RECENZE: Unikátní muzikál “Mauglí” oživuje českou divadelní scénu

12. září se premiérově v Divadle Kalich představil nový muzikál Gabriely Osvaldové a Ondřeje Soukupa MAUGLÍ. V režii uměleckého dua SKUTR vzniklo skutečně unikátní představení, které se nedá srovnat s ničím na naší scéně. Jako vždy jsme ho pro vás v prvním bloku uvádění několikrát navštívili a přinášíme obsáhlé dojmy s porovnáním všech alternací…

Muzikálové zpracování Gabriely Osvaldové a Ondřeje Soukupa se více méně věrně drží knižní předlohy Rudyarda Kiplinga. Známý příběh člověčího mláděte vychovávaného v džungli mezi vlčí smečkou je zpracován tak, aby pobavil mladší i starší diváky. Právě o zábavu jde v muzikálovém Mauglím především. Osvaldová naplno v textech využila své jazykové schopnosti a vytvořila mnoho hříček i netradičních obratů, které vyvolají úsměv na tváři. Na druhou stranu lze v textu najít i životní pravdy nebo prostor k zamyšlení.

"Nevrč tak nahlas než se rozbrečí" - "Přece si nechceš nechat mládě člověčí"

Hudba Ondřeje Soukupa se vymyká jeho předchozí tvorbě, spíše než o jednotlivé písně s hitovým potenciálem se jedná o celek 20 písní, které mají společné různé indické rytmy a netradiční nástroje, pomocí kterých se snadno přeneseme do prostředí džungle. Samozřejmě se nezapomíná ani na modernější prvky, dočkáme se i rockových pasáží. Na první poslech chybí představení kromě „Písně o strachu“ výrazný hit. V Mauglím je to spíše výhodou, protože žádná postava není vyloženě hlavní, a tak by jedna hitová píseň mohla narušit ucelenost titulu. Diváci očekávající velké árie s gradací a velkým finišem ale mohou být zklamaní.

Za zmínku stojí dynamický „Vlčí sněm“ (jedna z mála sborových dějových písní), veselá opičí píseň „Nadčlověk“ nebo vítězná óda „Tahat tygra za ocas“. Zajímavým experimentem připomínající 4TET je „Supí píseň“, která na jevišti funguje bezvadně (v písni je použit také vhodně refrén písně Lucie Bílé „Živý nás nedostanou“). Nechybí ale ani pomalé písně – „Žabáku Mauglí“ nebo emotivní duet dvou nepřátel „Homo Erectus“. Jako hudebně nejzajímavější hodnotím akustickou duet verzi „Písně o strachu“ na začátku druhé půle – skvělý nápad!

"Nechte mě s vámi žít, jsem přece z vlčí smečky"

Inscenaci vdechlo život režisérské duo SKUTR, které vytvořilo ve spolupráci s choreografkami Adélou Laštovkovou Stodolovou a Janou Burkiewiczovou skutečně unikátní představení, které se dá těžko srovnat s jinými tituly. Po možná až trochu dlouhém pohybovém úvodu se před námi rozehraje titul, který je stylem nejblíže kabaretu, ve kterém lidé v různých stylizacích představují zvířata z Knihy džunglí. Mísí tak lidské i zvířecí vlastnosti, aby naplnil podtitul muzikálu, a to že „jsme jedné krve“.

PODÍVEJTE SE NA VIDEO UKÁZKY Z MUZIKÁLU MAUGLÍ NA NAŠEM YOUTUBE KANÁLU!

Práce s jednotlivými charaktery zvířat, jejich specifickými pohyby a chováním, je skutečně precizní. V muzikálu téměř nenajdete klasické choreografie, každý pohyb má smysl a herci se pohybem také vyjadřují. Každá vteřina představení je po režijní stránce propracovaná k dokonalosti, přičemž nesází na efektní jevištní iluze nebo podbízivý tón, ale přináší do Divadla Kalich poctivé divadlo. Což především v muzikálovém žánru není samozřejmostí. Je také způsobeno neokoukaností – pokud nepočítáme Quasimoda Martina Kukučky, tak je Mauglí prvním muzikálem tohoto realizačního týmu.

"Do čeho se to pleteš černej elegáne, budu ti muset sdělit, komu říkat pane"

Mauglí je také unikátní z hlediska výpravy. Jak již bylo naznačeno, jednotlivá zvířata nemají realistické plyšové kostýmy, připomínající dětské karnevaly. Simona Rybáková vsadila na minimalistický styl a kostýmy jen podtrhují nejvýraznější vlastnosti každého tvora. Nejoriginálnějším kostýmem je had Ká, stejně tak neotřelá je stylizace slona Háthího do Dalajlámy. Majestátním dojmem působí potetovaný panter. K odlehčenému ladění inscenace sedí kostýmy supů, stejně tak šakal, u kterého je smrad i vidět.

Podobně minimalistická je také scéna Jakuba Kopeckého, která společně s efektním nasvícením tvoří unikátní obrazy. Zajímavostí je, že v inscenaci nejsou žádné přestavby, vše plyne bez zatmívaček a dalších berliček, ke kterým se často scénografové v omezeném prostoru Kalichu musí uchýlit. Prostředí se navozuje spíše symboly, k vlčí smečce patří dřevěné kůly, na kterých sedí, opice žijí v troskách města na třech křeslech, vesnice je znázorněna působivě nasvícenými miniaturami domečků apod. I v divadle platí, že „méně někdy znamená více“.

"Sssvléknout si svůj šat svědivý, ssskví se svítáním"

Hlavní slovo tedy dostávají herci, pro které je Mauglí obrovská výzva. Pohybové nároky na přesné ztvárnění základních rysů zvířat jsou vysoké, stejně tak na vykreslení jejich charakterů. Prostor pro většinu zvířat je přitom velice omezený, mnoho má jen jednu svou píseň, ve které buď zaujmou či nikoliv. Nutno podotknout, že výběr v náročných konkurzech byl natolik dokonalý, že alternace jsou velice vyrovnané. Rozhodně ale neznamená, že stejné. SKUTŘI nechávali hercům evidentně velký prostor pro vlastní dotvoření role, proto zážitek z každé alternace může být jiný a každý si najde jistě svého favorita.

Titulní postava Mauglího stráví na jevišti v podstatě celou dobu, i když se aktivně neúčastní děje. Autoři posunuli roli z dětského věku do již (téměř) dospělého jedince, který se musí rozhodnout, zda bude celý život žít v džungli nebo se vrátí k lidem. Nejlépe v roli působí Jan Cina, který kromě nesporného talentu má velkou výhodu v hereckém typu. Nemusí ani hrát a Mauglího mu uvěříte již v úvodní sekvenci. Velkým překvapením je mladý talent Petr Kolman, pro kterého je Mauglí první profesionální zkušeností. Na jevišti však působí jistým dojmem a skvěle zvládne i herecký posun z nesmělého vlčího mláděte k dospělému člověku. Zvládnout napoprvé takto náročnou roli je úctyhodný výkon. Roman Tomeš je z této trojice nejlepším zpěvákem a na jevišti Kalichu se cítí jako doma, typově je však postavě Mauglího nejvíce vzdálen, musí tak diváky více přesvědčit hereckým výkonem.

"Když na nás přijde doba zlá, jsme jedné krve, ty i já"

Vznešený panter Baghíra je jednou z nejvýraznějších postav v džungli, především díky úderným písním v čele s „Písní o strachu“. Nejblíže dokonalému jevištnímu výkonu se přiblížil Jan Sklenář, který má pantera opravdu propracovaného, má charismatický hlas a jedinečný herecký projev. Peter Strenáčik je zase nejoriginálnějším a nejhravějším panterem, kterého si snadno oblíbíte. Postavu ozvláštňuje osobitými pohyby i beatboxem. Mediálně propagovaný Jiří Korn je 100% profesionál, jeho panter je více unavený a má své vlastní kornovské kouzlo, které ho na jevišti provází dlouhé roky a je vždy zárukou kvality.

Hlavní záporná postava Šér Chána nabízí dva zcela odlišné přístupy, přičemž oba jsou skvělé. Jan Kříž vládne jevišti především svým hlasem. Mimikou a pohyby do role vkládá i trochu humoru a v závěru vás donutí ho i litovat. A také se dočkáte tygřího přemetu! Juraj Čiernik nezapře operní kořeny a s muzikálovým zpěvem si nerozumí tak dobře jako kolega, ale bohatě to vynahrazuje hereckým projevem. Jeho tygr je hrdá šelma, která porážku nepřizná ani po prohraném boji. Především však má přirozené charisma, kterým při příchodu na jeviště ihned strhne pozornost.

"Ta pýcha nahé opice mě léta hněte velice"

Nejzábavnější postavou je bezkonkurenčně potrhlý a udrbaný šakal Tabakí, který bývá po představení nejčastěji skloňovaným tvorečkem. Herecký koncert přesně vypointovaných vtipů, pohybů, grimas, změn intonace apod. předvádí Petr Vančura. Navíc je schopný výborné improvizace, díky které vdechne každé repríze nový život. Takový komediální talent se nedá slovy popsat, musí se zažít. Zbyněk Fric to má vedle Vančury těžké. Zbyněk patří k nejuniverzálnějším hercům na naší scéně, dává do role 100% ze svého talentu, ale někteří lidé se pro své role zkrátka narodili. Pokud bychom neměli srovnání, byl by skvělý šakal. Takto je tedy také skvělý šakal, ale až druhý šakal.

Medvěd Balů je postavou především pro dětské publikum, stejně tak jeho sólová píseň “Cha Cha Cha a potom Che Che Che”. Zabavit diváky jako nešikovný medvěd dokáže lépe díky hereckému projevu Michal Pleskot, Jiří Zonyga je více bezprostřední a pěvecky je na tom samozřejmě lépe. Děti si dle ohlasů zamilují oba!

"Jsme dobráci od kosti, tebe už jinde pohostí"

Veselá a dosti bláznivá role opičího krále (a zároveň vlka Akély na začátku představení) opět spojila dva zcela odlišné, skvělé herce. Ondřej Nosálek byl pro nás dosud neznámý a zvládá dobře jak vůdčího vlka přicházejícího o moc, tak šíleného opičáka. Oproti kolegovi také lépe a srozumitelněji zpívá. Kdo již měl čest na jevišti vidět Csongora Kassaie, jistě ví, že se jedná o herce s tak unikátním projevem, že se nedá zařadit do žádné herecké škatulky. Viděli jsme ho již v tolika odlišných rolích a ve všech byl skvělý. Opičí král není výjimkou. Závěrečné pobláznění nad získáním ohně je skutečně… Unikátní!

Matka vlčice má velký prostor na začátku inscenace, její role je dějově důležitá, na druhou stranu však nemá moc příležitostí se herecky či pěvecky předvést. Lucia Šoralová se jako matka dokázala do vlčice vcítit – boj a péče o chlapce, kterého pojmenovala žabák Mauglí, je v jejím podání velice uvěřitelný. Hlasově je samozřejmě také výborná. Vendula Příhodová i přes nízký věk také dokázala přesvědčivě zahrát vlčí matku a její premiéra v Divadle Kalich je po všech stránkách úspěchem. Role táty vlka je ještě menší, ztvárňují ho Jan Kaštovský a Peter Strenáčik. A oběma není vůbec co vytknout, jsou skvělí také jako supi, kde paradoxně zaujmou více než vlci.

"Čas lásky Vaingangá, kameny oblévá a zní to jako vzdech"

Dívka Rashmí, která v muzikálovém Mauglím zastupuje lid mimo džungli, je skutečně malinkou rolí. Naivitou a mladistvým vzhledem je typově lepší Brigita Cmuntová, ale co se týče hereckého i pěveckého projevu, tak jsou s kolegyní Michaelou Doubravovou vyrovnané.

Zbývávají nám dvě vyloženě epizodní role, které se divákům představí v jedné jediné písni. Slon Háthí je skvělý v podání Richarda Tesaříka, především mu sedne jeho bluesová píseň „Extra slon“. Petr Opava ve snaze co nejvíce pobavit a zaujmout sklouzne s imitací prezidenta Miloše Zemana až k moc velké parodii, která nesedí ke zbytku představení. Had Ká je jedním z nejpodivnějších a nejúchylnějších úkazů na české komerční muzikálové scéně. Vladimír Marek hadovi dodává jedinečné pohyby a mimiku, Jan Vlas zase baví hlasem a replikami při trávení opiček.

"Džungle... ochutnejte to slovo"

Dětské publikum si jistě zamiluje nejvýraznější členku company, „zvířátko“ v podání Radky Pavlovčinové a Elišky Křenkové, které otevírá společně s nahraným prologem Ondřeje Brzobohatého celý muzikál. Čtyřčlenná taneční a akrobatická company si zaslouží velký obdiv, ztvárňují na rozdíl od většiny hereckých kolegů více zvířat, o to muselo být nastudování pohybů náročnější. Z dam vyniká především exotická Linda Fernandez Saez a z pánů díky akrobatickým kouskům Jindřich Panský a Matyáš Ramba. Dále účinkují Lucie Drábková, Peter Dolinajec, Václav Procházka, Jakub Sedláček a Martin Vraný.

PODÍVEJTE SE NA VIDEO UKÁZKY Z MUZIKÁLU MAUGLÍ NA NAŠEM YOUTUBE KANÁLU!

I my se tedy připojujeme k početnému zástupu pozitivních ohlasů na Mauglího. V Divadle Kalich se především díky režii SKUTRů opět podařilo vytvořit originální inscenaci, která dosahuje velkých uměleckých kvalit a zároveň baví diváky všech generací. Unikátní pohybová složka, výborné výkony celého obsazení, vtipné texty, pěkná výprava… to vše dělá z Mauglího titul, který pozvedá úroveň české muzikálové scény. Během 2 hodin se rozhodně nebudete nudit, a to ani při opakovaném zhlédnutí. Laťka velkých muzikálových titulů nové sezóny je nastavena vysoko, přijďte se také podívat!

"Čeho se bojíš, Mauglí?"

"Všichni mi tleskají - Ať žije. Já jsem ta živoucí fosilie."

"Mám super zvěsti za ten kousek žvance, pikantní drby, nezbyl kousek kance?"

"Ty bys chtěl odejít, jenom si to zkus! Váš král je nadčlověk, váš král je génius!"

Autory fotografií jsou Richard Kocourek /Divadlo Kalich/ (11x) a Petr Marek /Musical.cz/ (2x).