Zápisky z West Endu 2015 – díl 1. – ONCE

Po netradičním článku vzdávající poctu vytvořeném k české premiéře Fantoma Opery se zrodil nápad udělat ze zahraničních výletů za divadlem sérii mírně netradičních článků, zvláště, když všechna lednová představení, která jsme v Londýně letos navštivili, bez přehánění zasluhují stoprocentní hodnocení. Pojďme tedy pojmout tyto články jako povídání o zajímavých detailech, které by mohly být zajímavou inspirací pro české inscenace. Letošní zápisky budou rozdělené na dva díly, v tom dnešním se podíváme na muzikál Once, který se po uvedení na Broadwayi pomalu loučí i s útulným prostředím londýnského Phoenix Theatre.

Původně měly být letošní zápisky z West Endu trochu nechronologické, ale myšlenkové pochody doslova šeptaly: „Bylo by hezké napsat nejdříve o Once, neboť, tě, milý autore budoucího článku, toto představení dostalo více, než jsi si si po zhlédnutí připustil, byť jsi byl značně dojatý už v základu…“ A vlastně, proč ne.

Nezávislý hudební snímek Once režiséra Johna Carneyho byl v době svého vzniku takovým malým fenoménem. I ti diváci, co nezávslou scénu nevyhledávají, byli zaujati malým komorním filmem s půsůsobivými skladbami Glena Hansarda a Markéty Irglové. A Oscar pro Falling Slowly jako nejlepší filmovou píseň tento kult jenom potvrdila. Nutno ale říct, že Once to překvapivě mnohem více sluší na jevišti v režii Johna Tiffanyho a v divadelní adaptaci scénáristy Endy Walshe. A to i přesto, že někomu třeba může chybět známá filmová píseň Lies.

Už při vstupu do hlediště vás obklopí odzbrojující a nakažlivá spontánnost. Zhruba půlhodinku před začátkem představení už totiž na jevišti hraje kapela (která je coby company zároveň tahounem celého představení, protože obstará všechny role kromě hlavní dvojice a hudebních nástrojů většinou obstarávají více). A vy můžete bez ostýchání navštívit bar umístěný přímo na jevišti. Ten bar, který v mysli scénografa Boba Crowleyho je pojítkem celého příběhu o náhodném setkávání. (Jinak se změny prostředí často dějí pouze světelnou změnou a pár rekvizitami.) Můžete si dát něco dobrého k pití, praktický kelímek s logem muzikálu vám zůstane na památku. Tomu se říká vysoká škola prodeje merchandisingu! A samozřejmě si také zazpívat s kapelou. (Přestávka už je bez koncertu, ale stále se můžete občerstvit, nebo se na jevišti vyfotit.) Dost možná totiž zazní i Vínečko bílé a další. Úroveň češtiny u účikujících je mimochodem velmi dobrá, rozhodně porozumíte! Nemluvě o síle tohoto režijního prvku v podmanivosti finále první půle se skladbou Gold, kde je základním choreografickým prvkem jednoduché vstávání ze židlí…

Once a jeho company

Zde by bylo dobré dát na vědomí jednu věc. Všichni publicisté nám do dneška neustále opakují teoretické poučky o naprosté nezbytnosti dokonalého zvládnutí tří žánrových složek: herectví, zpěvu a tance. Četli jsme je minimálně jednou všichni. Ale právě Once dává zcela jasně najevo, že se stejnou naléhavostí do muzikálového žánru přichází složka čtvrtá, která svou nezbytnost jistě v budoucnu prokáže. Tou novou příměsí bezpochyby bude perfektní zvládnutí hry na hudební nástroj. Nebylo by hezké se tak do pěti až deseti let zbavit half-playbacku, jednou z věcí, která nesmírně limituje Prahu v tom, aby se stala skutečnou muzikálovou metropolí?

Děj je v základu úplně prostinký. On – Guy – pouliční irský písničkář a opravář vysavačů s dosti výrazným srdcebolem. Ona – Girl – je chudá Češka se silným přízvukem. Peněz mnoho nemají, pokud vůbec nějaké. Mají ale něco cennějšího, nástroj, schopný zbourat mnohé bariéry – hudbu.Nastává nejen muzikantské spříznění duší. I když je jejich pouto čím dál silnější, přesto je volání minulosti z předchozích vztahů příliš silné…

Ronan Keating (Guy) a Jill Winternitz (Girl)

Současní představitelé Ronan Keating (Guy) a Jill Winternitz (Girl) jsou pro tento dějový rámec přímo ideální dvojicí. V Ronanovi Keatingovi asi těžko budete hledat dřívějšího frontmana britské chlapecké kapely Boyzone, jeho Guy je uzavřený mladík, který do svého světa, jemuž právě vládne zlomené srdce jen tak někoho nepustí, ale vlastně by se otevřel rád. A svůj West End debut Ronan zvládl skutečně výborně. Jill Winternitz je zase dívkou, kt které okamžitě pocítíte sympatie, okamžitě pochopíte, proč má ve zbyku pozdravit se s klavírem a proč tak ráda nabízí Guyovi pomoc, zároveň i ona si musí vyřešit své rodinné problémy. A jejich silné pouto je neutále přítomné, symbióza stoprocentní. Poslední scénu, kdy naposledy zazní slavná Falling Slowly a v níž jsou oba dva hlavní hrdinové od sebe tak blízko a přitom tak daleko, neváhám označit za jednoznačně nejemotivnější chvilku celého lednového londýnského výletu. Ale i přes silnou romanticko-smutnící strunu se v adaptaci nezapomnělo ani na přiměřenou špetku humoru, kterou obstarávají často právě početné vedlejší postavy.  Vše je takřka dokonale vyváženo.

Ronan Keating (Guy) a Jill Winternitz (Girl)

Zároveň je s Once spojen i jeden zajímavý paradox. Navzdory kořenům bude tento titul zřejmě obtížně přenositelný do českého jazyka. Už v této inscenaci, pokud se v ději mluví česky, je použit jeden zajímavý fígl. Není žádným tajemstvím, že přímo v jedné scéně zazní česky lidovka Ej, padá, padá, rosička, ale pokud jde o dialogy dvou česky mluvících postav, tak se mluví anglicky, přičemž dialog je ale doprovázen českými titulky, což nám přihrává další milý detail, byť jen na pár minut. Kouzlo těch nejpodstatnějších vět v ději, spočívá v tom že pro ně určený cituplný dialog je dvojjazyčný a čeština musí být jen jeden z jazyků. O to, aby se z podmanivých balad jako Leave, Say It To Me Now, Sleeping nebo The Hill nevytratila syrovost, upřímnost a něha zároveň, je možné se obávat až v druhém plánu. Osobně bych se přikláněl k případnému hraní v originále s českými titulky. Zároveň ale poslední oficiální tisková zpráva k muzikálu tvrdí, že uvedení v České republice už je „ve vývoji“. Nechme se tedy překvapit, za jak dlouho a s jakým jazykovým fíglem by se zde Once mohlo objevit.

Ronan Keating zvládl svůj West End debut na výbornou.

Pokud máte rádi poctivé muzicírování, Once je titulem přesně pro vás.

Ronan Keating (Guy)

Once je totiž vynikajícím počinem, u kterého se díky mnoha českým stopám s radostí a bez zábran dojmete a umí velmi silně vás zasáhne jednoduchými atributy, specifickou komorností i přes značnou velikost zvoleného divadla, živelností a pravdivostí emocí a vydařeným sound designem, skvěle podporujícím akustickou stránku hudby.

Muzikál se sice s londýnským Phoenix Theatre rozloučí už 21. března, nicméně už bylo oznámeno a při velmi milém setkání s herci u Stage Door (oblíbená kratochvíle pro fanoušky, stačí si chvilku po představení na svého oblíbence počkat u takto označeného zadního vchodu u divadla a můžete získat i podpis nebo fotografii, velká většina herců je velmi ochotná.) vlastně i potvrzeno evropské turné. Pokud bude někde blízko hranic, všemi deseti je zde doporučení pro návštěvu.

Nebojte se, ke kategorii megavýpravných muzikálů se dostaneme v pokračování vydaném v příštím týdnu…

Photo credit: Brinkhoff Mögenburg. Photos are kindly provided by Premier PR.