RECENZE: The Addams Family v muzikálu neděsí, jen lehce pošimrá bránici

Dnešní recenzi začneme mými mírně upravenými řádky, které u nás na Musical.cz vyšly už v roce 2009 v době příprav muzikálové verze The Addams Family v USA. Tuto svéráznou morbidní rodinku vymyslel karikaturista Charles Addams a svou nesmírnou celosvětovou popularitou ovládla už všechna možná média. Původní komiksová varianta z novin je u nás prakticky neznámá. V devadesátých letech minulého století jsme měli nejdříve možnost u nás sledovat černobílý seriál z let šedesátých se slovenským dabingem (joj, to byly časy). Jeho ústřední píseň zná určitě každý (pokud ne v originále, snad alespoň například od 4tetu), přiznejte se, taky jste si vždycky luskali prsty na těch správných místech? Nedalo se tomu odolat.

Poté přišly dva hvězdně obsazené  filmy Barryho Sonnenfelda, kde Gomeze hrál Raúl Julia, Strýčka Festera tehdy velice populární Christopher Lloyd  a v roli dívenky Wednesday na sebe upozornila Christina Ricci. (Pamatuji si, že poté, co majitel videopůjčovny komediální titul popsal coby čistokrevný horor, měl jsem zakázáno si ho půjčit, s druhým dílem už to bylo o poznání lepší.), následovalo několik dalších kreslených i hraných seriálů a ušetřeny nebyly ani videohry (také jsem jednu slušnou „plošinovku“ hrál). Určitě jste se s touto povedenou rodinkou v nějaké z těchto podob už setkali. Jelikož ale Addamsovu rodinu asi stále ještě, snad tedy v České republice nalezne od čtvrtka 6. listopadu 2014 svůj stálejší domov v Hudebním divadle Karlín v muzikálovém zpracování.

(A před plným rozepsáním ještě jedno upozornění, autor recenze si doposud tak úplně nezvykl na jevištní počeštění jména hlavní hrdinky Wednesday na Středu, jelikož toto jméno doposud nikdy dříve počeštěno nebylo, proto bude i pro vaši snadnou orientaci v článku figurovat jméno Wednesday, děkuji za pochopení.)

(psáno z obou premiér 6. a 7. 11. 2014)

Nutno hned na začátku dodat, že nový příběh Marshallla Brickmana a Ricka Elice má zcela jednoduchou až banální premisu. Wednesday Addamsová už v této verzi tak trochu dospěla a zamilovala se. Ráda by svého vyvoleného, Lukase Bienekeho představila rodičům, jenže je tu problém. Lucasova rodinka je až příliš normální. Přesto se obě dvě rodiny potkají u Addamsových na večeři. Svůdná Morticia by si ráda zahrála tajuplnou hru, Pugsley na nového nápadníka docela slušně žárlí a samozřejmě se tak odhalí charaktery našich hrdinů Celým dějem nás provází známý strýček Fester (kterému Martin Sobotka dodal jistou plachost a roztomilost), který má navíc sám velmi zajímavou aférku… Nic víc, nic míň, ani závěrečné poselství nijak nevybočuje ze zaběhnutých kolejí žánru.

Děj bohužel prakticky nevyužívá ani oblíbené vedlejší postavy sluhy Lurche (Václav Noid Bárta a Miroslav Urbánek ale svůj nemalý prostor v inscenaci využívají naplno a pokud už se na jevišti vyskytují, jejich pohyby vyvolávají smích takřka s jistotou a čas pro velké překvapení u nich přijde také…) a známá ruka – The Thing – Věc má v představení dokonce jen drobné cameo, dávejte dobrý pozor hned na začátku představení. I Babička Addamsová v podání Pavly Břínkové a trochu výraznějším podání Hany Seidlové se bohužel objeví v použité verzi libreta jen na pár minut. Obecně se dá říci, že v této části se mezi alternacemi nenacházejí větší rozdíly.

Nejvýraznější tváře Addamsovy rodiny v obsazení první premiéry.

Navíc mi tato adaptace příliš subjektivně nesedla ani stylem humoru, je možná až příliš okatý a jemný (toho ostřejšího je zde jen špetička) a to na druhou stranu rád uznávám, že timing režiséra Antonína Procházky je poměrně slušný a překlad Adama Nováka tentokrát dokonce nepostrádá špetku nezbytné hravosti (snad drobné lokální aktualizace za pár sezón uvádění neztratí účinek), jen té Středy je škoda (zjevně se nenašel vhodný opis drobného vtípku se dnem v týdnu a lze uznat, že by se asi hledal těžko a nebyl by tak účinný, jako toto zjednodušení), ale divák si zvykne. A pokud už se bránice zachvěla, tak pořádně, ale těch momentů v mém případě nebylo mnoho.

Hudba Andrewa Lippy pod energickou taktovkou Kryštofa Marka a velmi dobrým sound-designem Petra Ackermanna přináší do Prahy zvuk současné Broadwaye, ktterá se nezříká svých swingovějších a jazzovějších kořenů, zároveň zde ale v melodiích nalezneme i příjemnou popovou energii, zejména u písniček Wednesday.  Mimochodem, skladatel Andrew Lippa se na premiéru přijel podívat a vyjádřil s inscenací spokojenost.

Stejně tak si užijete zejména hromadné scény umrlců, při kterých je jasně patrný energický rukopis Pavla Strouhala, správně ponurá (ale vlastně ne úplně výrazná) je i scénografie Daniela Dvořáka s pár příjemnými kouzly Jaroslava Kunce. Kostýmy Sylvy Zimuly Hanákové logicky vycházejí z jasně daných inspiračních zdrojů.

Protože se celý děj točí kolem Wednesday, dopřejme si ten luxus a začněme drobné hodnocení výkonů právě od této postavy. Ve Veronice Mertové má HdK  po všech stránkách zcela suverénní objev projektu, no zkrátka Wednesday jako vyšitá, s nezbytnou dávkou ironie i špetkou černého humoru. Poutavé potom bylo druhý den sledovat alternantku Radku Coufalovou a náhle bylo krásně vidět, že spolu obě dvě alternantky správně kooperovaly, neboť ani starší kolegyně rozhodně nepostrádá pubertální frackovitost a u obou je postaráno o příjemný zážitek.

Objev inscenace Veronika Mertová

Radka Coufalová

Jejího přítele Lucase alternují Tomáš Löbl a Patrik Děrgel. Mladého sympatického kluka, co dává přednost rozvaze před  spontánností má Patrik Děrgel lépe herecky zasazeného v kramflecích, Tomáš Löbl ale  přidává do charakteru určitou drobnou nejistotu, která se k Lucasovi také hodí.

Jeho rodiče Alice a Mal Bienekovi jsou sice postavami vedlejšími, ale zejména ženská postava Alice je napsána jako jedna z mála postav poměrně výrazně a tak není divu, že se Iva Pazderková s Lucií Juříčkovou docela snadno stávají vděčnými miláčky publika. Malové Bronislav Kotiš a Martin Zahálka jim spíše jen sekundují (i když si za tu chvilku umí získat sympatie), ale opět je to spíše chyba nedostatečněného prostoru, čili vlastně chyba “už v základu”, nikoli samotných aktérů.

Iva Pazderková při tajemné hře s názvem "Já přiznávám".

Víceméně ideálním představitelem šarmantního Gomeze Addamse je Jaromír Dulava. Barytonový chrapláček Jiřího Korna sice k charakteru tak úplně nesedí, ale zase naplnil charakter postavy poměrně zajímavým temperamentem. Doslova radostí je sledovat, že oba dva alternanti mají malinko jiný přístup k textu, Dulava je hned od premiéry spontánnější a nebojí se vlastní invence.

Jiří Korn coby Gomez Addams

Dá se vůbec něco nového dodat k Lucii Bílé, tentokrát v roli Morticie? Pěvecká suverenita je opět přítomna, herecky ji nová výzva zjevně také baví, ale přesto lze mírně postřádat větší ponor do charakteru postavy, čas od času přeci jen Lucie Bílá zpod charakteru vykoukne.

Lucie Bílá jako Morticia

Pugsleyho si na premiérách s chutí zahráli Tomáš Ringel a Josef Fečo. Tomáš Ringel už je osvědčenou jistotou na poli dětských herců a své schopnosti naplno uplatňuje i zde. Josef Fečo je dalším velkým talentovým překvapením celého představení a do charakteru Pugsleyho se strefuje i přes určitou jemnost velmi hezky.

Josef Fečo s Radkou Coufalovou

The Addams Family je ale i přes své řemeslné kvality, výbornou energickou hudbu,velmi příjemně vyrovnané výkony alternací, pouze přístupnou divadelní jednohubkou, za což trochu může zejména dost triviální libreto, které karlínská inscenace nedokázala příliš povýšit (dost možná ani nemohla). Pokud ovšem rádi chodíte do divadla na subžánr familierně zvaný “oddechovky”, určitě si pro tuhle morbidnější rodinku, která u nás zatím zdomácněla tak napůl, určitě můžete jeden večer (třeba už na prosincovou sérii) s klidem rezervovat.

K textu jsou použity oficiální snímky Hudebního divadla Karlín, jejich autorem je Roman Albrecht.