Plzeň

RECENZE: Plzeňská Liduschka (Baarová) tne do české povahy (nejen) 20. století

Nová scéna plzeňského Divadla Josefa Kajetána Tyla se v předvečer první adventní neděle (26. 11. 2016) stala místem konání druhé muzikálové premiéry tamního souboru v této sezóně. Původní muzikál, který vznikl právě pro tuto scénu, staví do hlavní role v roce 2016 velmi „populární“ dámu – Lídu Baarovou, po filmové verzi Filipa Renče a dokumentu Heleny Třeštíkové tentokrát na divadelních prknech pod názvem Liduschka (Baarová). Už dopředu tvůrci upozorňovali, že se nebude jednat o životopis očerňované herečky, ale o jakousi „dadaoperu o jedné tragédii dvacátého století“. Povedlo se? A jaká je tedy plzeňská Liduschka?

Libreto představení napsal scénárista, dramatik a novinář Karel Steigerwald. Nutno říct, že libreto je prakticky nejsilnější stránkou celého díla. Steigerwald staví na groteskní nadsázce, zesměšňování dramatických situací a komickém vykreslení tragických událostí. Pomocí průvodců – dvou šašků – vnímá dvacáté století, které se promítá jako tragikomická nit životem naivní herečky, jako století „tak kruté a nesmyslné, že si víc nezaslouží.“ Občas trochu zkratkovitě působí některé chování a rozhodnutí hlavní postavy, další postavy pak vstupují do děje a nijak zásadně se na něm nepodílejí. Vzhledem k tomu, že se však nejedná o životopisné dílo, dá se tento fakt opomenout. Sarkasmus vůči 20. století naplněném dvěma hrozivými režimy prýští z libreta v komické formě, jež ale diváka dokáže mrazivě přikovat do sedaček a donutí přemýšlet, pokud znovu použijeme slova samotného libretisty: „tomu smíchu tečou z očí slzy.“

Muzikál Liduschka (Baarová)

Autorem hudby je v současnosti jeden z nejvýznamnějších skladatelů Aleš Březina, který přichází z originálním mixem žánrů – od takřka kabaretně působící ústřední písně „Proč jsem tak chytrá“, která v různých obměnách zazní několikrát a vlastně odděluje jednotlivé kapitolky života a příběhu Baarové, přes primárně smyčcové skladby až po dramatické finále s akcentem na pochodový buben. Hudba, jak je pro plzeňský muzikál zvykem, je živá a v nastudování Jiřího Petrdlíka ji orchestr podává velmi sympaticky.

Originalitou a notnou dávkou trefnosti a především také aktuálnosti oplývají i texty, na kterých se Steigerwaldem spolupracoval Jiří Ornest. V muzikálu zazní mnoho vulgarit (mezi nimi také Goebbelsův sólový song „To Magda nikdy nezkusí“), které však tragičnost 20. století hrubě podtrhují a do představení zapadají. I kvůli tomu je však představení nevhodné pro děti.

Scéna Daniela Dvořáka působí jednoduše a přesto funkčně. Kostýmy Ivany Brádkové výborně podtrhují období, ve kterém se děj odehrává. Představitelka hlavní role vystřídá velké množství převleků – od kabaretních kousků přes vězeňský mundúr po večerní róby. Světelný design Jakuba Sloupa navíc výborně podtrhuje charaktery postav a plně využívá technických možností Nového divadla.

Muzikál Liduschka (Baarová)

Autor námětu a režisér Roman Meluzín s libretem zacházel velmi šetrně a veškeré kroky jeho práce působí promyšleně a zkušeně. Meluzín umí herce vést a to se znovu v tomto, tak trochu atypickém, díle podařilo. Grotesku zvýrazňuje zesměšněním tragických a záporných postav, kdy Magda Goebbelsová působí jako psychicky labilní hysterka, Hitler jako ustrašený a zakomplexovaný vyvrženec v latexu – zároveň však neustále upozorňující na své mužství. Goebbelsovy fyzické nedostatky a jejich odpudivost jsou také eskalovány na maximum. Meluzín navíc velmi citlivě pracuje s myšlenkou „změny kabátů“ – aneb ti, co vám včera provolávali sláva, po vás dnes plivou.

Režii podtrhují výborné choreografie, které pro představení připravil Lukáš Daňha Vilt. V představení uvidíte kabaretní tance, komicky působící tanec Liduschky a Goebbelse, ale také stepová čísla. Tance je v představení užito střídmě a účelně.

Muzikál Liduschka (Baarová)

V ústřední roli Liduschky se představila hostující Alžbeta Bartošová. Rozsahem se jedná o obrovský prostor, kdy postava prakticky neodejde z jeviště a během celého představení ji patří drtivá většina písní. Pro rozmanitost hudebního partu (a právě velký rozsah) pěvecky velmi náročnou roli zvládla s jistotou, herecky Lídu vede od naivní hlupačky po ženu, které sice naivita zůstává, ale sem tam už některé věci chápe. Poloha vyspělejší Liduschky sedí Bartošové více, také v ní na rozdíl od mladé Baarové není slyšet občasný slovenský akcent. Svou roli představuje tanečně, výrazově i pěvecky výborně.

Alžbeta Bartošová

Dvojici klaunů Battisty a Pergolesiho ztvárňují Jozef Hruškoci a Roman Říčař. Jak již bylo zmíněno, klauni působí jako průvodci dějem, avšak také do něj v různých úlohách zasahují, odlehčují nebo jej posouvají. Zároveň také glosují, komentují a hodnotí (vždy však v rovnováze) Liduschčin život. Tyto postavy jsou skvělým nápadem, který svým ztvárněním oba pánové jen potvrzují jako dobrý tah.

Roman Říčař a Jozef Hruškoci

Do života hlavní postavy v muzikálu výrazně zasahují dva muži – Gustav Fröhlich Daniela Bambase (alternuje Petr Vondráček) a Josef Goebbels Petra Jeništy. Liduschka oproti nim má mnohem větší prostor, nicméně Jeništa groteskním „taháním nohy“, děsivou výbušnosti, roztomilou oddaností Lídě, ale také svému vůdci či zesměšňováním Magdy působí Bartošové jako rovnocenný partner. Bambas pak jako zamilovaný, následně zlomený, a přesto hrdý Fröhlich na menším prostoru překvapil hlavně po pěvecké stránce, herecká stránka je u něj sázkou na jistotu.

Daniel Bambas a Alžbeta Bartošová

Petr Jeništa a Alžbeta Bartošová

Aleš Kohout v tomto představení dostal nezávidění hodný úděl, a sice roli Adolfa Hitlera. Na uchopení velmi náročná role je zde uzlíčkem nervů – rázným, ale také ustrašeným a pořádných rozhodnutí neschopným neurotikem, jenž přemlouvá Baarovou, aby se stala Němkou. Pěvecky prakticky bez prostoru, herecky s možností nabídnout mnohé – v Kohoutově provedení zdařile, leč s drobnými výhradami k oněm psychicky slabším místům vůdce, kdy trochu sklouzával do role ufňukaného Moritze z Probuzení jara.

Aleš Kohout

Postava Jana Wericha je čistě činoherní a skvěle ztělesněná Radkem Štědronským Shejbalem. Werich působí jako Liduschčin svérázný rádce a užívá obměn známého „Když už člověk jednou je…“ Na Werichovi je navíc výborně demonstrován příklad pokřiveného pohledu společnosti. Zatímco Baarové se neodpouští pletky s Němci, Werichovi se komunisti odpouští – i na to Baarová během jedné z promluv upozorňuje. Liduschku celý život, stejně jako Werich, provází fantaskní postava Černého prince, ztvárněná sympaticky Petrem Šudomou.

Radek Štědronský Shejbal a Ondřej Černý

Především herecky pak do děje zasahuje ještě Ondřej Černý v trojroli Vávry, Felliniho a filmového agenta z USA a pěvecky suverénní Veronika Veselá především jako soudkyně a Leni Riefenstahlová (ta s Liduschkou probírá vztah kariéry a lásky). Ďábelská hysterka Magda Goebbelsová nemá mnoho prostoru, ale slova o „české šlapce“ z úst Kateřiny Sedlákové jistě z hlavy, díky ráznému podání krátkého, ale „nádherně“ záporného sóla, nedostanete.

Veronika Veselá

Kateřina Sedláková

V dalších (menších) rolích se představili především stálice plzeňského souboru: výborná Stanislava Topinková Fořtová (matka Baarové a další), která jistě ohromí kratičkým, byť perfektním pěveckým výstupem, Venuše Zaoralová Dvořáková (Fröhlichova matka a další), Simona Lebedová (sestra Baarové a další), Roman Krebs (Lamprecht a další), Kristýna Bečvářová (Eva Braunová a další), Martin Šefl (zvukař a další), Jan Kaleja (kameraman a další) a výborná Viktorie Tandlerová (židovská holčička Mauzzi). Představení navíc doplňuje pěvecko-taneční company, která hlavně po pěvecké stránce získává v náročných sborových partech dost prostoru. Co se týče tanečních čísel, předvedli účinkující výborně sladěné a usazené choreografie.

Stanislava Topinková Fořtová

Autoři přivedli na divadelní prkna plzeňské Nové scény dílo, které v pozitivním směru prudce vybočuje ze současné muzikálové produkce. Je však nutné poznamenat, že historie neznalý divák se snadno v souvislostech může ztratit a okamžiky, kdy si herci svlékají kabáty, zpívají o Palachovi, Gabčíkovi s Kubišem, po jevišti se pohybují se srpem, kladivem nebo s orlicí na hlavě zkrátka nepochopí. Pak ale odejde alespoň pobaven, bez slz v očích, o kterých mluvil Steigerwald. Sympatické výkony, včele s kvintetem Bartošová, Jeništa, Bambas, Hruškoci a Říčař se skvěle sekundujícími dalšími účinkujícími mu však výborný zážitek zaručí. Náročnější a trochu znalý divák však ocení především originální hudbu, výbornou režii a libreto, které trefně a aktuálně tne do české povahy, do tragédie 20. století na pozadí života jedné herečky, „která měla štěstí, a pak ne“ – Liduschky Baarové, jež zpívá: „V náručí Němců hledala jsem štěstí, zatímco vy jste hajlovali na náměstí.“

(psáno z premiéry 26. 11. 2016)

Obsazení muzikálu Liduschka (Baarová)

Baarová: Alžbeta Bartošová
Goebbels: Petr Jeništa
Fröhlich – herec: Daniel Bambas, Petr Vondráček
Battista: Jozef Hruškoci
Pergolesi: Roman Říčař
Černý princ: Petr Šudoma
Werich: Radek Štědronský Shejbal
Hitler: Aleš Kohout
Vávra – režisér, MGM – filmový agent z USA, Fellini – režisér: Ondřej Černý
Lamprecht – režisér: Roman Krebs
Zvukař: Martin Šefl
Kameraman: Jan Kaleja
Matka Baarové: Stanislava Topinková Fořtová
Magda Goebbelsová: Kateřina Sedláková
Leni Riefenstahlová, Zpěvačka, Soudkyně: Veronika Veselá
Fröhlichova matka: Venuše Zaoralová Dvořáková
Sestra Lídy Baarové: Simona Lebedová
Eva Braunová: Kristýna Bečvářová
Tanečnice a zpěvačky: Charlotte Pščolková, Františka Stropnická, Markéta Martiníková, Věra Vodičková
Tanečníci a zpěváci: Lukáš Daňha Vilt, Jan Fanta, Richard Pekárek, Petr Faltus
Mauzzi – židovská dívka: Sofie Machálková, Viktorie Tandlerová
Goebbelsovy děti: Sofie Machálková, Viktorie Tandlerová, Rozálie Vojáčková, Zuzana Kopáčková, Viktorie Krbcová, Viktorie Vítová, Kristýna Siková, Johana Sofie Svobodová, Ema Maršálková, Agáta Tandlerová, Matyáš Rous, Šimon Vanžura