RECENZE: Karlínská inscenace BONNIE & CLYDE se opírá především o hudbu Franka Wildhorna
Muzikál Bonnie & Clyde z pera v Čechách oblíbeného skladatele Franka Wildhorna již má po své pražské premiéře. Hudební divadlo Karlín představilo divákům novou upravenou verzi, která slibovala ještě větší podívanou než na Broadwayi. Zda dostál Karlín svých slov, a jak se s náročnými Wildhornovými áriemi poprali čeští představitelé hlavních rolí, se dozvíte v naší podrobné recenzi….
Muzikál Bonnie & Clyde amerického skladatele Franka Wildhorna měl světovou premiéru v listopadu 2009 v La Jolla Playhouse v Kalifornii, o rok později se uvedl v Sarasotě na Floridě. Na základě pozitivních reakcí se v listopadu 2011 uskutečnila premiéra na Broadwayi, muzikál však kvůli špatným kritikám a prodejům vstupenek skončil po pouhých 36 odehraných reprízách.
Česká premiéra se uskutečnila letos v květnu na Nové scéně divadla J. K. Tyla v Plzni v režii Romana Meluzína a českém překladu Adama Nováka. Inscenace Hudebního divadla Karlín, o které pojednává tato recenze, měla slavnostní premiéry ve dnech 13. a 14. října 2016. Jedná se již o třetí spolupráci Franka Wildhorna a karlínského divadla. Na jeho počest byla po první premiéře odhalena hvězda slávy ve foyer divadla.
Muzikál líčí osudy populárního amerického zločineckého páru Bonnie Parkerové a Clyda Barrowa, kteří řádili v době světové hospodářské krize ve 40. letech minulého století, převážně v okolí Texasu. Libreto Ivana Menchella se samozřejmě romanticky zaměřuje spíše na vztah Bonnie & Clyda než na jejich loupení a vraždění. Velký prostor dostávají také Clydův bratr Buck s jeho ženou Blanche, kteří se později připojili k Barrowově gangu. Muzikál se snaží také přiblížit ekonomickou krizi, která USA sužovala, ale kromě scény Made in America a přepadení zkrachovalé banky se toho o tehdejších poměrech příliš nedozvíte.
Největší předností muzikálu je žánrově velice pestrá hudba Franka Wildhorna. Ta kombinuje blues, texaské country, tradiční gospely i klasický muzikálový pop-rock, ve kterém je slyšet typický Wildhornův rukopis. Posluchačsky velmi vděčné jsou rychlejší písně When I Drive nebo Raise A Little Hell, ale třeba také krásný duet Bonnie a Blanche You Love Who You Love. Pěveckým vrcholem muzikálu je pak nádherná árie Bonnie Dyin‘ Ain’t So Bad. Společně s muzikály Jekyll & Hyde a Dracula řadím tento titul k Wildhornovým nejpovedenějším kouskům. V podání skvělého orchestru Hudebního divadla Karlín pod vedením dirigenta Martina Kumžáka zní hudba opravdu úchvatně.
Povedly se české texty Tomáše Belka, které jsou mnohem zpěvnější a na poslech příjemnější než plzeňské texty Adama Nováka. Místy by se dala vytknout přílišná doslovnost a v několika pasážích také významová nesmyslnost, pokud ale divák nezná originální libreto, tak to pravděpodobně nepostřehne.
Již před začátkem zkoušení Hudební divadlo Karlín uvedlo, že muzikál bude velkolepější než na Broadwayi a bude obsahovat více velkých sborových čísel, na které jsou diváci v Karlíně zvyklí. Už zpočátku jsme byli k tomuto kroku trochu skeptičtí, protože celý příběh stojí v podstatě na čtyřech hlavních postavách Barrowova gangu a pro company příliš prostoru neposkytuje. Velkolepější přístup je znát již v první scéně Picture Show, kde mladí Bonnie a Clyde sní o své budoucnosti. Ta je v Karlíně inscenována na pozadí velké kabaretní show, která odkazuje k tradicím klasického amerického muzikálu. Ale do kontextu komorně napsané gangsterky z Texasu příliš nezapadá.
Bonnie & Clyde je muzikál s výrazným zastoupením činoherní složky, režisér Antonín Procházka si však do hlavních rolí vybral představitele, kteří vládnou především zpěvem. Ve chvílích, kdy by se tedy měla budovat nějaká dramatická situace, karlínská inscenace zaostává. Herci i režisér jsou si mnohem jistější v několika komických momentech, ty se ale dostávají i do scén, kdy by se mělo hrát na jinou notu. Například v originálu krásné milostné vyznání Clyda s písní Bonnie je v Karlíně takovou komediální hříčkou s lechtáním na noze a odfukováním pěny, což s náladou písně vůbec nekoresponduje.
Vztah Bonnie & Clyda je načrtnut velice povrchně a vlastně netušíte, proč jsou spolu a proč o tom vznikl celovečerní muzikál. Mnohem divácky zajímavější je vztah Bucka a Blanche, která má v představení jako jediná nějaký výrazný dramatický oblouk – z katolicky založené starostlivé ženušky se díky slepé lásce ke svému manželovi přerodí ve členku Barrowova gangu a skončí jako jediná ve vězení.
Spíše než souvislý příběh o trochu netradiční lásce Bonnie & Clyda působí Procházkova inscenace jak klipová show několika scének z jejich života. První seznámení, vězení, útěk, první vražda… S postavami se divák těžko sžije a emoce se ani přes dojemnou finálovou árii Bonnie nedostaví. V tomto ohledu má komornější plzeňská inscenace navrch, neodvádí tolik pozornost sborovými scénami a soustředí se více na hraní divadla.
Choreografie Pavla Strouhala nejsou špatné, ale bohužel je jich příliš. Chápu snahu zaplnit jeviště Karlína nějakou akcí, ale například účast pánské company v úvodní Clydově písni This World Will Remember Me je dramaturgickým přehmatem. Scéna je o tom, že Clyde má svými sny oslnit Bonnie, místo toho však hopká po jevišti s company (která se najednou zjeví na opuštěné silnici). Takových momentů by se dalo najít víc, vinu bych zde nepřikládal jen Pavlu Strouhalovi (např. choreografie při obou gospelových písní je povedená), ale především režii a dramaturgii, která by podobné situace měla ohlídat.
Velice netradiční je scénografie Michaely Horáčkové Hořejší, která se skládá pouze z kovových konstrukcí (opravdu silně evokujících zderniérovaný muzikál Lucie) a projekčních pláten. Veškerá prostředí jsou tedy promítána, a to velice kýčovitými projekcemi, které si s ničím nezadají s projekcemi jiných pražských komerčních scén. Vrcholem nevkusu je obří holubice v kostele, jedinou vizuálně působivou scénou je vězení v prvním aktu. Zbytek scén zcela postrádá atmosféru, ve srovnání s broadwayskou celodřevěnou scénografií je to opravdu velký krok stranou.
Jako Clyde Barrow se na obou premiérách představila současná karlínská hvězda Václav Noid Bárta. Ten si opět získává diváky svým charismatickým hlasem, pěvecky opravdu dělá stále větší a větší pokroky a bez problémů zvládá klasické i rockové pasáže. Ve srovnání s broadwayskou nahrávkou Jeremyho Jordana však jen těžko obstojí, a to především proto, že part Clyda není vůbec napsán pro jeho typ hlasu. Pokud ale originál neznáte, tak vás jistě pěvecky zaujme. Herecky je Clyde zcela nad jeho možnosti, Noid sází hlavně na charisma a fanynky pobaví občasným vtipným ušklíbnutím. To ale pro hlavní postavu, která má být tahounem celé show, zkrátka nestačí.
Roli Bonnie na první premiéře ztvárnila Dasha, která mne snad poprvé v životě zklamala. Herecky byla nevýrazná, s Noidem neměla v podstatě žádnou chemii a i přes obstojný zpěv během představení si vylámala zuby na finálové árii Dyin‘ Ain’t So Bad, která byla zcela nad její možnosti. Markéta Procházková naopak velice překvapila, herecky si je stejně jako Noid jistější v komediální poloze a díky vzájemné chemii byl jejich vztah na jevišti uvěřitelný, byť místy na zločinecký pár příliš infantilní. Pěvecky pak předvedla svůj životní výkon a již zmiňovaná árie v závěru muzikálu patřila k vrcholům druhé premiéry. Ve srovnání s americkou představitelkou Laurou Osnes mají obě samozřejmě pěvecké rezervy, ale rozdíl není tak markantní jako v případě Clyda.
Martin Písařík roli Clydova bratra Bucka zvládá s naprostým hereckým přehledem. Nepatří sice mezi nejlepší zpěváky, ale na rozsah jeho role činoherní zpívaní bohatě stačí, případně ho v duetech pěvecky podrží jeho kolegové.
Hvězdou první premiéry byla v mých očích Blanche Jitky Schneiderové, která oslnila pěveckým a především vypiplaným hereckým výkonem. Potenciál menší role dokázala využít opravdu naplno a na jevišti působila výrazněji než Bonnie (což samozřejmě není správně, ale to není chyba Schneiderové). Vynikající byla také alternující Barbora Skočdopolová, které po herecké ani pěvecké stránce nelze nic vytknout, ale Schneiderová byla na jevišti o něco přirozenější. V této roli se ani v jednom případě nespálíte.
V menší roli Teda Hiltona vystupují David Kraus a Lukáš Kumpricht. Kraus i přes svůj unikátní charismatický pěvecký projev působí na jevišti velice nejistě a o nějakém herectví se bohužel nedá vůbec bavit. Kumpricht pěvecky roli samozřejmě zvládá bez problémů, herecky je však ve vztahu k Bonnie přehnaně úlisný na to, že má být „dobrákem“. Pěvecky bezchybný je kazatel Bohouše Josefa, který diváky baví svými gospely.
Dobře obsazené jsou dětské role – Josef Fečo, Matouš Klíma, Natálie Němcová i Natálie Grossová byli skvělí. Povedlo se také obsazení čistě činoherních rolí, od zkušených herců by se muzikáloví zpěváci mohli ledacos přiučit. Nejvíce nás zaujali Miroslava Pleštilová (matka Bonnie), Martin Zahálka (šerif nebo Frank Hammer) a Miroslav Mejzlík (Frank Hammer).
Na jevišti nepřehlédnete ani slibovanou početnou company, která se projevuje nejvíce při písních kazatele a při přepadeních. Pozitivně vyčnívá Pavlína Ďuriačová jako jedna z návštěvnic kadeřnictví a guvernérka. Naopak zcela iritující jsou komediální vsuvky Ivo Hrbáče, ať již jde o jeho vlastní invenci nebo narežírované akce.
Hudební divadlo Karlín tedy nevybočuje svou nejnovější inscenací z průměru svých předchozích titulů. Největším lákadlem muzikálu Bonnie & Clyde je hudba Franka Wildhorna v podání karlínského orchestru. Sázka na velkolepost se nevyplatila, příběh se utápí v prázdné špatné výpravě a nenápadité Procházkově režii. Výkony hlavních představitelů jsou dobré, ale ve srovnání s americkým originálem neobstojí. V rámci současné pražské muzikálové scény jde samozřejmě o nadprůměrný kus, od Karlína jsme však čekali mnohem více…
Kompletní obsazení muzikálu Bonnie & Clyde
Bonnie Parker: Dasha, Markéta Procházková
Clyde Barrow: Václav Noid Bárta, Martin Písařík
Blanche Barrow: Jitka Schneiderová, Barbora Skočdopolová
Buck Barrow: Martin Písařík, Tomáš Vaněk
Ted Hinton: David Kraus, Lukáš Kumpricht
Kazatel: Bohouš Josef, Kamil Střihavka
Mladý Clyde: Filip Antonio, Josef Fečo, Matouš Klíma
Mladá Bonnie: Dominika Mina Elischerová, Natálie Grossová, Natálie Němcová
Emma, matka Bonnie: Miroslava Pleštilová, Ilona Svobodová
Cumie, matka Clyda: Ivana Andrlová, Miroslava Pleštilová, Ilona Svobodová
Šerif: Vladislav Beneš, Martin Zahálka
Kapitán Frank Hammer: Miloslav Mejzlík, Martin Zahálka
Henry Barrow: Oldřich Král
a další.
Autorem fotografií je David Kraus, Hudební divadlo Karlín.
Komentáře