Hudební scénu MdB energicky rozhýbal Flashdance

Městské divadlo Brno zahájilo 28. září sezónu 2013 – 2014 světovou premiérou muzikálu Flashdance podle slavného stejnojmenného filmu. Muzikál sice spatřil světlo světa již v roce 2008, kdy se konala premiéra v Plymouthu, ovšem úprava, ve které se uvádí na prknech Městského divadla, si svou světovou premiéru odbyla právě zde v režii Stanislava Moši. Symbolicky právě třicet let poté, co měla svou premiéru jeho legendární filmová předloha.

Hlavní hrdinkou příběhu je Alex Owensová, dívka pocházející z chudých a rozhodně ne ideálních poměrů, která přes den pracuje jako svářečka v ocelárnách a teprve večer se věnuje tomu, co opravdu miluje, tanci, který touží přestat dělat jen po nocích a začít se mu věnovat profesionálně. A k tomu se jí otevírá cesta prostřednictvím přijímacích zkoušek…  Děj je z filmového zpracování notoricky známý. Hudební snímek režiséra Adriana Lynea měl ostatně premiéru již v roce 1983, a ačkoli se od odborné kritiky nedočkal velké chvály, stal se diváckým hitem. Vydělal více než sto milionů dolarů a již během prvních dvou týdnů od jeho uvedení se prodalo více než 700 000 desek se soundtrackem.

Přesto však trvalo necelých třicet let, než se Flashdance objevil i na divadelních prknech. Premiéru v roce 2008 měl v Theatre Royal Plymouth, po ní následovalo turné po Velké Británii a londýnská premiéra, která proběhla v Shaftesbury Theatre 10. 10. 2010. Na West Endu se však Flashdance hrál pouze několik měsíců, než byl stažen a následně přepracován.

Svářečka Alex a její první setkání s novým zaměstnavatelem Nickem

K muzikálu produkovanému Davidem Ianem napsali scénář autor filmového scénáře Tom Hedley, Robbie Roth a Joe Estherhas. Robbie Roth (rovněž autor hudby)  a Robert Cary se společně podíleli i na textech písní.

V současné době (od 5. 1. 2013, kdy byla premiéra v Pittsburgu) úspěšně probíhá americké turné a připravuje se uvedení na Broadwayi, které ovšem bylo ze září 2013 prozatím odloženo. Městské divadlo Brno se tak stalo nejen dějištěm kontinentální evropské premiéry tohoto muzikálu, ale v jistém smyslu rovněž i premiéry světové.

Oproti filmu bylo do muzikálu k celkem pěti původním hitům jako What a Feeling, oceněném již po vydání filmu cenami Oscar i Zlatý Globus, nebo Maniac, připsáno dalších šestnáct písní. A ačkoli autoři hudby k filmu a k muzikálu se liší, nové písně, psané rovněž ve stylu popu osmdesátých let, k původním hitům skvěle pasují, doplňují je a leckteré ani v porovnání s nimi nezapadnou, čímž vytváří výborně fungující celek. Hity známé již z filmu mají samozřejmě tu výhodu proti ostatním, že vám pravděpodobně zazní v hlavě již při pouhé zmínce o nich, ještě předtím, než samotný muzikál uvidíte. Připsané písně s nimi však obstojně drží krok a i ony mají tendence zarýt se do paměti, subjektivně např. duet Tady a teď (Here and There).

A není to zásluhou pouze hudby Robbieho Rotha, ale rovněž zásluhou českých textů. O překlad celého muzikálu do češtiny se postaral Jiří Josek, kterého netřeba představovat a který s Městským divadlem Brno spolupracuje již pravidelně. Jeho texty jsou zpěvné, hravé a nezřídka tak libozvučné, že je z hlavy jen tak nedostanete.

Příběh je v základu prostý a právě scénář tak patří k tomu málu, co se dá muzikálu Flashdance vytknout. Jednak je to právě jednoduchost či naivita celé story a některé s ní související dialogy a monology, při nichž divák jen netrpělivě očekává další hudební a taneční scénu, v níž Flashdance znovu nabere obrátky. Tím druhým, co si vyslouží výtku, jsou vedlejší linky.

Zatímco rodící se vztah mezi Alex a Nickem Hurleym, vnukem majitele oceláren, prakticky jejím šéfem, vnáší do příběhu ideální množství romantiky, další životní příběhy o hledání štěstí, které prožívají Alexiini blízcí, jako například nejlepší kamarádka Gloria či její přítel Jimmy, spíš zdržují. Nejsou špatné, korespondují s tvrdou atmosférou města v ekonomické krizi s nedostatkem práce, peněz a pořádných podmínek pro život, a dobarvují ji, ale jsou možná až příliš dlouhé a časté, takže stejně jako některé zmíněné chvíle v dialozích zkrátka děj zpomalují.

Atmosféru ekonomicky krachujícího Pittsburghu v osmdesátých letech, kterou se autoři rozhodli v příběhu zdůraznit, ostatně na jeviště přináší už realita představovaná Alexiiným běžným životem a ocelárnou. Scény odehrávající se tam jsou působivé a vypovídající, mezi ostatními je možné vyzdvihnout jak scénu úvodní, tak například píseň Spravedlnost (Justice), v níž se představí jednak dělníci a také Nick.

Alex (Svetlana Janotová)

K dotvoření truchlivé atmosféry Pittsburghu pak skvěle napomáhá scéna Christopha Weyerse, která je stejně jako kostýmy Andrey Kučerové situovaná do osmdesátých let, v nichž se příběh odehrává, a na níž primárně upoutá mostový oblouk táhnoucí se nad celým jevištěm. Díky skvělému technickému vybavení hudební scény se pod ním v průběhu představení efektně střídají ocelářská hala, taneční studio, bary i byty jednotlivých postav, aniž by docházelo ke zbytečným prostojům a zdržování.

Tanec v klubu

Co jednoznačně táhne muzikál Flashdance a co jej především odlišuje od dalších v současné době uváděných děl na českých jevištích, je jeho taneční složka. Jak musí být každému jasné již při obecném seznámení se s děje, tance se v představení dočkáte v hojné míře, a to v mnoha formách. Jeho fanoušci si tedy rozhodně přijdou na své. Ať už jde o skupinové choreografie moderního tance, včetně prvků street dance či hip hopu v podání pouličních tanečníků, o balet, o němž Alex sní, či o sólové výstupy její a jejích přítelkyň. Scén, při nichž na jevišti nikdo netančí, je skutečně minimum. A choreografie, o něž se v Brně postarali společně Igor Barberič a Aneta Majerová, která se podílela především na klasické složce, jsou jedním z největších kladů muzikálu. Jak baletní sólisté, tak celá company, i představitelky hlavních rolí odvádějí naprosto vynikající, až dechberoucí výkony.

Alex v zajetí street-dance

Taneční akademie

Ostatně právě taneční výstupy patří k tomu, co roli Alex Owensové řadí k zřejmě nejsložitějším rolím na muzikálové scéně. Společně s pěveckými party musí totiž interpretky zvládnout i velkou míru tanečních scén, jak skupinových, tak sólových, a musí se tedy samy vyrovnat jak s prvky tance moderního, tak i s baletem. Po celou dobu přitom z jeviště slezou jen několikrát a krátce. A zatímco filmová představitelka Alex měla pro natáčení tanečních scén hned několik dublérek, aniž by sama i zpívala, a dublérky byly využity i v inscenaci ve Spojených státech, herečky, ztvárňující Alex v Městském divadle Brno se musí obejít bez nich a vystačit si čistě se svým vlastním tanečním a samozřejmě i pěveckým a hereckým uměním. A po zhlédnutí představení nezbývá než před nimi smeknout.

Jeden z nejznámějších záběrů nesmí chybět ani v divadelním zpracování.

Co se týče právě hereckých, pěveckých a tanečních výkonů, které byly k vidění na premiéře, jen těžko lze některý z nich hodnotit negativně.

Hlavní role, Alex Owensové, se na premiéře zhostila Svetlana Janotová a právem se stala hvězdou večera. V běžném životě ráznou a průbojnou Alex, která však na cestě ke splnění si svého snu stále zůstává proti své povaze celkem nejistou a bojující s nedůvěrou sama v sebe, odehrála tak, jako by se jednalo o roli psanou přímo pro ni. Pěvecky a herecky potvrdila kvality, které již prokázala dříve na Hudební scéně  a fantasticky přitom zapůsobila i tanečně. Nezaváhala při jediné scéně, ať už se jednalo o sólové taneční vystoupení, či společné choreografie, při nichž se představila s celou company. Skvěle se proměnila v Alex Owensovou, která tanec miluje a z každého jejího pohybu i celkového výrazu vyzařovalo nadšení a energie.

Alex (Svetlana Janotová)

A obdobně jako Svetlana Janotová pak ve svých rolích tanečnic a Alexiiných přítelkyň excelovaly Hana Holišová a Hana Kováříková, jejichž taneční výstupy rovněž patřily k vrcholům večera.

Hana Kováříková (Tess), Hana Holišová (Kiki), Andrea Březinová (Gloria)

V klubové šatně vládne povětšinou dobrá nálada.

Více hereckého prostoru než ony dostali v až lehce tragikomických rolích Glorie, nejlepší kamarádky Alex, a Jimmyho, jejího přítele, Andrea Březinová a Aleš Slanina. Jejich Gloria a Jimmy jsou oba přesně tak komičtí, milí i ubozí, jak jen dané postavy mohou být a na svém prostoru odvedli bezchybné výkony.

Aleš Slanina (Jimmy) a Andrea Březinová (Gloria)

Další větší, především herecký prostor měla postava stárnoucí tanečnice a svérázné Alexiiny rádkyně Hany, jíž se chopila Zdena Herfortová. Především v jejich společných scénách s její pomocnicí, pečovatelkou Louisou, kterou sehrála Miroslava Kolářová, se ke slovu dostává také břitký a řízný humor.

Největší mužskou roli, Nicka Hurleyho odehrál Dušan Vitázek. Jeho výkonu, hereckému i pěveckému, se dá tak jako standardně těžko něco vytknout, přesto Nick z jakéhosi důvodu nezapůsobil. Těžko říct, zda něco chybělo podání, či zda jde čistě o chybu příběhu, v němž postava Nicka sice dostává dost prostoru, i vlastní dějovou linii a příběh, v němž se z bezstarostného syna z bohaté rodiny stává mužem, který si za svým přesvědčením hodlá jít a chce za něj bojovat, ale na rozdíl od jiných jeho příběh není příliš propracovaný a dotažený, takže Nick bohužel nemá navzdory scénám s Alex, jednoho sóla a scény z oceláren příliš možností zaujmout.

Nick (Dušan Vitázek)

V roli Harryho, majitele tanečního klubu, ve kterém Alex a její kamarádky vystupují, se představil Zdeněk Junák, jako jeho sok, majitel sousedního striptýzového baru, Igor Ondříček. Oba ze svých menších rolí vytěžili naprosté maximum, stejně jako Jakub Zedníček v roli Alexina kolegy z ocelárny,Andyho. Minimální čas bohužel na jevišti stráví Markéta Sedláčková v roli sekretářky taneční akademie Wildeové a Jiří Mach jako šéf z ocelárny, Joe.

Johny (Igor Ondříček) nabízí Glorii lákavou, i když zrádnou kariéru...

Jedna z divácky vděčných scén: Majitel klubu Harry právě koupil děvčatům nové oblečky.

Jak už jsem naznačila, nemalou úlohu zastává v muzikálu Flashdance company. Především tanečně má významnou příležitost oslnit a tuto šanci plně využívá, ať už se jedná o baletní sólisty, tanečníky street dance či break dance, o výstupy ve striptýzovém baru či scény v ocelárnách.

Ostatně, jak už bylo zmíněno výše, o tanci Flashdance je, z hudebního filmu o tanci vychází a právě v tanečních scénách je nejsilnější. Scénář snad trochu pokulhává, a rozhodně nelze Flashdance doporučit někomu, kdo hledá hluboké myšlenky. Příběh o cestě za splněním snu ale i tak dokáže bez problémů nadchnout a přináší v Čechách ojedinělý zážitek. Jde o absolutní příval energie, umělci předvádí na scéně excelentní výkony a právě oni, skvělé taneční výstupy a chytlavá hudba tak dávají jevištnímu zpracování v Brně ty nejlepší předpoklady pro to stát se nejen výjimečným zážitkem, ale rovněž dlouho uváděným diváckým hitem.
Jedná se tedy jednoznačně o úspěch a bylo skvělým krokem Městského divadla Brno sáhnout právě po tomto díle.

Notoricky známá scéna konkurzu tvoří působivý závěr muzikálu.

Autorem fotografií z veřejné generálky je exkluzivně pro Musical.cz Petr Marek. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, Facebooku apod., ozvěte se nám ozvěte se nám na e-mail: redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno!