SIBYLA – Královna ze Sáby: jen láska zůstává, i když je všechno ztracený (recenze)
17. března měl v Divadle Hybernia premiéru “česko-slovenský” muzikál Sibyla – Královna ze Sáby. Režie je ujal osvědčený Radek Balaš a autorem hudby, libreta i textů je Miro Procházka. Přinesl tento muzikál na českou scénu konečně něco nového?
Hodnoceno z premiéry 17. března 2016
Není příliš jisté, zda vůbec nějaká královna ze Sáby jménem Sibyla existovala, historikové na to mají odlišné názory. Příběh, ze kterého muzikál vychází, ale najdete ve Starém zákoně. Příběh královny a moudrého krále Šalamouna inspiroval řadu umělců, byla jen otázka času, kdy se objeví muzikál.
Je jasné, že když se řekne český muzikál, vybaví se nám příběh o velké lásce, bolesti, milostné duety, pokud půjde o historické téma (což jde téměř vždy), tak nás čekají velkolepé kostýmy, dekorace, sem tam nějaká projekce a postava tanečníka(ů) jako metafory života, smrti, apod. Nemuseli jsme mít vize budoucnosti, jako Sibyla v muzikálu, předem jsme věděli, že přesně těchto typických muzikálových ingrediencí se nám dostane vrchovatě. Přece jen tu ale byla naděje, že uvidíme konečně něco inovativního, z čeho si, jak se lidově říká, “posadíme na zadek”. A u Sibyly se o to autoři snažili. A jak tahle snaha dopadla?
Začneme netradičně. Pokud stojí za to Sibylu vidět, tak je to rozhodně kvůli povedené scéně Daniela Dvořáka a úchvatným kostýmům Josefa Jelínka. Na výbornou dopadl světelný design Davida Bohuňovského, díky kterému se vám některé scény vryjí do paměti. A na projekce také dojde, ale nijak vás nebudou obtěžovat, nekoná se žádné do očí bijící grafické klišé, zřejmě se autoři Petr Hloušek a Marko Procházka poučili jinde. Začíná se ovšem do českých muzikálů vkrádat nešvar v podobě promítaných titulků a vysvětlivek, v druhé půlce se několikrát dočkáme nápisů „po x letech”. Někdy tyto berličky skutečně nejsou třeba, zvláště když postava, co byla do té doby mladá, se nyní plíží po pódiu jako starý kmet.
O režisérovi Radkovi Balašovi víme, že si dokáže poradit s čímkoliv a dokáže i z muzikálu Michala Davida udělat skvělou podívanou. Na Sibyle je vidět jeho pevná režisérská ruka, ke skvělým výkonům vybičoval i některé představitele, u kterých byste to možná nečekali. Balaš je navíc režisér s jasnou vizí, který ví přesně, co chce a to pak přenáší na diváky. Jenže nač tohle všechno, když muzikál selhává na ději, od kterého se pak odvíjí všechno ostatní, jako je libreto, texty a hudba? Domníváme se, že nebýt Balaše, mohla Sibyla dopadnout ještě mnohem hůře. Takže klobouk dolů před režisérem, který zvládl ukočírovat vratký děj, kterému nepomáhají ani ty nejdůležitější složky muzikálu.
Abyste muzikál nějak strávili a někteří i pochopili, měli byste si přečíst synopsi v programu (mimochodem s velmi nekvalitními fotografiemi) nebo si o přestávce dát v baru panáka. Zatímco v první půlce se dá o ještě nějakém ději hovořit, v druhé půlce jsme svědky jakéhosi zmateného pokusu o podobenství, možná o lyrické obrazy, kde v závěru je hlavním poselstvím stejně naprosto triviální “jen láska zůstává, i když je všechno ztracený”.
První půlka začíná slibně, byli jsme i napnutí, kam se bude muzikál ubírat. Sibyla přijíždí do Jeruzaléma, aby poznala moudrého krále Šalamouna. Je tu naznačená jistá náboženská nevole, nechybí milostné duety a sborové písně.
Jenže pak přijde první “pokus o humor”. Ano, pokus v jednotném čísle, víc jsme jich totiž nezaznamenali, to když velekněz Sadok po propité noci inzultuje svého pomocníka, který pak křičí “néé, do hlavy nééé.” Neshledali jsme na tom nic vtipného.
Pro nás to byl pomyslný mezník, kdy všechny naše naděje, že jsme svědky velké podívané, pomalu mizely. Přesto se objeví další snaha – šokovat diváka a vyrvat ho z podezření, že jsme na dalším typickém českém muzikálu. Sibyla má totiž vize, které nás přenášejí do současného světa. Zní to dobře, ale myšlenka, kterou Sibyla vysloví, jistě překvapí všechny a nejen zaryté feministky v publiku. Sibyla přednese králi vizi, že pokud budou ženy žít jako muži, bude to katastrofa. V té chvíli vtrhne na scénu dámská company v rolích zhýralých žen, které si užívají života a baví se na pánském striptýzu. Pokud žijeme v době rovnoprávnosti, případně se za ní ještě někde oprávněně bojuje, je to myšlenka poněkud zastaralá a působí směšně. Během tohoto výletu do současnosti si užijete maximálně vypracovaná těla tanečníků a rap Jiřího Zonygy. Jak vám tahle scéna zapadne do celkové koncepce, necháme na vás. Za nás ji nejlépe okomentuje přímo Šalamoun na jevišti výstižnými slovy, že „tohle se mi příliš nelíbí“.
Druhou půlku nelze popsat, tu zkrátka musíte vidět. Děj zmizí docela, vidíme jakési symbolické výjevy a výstupy, tok času, umírání hlavních postav a vše se zacyklí v pomyslném ráji a sborovou písní. Konec.
Hudba Mira Procházky je sice líbivá, ale průměrná, navíc je ze soudku “tohle už jsme někde slyšeli”. Žádná melodie nám neutkvěla v hlavě, hudba se ztrácí v chaotickém ději – neději. Výraznější jsou sólové písně, ale ty vyzdvihují hlavně jejich interpreti. Texty písní ve stylu “jen válka – a dálka” nejsou nijak převratné.
Pochvalu zaslouží choreografie Libora Vaculíka. Company na premiéře byla navíc sehraná, nijak vás nebude rušit tanečník představující Čas (tančí Marek Lhotský, Kateřina Benešová a Lenka Návorková).
Nepřehledný děj se podepsal i na hereckých a pěveckých výkonech. Nedá se říci, že by byl někdo lepší nebo horší, ale pokud není co hrát, nelze ani nic pořádně hodnotit.
Na premiéře se v roli krále Šalamouna představil Daniel Hůlka. K našemu překvapení se stal tahounem celého představení a podle našeho názoru se měl muzikál přejmenovat na Král Šalamoun a to nejen proto, že vydrží naživu déle, než samotná Sibyla. K Šalamounovi si totiž stihnete vytvořit nějaké pouto, protože prochází i nějakým charakterovým vývojem. Hůlka sice není žádný herec, ale obklopuje ho aura “hvězdnosti”, která funguje, ať chcete, nebo ne. Na premiéře na něm nebyla znát ani kapka nervozity, písně odzpíval naprosto suverénně a převálcoval i Evu Burešovou v titulní roli. Ne, že by k sobě Burešová a Hůlka typově neseděli, křehká, éterická Burešová vedle charismatického Hůlky vypadá dokonce velmi dobře.
Burešovou ale nebylo při duetech s Hůlkou téměř slyšet, občas jsme měli problém rozumět jí i při sólových písních. Jinak ale Burešová odvedla obrovský kus práce, vyzpívala se, pamatujeme doby, kdy zpívala velice nízko posazeným hlasem a ne vždy se to hodilo. Škoda, že vlastně nemá prakticky co hrát, protože jako Sibyla vždy přijde na scénu, obnaží se, až se pánům v publiku zatají dech, roztáhne ruce, zazpívá svoji sólovku a zase odkráčí, případně se jí dělá nevolno z vizí. Krátké zapojení do tanečního výstupu to nezachrání, stejně jako emotivní loučení Sibyly a Šalamouna na konci prvního dějství. Tam opět prakticky více emocí předvádí král. V druhé půlce pak Sibyla velmi rychle zmizí z děje. Burešová se mohla snažit, jak chtěla, ale scenáristicky je zkrátka Šalamoun daleko výraznější postava.
Podobně dopadla i Hana Křížková jako chůva Latifa. To už tu bylo víckrát, že žena s tak krásným a silným hlasem dostane píseň psanou na tělo, zaexceluje a pak už se ničeho dalšího nedočkáte. Přesně to se děje v Sibyle, což ale samozřejmě není vina představitelky.
Písaře Baltora si zahrál na premiéře Peter Strenáčik. Bohužel i tahle postava je v ději příliš málo na to, abyste si užili Strenáčikův hlas, který už se dá nazvat sázkou na jistotu. Strenáčik v 1. půli předvede celkem nečekané umění, více prostoru má v 2. půlce, kdy musí do jedné písně vtěsnat fakt, že je do Sibyly zamilovaný. Strenáčik toto zvládá a jeho výkon byl vedle Hůlky jedním z nejlepších, co jsme na premiéře viděli.
U velekněze Sadoka v podání Jiřího Zonygy si dlouho nebudete jisti, co je hlavním účelem této postavy. Je to vtipná figurka, nasáklá alkoholem, intrikán, věrný služebník krále, nebo jen náboženský fanatik? Těžko říct, viděli jsme všechno, včetně již výše zmiňovaného rapu ve vizi ze současnosti. Vše se pak promítne na výkonu, ze kterého jsme byli mírně rozpačití, nicméně Zonyga vše dohání svou barvou hlasu a nepřehlédnutelnou osobností.
V další roli, kterou si zapamatujete, jsme viděli Vandu Károlyi. Jako Hannah vystupuje v notoricky známé scéně, kdy Šalamoun rozhoduje mezi dvěma ženami, které se přou o dítě. Károlyi vypjaté emoce zahrát umí a i díky ní patří tento výstup k povedenějším.
V dalších rolích vystupují např. Jaromír Holub (Menachem), Miroslav Hrabě (Ezra) a Karolina Gudasová jako Abigail, ale v ději je prakticky přehlédnete, i když většinu času neslezou z jeviště.
Pokud máte rádi krásné kostýmy, výpravu, choreografii a neočekáváte příliš mnoho, může se vám Sibyla líbit. Za nás to ale nestačí. Muzikál si jistě najde své příznivce, najdou se i tací, kteří budou rozpačití a dají mu druhou šanci, kvůli jinému obsazení a aby pochopili druhou půlku. Někomu bude stačit jedna návštěva a Sibyla mu bude “odfouknuta” z mysli, jako jeden ze symbolů muzikálu – písek, a nic po ní nezůstane, možná tak trochu skřípavá pachuť. My bohužel musíme konstatovat, že tvůrci se snažili přijít s něčím novým, ale zůstalo jen u pokusu. Sibyla do české muzikálové tvorby ničím výrazným nezasáhla.
Autorem fotografií je exkluzivně pro Musical.cz Petr Marek. Další publikování fotografií bez svolení autora je přísně zakázáno. Pro více informací a svolení k publikování pište na email redakce@musical.cz.
VIDEO UKÁZKY z našeho Instagramu
Video zveřejněné uživatelem Musical.cz (@musicalcz),
Komentáře
O
AutorNaprosto perfektní muzikál nemám žádnou výtku. Délka tak akorát, ani ne dlouhé ani ne krátké takže za každou cenu doporučuji navštívit.
Budete mít uzasynúžasný zážitek
Čestmír Punčochář
AutorPotvrzuji hodnocení, naprosto skvělé, nenechte si ujít.