RECENZE: Freddie Mercury ožívá v novém muzikálovém baletu Libora Vaculíka

Jedna z největších hudebních ikon 20. století – Freddie Mercury – ožil na Komorní scéně plzeňského Divadla J. K. Tyla v  muzikálovém baletu Libora Vaculíka, Petra Maláska a Václava Kopty. Tedy stejného tvůrčího týmu, který nám přinesl tituly jako Lucrezia Borgia, Edith – vrabčák z předměstí nebo Čachtická paní. Samozřejmě jsme se i my jeli podívat, jak dopadl jejich nejnovější divadelní počin…

Muzikálový balet Freddie – The King of Queen není prvoplánově životopisným dílem, ale spíše intimní výpovědí s motivy hledání sebe sama, své sexuální orientace a vypořádávání se se slávou. V retrospektivně vyprávěném příběhu sledujeme kroky Freddie Mercuryho od školních let, přes založení skupiny Queen až po jeho tragickou smrt.

Michael Kluch a Iva Marešová

Sledujeme jeho život spíše ze zákulisí, občas na nás vykoukne jeho mediálně známý obraz skvělého zpěváka milovaného davy, ale Libor Vaculík ve svém libretu kontrastně představuje muže, který je svým způsobem sám. Celý život se snaží najít pravou lásku a pochopení, sám však neví, co chce, a tak se východisko nalézá v nespoutaném stylu života, který nemůže přinést nic dobrého. Když už konečně vypadá, že Freddie nalezl štěstí se svým posledním partnerem, Jimem Huttonem, dozvídá se od lékařů fatální rozsudek.

Režisér a choreograf Libor Vaculík zde použil osvědčený koncept z podobných titulů Edith a Lucrezia Borgia, a rozdělil titulní roli mezi dva umělce – zpěváka a tanečníka. Oba mají na jevišti rovnocenný prostor a velice vhodně se doplňují. Emoce, které se nedají vystihnout písněmi, nechává Vaculík propuknout v intimně laděných choreografií.

Právě ty patří v této inscenaci k tomu nejlepšímu. Ač jsem sám byl vždy milovníkem velkých tanečních scén, zde i díky sugestivním výkonům baletních sólistů vynikají právě ony intimní obrazy. Netroufnu si jako baletní laik hodnotit choreografie a technickou dokonalost tanečníků, subjektivně za sebe říci jediné – vypadalo to skvěle.

Richard Ševčík, Martina Diblíková a Vojtěch Jansa

V představení samozřejmě znějí písně skupiny Queen, nečekejte však násilně vložené hity v koncertním stylu. Vaculík do představení vybral přesně k ději hodící se písně, které podtrhují dění na jevišti. Pokud tedy trochu ovládáte angličtinu nebo znáte obsah písní, užijete si je z trochu jiného úhlu než při běžném poslechu. Těšit se můžete například na „Too Much Love Will Kill You“, „Mother Love“, „In My Defence“, „I Was Born To Love You“, „Show Must Go On“, „I Want To Break Free“ nebo část „Bohemian Rhapsody“. Mimo autorské písně Queenů zazní také „The Great Pretender“ nebo slavný song „New York, New York“. Použity jsou části z cyklu „Spiegel im Spigel“ estonského skladatele Arvo Pärta.

To ale není vše! Libor Vaculík opět spojil síly se skladatelem Petrem Maláskem, který představení doplnil několika písněmi pro slečnu „Kdo“ – průvodkyni dějem, a samozřejmě také o scénickou baletní hudbu. Také si říkáte, jak může fungovat kombinace legendárních rockových skladeb s Maláskovou instrumentální hudbou ? Věřte, že skvěle! Písně s texty Václava Kopty umožňují vyprávět ty části příběhu, které hudba Queenů neobsáhne, navíc obyčejným divákům české písně pomohou v orientaci v ději. Scénická hudba si místy pohrává s nenápadně zakomponovanými motivy známých hitů Queenů.

New York, New York (Iva Marešová)

Inscenace se povedla také po výtvarné stránce, i když zde byl kladen spíše důraz na obsah než velkolepou podívanou. Jednoduché scéně Martina Černého dominuje červené lešení, které umožňuje zajímavé světelné proměny a díky umístění na točně také rychlé změny prostředí. Kostýmy Romana Šolce jsou rovněž velice jednoduché, ale bohatě plní svou funkci. Zmínit ještě musím velice dobré ozvučení, které se oproti mým minulým návštěvám v Komorním divadle DJKT výrazně zlepšilo.

Přiznávám se, že největším lákadlem na výlet do Plzně pro mě byl Michael Kluch, představitel titulní role, resp. její pěvecké poloviny. Debutoval v pražských uvedeních muzikálů Rent a Touha, ale především je od roku 2006 zpěvákem revivalové skupiny Queenie. Díky jeho hlasovému rozsahu i podobnému zabarvení jsou koncerty Queenie velice kvalitním a autentickým zážitkem.

Hlavní role v životopisném tanečním muzikálu je ovšem jiná výzva, Michael ji přijal a představil herecky vyzrálého Freddieho, kterému můžete jeho životní úděl opravdu věřit. Zapomněl na naučená gesta z koncertů, písně interpretoval více jako muzikálové árie/balady s důrazem na smysl textů. A do toho se ctí zvládl i několik tanečních scén. Ke skutečnému vrcholu představení patřila závěrečná scéna s písní „Show Must Go On“, která doslova přetékala emocemi. Michael od svého prvního představení v Rentu udělal na divadelních prknech velký pokrok a obrovský potlesk diváků byl skutečně zasloužený.

Show Must Go On

Jak je řečeno výše, v inscenacích Libora Vaculíka tvoří pěvecký i taneční představitel hlavní role jeden celek. Kdyby byl jeden výrazně horší nebo lepší, narušilo by to tento netradiční koncept a trpělo by tím celé představení. O to se zde ale obávat nemusíte, protože Richard Ševčík byl vynikající. Znovu musím zopakovat, že co se týče baletu, jsem naprostý laik a odbornou kritiku techniky apod. přenechám rád jiným. Richard Ševčík ale měl vše, co bych od tanečního sólisty čekal. Jeho provedení choreografií bralo dech a prostřednictvím tance dokázal předat divákům emoce, které navíc dokázal podpořit hereckým výrazem.

Muzikálovému publiku bude důvěrně známá zpěvačka Iva Marešová, která zde ztvárnila onu průvodkyni dějem, druhou pěveckou roli. Písně Petra Maláska ji opravdu sedí a má možnost ukázat svůj krásný hlas v plné síle. Ivě jsme několikrát vytýkali její příliš chladné herectví, zde však nemohu říct křivého slova. Měla také možnost si zatančit ve scéně „New York, New York“ a ani zde se mezi členy baletního souboru neztratila.

Jedna z nejpovedenějších scén - In My Defence

Z dalších tanečních sólistů mně nejvíce zaujali Milan Maláč v roli Jima Huttona (jehož choreografie s Richardem Ševčíkem ke konci představení pro mě patřila k tanečnímu vrcholu představení), charismatická Michaela Hosová jako matka Freddieho a samozřejmě také jeho obě osudové ženy v podání Jarmily Dyckové (Mary Austin) a Nela Mrázová (Barbara Valentin). Můj obdiv ale patří všem sólistům i tanečníkům, které jsem měl možnost vidět.

V Komorním divadle J. K. Tyla v Plzni tak vznikl další povedený “muzikálový balet”, který je svým způsobem žánrovým unikátem. Libor Vaculík dal dohromady umělecky kvalitní představení, které představuje Mercuryho v trochu jiném, intimnějším světě. Choreografie plné emocí, skvělá kombinace písní Queen s hudbou Petra Maláska a excelentní představitelé titulní role.

Nestává se často, že bych neměl téměř co vytknout, ale Freddie – The King of Queen mně pohltil a pustil až po bouřlivé děkovačce. Určitě by se našly nepatrné detaily, druhá polovina představení by mohla být malilinko kratší, ale celkový dojem je více než pozitivní. Tahle inscenace za výlet do Plzně rozhodně stojí!

Oficiální video ukázky z představení

Autorem oficiálních fotografií je Pavel Křivánek.