Zahraničí

Zápisky z West Endu 2014: Šest důvodů, proč mít stále rád “The Phantom of the Opera”


Právě dnes, v sobotu 13. 9. 2014, má po nekonečně dlouhých 28 letech od prvního světového uvedení, v pražské GoJa Music Hall svou vytouženou českou premiéru zásadní milník žánru: “Fantom Opery” Andrewa Lloyd Webbera, Charlese Harta a Richarda Stilgoe. Ještě předtím, než si u nás někdy v příštím týdnu přečtete dojmy z premiéry, je čas na první letošní osobní westendské zápisky, ve kterých si můžete přečíst několik důvodů, proč se v průběhu posledních deseti let na “The Phantom of the Opera” v Londýně opakovaně vracím (naposledy letos v červenci) a stále mě to baví.

Fenomenální hudba – Pro nás středoevropany bude asi nekorunovaným králem moderního muzikálu asi už navždy Andrew Lloyd Webber a “The Phantom of the Opera” je pro mnoho příznivců jeho nedostižný Everest. Můžete mít jiné preference, ale minimálně léta nepřetržitého uvádění mluví sama za sebe. I přesto, že Lloyd Webber zde vlastně pracuje primárně s klasickou hudbou, díky přítomnosti soudobých popových prvků, jsou melodie nádherně přístupné, snadno zapamatovatelné. Není divu, že Phantom tak disponuje svou vlastní hitparádou a jednotlivé „singly“ jako ústřední píseň nebo duet Raoula a Christine “All I Ask Of You“ jsme měli možnost pravidelně slýchat už v dobách, kdy byla česká premiéra díla v devadesátých letech minulého století téměř s jistotou potvrzována a stejně rychle zase vyvracena.

Geronimo Rauch (The Phantom) a Harriet Jones (Christine) ve slavné scéně na loďce při cestě do podzemí.

Atmosféra je v Her Majesty’s Theatre zkrátka taková, že vás chytne a nepustí, těšíte se, aby představení už začalo, v mezičase můžete si na stánku vybrat některý z krásných suvenýrů (například kouzelný hrneček, kdy se po nalití horkého nápoje na povrchu objeví legendární maska) a klidně si o přestávce na sedačce můžete dát i zmrzlinu v kelímku. Britové jsou ke konzumaci zakoupených divadelních pochutin velmi benevolentní.

Taktéž slavná póza z "Music of the Night".

Nová pojetí jednotlivých rolí – Když jsem byl před deseti lety v Londýně poprvé, roli Fantoma ztvárňoval fenomenální John Owen-Jones a troufám si říci, že jej v mých očích naživo nikdo nepřekonal, neboť byl po všech stránkách výjimečný (část jeho výkonu je záznamenána na britské dvoudiskové DVD edici k filmové verzi v bonusovém dokumentu, věnujcící se divadelní inscenaci), velmi mě ale baví sledovat jednotlivé nuance jednotlivých představitelů Fantomů, například standby (náhlý záskok) Phantom Scott Davies i understudy Jeremy Secomb, kterého jsem měl možnost vidět radost, skutečně zvárňovali spíše coby záporáky a sledovat zejména jejich finálovou scénu, v doupěti, kdy dává své lásce na výběr mezi ním a Raoulem a s chirurgickou přesností vystupňovávali své emoce tak, až se tajil dech. S představitelkami Christine jsem vždy bezvýhradně spokojen, Raouly bych si občas představoval s větším mladistvým elánem, což má za následek celkem jasnou preferenci obou rivalů v lásce. (Více viz poslední bod.)

Harriet Jones - Christine ve scéně "The Point of No Return"

Totální splnění snu – platí zejména pro první návštěvu, pokud máte písně naposlouchané z předchozích nahrávek, mělo by vás londýnské provedení zcela uchvátit. A nejen napoprvé, fascinace funguje i podruhé, potřetí, kolikrát jen budete chtít. A zavzpomínat si na svá mladá fanouškovská léta občas není k zahození.

Scéna "Whishig You Were Somehow Here Again"

Opravdovost – Hlavní důvod, proč původní inscenace Hala Prince s velkolepou výpravou designérky Marie Björsonové, odpremiérovaná v Her Majesty’s Theatre už v roce 1986 se hraje s ohromným úspěchem dodnes a její replika se objevila i jinde po Evropě, je to, že všechny zázraky a kouzla se odehrávají fyzicky před vašima očima. Už úvodní stoupání lustru na dražbě je dechberoucí a to, že na konci první půle spadne nad hlavami diváků, nám bylo dlouhá léta prezentováno jako jinde nedosažitelný vrchol divadelních efektů. Velmi vzrušující a účinná je i práce s pyrotechnikou, surroundovým zvukem (kdy je Fantom opravdu všude kolem vás) a světlem. Zkrátka jste přítomni v roce 1881 v Paříži. Právě ta fyzičnost dělá představení téměř imunní proti stárnutí. Takové moderní umělé počítačové rendery na projekcích, kterými si občas vypomáhají nové muzikálové inscenace kdekoliv na světě, totiž dokážou stárnout zatraceně rychle.

Velkolepá "Maquerade"

Milostný trojúhelník – Přiznejte se, milí čtenáři, fandíte nešťastně zamilovanému Fantomovi, který pro svou lásku ke zpěvačce Christine překračuje všechny myslitelné hranice nebo čestnému sympatickému vikomtu Raoulovi? V Londýně mám tento rozpor zatím vždy naprosto jasně vyřešený a sympatie se vždy přelijí k znetvořenému hudebnímu géniovi, ale právě toto dilema je v této čistokrevné romantice na motivy románu Gastona Lerouxe dost lákavé…

Sean Palmer jako Raoul a Harriet Jones coby Christine při "All I Ask of You"

Sean Palmer (Raoul) a Harriet Jones (Christine) v závěrečné scéně muzikálu.

Dnes večer se definitvně zrodí česká vlastní non-replica verze v režii Petra Novotného. Moc se na ni těšíme, ačkoli má londýnskou verzi náš tým celkově docela dost pod kůží. Doufáme, že jste na naše dojmy zvědaví.

Ilustrační snímky k článku zachycují primární londýnské obsazení z léta 2014, jejich autorem je Johan Persson, jsou poskytnuty oficiální PR agenturou muzikálu Raw PR.
Photo credit: Johan Persson. Photos of London cast (from Summer 2014) are provided by Raw PR.


Zahraničí
Návštěva londýnského West Endu aneb skutečné muzikály
Zahraničí
Recenze londýnského muzikálu “We Will Rock You”: ROCK JE MRTEV, AŤ ŽIJE ROCK!
Zahraničí
Hip-hopový muzikál “Príbeh ulice” se dočkal druhého dílu
  • Pavlína

    Moc díky za tento článek. Já Fantoma viděla čtyřikrát na Broadwayi v NY a myslím si, že londýnská verze není v ničem odlišná. Je to nejsrdečnější ze všech srdečních záležitostí, znám každý tón a téměř každé slovo. Z pražského uvedení jsem měla původně strach, přece jenom víme co tady někteří autoři dokáží z muzikálu udělat. Obzvláště poté, co pan Janeček obsadil do muzikálu své současné i budoucí rodinné příslušníky a konkurzy i následné přípravy byly (a dodnes jsou) propírány pouze bulvárními médii. I ty české texty nejsou nějak to pravé ořechové, ale možná půjde fakt jenom o zvyk. Nyní před premiérou si dle shlédnutých fotografií a přečteného rozhovoru s panem režisérem myslím, že česká verze bude důstojná, bude stát za vidění a netrpělivě čekám na vaši recenzi. A ačkoliv jsem původně neměla v úmyslu českou verzi shlédnout, postupem času jsem názor změnila a chystám se někdy během jara příštího roku – až bude vše dokonale “usazené” a perfektní. Na dřív už teď stejně ani lístky neseženu. A už teď se těším.


  • rosta u.

    Fantom ajsem videl v Londyne v roce 2005 a souhlasím s autorem, je to jedinečný zážitek.


  • Eva

    Naprosto souhlasím, pokaždé když řeknu že českou verzi nemusím mě hned někdo napadne. Musím jen dodat že i velikost divadla, pár lidí si stěžuje že Her Majesty’s je malé, ale právě o tom to je. Goja není nejšťastnější volba pro tento muzikál, je velká jako kráva a i když to možná sedí s Masquerade, s ostatními scénami příliš ne. Her Majesty’s lépe vystihuje tu tajemnou atmosféru, která je u Fantoma důležitá, právě svou drobností.