Hudební divadlo Karlín: Od varieté k muzikálu – recenze knihy

Kniha Pavla Bára „Hudební divadlo Karlín: Od varieté k muzikálu“ vyšla v nakladatelství Brána na podzim loňského roku, k desátému výročí znovuotevření divadla. Byla v přípravě poměrně dlouhou dobu, čekání na ni se ale vyplatilo.

Mapuje se zde historie karlínského divadla od jeho vzniku iniciovaném podnikatelem Eduardem Tichým v roce 1881, kdy se z jeho Theâtre Variété stala vyhledávaná kulturní zastávka mezi všemi vrstvami společnosti a prestižní zastávkou mnoha cirkusových společností a posléze kabaretů. Po roce 1945 začíná doba, složitých tranformací , v níž se scéna například musela vyrovnávat s faktem, že opereta v podstatě až do poloviny 50. let oficiálně úpadkový žánr, divácký zájem ale značil opak. Díky silným osobnostem uměleckých šéfů se z dnešního pohledu ani nezdají politické ústupky v celkovém repertoáru tak značné, jelikož se zároveň objevilo i dost titulů, důležitých pro vývoj hudebního divadla u nás. (Prostor je věnován i přidružené scéně v Nuslích – dnešnímu Divadlu Na Fidlovačce.) Uvolnění 60. let umožnilo rozhlížet se i po novinkových, byť už tehdy význačných muzikálových titulech (jakkoli zde byly čtyři desetiletí omezené devizové prostředky pro jejich nákup). Během všech období nezahálela ani domácí tvorba. V 70. a 80. letech nastává doba možná nejzářivějších hvězd divadla, jejichž popularita má na domácí muzikál částečný vliv dodnes. 90. léta sice značí umělecké uvolnění a částečné spojování sil se soukromými produkcemi, zároveň však nejistotu A procházka po dějinách HdK končí v dnešní „době producentské“ ve zrekonstruovaném divadle po ničivých povodních v roce 2002, kdy si Hudební divadlo Karlín umí najít diváka napříč věkovým spektrem.

Publikace se dá čtenářsky a zážitkově pojmout hned několika způsoby. Primárně je to vlastně obrazová kronika, téměř na každé stránce naleznete reprodukce plakátů, vizuálů, také vstupenek, samozřejmostí jsou snímky jednotlivé fází proměny interiéru i exteriéru divadla. Prim však samozřejmě hrají snímky z mnoha inscenací během let, málokteré uvedené dílo (kompletní důkladný rejstřík všech premiér v knize naleznete také) je v tomto směru opomenuto a publikace je v tomto směru skutečně nadmíru reprezentativní.

Přebal knihy „Hudební divadlo Karlín: Od varieté k muzikálu“

Textově publikace částečně vychází z předchozí autorovy knihy Od operety k muzikálu (ohledně formy a obsahu tak mohu na dřívější recenzi hravě odkázat), zaměření se ale týká výhradně Hudebního divadla Karlín a forma je v mnohém přizpůsobena čtenáři, který má Hudební divadlo Karlín rád, ale ocení spíše sumarizační text, co se zastavuje jen u zásadních událostí jednotlivých období. Například mnohé změny názvu divadla v těsně poválečném období mohou způsobit při rychlejší četbě trochu zmatek. Naopak inscenační i osobnostní milníky jsou připomínány jak drobnými zastaveními v textu, kde často naleznete i drobnou synopsi a reflexi dobového ohlasu, tak samostatnými medailonky významných tvůrců ( jen namátkou: režisér Jiří Frejka, Jan Werich, dirigenti Dalibor Brázda, Karel Vlach a Arnošt Moulík, Vlasta Burian, Jára Beneš, Nelly Gaierová, Laďka Kozderková…) i inscenací (Král tuláků, Divotvorný hrnec, Mamzelle Nitouche, hostování souboru Everyman Opera s Porgy a Bess, My Fair Lady Hello (Hallo) Dolly, My Fair Lady, West Side Story, Zvonokosy, Producenti, Carmen…),  na konci kapitol, u nichž nechybí několik méně známých zajímavostí. Přesto však často chybí průhledy do vzniku jednotlivých titulů. Pokud budete chtít jít po přečtení informačně více do hloubky, doporučuji s četbou navázat právě zmíněnou knihou Od operety k muzikálu. Opět platí, že Pavel Bár díky přístupnosti textu nechává zároveň čtenáři prostor k budoucímu individuálnímu bádání (například po scénářích v Divadelním ústavu), což je velmi cenné.

Spíše praktickou připomínku lze mít, k jinak pečlivému poznámkovému aparátu (kromě uvedení zdrojů jsou v něm i mnohé, základní text rozšiřující zajímavosti). Zatímco úvodní kapitola o Théâtre Variété má lehce přes 30 stránek a na jejím konci aparát najdete, formování Hudebního divadla Karlín od roku 1945, až do doby po povodni v roce 2002, je bráno jako jedna velká kapitola, byť je rozdělena do devíti podkapitol. Poznámkový aparát ale v tomto případě najdete až na stránce 240. Takže pokud jej chcete využívat, je to v tomto případě lehce nepraktické a hodí se hned dvě záložky. Praktičtější by byly poznámky po každé podkapitole. Kapitoly Rekonstrukce a Současnost už jsou poté opět velmi krátké  (u Rekonstrukce navíc převažuje obrazový materiál), takže žádný problém nevzniká.

Ať už budete k publikaci přistupovat jakkoli, dá se předpokládat, že naši čtenáři, sběratelé a zájemci o hudební divadlo (a zdaleka nejen to karlínské), ve většině po publikaci sáhnou, i přes vyšší cenu vlastně automaticky, coby obrazová operetně – muzikálová publikace je rozsahem i formátem u nás dost ojedinělá a rozhodně bude honosnou položkou ve vaší knihovně.