Muzikál Představ si… (Imagine This) se představil v Brně

10. 3. 2018 uvedlo Městské divadlo Brno v české premiéře muzikál Představ si…. Stalo se tak jedenáct let po jeho světové premiéře v anglickém Plymouthu a téměř deset let po prvním uvedení na West Endu. Tam měl muzikál Imagine This premiéru 19. listopadu 2008 v New London Theatre. Od počátku jeho uvádění byl hodnocen nesmírně rozporuplně, od jednoznačně nadšených reakcí a recenzí, až po velmi kritické, které způsobily, že byl v Londýně uváděn pouhé dva měsíce.

Větší úspěch sklidil při uvádění v Německu, kde premiéroval v roce 2016 – přičemž uveden byl amatérskou divadelní společností Freies Musical-Ensemble v Münsteru – a sklidil jak příznivé ohlasy v tisku, tak velmi nadšené reakce obecenstva.

V Městském divadle v Brně se tedy jedná stále o jedno z prvních uvedení tohoto muzikálu na světě, k němuž se však, jak uvedl režisér Petr Gazdík mimo jiné i v programu k inscenaci, chystalo již několik let, a to i přes negativní londýnské reakce. Ostatně tím, co v Brně nejvíc zaujalo, bylo to v Londýně v podstatě nejkritizovanější – samotný příběh muzikálu.

Spisovatel Glenn Berenbeim jej ve spolupráci s Davidem Goldsmithem, autorem písňových textů, napsal na podnět izraelského producenta a skladatele Shuki Levyho, který k Imagine This složil hudbu a byl právě tím, kdo vůbec přišel s nápadem realizovat muzikál „o Masadě”.

Masada je starověká pevnost (dnes už pouze její pozůstatky) stojící na vrcholu pouštní stolové hory nedaleko Mrtvého moře. Ačkoli se útes, na němž leží, nachází pouhých 63 metrů nad hladinou Středozemního moře, ční v krajině kolem nejhlouběji položeného odkrytého místa na zemi do výše přes 400 metrů. Působí tak nesmírně monumentálně a velmi těžko dosažitelně, čehož si podle všeho byl vědom i král Herodes Veliký. Ten původní pevnost na této hoře přestavěl v honosné sídlo s hojným zázemím, krásné i funkční, a své nouzové útočiště, místo posledního boje v případě vzpoury. A právě tím se Masada skutečně stala, i když až po jeho smrti.

Roku 66 našeho letopočtu, na počátku prvního židovského povstání, se jí zmocnili zélotští povstalci, kteří na ní po pádu Jeruzaléma roku 70 našli i své poslední útočiště před Římany. Tehdy se do ní společně se svými rodinami uchýlily stovky radikálních židů a Římané pak těžce dostupnou pevnost marně dobývali několik let. Na vrchol Masady totiž vedla pouze úzká a strmá tzv. „Hadí stezka“ (dostupná dodnes), pro vojsko zcela nepoužitelná. Do roku 73 trvalo, než se Římanům pod velením guvernéra provincie Iudaea Lucia Flavia Silvy podařilo vystavět dobývací rampu spojující jejich obranný val s hradbami pevnosti. Když po ní dopravili obléhací věž s beranidlem a konečně překonali opevnění, zlomili tím poslední existující židovský odpor. K žádnému boji na vrcholu stolové hory pak již však nedošlo. Židé v pevnosti se rozhodli spíš než poddat se římské nadvládě pro dobrovolný odchod ze života a spáchali dost možná největší masovou sebevraždu v dějinách lidstva. Když Římané vtrhli do pevnosti, našli celkem 960 mrtvých – mužů, žen i dětí.

Alespoň tak se příběh zachoval a v této podobě se rovněž stal jedním z hrdinských mýtů novodobého státu Izrael a pevnost Masada jedním z jeho symbolů. Boj za svobodu a ochota zvolit raději smrt než římské otroctví pak učarovala právě i autorům muzikálu, kteří však příběh o dobývání Masady zasadili do ještě složitějšího rámce.

Děj muzikálu Představ si…, se neodehrává na počátku našeho letopočtu, nýbrž roku 1942 ve varšavském židovském ghettu. Tam mezi tisícovkami dalších žije i herecká rodina Warshowských, kteří příběh o Masadě, jejím dobývání a sebeobětování se hrají jako divadelní představení dalším obyvatelům ghetta. A právě tato část se dočkala té největší kritiky, směřované zpravidla k tomu, že není dost důstojná a zlehčuje utrpení spojené s druhou světovou válkou a zejména pak s holocaustem.

Po zhlédnutí muzikálu Představ si… nezbývá než konstatovat, že jde o jeden další z řady příběhů odehrávajících se za druhé světové války, v židovských ghettech, koncentračních či vyhlazovacích táborech, s nimiž snad každý už někdy přišel do styku, ať v podobě literární či hrané, bez ohledu na to, zda ve filmu či na divadle. Aniž bych jakkoli zpochybňovala potřebu tuto část našich dějin připomínat, považuji ji za absolutně samozřejmou, některé z těchto příběhů jsou zkrátka povedenější, jiné méně. Muzikál Představ si… bych osobně mezi ty nejpovedenější nezařadila, neodvážila bych se však ani jej nazvat urážlivým či zlehčujícím.

Jeho zásadní problém netkví v tom, že by nebyl dost pietní či že by podával téma holocaustu nedostatečně vážně, ale v jeho tempu, které je velmi pomalé a nevyvážené.

V podstatě celý muzikál se ve svých dvou a čtvrt hodinách místy až neskutečně vleče. Několik scén, které působí opravdu silným dojmem a mají potenciál na to vytvořit hluboký emoční zážitek, mu prostě nestačí. Zdlouhavý děj mezi nimi dojem z nich, jaký autoři zřejmě zamýšleli pro celý muzikál, vždy zase rozbíjí. Princip divadla na divadle bývá velmi vděčný, při jeho použití zde ovšem jako by právě i ten stál za tím, že děj neodsýpá. Střídání děje v ghettu a divadelního příběhu dobývání Masady probíhá místy zmateně a nedává ani jednomu z nich dostatečný prostor vyniknout, když často zařazuje celkem zbytečné scény a dějové kličky, přičemž v hlavní lince často zjednodušuje – motivy postav, jejich jednání – na úkor příběhu.

Přitom těch dobrých scén není málo – na varšavské části působí nejsugestivněji ty nejnásilnější, zobrazující čirou brutalitu, bolest i hořké uvědomění reality. Velice emotivní je začátek druhé poloviny, kdy se skupina obyvatel ghetta snaží zabavit syna hlavního hrdiny a přivést jej na lepší myšlenky, nebo závěrečné rozhodnutí skupiny obyvatel ghetta. Hromadná sebevražda i zprvu marné dobývání Masady, pak vytváří nejsilnější části příběhu židovských povstalců, trochu zbytečně doplněnou nešťastnou láskou Tamar, dcery židovského vůdce povstalců, a kapitána Silvy obléhajícího Masadu, až příliš známou a již mnohokrát viděnou v jiných podobách.

Tento nedostatek se režisérovi Petru Gazdíkovi v Brně přes zjevnou snahu bohužel nepodařilo překonat, a to ačkoli po tvůrčí stránce je brněnská inscenace povedená.

Výtvarná složka vychází až na několik detailů velmi věrně z původního londýnského uvedení muzikálu. Celkem minimalistickou scénu, představující neutěšený obraz varšavského ghetta, jejíž nejvýraznější částí je ochoz měnící se v představení o Masadě právě v onu nedobytnou pevnost, vytvořil Emil Konečný, kostýmy věrné historickému obrazu navrhla Eliška Ondráčková Lupačová. O světelnou režii, která efektně pomáhá budovat atmosféru obou příběhů, se postaral David Kachlíř. Projekce jsou dílem, jak je v Brně již obvyklé, Petra Hlouška.

Autorkou efektní choreografie, která má větší prostor zejména v bojových scénách a taneční scéně Salome, je Lucie Holánková.

Hudba Shuki Levyho má zajímavé pasáže, židovskými motivy se inspiruje pouze hodně lehce a vzdáleně, je spíš typicky muzikálová, někdy až filmová, poměrně často pracuje s výraznými sborovými pasážemi. Jejího nastudování se ujal Dan Kalousek, který představení rovněž vede jako dirigent.

Orchestr tentokrát v Brně skryli místo do orchestřiště až za jeviště, čímž se oba příběhy divákům ještě víc přibližují.

Pod českým překladem je společně se Zuzanou Čtveráčkovou podepsaný i režisér inscenace Petr Gazdík. Ti dva společně odvedli velmi solidní práci, překlad se povedl, skvěle sedí s hudbou, jeho celkové vyznění v daném případě trochu kazí jen jistá nezpěvnost češtiny, přeci jen jinak zní „Imagine This“, než „Představ si“. Český jazyk je v tomto ohledu ne právě vděčný a při premiérovém představení se jeho náročnost při výslovnosti a artikulaci a jistá tvrdost místy projevily při zpěvu hlavních protagonistů.

Zásadním nedostatkem brněnské inscenace muzikálu Představ si… je ale bohužel obsazení.

Tzv. kámen úrazu přichází již s hlavní rolí. Tou je Daniel Warshowsky, principál herecké společnosti, který se urputně snaží přesvědčit své blízké a členy své společnosti, aby společně s ním v ghettu odehráli jeho hru o Masadě a marném boji na ní končícím hromadnou sebevraždou, jediným způsobem, jak si zachovat svobodu a důstojnost. Role nesmírně náročná po herecké stránce, Daniel se navíc ve své hře sám mění ve velitele povstalců Eleazara, ale i po stránce pěvecké. Jak už bylo zmíněno výše, v muzikálu Představ si… je poměrně velké množství sborových pěveckých čísel, největší množství sólových vstupů, současně i těch nejvýraznějších, pak má představitel hlavní role. V Brně se jím stal Martin Havelka. Typově naprosto přesný, ovšem po pěvecké stránce prostě špatný. Bohužel v daném případě nejde o nevyrovnanost a místa, v nichž by se vyskytlo drobné zaváhání, divák naopak jen obtížně hledá jakékoli místo, kde by reálně jeho zpěv zněl dobře. Právě to pak mnoha scénám, které by mohly působit výrazně a silně, strašně ubližuje. A místy se zdá, jako by ony nedostatky ve zpěvu Martina Havelku svazovaly i po stránce herecké. V té byl v mnoha částech velmi dobrý, jednalo se však většinou o pasáže právě nezpívané.

Hvězdou premiérového představení byla Kristýna Daňhelová, v roli jeho dcery, Rebeccy, která se zcela pochopitelně dostala i na plakát k inscenaci. Její výkon byl výborný jak po stránce pěvecké, tak i po stránce herecké. Ať už jako Danielova dcera, či zamilovaná povstalkyně z Masady, pochybující, odhodlaná i křehká, ve všech polohách vyčnívala.

Na mnohem menším prostoru pak dokázal zaujmout zejména Lukáš Vlček a vedle něj i Robert Jícha, a to oba zejména v příběhu o marném boji na pevnosti Masada. Lukáš Vlček exceluje jako křesťanský sluha generála Silvy, vtipný, dojímavý, skvělý člověk a přítel. Jeho výstupy jsou vítaným zpestřením a mezi zvlášť vděčné pak patří jeho společná scéna s Robertem Jíchou jako zadrženým povstalcem z Masady, kdy se setkávají v římském zajetí, – a to bez ohledu na to, že patří právě k těm, které děj zrovna neposouvají.

Velmi povedený byl výkon Adama Gazdíka v roli Danielova syna Leona.

Zejména po pěvecké stránce pak zaujal Aleš Slanina, ve varšavském ghettu Otto, v příběhu Masady nejvýraznější záporná postava, Rufus. Po herecké stránce však Aleš Slanina v mnoha jiných muzikálech předvádí výkony výrazně jistější, zde jako by se projevila právě ona výše zmiňovaná jednoduchost a nepropracovanost postavy.

Výkony Ivany Vaňkové, jako Danielovy sestry Sarah, a Dušana Vitázka v roli Adama, člena odboje, přicházejícího na začátku příběhu do ghetta a skrývajícího se mezi členy Danielovy herecké společnosti a tedy hrajícího římského kapitána Silvu, působily při premiéře poněkud nejistě, chvílemi trochu křečovitě, ani jeden z nich se neubránil ani několika pěveckým zaváháním. Vzhledem ke zkušenosti jich obou však nezbývá než doufat, že s přibývajícími reprízami se jejich výkony zlepší a ustálí.

Výrazněji zaujala Diana Velčická jako Lola, v divadle na divadle představující krásnou a svůdnou otrokyni Salome. Velmi přesvědčivá byla v obou postavách – po herecké stránce a navíc i po stránce pěvecké a taneční, když v první polovině měla i vlastní píseň s působivou taneční choreografií.

Větší prostor, byť pouze herecký, má v muzikálu ještě Igor Ondříček v roli Hauptsturmführera Blicka, důstojníka SS ve varšavském ghettu, kterému role skvěle sedí, a Ladislav Kolář jako Danielův otec Adolph, představující rovněž římského císaře.

Ostatní – Tomáš Sagher v roli manžela Sarah, Marek Kolář jako Jacob, Monika Světnicová objevující se pouhý okamžik v roli Danielovy manželky Hannah i další už mají prostoru významně méně, v rámci těch možností však podávají všichni velmi dobré a vyrovnané výkony.

Co říci závěrem:

Muzikál Představ si… rozhodně není kouskem, na který si diváci půjdou odpočinout. Použitým prostředkem divadla na divadle před diváky rozehrává hned dva nesmírně silné a emotivní příběhy, oba inspirované dějinnými událostmi, z nichž každý má obrovský potenciál, který však, alespoň podle mého přesvědčení, autoři nedokázali plně zužitkovat.

Brněnská verze je po řemeslné stránce kvalitní, využívá toho nejlepšího, co dílo samotné nabízí, jeho nedostatky však zakrýt nedokáže. Nepomáhá tomu ani obsazení hlavní role, které se tentokrát skutečně nepovedlo. Odrazovat od jeho zhlédnutí ovšem rozhodně nechci. Jak sami tvůrci uvedli, jedná se o muzikál s tak silným příběhem, že za zhlédnutí rozhodně stojí. A pokud vás příběh osloví, je klidně možné, že na výše zmíněné výhrady zcela zapomenete – i takové dojmy jsem po premiéře vyslechla.

foto Městské divadlo Brno