21. 10. 2017 začala první muzikálovou premiérou nová sezóna i v Městském divadle v Brně. A souhrou náhod se jednalo přímo o premiéru světovou. Původně Městské divadlo jako první premiéru sezóny ohlásilo muzikál Chyť mě, když to dokážeš. Vzhledem k tomu, že práva k jeho uvádění získalo i Divadlo J. K. Tyla v Plzni, které uvede českou premiéru, a následně vznikly spory stran termínu uvedení v dalších divadlech, stal se nakonec první muzikálovou premiérou sezóny v MdB Děsnej pátek.
Příběh pojednávající o dospívající dceři a zaměstnané matce, které si nerozumí a po jedné ze svých hádek si díky kouzlu na den vymění těla, vychází ze slavného románu pro teenagery spisovatelky a hudební skladatelky Mary Rodgers. Kniha vyšla již v roce 1972 a příběh následně ušel dlouhou cestu přes tři filmová uvedení až k muzikálovému přepisu. Premiéra jeho první verze se uskutečnila v roce 2016 v Signature Theatre v Arlingtonu ve Virginii. Rok poté se muzikál přesunul do Kalifornie, do La Jolla Playhouse Theatre. V tomto divadle se obvykle uvádějí muzikály, které aspirují na uvedení na Broadwayi, a Děsnej pátek zde slavil velký úspěch.
I po tomto uvedení však doznal ještě několika úprav a změn, než na něj na setkání producentů v Berlíně natrefil režisér Petr Gazdík a následně se mu podařilo získat práva k jeho uvedení. A to ještě předtím, než byla výsledná verze po již zmíněných přepisech uvedena na Broadwayi. V Městském divadle v Brně se tak nyní uvádí verze nejnovější, která si zde odbyla svou světovou premiéru.
Autory muzikálu jsou podle knihy Mary Rodgersové a filmu Walta Disneyho Brian Yorkey, z jehož pera pocházejí texty, a Tom Kitt, který složil hudbu. Společně mají tito pánové za sebou již jeden velmi úspěšný titul, muzikál Next to Normal, oceněný kromě tří cen Tony i cenou Pulitzerovou. Ke spolupráci na Děsném pátku přizvali scénáristku Bridget Carpenter, která napsala libreto. Na jeho českém překladu se společně podíleli Zuzana Čtveráčková s Petrem Gazdíkem, podepsaným i pod úpravou muzikálu.
Ten svižně a energicky se odehrávající příběh také režíroval, jak již bylo zmíněno. Úspěšně přitom zužitkoval množství svých předchozích zkušeností z žánru rodinného muzikálu (Let snů LILI, Pískání po větru, Mary Poppins) a nepřekonatelnou pomocí v práci mu jistě byl právě i výborný scénář.
Příběh Děsného pátku odsýpá bez jakýchkoli kliček, kterými by se zdržovala hlavní dějová linie. V podstatě žádné jiné než hlavní linie se nekonají a muzikál nemá hluchá místa. Vedlejší postavy nemají víc prostoru, než je nutné, ať je to nastávající manžel, mladší sourozenec, prarodiče, kamarádky či kolegové. Všechny postavy i situace promyšleně slouží příběhu, jeho budování, tvorbě atmosféry. Vytváří příběh hlavních dvou hrdinek. Celé dvě a půl hodiny se hraje o jediném šíleném dni a velkém množství komických situací, které nabízí.
Jediným slabším místem hudby Toma Kitta je chybějící hit, který by si člověk zapamatoval a odnesl s sebou z divadla znějící v hlavě ještě několik dní. Jinak je hudba lehká, energická, velmi příjemně se poslouchá. O hudební nastudování se postarali dirigenti Dan Kalousek a Jakub Žídek, o hudební aranžmá Daniel Kyzlink, Jiří Levíček a Richard Mlynář. Děsnej pátek nabízí řadu popových skladeb, balad s až rockovým vyzněním i klasických muzikálových skladeb a čísel, která jsou nejlepším podkladem pro velké taneční choreografie.
Při práci na nich Carli Rebecca Jefferson plně využila toho, že se jedná o disneyovský muzikál a je tedy dovolený i absurdní, směšný a neskutečný pohyb, vyzdvihující komiku situací. Vytvořila choreografie bohaté a velmi divoké. Divák se skutečně v některých momentech při sledování neubrání pocitu, že pohyby tanečníků jsou nepřirozené, v některých momentech možná až trochu moc.
Příběh muzikálu se odehrává v Chicagu, a byť jeho předloha vyšla již v roce 1972, nic nebrání tomu, aby byl situován do dnešní doby. Té je přizpůsobena výtvarná stránka inscenace. Kostýmy jsou dílem Elišky Ondráčkové-Lupačové a vskutku monstrózní scénu připomínající jednak velké konstrukce železničních mostů v Chicagu, ale současně i třípodlažní dům, kde každé patro může být jiným prostředím, vytvořil Emil Konečný.
V jednom patře jeho konstrukce se střídá velká domácí kuchyň se školní chodbou a tělocvičnou, v druhém se objevuje sborovna, městské náměstí s kašnou či dětský pokoj a ve třetím např. autobusová zastávka. Tato tři patra umožňují rychlé a poměrně snadné střídání prostor bez zbytečného zdržování dlouhými přestavbami, děj se točí mezi nimi v až filmovém střihu, či se odehrává na několika místech současně.
V plynulém přechodu a orientaci pomáhá světelná režie Davida Kachlíře. A výbornou iluzi Chicaga skvěle ilustrují rovněž projekce Dalibora Černáka a Petra Hlouška. Na zadní scéně se nepromítá jen jeho obraz nebo online vysílání jednoho ze spolužáků hlavní hrdinky, ale třeba i jednotlivé jeho ulice, jimiž hlavní hrdinové projíždějí v autě.
V muzikálu Děsnej pátek se objevuje skutečně velké množství postav, ale jak již bylo uvedeno, příběh se točí kolem hlavních dvou hrdinek, matky a dcery, a nabízí tedy obrovský prostor zejména herečkám v těchto rolích. Prostor pěvecký, herecký i taneční, a ve všech ohledech poměrně náročný. Nejen, že hrají každá původně svoji roli, ale v průběhu představení si tyto role v souladu s příběhem vyměňují a před každou z nich tak stojí úloha o to složitější, byť jistě i zajímavější.
Při premiéře se v roli Ellie Blakeové představila Viktória Matušovová a v roli její matky Katherine Ivana Vaňková a obě se svých rolí zhostily skvěle. Divákům dopřávají možnost sledovat, jak se na jedné straně mění upjatá, vždy a za všech okolností upravená pracující matka v nevyzrálou a rozevlátou puberťačku v matčině těle, a na druhé straně pak právě ta znuděná, nepříjemná, nejistá dospívající dívka ve vážnou a zodpovědnou, dospělou ženu a matku v těle puberťačky. Rozehrávají své party skutečně na výbornou, změna se projevuje nejen v řeči a chování, ale i v pohybech, držení těla, v každém pohybu v rámci choreografií i v každém výrazu.
Chtě nechtě jim všichni ostatní obsazení kolegové hrají takříkajíc „druhé housle“, a to ačkoli se o celém obsazení dá říct, že je výborné. Někteří z nich mají role výraznější, jiní méně výrazné. Mezi ty nejvýraznější patří jednoznačně Fletcher, mladší bratr Ellie, kterého si na premiéře zahrál Josef Gazdík. Podal výborný výkon po všech stránkách, ovšem je nezbytné vyzdvihnout jeho komediální talent, který má příležitost prokázat zejména v druhé polovině představení, kdy se na scéně potkává s Janem Brožkem, představitelem Adama, spolužáka a tajnou láskou Ellie. Jejich výstup s písní o sendvičích a ženách patří k těm nejkomičtějším a nejpraštěnějším v průběhu představení.
Vedle Ellie jsou nejvýraznějšími postavami v „její“ lince ve škole její kamarádky, Gretchen a Hannah, při premiéře v podání Dagmar Křížové a Kristýny Daňhelové, a poté nejpopulárnější studentka, lehce agresivní a velmi urputná Savannah v podání Diany Velčické. Všechny tři mají spoustu příležitostí představit se jak po stránce herecké, tak i po pěvecké a využívají jich beze zbytku. Stejně jako Lenka Bartolšicová v postavě nejvýraznější z učitelů, tělocvikářky paní Meyersové, která je dokonalou karikaturou typických trenérek a tělocvikářek z amerických filmů a seriálů pro teenagery a o nich.
Na druhé straně příběhu se kromě rodičů Katherine v podání Ladislava Koláře a Hany Horké, kteří však mají prostor především herecký, představuje ještě její snoubenec Mike Riley. Toho si zahrál Lukáš Vlček. Rodiče Katherine jsou ti milí prarodiče z rodinného příběhu, kteří lehce lezou na nervy jak sobě vzájemně, tak své již dávno dospělé dceři, jsou nesmírně laskaví a milí, vytvářejí oporu celé rodině včetně nastávajícího zetě, rovněž pohádkově správného chlapa, kterého si Katherine našla.
O něco více prostoru pak ještě má zejména Jana Musilová, která se představila v roli Torrey, hektické, lehce panikařící, silně vystresované a vynervované a neuvěřitelně rozlítané asistentky Katherine, její pravé ruky. A kromě ní ještě Hana Kováříková a Marek Kolář v rolích jako novinářky a fotografa, přijíždějících napsat a nafotit článek o super ženě, schopné si zorganizovat vlastní svatbu bez pomoci agentury, či Pavlína Palmovská a Tomáš Sagher, kteří mimo jiné hrají dvojici policistů přijíždějících v druhé polovině.
Na tomto místě se hodí zdůraznit ono v předchozí větě uvedené spojení „mimo jiné“, protože skutečně většina obsazených herců se nepředstaví v muzikálu jen v jedné roli. S výjimkou ústředních hrdinů, rodiny Blakeových a jejich nejbližších přátel, se všichni ostatní střídají ve více rolích. Novinářka se tak mění v matku Savanny, tělocvikářka v matku Adama atp. Herci se točí v rolích rodičů, učitelů a případně i dalších postav. A obecně o všech z nich, samozřejmě včetně company, je možné uvést stručně, že jsou velmi dobří.
Městskému divadlu v Brně se tak na výbornou další podařil kousek z žánru rodinných muzikálů. Prvním z jeho skvělých stránek je vynikající scénář – jednoduchý, ale nosný příběh, který nabízí řadu situací komických, i těch vážnějších. Je typicky disneyovský, takže se můžete těšit na spoustu scének komediálních až praštěných, velmi živelné choreografie, v nichž se představí jak company, tak v podstatě celé obsazení. Tomu patří další obrovská poklona, v první řadě pak herečkám v hlavních rolích Ellie a její matky Katherine, které skutečně excelují, za nimi pak i všem ostatním.
Hledáte-li na českých scénách nějaký výborný kousek pro celou rodinu, Děsnej pátek můžeme jen doporučit. A kdo ví, třeba na něj za nějakou dobu vyrazíte i na tu Broadway.
Autorem oficiálních fotografií z inscenace je Tino Kratochvil, Městské divadlo Brno.
Komentáře