Muzikál VLASY (HAIR) ovládne Divadlo Kalich (+ obsazení)

Dnes proběhla v Divadle Kalich tisková konference k připravovanému kultovnímu muzikálu VLASY (HAIR) s podtitulem “květiNOVÉ děti” v režii Šimona Cabana. Premiéra je plánována na 18. ledna 2019.

Obsazení muzikálu VLASY (HAIR)

Berger – Přemysl Pálek / Roman Tomeš
Claude – Jan Fanta / Richard Pekárek
Sheila – Charlotte Doubravová / Petra Vraspírová
Woof – Štěpán Komárek / Milan Peroutka
Jeanie – Simona Tlustá / Michaela Tomešová
Hud – Lukáš Adam / Jan Tenkrát
Steve – Filip Hořejš / Viktor Novák
Vícerole – Kateřina Bohatová / Marie Křížová / Kateřina Steinerová
Vícerole – Petr Novotný / Michal Pleskot
Suzan – Tereza Machová

Tanečnice – Kristina Boniface, Martina Ctiborová, Katrin Cvinerová, Martina Fantová, Kateřina Górnioková, Ivona Szantová, Veronika Šlapanská, Kateřina Steinerová (jedná se o jinou Kateřinou Steinerovou než u obsazení Vícerole, pouze shoda jmen, pozn. redakce)

Tanečníci – Jakub Dvořák, Radek Fišer, Filip Jankovič, Ondřej Martiš, Jiří Minařík, Lukáš Prokop, Jakub Sedláček

Tvůrčí a realizační tým

Hudba: Galt MacDermot
Scénář a texty písní: James Rado, Gerome Ragni
Překlad a přebásnění: Jiří Josek
Producent, majitel Divadla Kalich: Michal Kocourek
Režie, scéna: Šimon Caban
Choreografie: Petra Parvoničová
Pěvecké a hudební nastudování: Lubomír Dolný
Kostýmy: Zuzana Straková

Stav k 11. 4. 2018

Plakát muzikálu VLASY (HAIR)

premiéra v Divadle Kalich 18. ledna 2019

předpremiéry 8. a 9. září 2018

>> Předprodej vstupenek <<

je již otevřen na exkluzivní zářijové předpremiéry a na představení konaná v lednu až březnu 2019

Herecký a realizační tým

Herecký tým o muzikálu VLASY (HAIR)

Přemysl Pálek (Berger)
„Je to legendární muzikál a byl by hřích si v něm nezahrát. Živočišnost, bohémství, láska, drogy a sex. Zas mi někdo ušil roli na míru!”

Roman Tomeš (Berger)
„Vždycky mě bavila revolta, která má hlubší dosah. Vlasy jsou pro mě generační výpověď. Výpověď lidí, kteří naplno otevírali témata, o nichž jiní nemluvili. Hippies chtěli mír, lásku… sice to s tím sexem a drogami možná občas přeháněli, ale byl to jejich útěk před realitou, s níž nesouhlasili, do jejich reality, kde cítili všechno štěstí světa. Kdybych žil v té době, zcela jistě bych byl taky hipísák, takže se nemůžu dočkat, že si to naplno užiju alespoň na jevišti. Navíc je to nádherný zpívání!“

Přemysl Pálek a Charlotte Doubravová

Michaela Tomešová a Roman Tomeš

Jan Fanta (Cladue)
„Muzikál Vlasy mě oslovuje hlavně díky nádherné hudbě Galt McDermota. Téma generační výpovědi a svobody. Čeká mě setkání s velkým úkolem, s prací na roli Clauda Bukowského s režisérem Šimonem Cabanem. Navíc se v této roli budu alternovat se svým nejlepším kamarádem, kolegou a spolužákem z konzervatoře Richardem Pekárkem. Vždycky jsme si vzájemně fandili a věřím, že společně předáme divákům to nejlepší z nás!“

Richard Pekárek (Claude)
„Muzikál Hair mě oslovuje především po hudební stránce, díky které patří mezi jeden z mých nejoblíbenějších muzikálů. Jsem mladý kluk a jeho příběh je o mladých lidech plných energie, chuti do života a s touhou žít dle vlastních pravidel. Právě tím je mi toto dílo tolik blízké. Ztvárňovat budu jednu z hlavních rolí Clauda Bukowského, což vnímám jako obrovskou výzvu po všech profesních stránkách, zároveň se těším na nové pojetí a zpracování režiséra Šimona Cabana a v neposlední řadě na své kolegy, s nimiž budeme, troufám si tvrdit, fajn parta mladých lidí plných energie a s touhou vytvořit něco, na co se do Divadla Kalich budou diváci rádi vracet.“

Richard Pekárek a Jan Fanta

Milan Peroutka (Woof)
„Muzikál Vlasy vnímám jako legendu. Přiznám se, konkurz jsem chtěl původně z časových důvodů vynechat. Popřál jsem kolegům hodně štěstí a přišla mi zpráva: Co blbneš, vždyť je to až pozejtří?! A třebaže jsem ten týden měl po sto letech vyčleněný jen na školní povinnosti, nedalo mi to a nakonec jsem ho poctivě strávil v divadle. Při vyčkávání na svůj první pěvecký výstup jsem si v neposlední řadě uvědomil, kolik talentů tu je. Není pravda, že jich je málo. O to víc si role vážím a děkuju.”

Michaela Tomešová (Jeanie)
„Muzikál Vlasy je kult a myslím, že je to jedna z met každého muzikálového zpěváka. Taky se moc těším na první spolupráci se Šimonem Cabanem, protože jeho práce se mi vždycky líbila. A především to pro mě bude velká motivace se dostat do kondice pět měsíců po porodu.“

Petra Vraspírová (Sheila)
„Muzikál Hair byl vůbec prvním muzikálem, který jsem kdy viděla a který rozhodl o mé budoucnosti muzikálové herečky. Do té doby jsem netušila, že existuje žánr, kde bych mohla tančit, zpívat i hrát současně. Pamatuju si to jako včera. Sedím v MdB, kde jsem objevila chybějící osudové puzzle života. Pak následovalo studium na JAMU, sólové angažmá v DJKT Plzeň i hlavní role v Praze a teď Hair v Kalichu. Kruh se uzavírá. Hudba i příběh samotný mě dojímají dodnes. Je to přesně ten titul, který mám jako muzikálová herečka na seznamu slavných muzikálů, v nichž si přeji hrát. Je to fenomén, který šokoval, provokoval a nebál se autenticity. Pravda a láska vítězí!

Petra Vraspírová

Kateřina Bohatová (vícerole)
„Muzikál Vlasy vnímám jako projev svobody, po které všichni toužíme. Po svobodě osvobozené od balastu, moci peněz. O touze člověka udělat alespoň občas něco bláznivého, o odvaze, která se s věkem vytrácí, o konvencích i vysoké ceně, již často musíme zaplatit. Je to také o koloběhu života, kdy další a další generace zkouší podobné věci, aby dostaly podobnou odpověď. Pro mě je to také nádherná hudba a výzva, nejen umělecká, ale také občanská, která je v současné době i v České republice tak aktuální.

Marie Křížová (vícerole)
„Není moc muzikálových legend, jako je muzikál Hair. Pro každého muzikálového herce je za odměnu se alespoň jednou za svou kariéru potkat s tímhle titulem.“

Kateřina Steinerová (vícerole)
„Titul Vlasy mě oslovuje velmi silným příběhem, který není snadné vyprávět v muzikálovém prostředí. Zároveň mě po zkušenosti z muzikálu Srdcový král velmi láká spolupráce s tak skvělým tvůrčím týmem Caban, Parvoničová, Dolný, který je pro mě jedním z nejlepších, ne-li úplně nejlepším, muzikálovým týmem v republice.“

Kateřina Steinerová, Kateřina Bohatová a Marie Křížová

ROZHOVORY

MICHAL KOCOUREK

Vlasy jsou po Pomádě, Horečce sobotní noci a Srdcovém králi čtvrtým světovým muzikálem na repertoáru Divadla Kalich. Proč právě tento titul?
Jde opět o jednu z ikon muzikálového žánru. Podobně jako Pomáda u rokenrolu a Horečka u disca, také Vlasy zásadně ovlivnily vývoj jednoho hudebního žánru, daly vzniknout pojmu rockový muzikál. Rozhodl jsem se uvést právě tento muzikál právě v této chvíli mimo jiné proto, abychom dali velký prostor našemu muzikálovému hereckému souboru plnému mladých všestranných talentů, který budujeme a cizelujeme už několik let a který si získal u diváků i kritiky renomé. Vlasy chápu jako zúročení této zhruba desetileté cesty a jsem rád, že našim muzikálovým herečkám a hercům můžeme nyní nabídnout takovou příležitost.

Na co se mohou diváci těšit?
Diváci se dočkají všeho, co od muzikálu Vlasy čekají – písní, které už se staly nesmrtelnými, a příběhu, který je velkou oslavou lásky, svobody a tolerance, tedy hodnot, o něž se musíme bát a chránit je dneska stejně jako tenkrát.

Vlasy měly premiéru 7. října 1967 na off-Broadwayi a 26. dubna 1968 pak na broadwayské scéně. Co mohou podle vás říct po 50 letech současným divákům?
Nastudovat tento muzikál pro nás znamená právě nacházet, čím oslovuje nejen pamětníky, ale především současnou mladou generaci, vrstevníky jeho hrdinů. Je toho až překvapivě hodně. Ostatně pocity nejistoty, jisté rozčarování, chuť vymezit se, hledání vlastní identity, ale i lásky a radosti prožívají mladí lidé napříč dekádami vlastně stejně, v tom důležitém určitě. Právě o tom chceme naše Vlasy hrát a dokázat, že jsou nadčasové – svým sdělením i hudbou, která je doprovází. Tomuto muzikálu nehrozí, že by zapadal prachem, protože má co říct.

ŠIMON CABAN

Muzikál Vlasy je ikonické dílo světového muzikálového žánru. Svazuje vám toto vědomí při práci ruce?
Ne, už jen tím, že jsem tancoval pod taktovkou fenomenální Twyly Tharp, choreografky, která spolupracovala s Formanem nejen na Hair, ale i na Amadeovi, kde jsme měli jako členové Baletní jednotky Křeč tu čest tančit ve finální scéně Dona Giovanniho. A pak jakkoli je muzikál Hair padesát let starý, platí jeho apel dodnes a já, spolu s protagonisty i diváky, žiju v přítomnosti a má to tedy smysl.

Jak jste tento muzikál objevoval vy osobně?
V komunistické Praze jsem chodil ve zvonáčích na Letnou na ilegální burzu směňovat LP, nosil jsem dlouhé vlasy, které mi chtěli policajti ostříhat, a toužil jsem po modré knížce. A v takové situaci jsem najednou někde, ve špatné kvalitě VHS, viděl Formanův film a tam slyšel tu úžasnou hudbu!

Patříte ke generaci, která své dopívání a sebeuvědomování si prožívala o dekádu později než hrdinové tohoto muzikálu. Měli jste, myslíte, s nimi něco společného?
Tehdy k nám věci docházely se zpožděním, takže by se dalo říct – všechno. Akorát nás učili, že Američani bojují proti Vietnamcům, a nás nutili komunisti bojovat na vojně proti imperialistům. Jenže nám právě ti „imperialisté“ byli sympatičtí a chtěli jsme bojovat proti komunistům. Teprve později nám došlo, že to byl společný boj, protože Američani tam bojovali proti komunismu taky. To ty hrůzy války ovšem neomlouvá. A nás také neomlouvá, že teď žijeme v době, kdy je už zase jasné, že boj s komunismem v nás ještě není dobojován. Ale naše představení nebude ani zdaleka tak „politické“, jak to tu popisuji. Nicméně pocit, že „se to nemůže opakovat“ je sakra ošidný.

A co společného s hrdiny muzikálu Vlasy, s jejich starostmi i radostmi může mít současná mladá generace?
Každý si chce logicky užít, a nač bojovat za svobodu jinde, když si ji můžu užívat tady – slovy jednoho z hrdinů muzikálu. V dnešním globálním světě je všechno to, co bylo dřív daleko a nás se netýkalo, doslova za humny. Jsme toho součástí. Naše společnost na to není zvyklá, nemáme tenhle pocit v povědomí. A proto stále říkáme „oni“, „tam“, a přitom jsme to my, tady. My padesátníci také máme tendenci říkat mladým, že dělají binec. Ale není to naopak? Neudělali jsme jim tu binec my a oni ho budou muset po nás uklízet? Rebelie mládí je zdravá, a jakkoli jsou hrdinové Hair v dnešní pragmatické době odsouzeníhodní i mezi mnohými cílevědomými mladými za svůj – pro mnohé – parazitující způsob života, byli to především oni, kdo „vymysleli“ ekologii, vegetariánství, prostý život nenáročný na hmotné statky a vůbec hodnoty, které jsou dnes in. A drogy? Komu nepřijde život samotný dost adrenalinový, stejně si k nim cestu najde a není mu pomoci. Vydělávají na tom jen represivní složky a narkomafie. Já bych to zlegalizoval a vzal vítr z plachet zakázanému ovoci.

Proč jste zvolil podtitul květiNOVÉ děti? Předznamenává váš přístup k inscenování této legendy?
Bezpochyby ano: každá generace přichází s něčím novým a změny jsou čím dál tím rychlejší. Nechtěli jsme, aby diváci sledovali nějaké retro zoo, kde pobíhají vlasatci s džínovými vestami na chlupatých prsou. Vždyť dneska se holí i muži! Tak o čem to chcete hrát? O boji mladých proti establishmentu? Spousta nadšených mladých volí Zemana, Putina nebo Trumpa… Ale na jednom se shodnem – Make love, not war.

O místa v hereckém obsazení nových pražských Vlasů byl na konkurzech obrovský zájem, zúčastnily se ho tři stovky herců a tanečníků. Jak byste vybraný herecký tým charakterizoval?
Byl jsem nadšen z obrovského zájmu a vybíralo se nám těžce (odmítnutí bolí obě strany), ale pochopitelně i skvěle, protože bylo opravdu z čeho! I když jsem původně uvažoval, že vezmu celé to skvělé obsazení ze své poslední realizace v Divadle Kalich, tedy ze Srdcového krále, tak jsem na konkurzu viděl tolik nových mladých skvělých talentů, že vzhledem k tomu, že Hair musí fungovat především jako „mladá parta“, rozhodl jsem se i pro ně a myslím, že je jim muzikál ušitý přímo na tělo. Ale řada „starých dobrých brachů“ z mé dřívější spolupráce tu k mé radosti zůstala.

Šimon Caban a Jiří Josek

JIŘÍ JOSEK

Jak vy osobně jste objevoval muzikál Vlasy?
První informaci o Hair jsem našel v roce 1968 v časopise Playboy, kde kromě fotek cudně zastíněných nahých mladých lidí z představení byl i důkladný článek o inscenaci a celém fenoménu hippies a protestu proti právě probíhající válce ve Vietnamu. Pak jsem se už pídil po písničkách a zcela jsem jim propadl. V 69. roce jsem stál v Londýně před divadlem, kde se Hair hrály. Na lístek jsem neměl, ale chtěl jsem se přidat k lidem, kteří se vraceli na druhou půlku po cigaretě před divadlem. S ostychem přiznávám, že jsem k tomu nenašel odvahu, i když jsem si nějak vsugeroval, že jsem tam byl. Pravda je, že v 60. letech při mé první návštěvě na Západě mi mnohdy sen splýval se skutečností. Sen se mi ale splnil, když mě oslovila agentura Aura-pont skoro o třicet let později s nabídkou překladu. Údajně se konkurzu na překlad účastnilo víc lidí. Byl jsem v té době pracovně v USA, překlad jsem poslal do Prahy. Zakázku jsem získal, ale po návratu měli režiséři tehdejší inscenace v Pyramidě na pražském Výstavišti Radek Balaš a Karel David řadu námitek k textům písní a musel jsem na tom ještě hodně zapracovat, než to vzali.

Co je největší úskalí překladu tohoto muzikálu?
Muzikál Hair je autorské divadlo, ve kterém mladí lidi jdou před publikum za sebe, a tématem je skutečnost, která se v USA v danou chvíli děje, a jejich reakce na ni. Když se Hair dělaly v Pyramidě v roce 1996, překlad na to musel nějak reagovat. Po dohodě s pány režiséry jsem text mírně aktualizoval, dodal i některé české reálie, musel jsem značně ubrat z nadšeneckého mládežnického kolektivismu některých písniček, které originál obsahoval, ale nešťastně tak evokoval dobu u nás nedávno překonanou, a posílil jsem naopak planetární
a kosmologické aspekty ve hře. Američtí agenti velice dbají o to, aby byl překlad věrný originálu, často žádají zpětný překlad. Naštěstí při přípravě inscenace byl v Praze autor James Rado, který mě ochotně dovolil, abych mu celý český text přeložil ústně v hale hotelu, kde bydlel, a nechal si vysvětlit, proč byly některé posuny oproti originálu nutné.

Co může tento muzikál sdělit a předat dnešním vrstevníkům jeho hrdinů?
Od premiéry uplynulo 50 let. Je jiná doba. Přišlo AIDS, mladí v mnoha směrech shlížejí na své technologicky nevyspělé rodiče s jistou dávkou shovívavosti. Řada z nich dokáže závratně zbohatnout. Přesto mladí lidi dnes nejsou zas tak odlišní od mých vrstevníků v té době. Žijou v partách, chtějí mít co nejvíc zážitků a začínají se aktivně starat o to, co se kolem nich děje. Myslím, že jsou výrazně zodpovědnější, než jsme byli my. Ale základní témata, která hra obsahuje, jsou živá dodnes: vztah rodičů a dětí a především neustálá přítomnost válek a zabíjení ve světě. Byl bych velice vděčen, kdyby se ovšem kromě těchto témat neztratilo i to, co mě na hře baví nejvíc: pocit radosti, odvazu, rebelantství a hlavně všeobjímající láska.

PETRA PARVONIČOVÁ

Vlasy jsou ikonické dílo světového muzikálového repertoáru. Svazuje vám to při práci na nich ruce?
Pokud byly a jsou ikonické, je třeba se snažit, aby i nadále ikonickými zůstaly. Myslím, že Šimon Caban je režisérem, který umí vytvořit díla, na něž divák nezapomíná. Jsem ráda, že mohu opět s ním na tomto muzikálu spolupracovat.

Jak jste si tento muzikál objevovala vy osobně?
Téma Vlasů, hippies, květinových dětí se mi v minulosti objevovalo jako inspirace pro mnoho kulturních akcí, plesy, opening show a podobně. Nejvíc mě těší, že je to téma pro mladé lidi stále aktuální, rebelské a lákavé.

O konkurz do muzikálu Hair byl ohromný zájem. Jak byste charakterizovala vybraný tým herců a tanečníků?
Konkurz byl masakr! Strašný nával uchazečů, kteří byli skvělí a silní, ale snad bych jen příště preferovala jako místo konkurzu louku než naše skromné prostory divadla. Cast, který byl vybrán, je zajímavý, nadějný a pevně věřím, že se během zkoušení vytvoří i vnitřní pouto mezi námi všemi, jelikož jinak těžko porozumíme květinovým dětem.

Jaká bude po taneční stránce nová inscenace Vlasů?
Divák samozřejmě nemůže očekávat stepařskou show, cylindry, flitry a kouzla. Jde na nové pojetí Vlasů, kde si máme připomenout, co znamenají slova svobodomyslnost, přátelství a oddanost. Styly nemůžu určit, budu pracovat s příběhem a vnitřním vyjádřením herců tak, aby diváci šli domů a mrazilo je. To pro nás pro všechny bude největší úspěch.