Dokořán 14.6.2009 – „Adéla ještě nevečeřela“, Opera Swing Quartet a „Poskalák“

Druhý den festivalu podrobněji, aneb slovácká „Adéla ještě nevečeřela“, německý swingový kvartet Opera Swing Quartet alias OS4 a Halšerova opereta „Podskalák“  v nastudování ostravského divadla v jednom náročném dni. My jsme však stihli všechno, bližší informace přináši Ondřej ve svém článku.

Milí čtenáři,

nutno říci, že včerejší druhý den začal skutečně vesele. Před započetím prvního představení dne ve 14:00 totiž v rámci tradičního uvítání souboru, kterým bylo Slovácké divadlo s populární muzikálovou adaptací filmu „Adéla ještě nevečeřela„. Z přivítání souboru na scéně MdB se stala v podání dvojice Stano Slovák – Igor Ondříček roztomilá zahřívací scénka, ve které se probíralo, jaké kdo z MdB má vazby na Uherské Hradiště. Ale nebylo to vše.

Adéla ještě nevečeřela - Jiří Hejcman

Igor Ondříček: „My jsme se se Stankem domluvili, že on bude mluvit a já mu do toho budu vtipně skákat.“ Po pár větách Igor skutečně rozšafně poskočí, ovšem do vzduchu…

Na monitoru počítače toto nemá možnost vyznít, ale k festivalu i tyto momenty neodmyslitelně patří a fandy MdB by mohla potěšit i psaná forma. Pokud budou mít tyto zahřívací výstupy další vzestupnou tendenci, vnuká se nápad, že je začneme natáčet, ovšem kouzelná krabička, se kterou online děláme (a na jejíž klávesnici vzniká i tento článek), focení a filmování moc nezvládá a nedaří se fotit ani děkovačky (svolení samozřejmě máme). Ale přeci jen to jedinečné kouzlo okamžiku nezachytí nikdy nic. S tím fotografováním se nebojte, na závěr festivalu přijedou naši kluci fotografové, minimálně jeden určitě, takže se budete moci kochat bonusovými fotografiemi.

Když tedy bylo publikum dostatečně a vděčně rozehřáto, mohla přijít ta pravá show. Ano, těšili jsme se na zopakování si příjemné inscenace, do hlediště usedali s pevnými nervy a chytlavou písní „Kriminalista“ na rtech, ovšem napodruhé se dostavil tak mohutný příval energie, že pokud se mé hodnocení hradišťské inscenace pohybovalo zatím někde kolem 75% (ještě, že procenta neudělujeme), po včerejšku stouplo na zhruba 90% a před Radkem Balašem, Ondřejem Brouskem, Jiřím Brdečkou a Oldřichem Lipským a celým souborem v čele s Tomášem Šulajem v roli Nicka Cartera a Jiřím Hejcmanem coby Rupertem von Kratzmarem smeknout. Publikum nasazení náležitě ocenilo, potlesk byl rozhodně zatím největší, nadšení bylo elektrizující a standing ovation v této atmosféře vlastně vůbec nechyběla.

Opera Swing Quartet

Když utichl bouřlivý potlesk pro „Adélu“, následoval bleskový přesun do Dvorany MdB „pod víno“. (Ano, festival je také občas ve znamení bláznivých přesunů, představení často následují jen těsně po sobě.) Tam vystupovalo německé seskupení Opera Swing Quartet, známý i jako OS4 (uvedl je Stanislav Moša) s programem „Mischen: is possible“, které v nástrojovém obsazení klavír, bicí, basa, klarinet,dokazuje, že je hudba vlastně jen jedna a že zejména klasická hudba skutečně není „vážná“, ba při smíchání s jazzovými a swingovými standardy je s ní vlastně docela sranda. Smíchání s jazzem se nevyhnuli pánové Mozart, Händel, ba ani Verdi s Puccinim a Bizetova Carmen hned několikrát, atd. Všechny aranže byly uraveny tak, aby si na své přišli i naprostí laici v oboru klasiky, citace musel poznat téměř každý. Pokud vám název programu něco připomněl, tak vězte, že filmový bratránek názvu zazněl ve svérázné úpravě také, stejně jako „mash-up“ jak se podobnému míchání několika skladeb dohromady říká v jazyce Djů, skupiny Queen „We Will Rock You/We Are The Champions“ …

Navíc se tady dalo zažít mnoho zajímavých chvil, kdy si kritici vesele podupávali nožkou a kývali hlavou do rytmu a publikum po zaslechnutí nějakého známého úryvku dostává skoro až záchvaty smíchu. Lze dokonce vyjádřit obavu, zda nějaké představení nabídne stejně zábavný a strhující zážitek. Ale doufejme, že je zbytečná, máme ještě tolik dní před sebou…

Poskalák

Ve 20:00 pak následoval „Podskalák“ (uvedený Stano Slovákem a netradičně dramaturgem Janem Šotkovským) – lidová hra se zpěvy Karla Hašlera a Františka Ferdinanda Šamberka v nastudování Divadla Jiřího Myrona z Ostravy (tato informace díky dalšímu rychlému přesunu v onlinu nebyla, občas je člověk rád, když nějakou tu větičku vůbec zvládne napsat). A byla to zajímavá exkurze do historie českého hudebního divadla, neboť celá inscenace byla udělána velmi tradičně, až dobově stylizována po všech stránkách a z jeviště dýchala atmosféra staropražských revue, kterou se, doufejme, úspěšně podařilo zrekonstruovat v několika oblíbených televizních cyklech této tématice věnovaných. Bylo potřeba tento styl inscenace přijmout, ale šlo to i díky Hašlerovým nestárnoucím trvalkám docela snadno (a že „Podskalákova“ partitura obsahuje doslova „best of“: „Ta naše písnička česká“, „Po starých zámeckých schodech“, „My jsme ti pražáci“). Zápletka „Podskaláka“ je samozřejmě z dnešního pohledu značně naivní: Dohazovač doktor Angrešt chce přesvědčit mladíka Václava, nemanželské dítě zámožného milionáře, aby jej otec přijal za vlastního a on si tak mohl vzít dívku svého srdce. V prvním dějství je zápletka naznačena, ve druhé půli, zábavnější a živější se spoustou dalších postav dořešena a do toho si diváci mohou zazpívat a zatleskat, evergreeny působily i díky pěveckým výkonům účinkujících velmi dobře (též jsem se přidal). Zajímavost: Brňané nejlépe reagovali na „My jsme ti Pražáci“.

Večer po skončení „Podskaláka“ už byl v prostorách klubu vidět tým HdK, kterak se připravuje na dnešní večerní „Čardášovou princeznu“, ale o tom zase až zítra, teď je třeba se připravit na odpolední výlet do Studia Marta a možná taky popřemýšlet o tom, že hudba je sice jen jedna, ale pro vychutnání tolika žánrů je lepší být takový malý chameleonek…

Fotografie přebíráme se svolením z webu MdB a nemusí zobrazovat viděné alternace.