Sněhurka v Divadle Hybernia nemá trpaslíky, ale závodníky a k tomu velkou dávku humoru
7. prosince 2013 měla v nezvyklých dopoledních hodinách v Divadle Hybernia premiéru muzikálová pohádka “Sněhurka a sedm závodníků“. Co se skrývá za tímto poněkud nezvyklým názvem?
Když Vašo Patejdl napsal hudbu a Boris Filan texty k dílku s názvem Snehulienka a sedem pretekárov asi netušili, jaký úspěch bude následovat. Premiéra se uskutečnila ve Slovenském národním divadle v Bratislavě 4. května 1991. Původně byla inscenace koncipována jako taneční muzikál. Vše stálo na baletní choreografii a písně, které tehdy nazpíval např. Pavol Habera nebo Dara Rolins, byly při představení používány z playbacku.
Muzikál se pak hrál dalších 15 let a dodnes jej má divadlo na repertoáru. Vznikl i záznam z představení, který se o Vánocích pravidelně vysílá ve slovenské televizi. Na internetu najdete spoustu zajímavostí z uvádění, např. že úplně první představitel prince se později stal ředitelem baletu.
Je tedy až s podivem, že teprve teď se dostává Sněhurka a sedm závodníků k nám. Do divadla Hybernia ji uvedl režisér Libor Vaculík, který se podílel i na režii Snehulienky v Bratislavě. Na pomoc si přizval Václava Koptu, aby přeložil slovenské texty do češtiny.
Původní koncept tanečního muzikálu byl naštěstí zrušen, takže všichni zpívají na živo. Dá se odhadnout, že něco takového by zřejmě nelákalo ani naše publikum zvyklé na živý zpěv a zřejmě ani muzikálové umělce.
Když už máte dětská léta za sebou, je těžké hodnotit dílo, které cílí právě na ty nejmenší, byť na plakátech uvidíte nápis “muzikál nejen pro dospělé”. Ovšem můžeme se pokusit představit si, co bych jako potencionální rodič chtěla pro své dítě, když ho vezmu za kulturou, konkrétně na muzikál.
Tak předně bych po muzikálu pro děti chtěla, aby se moje ratolest nenudila a neptala se už po deseti minutách po začátku, kdy půjdeme domů. Také by bylo ideální, kdyby byl děj srozumitelný, aniž by se dítě neustále muselo ptát, co se tam děje. Tomu by samozřejmě mělo pomoci libreto, sofistikované texty plné vznosných obratů ať zůstanou v muzikálech pro dospělé. Není nic horšího, když dětský divák něčemu neporozumí.
Děj by měl být také svižný, bez hluchých míst. Udržet dětskou pozornost je zatraceně těžká věc a stačí jediná delší zatmívačka a už bude váš potomek z nudy okopávat sedadlo diváka před ním.
Mělo by to být něco známého, ale ne zase tak notoricky známého, zkrátka tam musí být něco originálního. Sněhurku už děti znají ze školky, čekají i trpaslíky. A oni nepřijdou. Ovšem to nesmí být zklamání, ale hlavní deviza!
Také jako rodič očekávám, že si z toho dítě něco odnese a tím nemyslím jen sluchový a vizuální zážitek. K pohádkám patří nějaké to mravní ponaučení, ať chcete nebo ne, každopádně preferuji, aby to bylo nevtíravým způsobem, žádná přehnaná moudra.
Postavy musí mít jasně daný charakter, musíme vědět kdo je hodný a kdo zlý. Musí tam být princezna, princ, nějaká čarodějnice a také nějaká zabavná postava, která musí spolehlivě fungovat. A hlavně tam pro každé dítě musí být někdo, s kým se ztotožní a stane se jeho hrdinou.
V neposlední řadě by to mělo být dílo, které rodič přežije bez újmy na zdraví a uzná, že to splnilo i jeho očekávání.
Z těchto požadavků se dá usoudit, ze napsat muzikál pro děti je výzva, možná i větší, než stvořit dílo pro dospělé. Děti jsou vděčné publikum, ale jen pokud udržíte jejich pozornost. A Sněhurka a sedm závodníků má naštěstí všechno, co bych jako potencionální rodič očekávala od muzikálu pro své dítě.
Příběh skutečně zbytečně nezahlcuje poučkami, jen děti nenápadně upozorní, že vždycky existuje nějaká autorita, kterou je třeba poslouchat, že je třeba doma uklízet, chodit včas spát, čistit si zuby, a že i ten nejmenší z davu může dokázat veliké věci. To rozhodně postačí a vše je prezentováno velmi nenásilnou a zábavnou formou.
Hudba je zpěvná, písně jsou příjemné na poslech a díky jednoduchým textům Václava Kopty si děti i zapamatují refrény a brzy si budou zpívat spolu se závodníky.
Otáčivá scéna (autorem je Martin Černý) se omezuje pouze jen na zámek zlé královny a obydlí závodníků s postelemi, vše působí minimalisticky, ale zároveň velmi efektně.
Kostýmový muzikálový guru Roman Šolc si pohrál hlavně s kombinézami a pyžamy závodníků. Každý závodník má svoje barvy a i pyžama působí velmi roztomile (zvláště to se srdíčkem na Kejchalově sedací části).
Choreografie, na níž se opět podílel Libor Vaculík, není nijak úžasná a složitá, místy to připomíná rozcvičku. Ta tam skutečně je, ve stylu “není nad to vstávat a cvičit, milé děti”, ale není to výtka. Jednoduché tanečky skvěle zapadají do celkového konceptu představení.
Režisér přizval do projektu nejen známé muzikálové herce, ale dal šanci i studentům a absolventům konzervatoře, takže se dá vypozorovat, že na naši scénu přicházejí nové talenty.
V roli prince se na premiéře objevil již osvědčený Roman Tomeš. Princ se pochopitelně v příběhu neobjevuje tak často, ale pohled na něj potěší všechny maminky a holčičkám splní představu typického pohádkového prince. Já osobně bych byla radši, kdyby mému dítěti visel v pokojíčku plakát Tomeše, o kterém vím, že umí zpívat, než nějakého Justina Biebera.
Typově dobře vybraná je i Brigita Cmuntová. Sice jí sem tam nějaký tón ujede, ale to jí odpustíte, pokud je vám přibližně šest až deset let, Brigita má výhodu, že všechno zamaskuje svým typicky nevinným sněhurkovským vzhledem. Otázka ale je, zda by tento pěvecký výkon zaujal publikum ve vyšší věkové kategorii.
Zlá královna v podání Michaely Dolinové je samozřejmě nevděčná postava. Úvodní píseň sice zaujala děti, nám se ale zdála přiliš dlouhá.
Královna se ale na jevišti příliš nezdrží, když se změní v ježibabu, vystřídá ji jiná herečka. Na premiéře v této úloze naprosto excelovala Hana Seidlová. Její ježibaba je snad nejvtipnější postavou celé pohádky, i když je zlá a zákeřná, máte trochu tendenci jí fandit, třeba když si zavolá na informace, jak otrávit jablíčko pro Sněhurku a místo toho se ozve Karel Gott.
Výborná je i její interakce s publikem, která v případě dětí funguje na sto procent. Seidlová je tak přesvědčivá, že menší děti v předních řadách uronily pár vyděšených slz. Nedá se nic dělat, i to k představení patří.
Trochu nešťastně je ale vyřešen ježibabin příchod za Sněhurkou, kdy je schovaná v hledišti za jedním ze sloupů a je škoda, že na ni vidí pouze zadní řady. Podobný problém nastává i při příchodu závodníků. Jejich příchod ze strany je sice originální nápad, ale ne příliš promyšlený, protože ne všichni diváci na ně vidí.
Závodníků je sice sedm, ale rádi budete mít všechny stejně. Všichni jsou typově dobře vybraní, mírně vystupuje do popředí hlavně vůdce party Prófa (Martin Šemík), benjamínek na tříkolce Šmudla (Štěpán Klouček) a díky svým nevrlým ksichtíkům Brumla (Jan Fanta).
Každé dítě si určitě najde toho svého závodnického favorita, každý má odpovídající prostor. V rolích závodníků se na premiéře objevili: Radim Pátek (Dřímal), Matěj Cichra (Kejchal), Martin Holec (Smíšek), Jiří Lukeš (Stydlín). Všichni skvěle fungují jako celek a nádherně se doplňují. Je vidět a cítit, že herci si pozornost dětí velmi užívají, stejně jako trochu ujeté role.
Scéna, kdy závodníci nahánějí zlou babiznu je vrcholem celého představení a budou se jí smát nejen děti, ale i dospělí. Zlo je samozřejmě potrestáno a vy budete žasnout, jak vtipně a jednoduše. Zdařilá je i scéna, kdy princ netuší, jak probudit spící Sněhurku a musí mu radit sami závodníci.
Sněhurka a sedm závodníků nemá tak dobře promyšlený příběh jako Kapka medu pro Verunku, pro jedince v pubertálním věku, kteří žerou Andílky za školou, už bude příliš dětská. Podle reakcí publika má ale jakýsi něžný a naivní půvab. Je to skutečně pohádkový muzikál hlavně pro děti a pokud s nimi vyrazíte, nebudete litovat.
Ovšem musíme rodiče předem varovat, že po představení budete určitě muset běžet koupit své ratolesti koloběžku nebo trampolínu. My už sice nejsme malí, ale chceme nějakou tu koloběžku také.
Fotogalerie z veřejné generální zkoušky
Autory fotografií jsou exkluzivně pro Musical.cz Petr Marek (premiéra) a Kristýna Junková (generálka). Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, Facebooku apod., ozvěte se nám na e-mail: redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno!
Komentáře
Libor Vaculík
AutorJen upozornění, že premiéra se konala v roce 1991 a né jak máte psané. Pěkný večer
ludva
AutorTeda..koukam, ze dneska clanky a recenze muze psat snad uz opravdu kazdej..
Petr
AutorSouhlas s Ludvou, to je elaborát na úrovni deváté třídy. Od serveru, který se tomuto žánru věnuje bych čekal větší profesionalitu. Což na druhou stranu není problémem inscenace, ta je podle informací – a taky jedinou, kterou se z toho patvaru dozvíte – zdařilá. Spíš mě udivuje, že tohle někdo vydává za recenzi, když to s recenzí nebo reportáží nemá nic společného…
Adam
AutorAť píše recenzi kdokoliv, pro mě osobně bylo důležitější vidět toto představení. Musím říct že jsem byl příjemně překvapen s jakým vtipem byla Sněhurka pojata.. viděl jsem premiéru a následně představení v sobotu 21.12 a jako diváka mě oslovila Brigita Cmuntová, a ze závodníků Jan Fanta, kteří právě hráli obě tyto představení.. a doufám že je uvidím v budoucích inscenacích muzikálové scény v Praze. Rozhodně je ale dobře, že tato věc není jen další Pražský epos, jak to v poslední době je tradicí ve většině divadel..
Andrea
AutorDneska jsem vzala neteř na toto představení, byl to její první muzikálový zážitek, obě jsme se výborně bavily. Nejvíc se nám líbila Ježibaba Ivy Marešové a Šmudla Štěpána Kloučka :-).