PA-PAPAPA-PA-PA: Kouzelná flétna nejen pro dnešní Brno (Minirecenze)

Máte rádi Mozartovu Kouzelnou flétnu? A chtěli byste ji vidět v nabídce tradičních i moderních operních inscenací úplně jinak? Projekt PA-PAPAPA-PA-PA, poslední inscenace letošních absolventů muzikálového herectví na JAMU v brněnském Divadle na Orlí vám to umožní.

Singspiel PA-PAPAPA-PA-PA skladatele Maria Buzziho a libretisty Martina Sládečka mapuje vlastně jen krátký úsek života slavného německého divadelního impresária Emanuela Schikanedera (1751 – 1812) – libretisty Kouzelné flétny, který v roce 1807 přichází do Brna řídit prostor Reduty.

Brno vlastně tímto počinem předstihlo Vídeň, protože tam se zbrusu nový muzikál o Schikanederově životě, tentokrát z dílny broadwayského renomovaného tvůrce Stephena Schwartze (Wicked, Godspell, Pippin) podle nejnovější vídeňské tiskové zprávy s názvem „EMANUEL & ELEONORE – die große Liebe hinter der Zauberflöte“ bude uvádět zřejmě až od podzimu 2016.

Emanuel Schikaneder (Jiří Daniel) s Prvním radním (Katarína Mikulová)

Vždy potěší, když se publicista nemusí trápit s vysvětlováním toho, jak autoři základní předlohu  proměnili. V textu toto přiznání najdeme Schikanederovými ústy bez velkých okolků (a tak trochu cimrmanovsky) – odpusťte tedy v tomto místě ne úplně přesnou citaci: „Tu Wolfiho hudbu trochu proškrtáme, beztak moje libreto jenom kazí, no a celé to tak trochu pobrněnštíme.“ Lepší definici by našel málokdo.

V hudbě Maria Buzziho jsou sice jasné nezbytné citace nejznámějších momentů, ale stejně tak se se zde mísí elektronika s živým komorním orchestrem a to ve velmi lahodných melodických kombinacích. Trochu zamrzí, že díky nízké době reprízování se povedené skladby nemají jak dostat  do širšího povědomí. Přičemž minimálně píseň ptáčníka Papagena o tom, že má „betelného fógla“ by určitě měla ambice stát se v Brně populární. Možná by stálo za to, dávat hudbu z takto krátkodobých projektů alespoň virtuálně k poslechu. S hlavními postavami opery se zde sice setkáte, leč hrátky s mozartovskou klasikou nejsou tím úplně nejdůležitějším. Byť nad vším dohlíží z nebe pod svitem brněnské desetikoruny – ochránkyně umělců Emanuelova manželka Eleonora – Královna noci – Marie Terezie (suverénní Markéta Pešková) a princezna Pamina Michaela Baladová rozdává účinně svůj ženský šarm na všechny strany.

Hlavní postavy “brynské Flétny kouzedlné”: Papageno – Jiří Daniel, Královna noci/Papagena – Markéta Pešková, Princezna Pamina – Michaela Baladová, Princ Tamino – Daniel Rymeš

Ač se projekt otevřeně hlásí k dobové formě singspielu, je vlastně naprosto aktuální a velice dobře reflektuje současné nejen kulturní dění. Scény z Kouzelné flétny se střídají s obrazy, ve kterých Schikaneder ve velmi soustředěném podání Jiřího Daniela bojuje navzdory velkému zápalu pro věc, jak s vlezlými úředníky -trojici Štěpán Kaminský, Kristýna Štarhová a Katarína Mikulová si okamžitě zamilujete, neboť vám za pomoci přesně pointované nadsázky  několika velmi zpěvných čísel velmi názorně předvedou, jak vlastně celé představení máte nejlépe vnímat a o čem se tu hraje), tak se svým souborem, který by si raději vyzkoušel náročnější repertoár a vtiskl divákovi hlubší poselství, v tomto je aktivní Schikanederův chráněnec Nicolas v podání Daniela Rymeše, který zazáří i jako princ Tamino.

Jeden divadelnický vtip, co lze uvést jako příklad, byl velmi symbolický a vlastně až absurdní. Nevejde se do divadla orchestr? Radní rádi poradí: Pořiď si orchestrión! Co kdyby Ti, milý Emanueli, muzikanti frnkli do Práglu! V tuto chvíli se v drobné citaci nezapomnělo na Chalupáře a člověk znalý poměrů si jen posteskne, že do muzikálové Prahy, co je v tuto chvíli dost zaplněna právě takovými halfplaybackovými „orchestrióny“ (čest výjimkám!) bohužel v současné době muzikanti nemají příliš důvod frnkat.

A narážek na obyvatele Prahy padne během večera nespočet. Ještě že minimálně jeden publicista na premiéře na kraji první řady, byť z Prahy, už v Brně zdomácněl natolik, že se smál z plna hrdla. Závěrečný souboj je zde bitvou u Slavkova se samotným Napoleonem (Ondřej Bábor je známá divadelní tvář už od brněnského nastudování Spring Awakening (Probuzení jara)  a i když je tady jeho prostor trochu menší, jelikož někdo přece jen musí na divadle dělat úkoly typu hromobití, že… a svého Napoleona si užívá). Souboj ale spočívá v další tradici – koštování vína! Vyhraje Francie nebo Brno? Jedno je jisté, brouknete si u toho na moravskú notečku… a to doslova. Tedy pokud v tuto chvíli veškerý nápor vydržela vaše bránice.

Ondřej Bábor jako Napoleon Bonaparte jde právě koštovat…

Málokdy se odjíždí z premiéry či reprízy nějakého divadelního počinu s velmi intenzivním pocitem, že by si ho okamžitě rád zopakoval. U této svérázné brněnské Flétny kouzedlné se tento pocit dostavil velmi intenzivně, protože tomuto ročníku spolu šlape zkrátka báječně. A to i v tomto představení, v něm se možná požná každý správný divadelník.

Vy můžete tento nasmírně povedený počin vidět v Divadle Na Orlí ještě 6., 7. a 18. května.

Autorem fotografií je Kuba Jíra. Za poskytnutí děkujeme Lubošovi Marečkovi, tiskovému mluvčímu JAMU.