Královna Antoinetta se rozhodla obsadit český muzikálový trůn (+ video)
Po dlouhých deseti letech příprav se muzikál Antoinetta – královna Francie konečně objevil na českém muzikálovém jevišti. Stalo se tak 9. dubna 2014 v Divadle Hybernia a my jsme byli samozřejmě u toho. Stala se Antoinetta královnou českého muzikálu, nebo má k pomyslnému muzikálovému trůnu ještě daleko?
Pokud vás nějaké dílo skutečně pohltí, píše se hodnocení snadno a samozřejmě to platí i naopak.
Problém nastává, když odcházíte po děkovačce z hlediště a říkáte si již celkem ustálenou “recenzentskou” frázi “ani nenadchlo, ani neurazilo”. Zkrátka víte, že tvůrci a herci odvedli výbornou práci, řemeslně není dílu, až na výjimky, co vytknout, ale jako divák cítíte, že to zkrátka “nebyl váš šálek kávy”. A to je případ muzikálu Antoinetta – královna Francie.
Možná vás tento osobní úvod překvapil, ale rozhodla jsem se to napsat tak, jak to cítím, protože nejsnazší cestou je přiznat vše na rovinu. Neodvažuji nazvat se recenzentem, spíše hodnotitelem, který se vám snaží zprostředkovat svoje dojmy a veskrze subjektivní pocity. Pak už je samozřejmě na vás, jak k hodnocení přistoupíte.
Samotná realizace muzikálu má stejně pohnutý osud, jako jeho hrdinka. Přípravy začaly už v roce 2004, kdy se v hlavě Jiřího Hubače zrodil nápad na původní český muzikál o poslední královně Francie. K spolupráci pozval textaře a básníka Pavla Vrbu a hudebního skladatele Karla Svobodu. Přípravy byly ovšem přerušeny tragickým úmrtím Karla Svobody. O několik let později bylo rozhodnuto, že hudbu složí Jiří Škorpík, bohužel v roce 2011 byly opět práce na muzikálu přerušeny úmrtím Pavla Vrby a následně i Jiřího Hubače.
O podepsání smlouvy na realizaci díla se nakonec postarali pozůstalí a v roce 2012 už bylo jasné, že producentkou muzikálu se stala Ema Krahulíková, a že Antoinetta bude uvedena v Divadle Hybernia.
Nový tvůrčí tým byl vybrán na jaře roku 2013, bylo jasné, že hlavní roli si zahraje Monika Absolonová, stejně tak bylo oznámeno, že bude obsazen zpěvák David Deyl. Ten nakonec během zkoušek na začátku roku 2014 odstoupil kvůli pracovnímu vytížení a nahradil ho Peter Strenáčik. Dlouho netrpěliví muzikáloví nadšenci čekali na to, zda bude mít Monika Absolonová alternaci. Tou se nakonec stala Iva Marešová.
Je zřejmé, že po takových peripetiích je uvedení muzikálu velkým zadostiučiněním a vítězstvím všech zúčastněných a z úcty k původním tvůrcům se zhostili práce s pokorou a velkým nasazením. O to těžší je pak hodnotit celek, když znáte jeho náročnou cestu k realizaci, ale někde začít musím: Hlavní slabinou muzikálu je nevyrovnaný scénář a pro diváka těžko uchopitelné postavy.
Osud Marie Antoinetty je přitažlivé téma a dává možnost k mnoha interpretacím. Rakušanka, která přišla jako dítě do cizí země, vzala si muže, kterého vlastně ani neznala a svoje frustrace utápěla v drahých róbách, bujarých večírcích a hazardních hrách. Mezitím se francouzský lid, který jí dal přezdívku Madame Déficit, vzbouřil a monarchie byla svržena. Antoinetta byla neprávem označena za viníka bankrotu země a spolu se svým manželem popravena. Tak o královně píší dějiny.
V muzikálu zastihneme Antoinettu na vrcholu jejího finančního řádění. Král ji miluje, proto trpělivě platí všechny její účty a ona se mu “odvděčuje” tím, že zahýbá s velitelem královského pluku Axelem von Fersenem. Do toho se Francouzi začínají bouřit a 1. dějství končí odvedením královské rodiny do Paříže.
Scénář věrně kopíruje dějiny, pokud jste historický hnidopich, budete spokojen. Víceméně budete ušetřeni i příliš velké romantiky, příběh skutečně není o vztahu královny a Axela, jak jsme se obávali my, spíše se soustředí na její vztah s králem. Pokud očekáváte, že nahlédnete do královnina nitra, dozvíte se něco o jejích motivech, které tvůrcům otevíraly možnost si domýšlet, tak budete zklamáni. Nabízí se zde srovnání s Matou Hari, kde si příběh muzikálu šikovně pohrál s myšlenkou, že tanečnice vše dělala pro svoji dceru.
Občas to vypadá, že se někdo nemohl rozhodnout, kdo je tu vlastně hlavní postava. Je to skutečně Antoinetta? A pokud ano, proč působí zpočátku na diváka odtažitým, až nesympatickým dojmem? Lid hladoví, královna odmítá šetřit, neprojeví ani kapku soucitu a pak se diví, že jí spílají? V tu chvíli bych čekala, že přijde nějaké vysvětlení, proč je Antoinetta taková, jaká je. To, že cítí nešťastně, ji příliš neomlouvá. V podstatě je problém se s ní ztotožnit, litovat jí budete zřejmě až na samém závěru. To už se lépe ztotožníte s Ludvíkem, který v těžké chvíli odmítá uprchnout. Tak se chová pravý král. Je snad ten hlavní postava? Přece jen, co se týče charakteru, je nejpropracovanější a jeho závěrečná árie patří k nejsilnějším. Nutno dodat, že u Ludvíka velmi záleží, kdo ho zrovna hraje. Královnin milenec Axel utrpěl dramaturgicky snad nejvíce, není zde příliš co hrát, jedině oddaného a loajálního vojáka a zamilovaného muže, což není příliš velký prostor pro seberealizaci.
Proto je lepší přijmout myšlenku, že hlavní postavou je tu bouřící se lid, zastoupený několika různorodými charaktery. Další postavy nejsou vůbec dořešené, můžete si tedy klást otázku, kam se ztratil králův sekretář, zda to byl on, kdo prozradil plán útěku, nebo stál při královském páru až do konce? Příliš mnoho otázek a navíc trochu uspěchané finále.
Děj staví do kontrastu život u dvora a život v ulicích Francie. Nápad je to dobrý, příliš to ovšem nefunguje, působí to mírně klipovitě, zlepšení nastává, kdy se konečně lid střetne s dvorem. V druhé půli už vidíme uvězněnou královskou rodinu, pokus o útěk a jak to vypadá, když dáte moc do rukou lidu. 2. půlka tak působí uceleněji, kontrast funguje o poznání lépe, zvláště když se za předtím pochopitelnou revolucí skrývá i pár ne zrovna ušlechtilých povah. Přílišná glorifikace revolucionářů se tedy nekoná, na druhou stranu vystavování Antoinetty jako exponátu už balancuje na hraně, někomu se tato část může zdát až příliš vyhrocená.
Velmi těžké téma se bohužel nevyhnulo berličkám typu “psaný text promítaný na plátno”, nebo prezentace určitých časových úseků ústy sekretáře jejího veličenstva. Jelikož poprava je sama o sobě velmi emotivní, nač dovětek o tom, že Antoinetta byla poslední královnou Francie a monarchie skončila, když to už všichni víme?
Na práci Radka Balaše jsem se velmi těšila, protože ho považuji za jednoho z nejlepších režisérů, který dokázal např. Matu Hari posunout někam úplně jinam, než se od “davidovky” očekávalo. Balaš je “mistr zkratky”. Netrápí nás příliš dlouhými kýčovitými duety, ani předlouhými tanečními výstupy, ovšem těžko říct, zda zrovna u Antoinetty by se nevyplatil odlišný přístup. Některé vizuálně povedené scény skončí příliš brzy, než si je stihnete vychutnat, platí to i o nadprůměrných tanečních výstupech a naopak některé sborové skladby by si zasloužily delší stopáž, protože právě ty jsou největší devizou Antoinetty. Dosud se české muzikály vyhýbaly sborům, kdy je na jevišti velká company, pokud tedy milujete velké taneční a sborové scény, přijdete si na své.
Některé scény vám utkví v hlavě i pro své zajímavé zpracování. Zatímco lidé rabují a chystají vzpouru, královi je představen nový vynález – gilotina. Zde kontrast funguje dokonale, všichni tuší trochu tragikomický podtext celé etudy. Nebo když je královi sděleno obvinění, v pozadí scény stojí company a zlověstný šepot dává najevo blížící se konec. Sice je to detail, ale i rozepínání knoflíčků na královnině noční košili mečem má svoje kouzlo.
Výtvarná složka muzikálu je samozřejmě velkolepá. Josef Jelínek vytvořil skutečně dech beroucí kostýmy. Sama si v okázalém, až kýčovitém rokoku příliš nelibuji, ale Jelínek si byl dobře vědom síly, které kostýmy mají, a využil toho hned při prvním příchodu královny na scénu. Obří sukně zabírající půlku jeviště má patřičný efekt a podtrhne hvězdnost královny i jejích představitelek, diváci nemají jinou možnost, než tleskat. Jak slábne Antoinettina vůle žít a vliv monarchie upadá, tak jsou i její kostýmy méně a méně okázalejší a i barvy ostatních kostýmů jsou tlumené.
Kostýmy spolu s choreografií trochu pomohly písni Adieu zámečku, kdy vystrašená šlechta prchá z města. Byla to jedna z písní, kterou bych mohla klidně i postrádat, ovšem díky efektně rozvlněným dlouhým plášťům, jsem si nepříliš výraznou skladbu užila.
Scéna Ondřeje Zichy už ale bohužel doplácí na svou velkolepost a Antoinettě se tak nevyhnula jedna typická slabina českých muzikálů – přestavba scény. Vše je navíc řešeno poněkud nešťastně, jakmile skončí skladba, následuje nehybná póza účinkujících, kdy diváci tleskají, načež je tu zatmívačka doprovázená tóny předchozí písně.
Opět jsou využívána propadla a otáčivé schodiště, působí to velice efektně, např. ve chvíli, kdy odchází na popravu král. Co už ovšem scéně ubližuje, jsou tolik diskutované projekce. Padající listí a hvězdy, létající ptáci během milostných duetů netřeba hodnotit, zvláště pokud jsem odpůrce těchto přeslazených výjevů. Promítání namalovaných zamilovaných párů už bylo na mou neromantickou duši skutečně moc, navíc když víte, že vzadu opět probíhá přestavba.
Projekce města s rozsvícenými okny na mě zpočátku působila jako rozebraný harddisk, než jsem ji přestala vnímat. O něco působivější jsou pak projekce přímo na stěnách divadla, lépe působí i opuštěný a nevlídný zámeček v 2. půlce. Lze tak konstatovat, že už tu byly i horší projekce a naštěstí ty v Antoinettě můžete ignorovat.
Choreografie Carli Jefferson je složka, díky které skutečně stojí Antoinetta za zhlédnutí. Choreografka naplno využila rytmickou hudbu Jiřího Škorpíka a díky bodydrumingu povýšila do nadprůměru nejen samotné taneční výstupy, ale mnohdy i hudbu samotnou. Diváci i já ocenili tyto netradiční prvky u nástupu královské gardy a u vítězného tance lidu, který díky podupávání a tleskání ani nepotřeboval hudební podkres. Vše vyžaduje naprostou soustředěnost, skvělou koordinaci pohybů a i přesnost, protože jakákoliv chyba se tu nepřehlédne. Potěší i choreografie s vlajkami během písně Velitel a využití kusů látky ve sborové písni Půjde to I.
Když už jsem se chtěla radovat, že tu není žádná čistě tanečně-abstraktní postava nebo zbytečný taneční krok navíc, přiběhla na jeviště během písně osamělého Axela baletka ala Antoinetta. Sice se dlouho nezdržela, ale domnívám se, že dobrý zpěvák a herec může zůstat na jevišti sám, aniž by potřeboval pomoc těchto tanečních obrazů.
O hudbě Jiřího Škorpíka, které dominuje hlavně klavír, se už vedou diskuze. Někdo si myslí, že je průměrná, další ji považují za jednu z nejlepších, ale všichni se shodují na tom, že chybí nosný hit. Na druhou stranu nikde není psáno, že každý muzikál musí mít nějaký výrazný hit. Ze své zkušenosti doporučuji poslechnout si hudbu z Antoinetty víckrát. Jiří Škorpík složil skutečně obsáhlý hudební kus, od pomalých balad, až po rytmické pochody, zazní i mírně znepokojivé tóny a operní árie. Zatímco u některých muzikálů se některé motivy opakují skutečně často, u Antoinetty je to pouze píseň lidu Půjde to, která zazní v různých obměnách 3x, jinak slyšíme pokaždé jiné melodie. Navíc téměř každá postava má vlastní motiv, který ji dobře vystihuje a pomáhá představitelům podtrhnout jejich výkony.
Působivá a také skvěle zazpívaná je francouzská hymna bez hudebního doprovodu. Navíc v této scéně režisér opět umístil další kontrast, na jednu stranu se tu zpívá píseň o tom, že vláda tyranů končí, na druhé straně jsou týrány a ponižovány děti v ševcovské dílně včetně prince Ludvíka, poslaného na převýchovu.
U některých písní bychom ovšem ocenili, kdyby byly delší. Někdy melodie pokojně plynou, vy čekáte nějakou gradaci, ale ta se nedostaví, snad kromě závěrečné instrumentální skladby Poslední cesta.
Nejzajímavější písně má král Ludvík a postava žalobce, Antoinettina závěrečná Co zbývá nám za nimi poněkud zaostává, výrazná je hlavně na jevišti, protože během ní se odehrává jedna z nejdojemnějších scén. Ale u písní v tomto muzikálu hodně záleží i na obsazení, ne všechny od každého vyzní stejně.
Nad texty Pavla Vrby jsme se příliš neshodli. Sama za sebe mohu říct, že nebylo nic, co bych zařadila do škatulky “verše pro nejmenší”, jen jsem si všimla, že děti v pubertálním věku se smály Axelově verši o tom, že “láska je jako drozd, ale někdy v sobě může skrývat ptáka ohniváka”. Nejvíce mě zaujal text u skladby Zůstaň noci dlouhá a Nic jako člověk, nic jak král, který utkví v paměti nejvíce, protože je to chvíle, kdy se král ohlíží za svým životem.
Video – ukázky z premiéry
Ve videu můžete zhlédnout Moniku Absolonovou, Dušana Vítázka, Davida Uličníka a další…
Pro Musical.cz exkluzivně natočil a sestříhal Radek Janda.
Porovnání alternací
Na přání našich čtenářů, jsme se zúčastnili obou premiér, protože už víme, že téměř všechny zajímá hlavně porovnání alternací.
Pomyslnou korunu za nejlepší výkon od nás dostává překvapivě company, a proto začíná hodnocení od ní. Právě na jejím výkonu stojí celá Antoinetta, režisér si toho byl dobře vědom a je naprosto zřejmé, že nejvíce se na zkouškách nadřela právě company, která dotáhla svůj výkon k naprosté dokonalosti. Málokdy se vidí na premiéře tak skvěle sehraný sbor, který spolupracuje, vnímá se, každý ví, kde má své místo, taneční výkony při společných choreografiích jsou bez jediné chyby, nikdo nezaostává, ani nevyčnívá. Skvělou podívanou ovšem kazí zpěv, sboru není příliš rozumět, museli jsme napínat uši, aby nám žádné slovo neuniklo, ale to se snad zlepší spolu s dalšími reprízami.
Z company má pak většina menší sólové výstupy, jak už bylo uvedeno, naprosto úžasné pěvecké sólo předvedla Andrea Holá i Pavlína Matiová při francouzské hymně.
V rolích členů Výboru pro obecné blaho, z nichž se vyklubou hrubí tyrani, se střídají Peter Pecha a Tomáš Vaněk a Martin Šemík s Lukášem Pečenkou. Tomáš Vaněk na rozdíl od Pechy výrazně vybočil svým drobným, ale zapamatovatelným výkonem, a když se dá dohromady s nečekaně krutým Martinem Šemíkem, jejich zloba a touha ponížit královnu i jejího syna, kterého dostane Simon na převýchovu, se znásobí a zanechá ve vás hořkou pachuť nespravedlnosti.
Dalších postav je celá řada, svoje sólo má i guvernantka v podání Renaty Drössler a Jitky Jackuliak, důležité jsou i postavy děti Marie Antoinetty, i když se tyto role obtížně hodnotí, stojí za zmínku Jan Franc jako Ludvík Karel. Jeho útok na sestru v podobě naražení dortu na hlavu i závěrečné loučení s matkou působilo uvěřitelně.
Mezi další výrazné tváře revoluce patří Mirabeau, kterého na obou premiérách hrál Petr Dopita, nebo Hébert v podání Dušana Kollára a Oldřicha Kříže. Postava Héberta má v druhé části menší interakci s publikem, než začne vystavovat odsouzenou královnu. Zde nás více zaujal Oldřich Kříž, který působil přirozeně a jeho přechod k vyvolávači, co vydělává na cizím neštěstí, byl lépe zahraný.
Barbara Chybová jako Théroigne de Méricourt je skutečnou vůdkyní komuny. Nemá sice tolik prostoru, ale Chybová už dokázala, že ji nepřehlédnete v jakékoliv roli. Vanda Károlyi podává stejný výkon, můžeme jen litovat, že podmanivý zpěv obou dam neslyšíme v Antoinettě v nějaké větší sólové písni.
Tinville, veřejný žalobce, má nejnáročnější árie, takže jeho představitelé se musí soustředit hlavně na zpěv, k herectví tu není příliš příležitostí. Je slyšet a i vidět, že David Uličník si s hudbou Jiřího Škorpíka rozumí, možná mu byly písně psány přímo “do úst”. Díky jeho podání je skladba Ať žije král skutečných vrcholem 1. dějství. Bohuš Matuš zpívá čistě, bez zaváhání, problém je opět samotná postava, která má v popisu se jen procházet po jevišti a ukazovat na obžalovanou nebo dav. To se lépe daří Uličníkovi, u Matuše kazí dojem až příliš teatrální gesta.
V roli sekretáře o něco více zaujal Vladimír Marek. Umí skvěle improvizovat, všechny jím pronesené hlášky vyznívají o něco vtipněji, než od Pavla Soukupa a i šlechtická řeč těla, jako např. mdloby při ukázce gilotiny, nás více pobavila. Pavel Soukup je umírněnější, jeho sekretář je více civilní, takže záleží, jaké pojetí upřednostníte.
To platí i u role Axela Von Fersena. Pěvecké výkony Petera Strenáčika a Dušana Vitázka pozvedají přímočarou postavu milovníka o něco výš. Typově ovšem sedí Axel spíše Vitázkovi, Strenáčik není právě tím vzorovým typem vojáka, za kterým běhá i královna. Navíc Strenáčik je známý tím, že rád a trefně improvizuje, tady bohužel nemá prostor. Zde je to opět o vkusu diváka, protože oba pánové podávají skvělý výkon a ani bodydrumming nebo choreografie s vlajkou jim nečiní potíže.
Po zhlédnutí Michala Novotného jsme usoudili, že by se měl muzikál přejmenovat na Ludvík XVI. Novotný svým pojetím a hereckým výkonem zastínil naprosto všechny, ukradl si celý příběh pro sebe a odsunul do svého hvězdného stínu i Moniku Absolonovou. Možná je to i tím, že Ludvík má skutečně daleko větší prostor, než Antoinetta, můžeme sledovat postupné odhalování jeho povahy až do jeho smutného konce. Novotný má neuvěřitelné charisma, a tím pádem mu odpustíte i to, že jeho zpěv nepatří k nejlepším.
Roman Vojtek pojal svého krále jinak, je to spíše ňouma, co se projevuje vysokým, umíněným hláskem. Bohužel Novotný nasadil laťku příliš vysoko a Vojtek tak působí na jevišti velmi nevýrazně. U Novotného cítíte, že je to skutečně král, osobnost, která nedovolí, aby byla zastíněna svojí krásnou ženou, i když ví, jak si s ním pohrává. Lepší je ovšem Vojtkův pěvecký projev, ale jeho odchod ke gilotině vás nebude tolik dojímat, jako když se k ní vydá Michal Novotný.
Na závěr si nechávám postavu Antoinetty. Asi bychom se v případě Moniky Absolonové opakovali. Víme, že má hodně příznivců, ale i odpůrců. Víme, že pokud má nad sebou schopného režiséra, dokáže předvést obdivuhodné výkony. I kdybychom napsali cokoliv, tak víme, že neuspokojíme ani její příznivce ani odpůrce.
Iva Marešová předvedla své kvality už v jiných projektech a i ona má širokou fanouškovskou základnu.
Porovnání bychom se rádi vyhnuli, protože ve všech případech je to o osobních preferencích. Nicméně královštější Antoinettou je pro nás přece jen Absolonová. To ovšem neznamená, že Marešová odvádí špatný výkon. Jen jí chybí jakási “královská aura”, kterou kolem sebe má spíše Monika a umí ji také patřičně využít. Monika má navíc drobné herecké nuance, které jsme u Ivy postrádali.
Posouzení pěveckého výkonu už je velmi subjektivní. Někdo má rád řízný a výrazný hlas Marešové, někdo naopak „absolonovský“ osobitý a zastřený tón. K této roli se hodí obojí. Postava Antoinetty by si vzhledem k tomu, že je to muzikál o ní, zasloužila větší prostor, aby se mohly obě dámy více projevit. Takto je hravě zastíní Michal Novotný a company.
Nakonec si neodpustíme poznámku, která není výtkou, jen konstatováním. Monice Absolonové přece jen více než osudem zmítané šlechtičny a královny sedí role kouzelných chův a energických cikánek. Ivě Marešové více než okázalé rokokové krinolíny sluší jednoduchá roucha Guinevry a Lucrezie Borgie spolu s rockovými nebo lyrickými tóny.
Cesta k muzikálovému trůnu skrývá spousty překážek. Antoinetta – královna Francie, si k jejich překování pozvala špičkový tvůrčí tým a kvalitní obsazení. Ovšem každý má ten svůj pomyslný trůn různě vzdálený. Jak jsem přiznala na začátku, jako hodnotitel vidím výborně odvedenou práci, ale jako divák cítím určité “ale”. Takže za hodnotitele i diváky vám doporučujeme muzikál Antoinetta – královna Francie zhlédnout a vy sami si rozhodněte, zda ji korunujete na královnu českých muzikálů.
A na závěr ještě jedno doporučení: Pokud se půjdete o přestávce v divadle občerstvit, učiňte tak v dolním baru. Čeká vás totiž překvapení.
Autorem fotografií je exkluzivně pro Musical.cz Petr Marek. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, Facebooku apod., ozvěte se nám na e-mail: redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno
Komentáře
Oldřich Matějka
Autor10.1.2015 od 18 hod. jsme byli na muzikálu Antoinetta, toto představení se opravdu povedlo, patří k tomu nejlepšímu, co jsme viděli (a to jsme viděli již několik desítek muzikálů (skoro všechny), takže máme s čím srovnávat). Perfektní scéna, osvětlení, hudba i zpěv, samozřejmě pěkně vyvedené kostýmy i tanec (company), choreografie. Velmi dobře byla provedena a vložena projekce do děje. Velmi oceňuji režii, celé představení mě velmi příjemně překvapilo, očekával jsem nějaké nudné dialogy, ale celé představení bylo velmi dynamické a gradovalo, chvílemi jsme ani nevěděli, kam se dívat dříve, aby nám něco neuniklo, doopravdy skvělá podívaná. To nejlepší, co mě doslova ohromilo byla závěrečná píseň 1.dějství (finále) v podání Jaromíra Holuba – toť opravdu lahůdka (přestože jeho jméno se nedostalo do původního programu alternací). Též velmi překvapil Michal Novotný v roli Ludvíka XVI, který zahrál svou roli velmi dobře, přestože jsme ho jako muzikálového herce viděli poprvé. Velmi dojemný a působivý závěr, který leckteré oko nenechal suché. Nezklamala ani Monika Absolonová. To představení bylo opravdu dokonalé, nenašli jsme nic, co bychom mohli vytknout, všichni podali opravdu výborný výkon, což dokazuje, že při děkovačce povstal celý sál, a to se opravdu nestává často. Vřele toto představení doporučuji, hlavně pro muzikálový fandy, jako jsme my.
Tereza
AutorStanding ovation není známka kvality muzikálu. Na muzikálech na Broadwayi se také vždy koná a nejsou to žádné pecky. Je to škoda. Standing ovation by měl být za opravdu hodnotný výkon.
Bidnik
AutorJe pravda, ze standing ovation nic neznamena. Na Broadway jsem nikdy v divadle nebyl, ale v divadle Broadway v Praze jo – tam sebtaky stoji snad pokazde, i kdyz tam hrajou samy hlouposti.
Niki
AutorOndřej Matějka: Jaromír Holub původně tuto roli nehrál, až v poslední době začal zaskakovat, takže v programu a nejspíš ani v promítaném obsazení na začátku představení nebude, stejně jako Lukáš Pečenka v roli krále.
Michala
AutorNa podporu OM musím doplnit, že Antoinetta si ten standing ovation opravdu zaslouží. Je to skvělý muzikál, naprosto povedený po všech stránkách. Pro mě je tam akorát zbytečně moc toho hromadného tleskání do rytmu, ale to je drobnost, jinak naprosto chválím. :-)
terka
AutorStanding ovation vzdy znamana,ze se lidem neco libi a neustale srovnavat divadla je pokrytectvi. Potlesk ve stoje si může vysloužit i nejamatérštějši divadelní pokus v horní dolní. Když se někomu něco nelíbí,nebude nejspíš jásat a tleskat ve stoje. Takže standing ovation je logicky vždy kladnou reakcí a lidem se takové představení líbí. Neznamená to,že například tleskající diváci v Div.Broadway musi být hlupáci nebo nekulturní břídilové.
Bidnik
AutorSouhlasim. Jen skoda, ze v Broadwayi by se tleskalo ve stoje, i kdyz by tam vylez Vojtek a falesne zarval Sla Nanynka do zeli :-/
terez
AutorA víš, že to si nemyslim. třeba Adamovi a Evě se tam moc netleskalo….
Bidnik
AutorJo, to bylo slabsi no trochu.
Bidnik
AutorAle tleskali jak pominuty :-o
Alena
AutorJá bych teda neřekla, že standing ovation dokazuje, že všichni podali skvělý výkon. Jistě, je vidět, že diváci byli zjevně spokojení, ale…Před pár lety jsem byla na dvou generálkách Bídníků…Ta první nevyšla dobře skoro nikomu, účinkující totálně prošvihávali nástupy, zapomínali texty, někteří si rovnou vymýšleli nové a neotřelé kraviny, které tam zpívali. A na konci lidi tleskali vstoje. Druhý den naopak vyšel velmi dobře, bez výrazných kiksů, a přijetí od diváků bylo sice taky nadšené, ale bez standing ovation. Jinak v dnešní době už mi přijde, že na muzikálech u nás je standing ovation hodně rozšířená záležitost.
Netvrdím, že lidi, kteří vstoje tleskají do značné míry pokaženému představení, jsou nějací hlupáci nebo ignoranti. To vůbec ne. Spousty problémů si ostatně může všimnout jenom ten, kdo už to dílo dobře zná předem, což obvykle je výrazná menšina sálu, zvlášť u těchhle “masovek” hraných v Hybernii, Broadwayi, GoJa atp. Jiné aspekty můžou zas přesně posoudit jen lidi s výborným hudebním sluchem, což taky není zrovna 90 procent populace.
Jen bych rozhodně netvrdila, že standing ovation je důkazem toho, že se představení povedlo. Akorát to ukazuje, že diváci byli nadšení. Což je ovšem třeba z hlediska toho, zda se budou rádi vracet nebo představení chválit, mnohem důležitější, než jestli všechno klaplo tak, jak si tvůrci představovali :-).
terez
AutorPřesně tak, jak to napsala Alena. Divadlo je pro lidi. Když se jim líbí, zatleskají třeba i ve stoje a to je nejdůležitější. Když ne, takové divadlo a představení nemůže fungovat. Lidi nebudou chodit. Úspěch je o tom, že se hercům, tvůrcům povedlo oslovit lidi v hledišti natolik, že v nich vyvolají nadšené reakce. Protože dívat se na dokonalost, která ovšem nudí, je horší než nějaký ten přešlap herců nebo zpěváků. A pokud je představení totální blbina a interpreti marní, odehraje se pár představení a lidi přestanou chodit. A i to se děje, jak víme. Trošku mi vadí srovnávání světových muzikálů (Bídníci, Pomáda, Fantom) s původními českými s tím, že ta divadla, kde se hrajou české muzikály, jsou brak. Ono je totiž daleko jednodušší koupit licenci a v podstatě okopírovat to, co již někdo vymyslel a kde je úspěch téměř zaručen, než vyjet s něčím novým. Fandím Brodawayi i Hynernii, že uvádí nové muzikály i s tím rizikem, že to třeba nevyjde. A že je jich hodně? To je přece dobře. Koho by bavilo chodit na to samé pořád dokola. Velice si vážím autorů, skladatelů, režisérů a zejména pak producentů nových věcí. je to risk a všechno padá na jejich hlavu.
Bidnik
AutorTerez: Urcite souhlasim s tim, ze srovnavat zahranicni muzikaly a ceske muzikaly je nesmysl – i ceske muzikaly muzou byt na super urovni, prikladem je treba Kalich. Ale s tim, ze koupit licenci a uvest neco, u ceho je uspech zarucen, nesouhlasim – je spousta skvelych zahranicnich muzikalu, ktere u nas uspech nemely, napr. Miss Saigon nebo Cats – obe dve prazskle produkce neskoncily zrovna uspesne. Naopak mi prijde skoda, ze kdyz se na plakat napise “Hudba: Michal David, Hraji: Josef Vojtek, Jiří Langmajer, Kateřina Brožová atd.” Tak se na to lidi pohrnou, i kdyby slo takrka o cokoli. Producenti v tomto pripade urcite neriskuji, naopak vedi, za co se jim nejvic posypou penize, vedi, ze u nas vetsine divaku staci plakat s par jmenama, ktere byly v posledni dobe propirana v bulvaru, a uz maji plne hlediste. Samozrejme preju vsem, ze tam jsou spokojeni, ale na druhou stranu je skoda, ze se spokoji s necim takovym.
Jako priklad uvadim prave divadlo Broadway. Bylo otevreno muzikalem Kleopatra – dle meho nazoru peknej muzikal, jak po strance hudebni, textove, tak i provedeni, vsechno bylo dotazene do detailu, mel jsem pekny zazitek. Jak znamo, Michal David na hudbe pracoval 5 let, proste si s tim dal praci. Pak ale produkce zjistila, ze divakum staci videt zname tvare a dalsi muzikal uz najednou netrval vytvorit 5 let, ale jen rok atd atd – Mydlar byl pry slozen za nekolik tydnu. Coz je samozrejme znat na vysledku. Kdyz srovnam Fanankovy texty z Kleopatry a z Mydlare, nechce se mi ani verit, ze ty smysluplne texty a ty rymovacky na urovni desetileteho ditete napsal tentyz autor. Stejne tak i provedeni – u Kleopatry se zjistilo, ze lidem se libi projekce, tak dneska vsude cpou projekce, v Broadwayi i misto kulis, aby se vic usetrilo a este vic z toho vytriskalo. Verim, ze uroven Musical Production je o neco vys. Antoinetta se mi moc nelibila, ale bylo videt, ze se snazili o pekny muzikal, nikoli jen o co nejvetsi zisk.
Kazdy si chce vydelat co nejvic, vcetne producentu, ale myslim, ze kdyby se predstaveni typu Angelika, Casanova nebo Adam a Eva objevily treba v Londyne, nikdo by to tam nebral ani jako parodii.
Niki
AutorCasanovy bych se v tomhle zastala, původně byl napsán pro letní představení na Hluboké, kde se o slavná jména neopíral (max. tak Nosková v poměrně malé roli) a kde fungoval výborně jako příjemné prázdninové oddechové představení. Že to potom převedli na divadlo v té verzi v jaké to udělali, to je druhá věc…
Lucie
AutorSouhlasím, že standing ovation je hlavně ukázka toho, jak se divákům dané dílo líbilo a ne toho, jestli bylo v představení vše, jak má být. Nejvíce nadšení jsem zažila před pár lety v Kalichu na Krysařovi, kde ten den měli asi nějaké šotky a pořád je tam něco zlobilo a herci se navíc soustavně odbourávali. Přestože je Krysař poněkud temné téma, tak tolik srandy jsem v divadle dlouho nezažila. A diváci mohli nadšením zbourat divadlo :-) Vůbec Kalich je divadlo, kde jsem se u různých představení bavila asi nejvíce. Tolik energie a nadšení člověk běžně nevidí. Díkybohu za to.
terez
AutorBidnik: však víme, že jména nestačí. Třeba zrovna Adamovi a Evě nepomohlo nic. Kalich je zase něco jiného. Ikdyž mně se třeba Mauglí a Osmý světadíl vůbec neohromil. Naopak Rent ano a tomu se tam teda moc nevedlo. Horečka a Pomáda super (ale to nejsou české muzikály ani jeden) :-(
Antoinetta je krásná. To představení je celé skvěle režijně propracované. Mám pocit, že na co sáhne Radek Balaš, má velkou úroveň. Podle mě i taková Mata Hari je nejlepší muzikál,který se v DB kdy hrál právě díky režijnímu propracování postav.
Bidnik
AutorTu jsem nevidel. Bude jeste nekdy?
Maugli me taky moc neohromil, ale nemyslim si, ze by chyba byla na strane toho predstaveni. Ale Osmy svetadil se mi libil moc – a to jinak hudbu Elanu nijak nevyhledavam :-)
Antoinetta me nijak nezaujala jako celek, ale samozrejme tam byla mista, ktera se mi libila, co si pamatuju, tak treba zaver prvni pulky :-)
thenardier
Autortady se soustavně píší články a diskutuje se o představeních,která jsou opravdu komerční,ale dovoluji si tvrdit,že tento web není komplexní…jak si jinak vysvětlit,že tu není ani čárka o úžasném představení Edith a Marlene,které také patří do hudebního divadla a hraje se v Praze už 16let??
Martin K.
AutorSouhlas s Bidnik. Osmý světadíl super a pro mě jedna ze srdcovek. A ani mě Mauglí nikterak neoslovil.
Královna Antoinetta se mě líbila naopak moc. Michal Novotný, ale i další předvedli fakt výborný výkon a pokud mě dovolí čas, rád se vypravím potřetí.
Andrea
Autorthenardier: Děkujeme za tip a názor. Není to náš záměr, se určitým “nekomerčním” projektům, jak Vy říkáte, vyhýbat, nebo o nich napsat, naopak se velmi snažíme pojmout toho co nejvíce. Nejen v Praze je mnoho hudebních představení, ale nemůžeme být všude a je to otázka mnoha věcí, např. kapacity a času :) Přeji krásný zbytek dne, Andrea
thenardier
Autorjá nevím andreo,ale kdyby se to představení hrálo měsíc,neřeknu,ale hraje se 16let a vy se vymlouváte na čas????trochu divné
Bidnik
AutorA tohle my platime z dani!! (ironie)
Andrea
Autorthenardier: Musical.cz funguje od roku 2008. Mezitím se objevila celá řada aktuálnějších hudebních děl a my se snažíme být hlavně aktuální. A čas ve smyslu toho, co jsme tu již psali několikrát – jsme pracující lidé, kteří mají Musical.cz jako koníčka, takže ano, je to pro nás otázka času a nemůžeme být všude, ale snažíme se. Např. Touha jménem Einodis taky není zrovna “komerční” projekt, stejně jako Sweeney Todd, a recenze zde jsou. Děkujeme za pochopení.
terez
Autorideální založit rubriku,kde můžou čtenáři libovolně vkládat své vlastní články, aniž by jim to někdo v redakci upravoval. prostě takový volně přístupný dopisovatelský blog přímo v rámci musical.cz. Možná, že by tak dostalo prostor spoustu dalších představení, nebo muzikálových osobností.
Radek Janda
Autorterez: podobnou rubriku u nás máme, “Fanoušci píší” a kdokoliv do ní může přispět.
https://www.musical.cz/rubrika/fanousci-pisi/
Nikdy se nestalo, že bychom článek jakkoliv textově upravovali. Prostor tu tudíž v této podobě je, škoda jen, že není hojněji využit.
Chcete na našem webu publikovat svůj názor? Nelíbí se vám nějaká recenze, jste fanouškem nějakého muzikálu a chcete ostatním fanouškům popsat i své pocity? Chybí vám tu reportáž z nějaké události a myslíte si, že by bylo dobré o ní napsat? Rádi vaše příspěvky zveřejníme v sekci “Fanoušci píší”! Pošlete nám na email redakce@musical.cz váš příspěvek a my se vám obratem ozveme. Příspěvky mohou být psány v českém i slovenském jazyce a musí být bez pravopisných a velkých stylistických chyb, abychom zachovali úroveň našeho serveru. Fotografie můžete dodat vlastní (opět v odpovídající kvalitě) či se o ně postaráme my (v žádném případě neposílejte stažené fotografie bez souhlasu)! Text musí být psán exkluzivně pro náš server a publikován výhradně u nás! Pokud vaše příspěvky budou pravidelnější, kvalitní a čtené, rádi vás uvítáme i v našem stálém redakčním týmu!
terka
AutorTak to je parada. To jsem nevěděla. Skvělý tah. Ať si každý zkusí napsat report. Není to nic jednoduchého.
Klara
AutorTak jsem v sobotu konečně navštívila toto představení. Nádherná hudba ale na můj vkus je tam az moc mluveneho slova. Vyrustala jsem na Draculovi, Monte Cristovi kde byla obrovská scéna a pořád se zpívalo. Trosku jsem čekala ze se Jiří Škorpík trošku přiblíží Svobodovým muzikálům ale proste to nebylo ono. Dnesna uz jsou zakladem sceny same projekce. Uznávám ze u Antoinetty jsou velmi povedene ale ja jsem zastancem klasicke sceny. Co se týče obsazeni tam asi neni o čem mluvit. Ale jak uz jsem psala. Je tam více mluveneho slova nez pisni. Kdo mě hodne překvapil byl Lukáš Pečenka v roli krále. Vůbec jsem ho neznala ale jeho výkon byl neskutečný. Opravdu talent. Ostatni take podali krasne vykony. Absolonová, Uličník, Kříž, Dopita atd. Ale škoda že nemají více prostoru. Ačkoliv se dostavil standing ovation já jsem byla z muzikálu mírně zklamaná.
sed2
AutorLukáš Pečenka je opravdu výborný. Opravdu skvělý vykon. Stejně jako cela company. Antoinetta je opravdu velmi vydařený muzikal.
veso
AutorJá měl jako krále Lukáše Pečenku. Byl výborný, skvělý ! Akorát nevím proč se nikde neuvádí, že alternuje. Písnička v jeho podání “Nic jako člověk nic jak král” – super, krásné, nádherné.
Vašek
AutorTaké stále nechápu, proč Lukáš Pečenka není uveden v obsazení. Pro mě je absolutně nejlepší král. O něm ještě uslyšíme, ale bez propagace to nepůjde…
Takže 19.3. 18:00 neváhejme, a pojďme znovu nejlepšího krále podpořit!