Zorro se rozloučil s Prahou, uvolňuje trůn Antoinettě – královně Francie (+ rozhovor)
Po 44. reprízách dobojoval v neděli 9. února 2014 na jevišti Divadla Hybernia maskovaný ochránce ZORRO. Do Prahy ho ve spolupráci s Městským divadlem Brno uvedla společnost Musical Production. Pobyt Zorra v hlavním městě byl velmi úspěšný. Diváci si muzikál s písněmi skupiny Gipsy Kings zamilovali a představitel titulní role Marek Holý byl nominován na cenu Thálie.
Derniéra se samozřejmě neobešla bez vtípků, nicméně všechny byly decentní, nenásilné a i když jich nebylo mnoho, určitě vyzněly lépe, než kdyby se žertovalo v každém výstupu. O překvapení se postaral Roman “Ramón” Vojtek, když místo krutého rozsudku smrti dal rolníkům milost. Ve scéně, kdy je Zorro vytažen na laně nad jeviště s pokřikem “Tornádo, hyjé”, si mstitel v masce dal nečekaně mezi nohy svůj kord a na pomyslném koni “odcválal” do zákulisí.
Ze skladby Bamboleo se k radosti divaček stalo “Topless Bamboleo”, pánové z company byly svými kolegyněmi svlečeni do půl těla a choreografie byla tak ještě více sexy, než kdy předtím.
Monika Absolonová požádala kolegu Saghera alias Garcíu, aby už takto strašně nikdy netančil. Ani v Brně! A Oldřich Smysl při oddávání trochu zaváhal, když oslovil ženicha: „Romane… ehm, Ramóne!“
U Zorra bylo zajímavé sledovat vývoj některých hereckých představitelů. Na zkoušky bylo málo času a tak dojmy z některých výkonů na premiéře byly rozpačité, jak jsme psali v recenzi. O pár repríz dál bylo ovšem všechno jinak.
Nijak se nezměnil výkon Moniky Absolonové, která se s postavou cikánky Inez loučila v slzách. Možná není tak bezchybná tanečnice jako Svetlana Janotová, nebo tak vynikající herečka jako Ivana Vaňková, ale jako Inez dokázala, že je profesionálka, která je schopná zvládnout každou roli a dá do ní pěvecké, herecké a taneční maximum. Navíc nemusela slzet dlouho, protože producentka Ema Krahulíková během děkovačky oznámila, že v prosinci tohoto roku se do Prahy vrátí Mary Poppins. Mezitím možná Monika Absolonová získá Thálii, ale to si musíme ještě chvilku počkat. Za nás můžeme říci, že jsme rádi, že Inez hrála právě Absolonová a těšíme, že ji opět uvidíme jako Mary, která je významným mezníkem její kariéry.
Největší posun až ke slovnímu spojení “komplexní muzikálový výkon”, zvládl Marek Holý jako Zorro. V premiérové recenzi jsme vyslovili přesvědčení, že až si Holý roli více zažije, zlepší se. A stalo se, jeho výkon předčil naše očekávání.
Holý předvedl v roli Zorra/Diega naprostou hereckou, taneční i pěveckou suverenitu a jedna z nejlepších původních skladeb muzikálu “Snad” (Hope) byla na derniéře jednou z nejlépe zazpívaných. Holý vložil do role své činoherní zkušenosti, jeviště ovládal jak v komediální poloze, tak i v té vážnější a heroické. Zároveň vnímá své herecké kolegy, nezastiňuje je a dokáže i trefně improvizovat. Zorro se tak stal koncertem jeho charismatu, zpěvu i herectví.
Lukáš Janota pojal svého Zorra jinak, využívá k tomu hlavně svůj chlapecký vzhled, což dává postavě trochu jiný rozměr, na pohled to není typický hrdina. Není tak výrazný typ jako Holý, sedí mu spíše vtipné výstupy, než scény, kde nosí Zorrovu masku. Celkově nám však v hlavě utkvěl spíše Holý, zcela odsunut a daleko za svými alternanty zůstal Robert Urban a to jak pěvecky, tak i herecky.
Velkým překvapením inscenace je mladá Viktória Matušovová. Typově skvěle vybraná Luisa, zvládá všechny obtížné pěvecké party, zaujme hlavně procítěním herectvím, které vkládá i do zpěvu. Hraje si s každým slovem, písně neprezentuje jako popová hvězda na koncertě, ví přesně, o čem zpívá a jak to má podat.
Den před derniérou musela navíc Viktoria zaskočit v roli Inez a rovnou ve dvou představeních. Inez není snadná role, kombinuje herecké, taneční i pěvecky náročné části a tak jsme byli zvědaví, jak se s ní Matušovová, kterou jsme dosud viděli jako typově odlišnou Luisu, porve. Na scénu vystřelila dívka původem ze Slovenska jako hvězda, zpočátku měla trochu problém oslnivě zářit kvůli nervozitě, která se projevila hlavně v mírném přehrávání. Pak se tréma rozplynula a Matušovová potvrdila, že je velmi výrazný talent, o kterém ještě uslyšíme.
Navíc velmi výrazným plusem je to, že u ní není patrný slovenský přízvuk. Těch pár přeřeknutí jsme jí za téměř dokonalý výkon v roli Luisy i Inez odpustili.
Radka Pavlovčinová měla jako Luisa vedle ostřílených kolegyň z Brna nepříliš snadnou pozici, zvláště díky svému nízko posazenému hlasu. Na premiéře se to projevilo naplno, postupem času si Radka přizpůsobila vysoké tóny své barvě i stylu a dá se říci, že i ona prošla určitým vývojem. Herecky se zlepšila, tanečně jí není co vytknout, temperament jí rozhodně nechyběl.
Ale v porovnání s ní a také s Johanou Gazdíkovou je pro nás nejlepší Luisou Viktória Matušovová.
Mimořádně vyrovnané alternace měl bratr Diega, Ramón. Všichni představitelé hlavního záporáka pojali tuto roli po svém a byla radost sledovat drobné nuance, ve kterých se lišili. Roman Vojtek byl spíše cynický, frackovitý a zvládal dobře herecky vystihnout pokusy udržet v sobě všechny násilnické emoce. Robert Jícha dával naopak svým negativním emocím průchod, každá jeho z replik v sobě měla zákeřnou brutalitu.
Dušan Vitázek je kombinací obou, střídá se u něj krutost s cynismem a typově je odlišný. Zatímco Vojtek a Jícha jsou od pohledu krasavci s ďábelskou duší, Vitázek je drsňák, který se postupně mění v šílence.
Všichni dokázali, že záporné role se dají pojmout různě a všechny tyto podoby zla jsme si velmi užili. Pěvecky pro nás byl přece jen nejlepší Robert Jícha, byť se mohl předvést jen v jedné sólové písni.
Rozdíly jsme mohli vidět i mezi představiteli seržanta Garcíi. Zatímco Milan Němec a Heňa Šiška hráli spíše na vtipnější notu, Tomáš Sagher pojal roli od počátku vážněji. Je tedy opět na divákovi, co se mu líbí více. My preferujeme pojetí Němce a Šišky, tedy že zpočátku je García vtipná postavička, u které dojde díky tragické události k velké změně. Všechny hlášky a scény se nám nakonec nejvíce líbily v podání Heni Šišky, v kontrastu s vtipnými výstupy v první části u něj byl přerod do jiné polohy role více patrný. Šiška navíc umí tak dokonalé obličeje, že v jedné chvíli se mu podařilo odbourat i takového profesionála, jako je Marek Holý, aniž by pronesl jediné slovo.
Za zmínku stojí geniální nápad režiséra Petra Gazdíka umístit na boky jeviště trumpetisty a přímo na jeviště kytaristu. Při pohledu na Daria si musíte položit otázku, zda se s kytarou nenarodil, protože taková symbióza s hudebním nástrojem se málokdy vidí. Dario na svou kytaru hrál s takovým nasazením a energií, že to až bralo dech. Petr Vít odváděl dobrou práci, kdežto Dario prožíval každou notu, kterou zahrál na struny.
Vysoké nároky byly kladeny zejména na company. Zorro má velkou část sborových písní, ve kterých jsou i sólové party a velká porce náročné choreografie vyžaduje vysoké nasazení. Company se sehrála a při tanečních scénách na diváky postupem času přenesla energii, kterou muzikál Zorro musí vyzařovat.
Z tanečníků nejvíce vyčníval Tomáš Smička, který byl nepřehlédnutelný díky akrobatickým prvkům, perfektně zvládnutému flamencu a úžasným hereckým nuancím a nejenom v tomto muzikálu se řadí mezi špičku v oboru.
Jak jsme psali v úvodu, Zorrovi se v Praze dařilo tak, že si Marek Holý odnesl nominaci na cenu Thálie. Při té příležitosti jsme mu položili pár otázek nejen o této ceně, o Zorrovi, ale také o jeho plánech do budoucna.
Poderniérový rozhovor s Markem Holým
Dnes jste se rozloučil se Zorrem. Jaké to je loučit se s takovou rolí?
Je to velmi smutné loučení, nejenom s inscenací a postavou, kterou jsem měl rád, ale také s těmi lidmi, se kterými jsem tu trávil čas. To je pro mě to nejsmutnější, protože většina je z Brna a ta šance, že se ještě potkáme, je malá. Zorro mi dal krásné zážitky a hlavně nové přátele.
Spousta muzikálových fanoušků se ptá: “Kdo je Marek Holý”, odkud se vzal? Přesto Zorro není vaše první muzikálové role. Můžete se tedy “muzikálově” představit?
Zorro je moje druhá role v tak velké muzikálové produkci, moje první role byla v Cats v divadle Milénium, kde jsem hrál Rambajztága. Potom jsem hrál v Lyrikálu ve Státní opeře, dlouho jsem hrál v Baladě pro Banditu na Fidlovačce Nikolu Šuhaje, pak také v My Fair Lady, v Ústí nad Labem jsem účinkoval v Hello Dolly!
Jste spíše činoherní herec, nebo tíhnete k muzikálu?
Mám rád oboje. Jsem sice skutečně spíše činoherní herec, ale muzikál mám hrozně rád a velmi rád si k němu odskočím.
Otázka, která se nabízí – Překvapila vás nominace na Thálii?
Ano, to mě překvapilo (smích). Ne vážně, překvapilo mě to. Sice to asi řekne každý, že ho to překvapilo, ale mě to překvapilo. Člověk to nedělá proto, aby tu nominaci dostal, dělá to proto, aby se mohl sám sobě podívat do očí a co nejméně to kazil těm ostatním, hlavně hercům z Brna, kteří jsou neskuteční. Já jsem hrál v Brně ve West Side Story, když jsem byl ještě na konzervatoři a teď, když jsme zkoušeli tady v Praze a přijela ta parta z Brna, tak to bylo pro mě něco neuvěřitelného, co ti lidi všechno umí a jsou schopni udělat!
Máte nějaké další muzikálové plány?
Já jsem teď musel odmítnout dva projekty, ale jen z časových důvodů. Bylo toho hodně a já byl málo doma a chci být trochu více s rodinou, takže nic konkrétního muzikálového zatím nechystám.
Zorro tedy v Praze skončil. Můžeme zvolat Viva El Zorro a přivítat Antoinettu – královnu Francie. Premiéra je naplánována na 9. 4. 2014 od 19.00 hod. v Divadle Hybernia a je již zcela vyprodaná. Proto se producentka Ema Krahulíková rozhodla výjimečně přidat i premiéru druhou a to 10. 4. 2014 od 18.00 hod. Snad se Antoinetta zapíše do srdcí muzikálových fanoušků tak dobře, jako Zorro.
Autorem fotografií je exkluzivně pro Musical.cz Petr Marek. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, Facebooku apod., ozvěte se nám na e-mail: redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno.
Komentáře