Dokořán 19. a 20.6.2009 – “Viva Verdi”, “Řek Zorba, “Chicago a “Evita” (festivalový epilog)

Coby dnešní článek přijměte rozšířený epilog k “Dokořánu 2009”.  Upozornění:  Úprava původního “deníčkového” konceptu je minimální! Příjemné počtení…

Milí čtenáři,

hlavním hrdinou předposledního pátečního dne byl déšť, neutuchající, studený, takže přesuny na inscenace nebyly z nejpříjemnějších, ale těch pár kroků jsme zvládli. Navíc, když přijeli naši dva fotografové (v pořadí: odpoledne Petr, večer Tomáš), šlo všechno hned veseleji  (navíc bonusové fotky stojí vážně za to, dočkáte se jich v samostatné galerii).

Prvním představením dne byla činohra s významnou hudební složkou (i ty mají na festivalu svůj prostor) Paula Barze “Viva Verdi”, pojednávající o polozapomenutém libretistovi posledních Verdiho oper Arrigo Boitovi z Polské scény  Těšínského divadla. Činohra, která sice nepopřela mírnou inspiraci “Amadeem” Petera Schaffera, nicméně byla zahrána působivě, se  zápalem pro věc a jistě nikomu nedovolila myslet na nekonečný “slejvák” venku…

Viva Verdi

Po “Viva Verdi” začal blok finální, jak se patří: samých světových a minimálně velmi dobře provedených titulů, tří velkých světových muzikálů, rozdělených do dvou dnů, navíc všechny napsaly snad dvě nejzásadnější autorské dvojice. První vlaštovku tedy tvořili pánové Kander, Stein a Ebb s očekávaným plzeňským nastudováním “Řeka Zorby”.

Plzeňský soubor se představil v naprosto profesionálně odvedené inscenaci. Už úvodní příchod Chóru/Osudu Athiny Langoské byl působivý a každý její výstup jsem vždy s radostí očekával. V hlavní roli se navzdory očekávání a oznámenému domácímu Ladislavu Kolářovi představil Dalibor Tolaš a dokázal Zorbu skutečně vykreslit živočišně a přes všechny jeho charakterové chyby i velmi sympaticky. Stanislava Topinková – Fořtová v hlavní ženské roli Hortensie dokazuje, že je správná herecká chameleonka a umí zahrát prakticky cokoliv. Vůbec v obsazení ani ve všech ostatních složkách větší zádrhel  nenastal a i když je “Řek Zorba” o poznání méně hitovější, než proslulá díla autorské dvojice, melodie do sebe dokáží vtáhnout.   Problémem jinak dobrého představení ale bylo (a o tom se vedla debata na sobotním Kulatém stole, o kterém píši níže), že na velkém prostoru Hudební scény neměly šanci příliš vyniknout emoce (v tomto směru má Komorní divadlo Divadla J. K. Tyla v Plzni nesmírnou výhodu, je totiž o poznání menší i co se jeviště týká a těším se, až tam toto představení uvidím, je to v plánu) a tak se síla příběhu o svobodném, nespoutaném Zorbovi, jeho přátelství k mladíku Nikovi a lásce k Hortensii – Bubulíně, trochu ztrácela. Nicméně o příjemný zážitek diváci ochuzeni v žádném případě nebyli.

Řek Zorba

V sobotu ráno začal šestý  ročník Tenisového turnaje divadelníků a tak první moje ranní cesta vedla do velmi blízkého Lužáneckého parku. Bohužel se ale teprve začínalo hrát a tak jsem stihl jen několik zahřívacích rozpinkání a prohození pár slov s přáteli.

Za chvíli totiž bylo potřeba spěchat na Kulatý stůl pořádaný Jednotou hudebního divadla v Divadelním klubu, který vedla divadelní kritička Radmila Hrdinová a zúčastnila se ho docela slušná řádka dramaturgů,novinářů a vůbec lidí divadelně zainteresovaných. Hlavní téma dvou a půl hodinové debaty se samo nabízelo díky letošnímu bohatému zastoupení operety. Zdali a jakým způsobem klasickou operetu hrát. Samozřejmě se mírně střetly hlasy “konzervativnějšího křídla” a zastánců modernější muzikálovější podoby, která by využívala výhod mderního světelného a zvukového designu. K jakému křídlu se přikláníte vy, čtenáři?

Diskuze se mírně rozkošatěla, takže na probrání muzikálové problematiky vlastně už příliš času nezbylo. V podstatě se jen vyjmenovaly tituly, které jakýmkoliv způsobem zaujaly (“Adéla ještě nevečeřela“, “Balada o lásce”) a řeklo se k nim pár slov, případně i nějaká ta obhajoba titulu na existenci.

Druhou část dvojbloku děl dvojice Kander – Ebb (krásná náhoda), tentokrát zastoupilo sobotní odpolední “Chicago” z Pardubic  jsme již  viděli,  dojmy zůstávají vcelku nadšené, nasazení kapely Blue Star je zkrátka skvostné (pohled na situaci, jak dvě starší dámy kapele po představení děkují, stál opravdu za zapamatování ale, takové momenty se zkrátka nedají popsat) a vřele tuto inscenaci doporučuji k návštěvě.

Chicago

A jsme u cílové rovinky festivalu, kterou obstarala legendární “Evita” další významné autorské dvojice Lloyd Webber- Rice v podání domácího souboru MdB. I tuto inscenaci jsme si velmi oblíbili, neboť dokonale vystihuje zejména aktuální téma honby za úspěšnou kariérou všemi možnými i nemožnými prostředky.

Nutno říci, že inscenace “Evity” se představila snad ve své nejlepší formě, zejména je třeba vyzdvihnout mnohem silnější emocionální účinek než v době premiéry. Zkrátka, jak se tak mezi divadelními fandy říká, krásně si “sedla”. Jako by chtěla stejně jako hlavní hrdinka všem odpůrcům dokázat, že svou šanci na jevišti nehodlá promarnit. Lepší tečku si festival nemohl přát.

Evita

Po závěrečbé děkovačce jsme vyrazili s Tomášem do divadelního klubu jednak oslavit dobře “uběhnutý maraton” a posléze zjistit výsledky dvouher tenisového turnaje, když už jsme se mu prakticky neměli možnost věnovat (u nedělních čtyřher nakonec výsledky díky balení a odjezdu ani neznám a přiznám se, že jsem spíše trávil čas všelijakými hovory, kdyby je měl někdo k dispozici, budu rád, když se ozve) příště je potřeba u kluků fotografů agitovat více, na “sranda akci” tohoto druhu je vždy co fotit i filmovat.

Kategorie Ženy:

2. Johana Gazdíková
1. Veronika Poláčková

Kategorie Šašci:

3. Alan Novotný
2. Luděk Kašparovský
1. Petr Štěpán

Kategorie Králů:

3. Stanislav Moša a Václav Fila
2. Jaroslav Buben
1. Tomáš Sagher

Pokud by vás zajímalo, jak jsem nakonec sestavil moje festivalové TOP 5 (snažil jsem se vynechat ve velké míře inscenace, které jsem už v minulosti viděl, leč u nesmírně vydařené slovácké “Adély” je udělena výjimka, neboť pokud by někdo vyhrál soutěž v nasazení, byla by to právě ona), zaměřil jsem se pouze na hostující soubory), zde je a určitě si na některou z inscenací (či jedním koncertem) udělejte výlet.  Měřeno podle síly zážitku:

1. Pimpinone aneb Nevyrovnané manželství (Badiches Staatheater Karlsruhe)

2. Mischen: is possible (Opera Swing Quartet – Karlsruhe)

3. Adéla ještě nevečeřela (Slovácké divadlo Uherské Hradiště)

4. František z Assisi (Nová scéna Bratislava)

5. (a to bude dělené, neb zážitky byly stejně silné, navíc je třeba trochu vyvážit umístění “Adély”, když už je coby “repete” v žebříčku výjimečně umístěna) Modrá ruža (Divadlo Andreja Bagara – Nitra)/Stvoření světa aneb Jak to dělají andělé (Loutkové divadlo Radost).

Žádná inscenace nebyla vysloveně “propadákem”, i když  větší i menší zklamání se, jak jste si mohli a stále ještě můžete v jednotlivých deníčcích přečíst, našla ( například pojetím a stylem hraní příliš historicky pojatý “Podskalák”, pro nás mladší už v inscenaci zbyly coby funkční věc jen ty stále působivé “Hašlerovky” a velmi dobrá pěvecká stránka), celkově byla však letošní dramaturgie hodně vydařená a celkový dojem pozitivní.

Na závěr je třeba poděkovat Městskému divadlu Brno za důvěru, za pomoc, kdykoliv byla potřeba, a vůbec za možnost tento velkolepý maratón absolvovat.  Tešme se na příští ročník, byť možná v jiné formě v rámci celobrněnského divadelního festivalu, ale pro ty, co váhají, ano, týden, určený hudebnímu divadlu zůstává v plánu i pro příští rok…

Fotografie z inscenace “Viva Verdi” převzata se svolením ze stránek Městského divadla Brno. Autorem fotografií z inscenací “Řek Zorba”, “Chicago” a “Evita” je exkluzivně pro Musical.cz Tomáš Král.