblouk. Lidé ale nejvíce tleskají profesorovi, protože je komický. A na sluhu koukají – jakože se diví, jestli je to ten samej herec, co hrál šaška nebo ne.

Hrál jste i v první verzi Draculy … V čem je ta nová odlišná a která se Vám líbí víc?

Tomáš Trapl jako Sluha v Draculovi

První verze je první verze. Ta se už nevrátí a zůstává v našich myslích nejlepší a jediná. Dnešní verze má ale blíž diváka, takže musíme hrát víc divadlo. Já se navíc cítím zralejší, což je vzhledem k mému věku pochopitelné (smích). Přesto celý fenomén jménem Dracula zůstává kýčem (v tom dobrém slova smyslu) a byl jím i tenkrát.

Na svém webu zveřejňujete i Vámi focené fotografie… Nepřemýšlel jste někdy o tom, že by se z Vás stal profesionální fotograf?

Ne. Fotím rád a hodně a záměrně nekvalitně, abych je mohl zveřejňovat bez souhlasů focených objektů. Je to jenom taková moje úchylka. U nás v rodině se vždycky moc fotilo a filmovalo. Každá blbost se musela zdokumentovat, takže proto mi to zůstalo. A dnešní technologie mi k tomu nahrává.

Na co jste ve svém dosavadním životě nejvíce hrdý?

Že mě ještě manželka nevykopla z bytu, že moje dvě velký děti jsou v pohodě, že máme fungující rodinu, a že mám práci, která mě baví a zatím i živí.

Co si myslíte Vy jako herec o grantech divadlům? Je zajímavé, že někdo nedostane nic a někdo dostane tisíce…

V tržním hospodářství už to tak chodí. Všechno všem stejným dílem přece stejně nikdy nefungovalo, lidé to vždy zneužili. A stejní lidé vymýšlejí systémy, podle kterých se rozdělují peníze. Jsou zranitelní, uplatitelní, hloupí apod. Dělají kariéru, hrabou – no prostě pořád dokola. Tak se není čemu divit.

Děkuji za rozhovor.
Fotografie poskytl ze svého archivu Tomáš Trapl, jejich autorem je Martin J. Polák.

.

Iluze Jirky Marka

Jiří Marek

Mladého tanečníka Jirku Marka můžete znát především z company divadel Broadway a Hybernia (muzikály Kleopatra, Tři mušketýři, Angelika nebo Adéla ještě nevečeřela). Kromě tance se však věnuje profesionálně další zajímavé činnosti, a to kouzlení. A právě okolo tance a kouzlení se točil náš rozhovor.

Jak jste se dostal k tancování v Divadle Broadway?

Díky Danovi Bičovi… Za vše vlastně může on (smích). Seznámili jsme se na natáčení jedné reklamy. V té době v divadle chyběl jeden kluk, a tak se mě Dan zeptal. Láďovi Beranovi jsem vyhovoval, a tak jsem se dostal na Broadway (smích).

Byl to vždy Váš sen tančit?

Tancovat jsem chtěl od mala, ale dlouho nebylo kde. Tak jsem si tancoval doma sám pro radost. Až ve 14 letech jsem se dostal do tanečního studia Presto, kde se tancovalo tehdejší Disko a Michael Jackson – to bylo moje nej. O rok později jsem se dostal do Tanečního studia Pop Balet, kde se tancovalo něco úplně odlišného, a to Jazz (modern jazz a contemporary). Tanec mě něčím naplňuje, a tak můžu říct na tuto otázku ano (smích).

Který druh tance máte nejraději?

Tanec, který jsem poznal od jedné francouzské choreografky, je tím mým nej, a to Contemporary (moderna). Poznal jsem modernisty z USA, Itálie, Francie i Koreje, a vždy mě jejich choreografie úplně pohltily. Prostě je to nádhera.

Získal jste také několik stipendií ke stáži v cizině…

Několik … přesněji řečeno dvě (smích). Ty ostatní byly jen po ČR, ale také od významných choreografů. Ale všechny byly od Modernistů. Jedno bylo do Itálie od Francouze a druhé, kterého si opravdu vážím, do Francie do Dance centre Rick Odums.

Jiří Marek

Lidé se spíše zajímají o herce a zpěváky, ale přeci – Máte už nějaké fanynky?

Na tuto otázku se těžko odpovídá. Nevím. Pár kytiček jsem na jevišti dostal, ale zda od fanynky nebo tajné ctitelky to nevím (smích). Snad by se aspoň jedna našla.

Tanec však není povolání na celý život… Už víte, čím byste se chtěl v budoucnu věnovat?

Tak právě letos jsem se rozhodl něco se svojí budoucností dělat. Především u nás je to velmi těžké a složité (smutný výraz). Chtěl bych se stát iluzionistou buď v této, anebo v jiné zemi.

Co Vás přivedlo ke tvorbě iluzí?

K iluzím mě mohlo přivést jedině kouzlení (smích)! Jako malý jsem se díval v televizi na všechny Copperfieldy a nejlepší kouzelníky světa a nemohl jsem uvěřit, že je to možné. Osud mě přivedl do skvělého kouzelnického klubu KIM – club Praha. Ale místo CO bych měl říct KDO. Byl to pán, který nás vede na naši kouzelnické cestě a moc mu za to děkuji.

Jak takový iluzionistický projekt vypadá?

Tak to je velmi složitý proces, jelikož se snažím vytvářet pojetím originální iluze. Začíná to pročítáním knih od Velkých iluzionistů a iluzionistických konstruktérů, vytváření určité představy – vize, přes nákresy, konzultace s truhláři, kováři, klempíři, malíři. Pak následuje hledání té správné muziky, řešení kostýmu s návrhářem, choreografie s choreografkou a spousty dalších úkonů. Je to velmi náročné.

Máte nějaký vzor?

Vzorů je spousta … David Copperfield, Criss Angel, Franz Harary, Harry Houdini, Peter Marvey, The Pendragons, a tak bych mohl jmenovat ještě spousty jmen. Každý z těchto lidí dokázal spoustu úžasných věcí a všechny jejich představení jsou nezměrnou inspirací pro další těžkou práci.

Děkuji za rozhovor.
Fotografie poskytl ze svého archivu Jiří Marek.