Šárka Marková: “Všechny sny o rolích se mi splnily a těším se na ty, které mi přinese osud”

Pomáda, Bídníci, Miss Saigon, Děti Ráje… – ve všech těchto muzikálech najdete jméno Šárka Marková. Čím vším prošla, jaké má na vše vzpomínky a co připravuje nového se dozvíte v našem rozhovoru.

Šárka se narodila 29. prosince 1977 v Praze. První Šárčiny pěvecké i divadelní aktivity začaly v České Lípě. Tam Šárka začala navštěvovat hodiny sólového zpěvu. Později získala angažmá právě v divadle v České Lípě, kde hrála v pohádce O víle Verunce a ve hře Hoši, dívky a psi. Poté začala studovat na Pražské konzervatoři obor populární zpěv u profesorky Evy Svobodové. Během studia Šárka získávala cenné pěvecké zkušenosti jako vokalistka na albech Ilony Csákové nebo Ivety Bartošové či jako sboristka na koncertech Heleny Vondráčkové a Leony Machálkové. Velkou zkušeností a zážitkem pro ni pak bylo účinkování na předávání Cen akademie po boku Andrea Boccelliho. Zahrála si také mj. v představení Sedm splněných snů v divadle Archa a v Kovářské pohádce. Mezi Šárčiny muzikálové začátky bychom mohli zařadit účinkování v muzikálu Jesus Christ Superstar a v muzikálové show Mise. Šárka hostuje také v divadle Semafor a slyšet ji můžete i na různých albech jako hosta v sólových písních.

V roce 2009 jí vyšlo první sólové album „Vzhůru k výškám“.

V uplynulých dnech se Šárka opět připravovala na roli dospělé Evy v muzikálu Děti Ráje, který se od listopadu vrátil do divadla GoJa Music Hall.

Rozhovor s Šárkou Markovou

Pěkný den, Šárko, hned na úvod bychom se rádi vrátili na začátek Tvé kariéry: jak to vlastně bylo?

Vlastně to začalo už na základce, recitace při hodinách češtiny, dramatický kroužek, hodiny zpěvu. Pak přišly první divadelní zkušenosti a já věděla, že to je to, co chci jednou v životě dělat. Tak jsem se přihlásila na konzervatoř a oni mě vzali. Tedy ne hned na poprvé – to jsem zkoušela dramatický obor a díky mému předkusu to nevyšlo. Doporučili mi jít na zpěv, že tam to nevadí. A nevadilo. Vystudovala jsem obor pop a jazz a nakonec jsem se opět dostala k divadlu. Díky škole jsem znala režiséra Petra Novotného, který u nás učil, a tehdy potřeboval náhradu za Sandru Pogodovou do Jesus Christ Superstar. Zeptal se mě, jestli zazpívám malé f a pokud ano, že by mě potřeboval. A tak jsem udělala úspěšně svůj první konkurz.

Hrála jsi v řadě muzikálů, která role pro Tebe byla tou “nej”?

To se těžko vybírá, protože jsem na role měla veliké štěstí. Sandy v Pomádě,  Fantine a Cosette v Bídnících, Ellen a Gigi v Miss Saigon i Dospělá Eva teď v Dětech Ráje mají každá své kouzlo. Ale určitě hodně zásadní a poučná pro mne byla ta první. Byla jsem novicka, co se rolí týká, a tak to byla super škola a praxe.

Máš vlastní pořad “Šansonování”, jak ses k šansonu dostala? Kde by mohli posluchači Tvou šansonovou produkci slyšet?

Šanson mne fascinoval a táhnul od mládí. Baví mne sdělovat a tento žánr to umožňuje. Je to také takové divadlo. Teď bohužel Šansonování není, protože jsem neměla kdy ho uspořádat, ale chystám se to napravit. A určitě to pak dám vědět na stránkách. Zaměstnává mě teď dost Centrum muzikálového herectví, kde učím. Letos budeme mít představení v Hybernii v Praze, protože je to 5 let, co existujeme. Tak to bude taková větší akce. Píšeme vždy muzikál na tělo dětem, co k nám chodí. Autorský. Můžete se přijít v květnu podívat. Vše je na www.c-m-h.cz.

Znovu se vrátil muzikál Děti Ráje. Čím je pro Tebe role v tomto muzikálu výjimečná?

Nevím, jestli je výjimečná. Ale rozhodně ten muzikál stojí za to. Jdeme do páté sezony a to je v dnešní době neuvěřitelné. Jsou tam super lidi a skvělá produkce. Užívám si to.

Vyšlo Ti první sólové CD “Vzhůru k výškám”. Co bys o něm řekla možná už i s odstupem času od jeho vydání? Čím bys nalákala posluchače?

Jsem ráda, že existuje. Jsou tam muzikálové i popové písničky, které mám ráda, a ústřední píseň Vzhůru k výškám mi ukázala, že se výšek vůbec nemusím bát. Otevřelo mi to nové obzory pustit se i do těžkých písniček.

Natočila jsi píseň “Vím, že mě pořád máš rád”, což je vlastně titulní hit z filmu Titanic. Proč právě tato písnička? Máš k ní nějaký vztah?

To je právě ten případ. Chtěla jsem zkusit, jestli to zazpívám, ale nechtěla jsem zpívat anglicky. Tak jsem oslovila Edu Krečmara, aby mi napsal text. Myslím, že se povedl. Navíc je to diskotéková úprava, kterou udělala Céline Dion v roce 2009, takže žádný cajdák.

A co Tvá vysněná role? Máš nějakou?

Před lety jsem si myslela na Fantoma opery, ale dnes už by bylo trochu divné hrát mladinkou naivku. Jinak se mi všechny sny o rolích splnily. Takže se těším na ty, které mi přinese osud.

Jakou hudbu posloucháš a máš ráda?

Já nemám vyhraněný styl. Zvládnu poslouchat vše. I dechovku. Spíš jde o rozpoložení, ve kterém jsem. Stále raději poslouchám třeba i klasickou hudbu.

Hodně se věnuješ pořadům s dětmi. Jaký je Tvůj vztah k nim jako k publiku?

Výborný. Nic ti neodpustí a jen tak je neopiješ rohlíkem. Je to fajn.

Některé pořady a akce i sama moderuješ… Co máš radši? Zpívaní nebo moderování?

Větší praxi mám ve zpěvu, takže tam jsem si více silná v kramflecích, ale oba ty obory jsou bezva.

Kalendářně se nám blíží zima. Jaké roční období máš nejraději?

Asi přechod z jara do léta. Když už je cítit teplejší vzduch a můžeš sedět večer někde venku bez bund a kulichů. I když zrovna kulichy jsou moje láska.

Kde všude Tě teď mohou fanoušci vidět? Co připravuješ do budoucna?

Samozřejmě od listopadu v Dětech Ráje a pak na různých veřejných akcích. Rýsuje se i další muzikál, ale to zatím nechci zakřiknout.

Co bys vzkázala čtenářům Musical.cz?

Ať chodí dál na muzikály, abychom měli pro koho hrát.

Šárko, děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů.

Já také děkuji a budu se těšit v divadle nebo i někde jinde na viděnou.

Foto: archiv Šárky Markové