Radúz a Mahulena zpět v Městském divadle Brno

Poetický muzikál Stanislava Moši a Petra Ulrycha Radúz a Mahulena podle stejnojmenné pohádky Julia Zeyera měl na prknech Městského divadla Brno, svou světovou premiéru v roce 1997 a již při svém prvním uvedení se těšil přízni diváků. Odehrálo se přes devadesát repríz, což je v repertoárovém divadle číslo skutečně úctyhodné, bylo vydáno CD s písněmi z muzikálu a muzikál sám se stal počátkem úspěšné spolupráce autorů, z níž vzešly dosud další tři kusy, stejně úspěšná Koločava a kromě ní ještě Máj a Markéta Lazarová.

Na četné žádosti diváků se nyní po necelých dvaceti letech Radúz a Mahulena v režii Stanislava Moši na prkna Městského divadla vrátili. Premiéra se uskutečnila 18. 6. 2016 na letní scéně na Biskupském dvoře Moravského zemského muzea, kde se bude hrát během tamějšího letního působení Městského divadla, aby se, podle několika malých náznaků, následně během další sezóny, pravděpodobně na podzim či v zimě, muzikál přestěhoval i na kamennou scénu. Mimochodem, obnovený plakát Jiřího Elišky s novými představiteli, i program k inscenaci příjemně hrají na nostalgickou notu.

Od prvního uvedení inscenace doznala četných změn. Změnila se choreografie, scéna, změnily se kostýmy a samozřejmě i obsazení, naopak libreto a texty, ani hudba změn nedoznaly. Kdo někdy slyšel v podstatě jakoukoli hudbu Petra Ulrycha, dokáže si jistě poměrně přesně představit i hudbu k Radúzovi a Mahuleně. Jedná se o hudbu folkovou (přičemž se ale nebrání například ani modernějším zvukům kláves) s jasnými znaky autorova rukopisu, (Přičemž vždy vyvstane na mysl myšlenka, že není mnoho skladatelů, co by s folklorními prvky v muzikálech pracovali pravidelně, čímž se jeho tvorba stává nejen v divadelním kontextu zcela jedinečnou.) co výrazně podtrhuje poetičnost příběhu, stejně jako texty Stanislava Moši. Příběh muzikálu rozebírat nebudeme, pevně věříme, že pohádku Julia Zeyera, alespoň z filmového zpracování Petra Weigla s Janem Třískou a Magdou Vašáryovou všichni dobře znají.

Radúz a Mahulena (Aleš Slanina, Andrea Zelová)

Co se týče nového provedení, jednolitě modrá scéna, tvořící tajemnou modrou horu, navozuje atmosféru starších studiových televizních pohádek, je dílem Jaroslava Milfajta a obejde se s výjimkou větví stromů, které company umně využívá při choreografiích i k několika přeměnám, v podstatě bez jakýchkoliv dalších kulis. V dotvoření potřebné atmosféry jí pomáhají světla. Autorem světelné režie je David Kachlíř, jeho práci však můžeme posoudit pouze zčásti vzhledem k tomu, že premiéra proti standardním představením začínala již v sedm hodin, tedy o hodinu a půl dřív než obvykle, za plného denního světla. Až v druhé polovině se začalo stmívat a teprve poté tedy světelné efekty mohly vyniknout a ještě ne v plné síle. Máme tak k dispozici jen ohlasy těch, kteří měli možnost zhlédnout i jiné reprízy, a kteří světelné efekty a projekce popisovali jako skutečně efektní.

O nové stylizované kostýmy se postaraly Andrea a Adéla Kučerovy, o novou choreografii Michal Matěj. Taneční prostor má v Radúzovi a Mahuleně zejména company v několika folklórem inspirovaných tancích, k níž se při jednotlivých výstupech přidávají zpravidla i obě představitelky Mahuleniných sester, Prijy a Živy. Svět Radúze a Mahuleny se točí kolem uctívání Matky Země, přírody a vůbec všech aspektů s ní spojených, v tancích a písních tak company vzývá slunce či např. jednotlivá roční období. Kromě company pak tančí zejména dvě postavy Stínů a dvě postavy Noci, které provázejí královnu Runu a v druhé polovině i prokleté milence. Byť jsou taneční postavy v muzikálech zejména v poslední době a zejména v těch českých poměrně častým a kritizovaným jevem, i kvůli tomu častému opakování, v tomto případě se dají zařadit k těm povedeným. V pohádkovém příběhu plném kouzel a čar přítomnost tajemných stínů nijak nevadí, naopak onu tajemnou atmosféru říší kolem tajemné hory Magury skvěle doplňuje. A jak už je u tanečních rolí v podstatě rovněž zvykem, jejich provedení bylo výborné. Při premiéře se jako Stíny představili Petr Drábek a David Černák, v postavách Noci pak Renáta Mrózková a Hana Vašáková.

„Než zrozeni jsou Radúz a Mahulena“

O nové hudební nastudování se postaral Dan Kalousek, a nezbývá než doufat, že pokud se v příští divadelní sezóně Radúz a Mahulena vrátí na kamennou scénu, bude to, jak je v Brně dobrým zvykem, s živou hudbou. Na letní scéně zní hudba z nahrávky a diváci tak nemají možnost si ji vychutnat tak naplno, jak by to živý orchestr umožnil a jak by si jistě zasloužila.

Obsazení téměř po dvaceti letech samozřejmě doznalo změn, ačkoli se do muzikálu vrátili i tři herci, kteří se v něm objevili již při prvním uvedení, konkrétně Rastislav Gajdoš, Stanislav Slovák a Markéta Sedláčková. Rastislav Gajdoš se aktuálně představuje v roli krále Stojmíra, Markéta Sedláčková, původní představitelka Mahuleny, hraje královnu Nyolu a Stanislav Slovák vypravěče příběhu Vratka.

V titulních rolích se představili Aleš Slanina a Andrea Zelová. Po společném účinkování ve Flashdance, v Noci na Karlštejně či např. v Duchovi ani nemůže být divu, že jde o tak výborně sehraný pár, který je radost sledovat, až může být divákovi líto, že společně nemají víc prostoru. Mahulena je v příběhu tím jediným absolutně čistým dobrem. Až andělská postava, hodná, laskavá, v druhé polovině v těle stromu vytrvale se šťastně usmívající. Z pohledu herce to musí být nesmírně náročné, Andrea Zelová se s tím vypořádala skvěle, z Mahuleny čiší po celou dobu nezlomně pozitivní energie, lidskost a dobrota.

Andrea Zelová (Mahulena)

Postava Radúze proti tomu nabízí přeci jen větší herecký prostor, nespokojuje se s tím, že jde o pozitivní postavu. Radúz tápe a trpí, Radúz miluje, nenávidí, ztrácí se v zapomnění. Aleš Slanina nabízených možností plně využívá. Jeho herecký výkon je komplexní po všech stránkách, stejně jako pěvecký, tam má ostatně příležitostí o něco víc než Mahulena.

Po titulních postavách na straně dobra, se teď obraťme k té hlavní zlé. V roli Mahuleniny matky představující největší zlo v příběhu, zazářila Lucie Bergerová. Ta se v negativní roli v Městském divadle v Brně představila již ve v květnu premiérovaném Prodaném smíchu a nezbývá než uznat, že je v této poloze stejně dobrá jako v polohách romantických hrdinek. Živelné, esenciální zlo, jakým je právě postava Runy, se jí daří zahrát skutečně skvěle a výborná je rovněž i pěvecká stránka jejího projevu. Scéna, v níž „odsuzuje“ Radúze a slibuje mu trest a pomstu provázená postavami Stínů a Noci patřila jak díky ní, tak díky jejich skvělé choreografii, k těm nejpůsobivějším.

Runa (Lucie Bergerová) a magurský kralevic Radúz (Aleš Slanina)

Další dvě „zlé“ postavy jsou v příběhu Mahuleniny sestry, kterým je ona sama, stejně jako své matce tak absolutně nepodobná. Prija a Živa jsou zobrazeny v podstatě jako divoženky, živelné, živočišné a přitom nemilosrdné, kruté a zlé. Rolí se s chutí chopily Hana Kovaříková a Katarína Mikulová, výborné po herecké, taneční i pěvecké stránce, s naprosto strhující energií.

Nejvýraznější pěveckou rolí je v Radúzovi a Mahuleně postava Matky Země, kterou v původním uvedení zpívala například Hana Ulrychová. V nové inscenaci hraje tuto tajuplnou mytickou postavu Viktória Matušovová, která tak má znovu možnost předvést svůj skvělý hlas a naplno této možnosti využívá. Příliš hereckého prostoru však Matka Země bohužel nenabízí.

Matka Země (Viktória Matušovová)

Toho mají podstatně více Vratko, jak už bylo uvedeno, v podání Stanislava Slováka, který se svou flétnou příběhem provází; Radovid, Radúzův přítel, kterého hraje Jakub Zedníček, a královna Nyola, Radúzova matka v podání rovněž již výše uvedené Markéty Sedláčkové.

Zbývající postavy mají již skutečně velmi omezený čas na scéně, a to ať už malé princezny, Prija, Živa a Mahulena, v podání Aleny Juráčkové, Anny Janíčkové a Hannah Škodové, či král Stojmír Rastislava Gajdoše, nebo Přibina v podání Jakuba Przebindy.

O nich všech, kteří aktuálně hrají bez alternací (je otázka, zda se to při přesunu na kamennou scénu nezmění), a stejně tak i o company je možné říct, že jak po herecké, tak i po pěvecké a taneční stránce jsou v rámci možností a prostoru bez výjimky skvělí. Pozitivně pak lze hodnotit zejména radost, chuť a energii, která byla z celého ansámblu při premiéře cítit.

Návrat poetické muzikálové balady Radúz a Mahulena do Městského divadla v Brně tak hodnotíme jednoznačně velmi kladně. Na letní scéně Biskupského dvora se jedná o velmi zdařilý kousek, který divákům jistě zajistí příjemnou podívanou. Sami jsme zvědaví, jak se v další sezoně podaří jeho přesun na některou ze scén Městského divadla, budeme upřímně doufat, že minimálně stejně působivě a že tam zazní opět i s živou hudbou.

Radúze a Mahulenu můžete v open-air verzi na Biskupském dvoře Moravského zemského muzea letos vidět ještě 4x, a to od 3. do 6. července 2016, vždy od 20:30 hodin.

Foto: Jef a Tino Kratochvilové z oficiálního webu Městského divadla Brno