Taneční muzikál “Čachtická paní” na hostování v Praze

6.4.2008 hostovalo plzeňské Divadlo J.K.Tyla v pražském Stavovském divadle s novým tanečním muzikálem Čachtická paní. Jaký muzikál na nás zanechal dojem se dozvíte uvnitř recenze, Pavla Košatky, která je doplněna úryvky z recenze Mirky Schusterové z představení přímo v Plzni (odděleno kurzívou).

Taneční muzikál Čachtická paní, který vypráví příběh krvelačné hraběnky Alžběty Báthoryové, vraždící mladé dívky a pijící jejich krev, je ještě čerstvý. Jeho premiéra byla v polovině března v plzeňském Divadle J.K.Tyla a setkala se s velkým diváckým ohlasem a i kritici nešetřili slovy chvály. Hudbu napsal Petr Malásek a naprosto se hodí k tématu. Temná, ale zároveň velice rytmická a líbivá hudba dokáže nahnat husí kůži a zároveň navodit pocit lítosti k obětem Alžběty. Jediné co bych hudbě (a vlastně i celému představení) vytknul je absence hlavní zapamatovatelné melodie, což k muzikálu určitě patří.

O choreografii a režii představení se postaral Libor Vaculík, který se v Praze hrdě díval na své dílo. A musel být nad míru spokojený!

Představení je to maximálně strhující, napjatá atmosféra a rychle se střídající scény s působivou choreografií nedávají divákovi šanci vydechnout od počátku až do konce. A právě taneční a pěvecká čísla se velice vhodně střídají, úplný vrchol přichází, když se tyto dvě složky vzájemně propojí. Vzniká tak velice emotivní představení, které sděluje pocity pomocí dvou příbuzných, ale zároveň odlišných složek – tancem a písněmi.

To, že se jedná hlavně o taneční muzikál, dává opět obrovskou příležitost špičkovému plzeňskému baletnímu souboru, vynikají nejen Jarmila Dycková v roli Maryši, Miroslav Hradil jako kapitán Imrich nebo Věra Kvarčáková jako Eržika, zapíraná dcera hraběnky Báthoryové. Stejně dobře si s tanečními rolemi poradili ostatní účinkující i celá company. Celkem se na jevišti objeví 35 účinkujících, z toho 33 tanečníků, což je myslím uctihodný počet!

V představení se tedy objevují pouze dvě zpívající postavy. A to přímo hraběnka Alžběta Báthoryová a její sluha Ficko. Pak ještě z reproduktorů uslyšíme hlasy vypravěček, které na jevišti uvidíme pouze tančit. Celým dějem představení posouvají tanečnice v rolí osmi vypravěček. Taneční choreografie jejich vstupů je velice působivá, je přímo děsivě mrazivá. Je až překvapující, jak pohyb mladých těl dokáže vyjádřit i takovou hrůzu. Nyní se podívejme na konkrétní představitele pěveckých rolí.

Na pražském hostování se divákům v hlavní roli představila Hana Seidlová. Jak poznamenal Hugo na oficiálním fóru tohoto serveru – Jestli Seidlová za tohle nedostane Thálii, tak ať se propadnu do západního Německa – A je to naprostá pravda! Protože z Hany Seidlové šla doslova hrůza a ona hraběnku nehrála, ona jí byla, prožívala její život na jevišti a zapomněla na vše okolo. A zpěv? Taktéž přirozeně zlý a sebejistý. Takový výkon jsme opravdu v Praze dlouho neviděli. Podala opravdu výjimečný výkon. „Položit“ se do role takové lidské zrůdy, která dokáže projevit lítost sotva nad smrtí svého koně, musí být velice psychicky i fyzicky náročné.

V druhé hlavní roli, sluhy Ficka, vystoupil Zbyněk Fric, kterého jistě všichni znáte z pražských produkcí. I když ho mám stále vytisknutého v mysli jako milého Marca Antonia z Kleopatry, tak zrůdu Ficka zahrál naprosto přesvědčivě a překvapil nás svým skvělým výkonem. Musí totiž být těžké vžít se do role odkopnuté kreatury, která slouží pouze k vybíjení zlosti a plnění příkazů. A zabití koně hraběnky patřilo v podání Zbyňka Frice (později i Hany Seidlové) k vrcholům představení.

Za svou paní pozadu nezůstává ani postava jejího sluhy Ficka. Skřeta, snad víc než na těle pokřiveného na duchu, výborně a hrůzně přesvědčivě zahrál Jan Révai. Když se poprvé objevil na scéně, nebyla jsem sama, kdo se upřímně zděsil. V potrhaném kostýmu, s křivým hrbem na zádech, jednou nohou kratší, se slepenými rezavými cáry vlasů přes zjizvený obličej a s divoce vypoulenýma očima vypadal jako ošklivější dvojče starého Quasimoda.

Celou atmosféru muzikálu doplňuje skvělá scéna Martina Černého a kostýmy Romana Šolce. Představení bych rozhodně nedoporučoval dětem, jde o těžší dílo a krutost hraběnky není příliš výchovná (I když ve srovnání s některými počítačovými hrami…). Ale na druhou stranu se nemusí bát choulostivější povahy, žádná krev neteče, nestříká!

Prosím vás moc, jděte se na tohle představení podívat. Měli byste ho rozhodně vidět, protože je to, podle mého mínění, „velké divadlo“ od začátku až do konce. Sama půjdu určitě znovu a nejen proto, abych viděla v roli hraběnky Báthoryové i Radku Fišarovou.

Dochází mi slova, tak už jen závěrečné shrnutí. K dokonalosti chybělo jen málo a pár Seidlová-Fric byl opravdu dokonalý. Hudba dokonalá, ale bez hlavní zapamtovatelné melodie. Choreografie a celé zpracování na jedničku podtrženou. Dávám 95% a když zprůměruji hodnocení Mirky, tak za ní 90%. Udělejte si výlet do Plzně, stojí to za to!

Článek napsali Pavel Košatka a Mirka Schusterová (kurzívé písmo)
Psáno z pražského hostování a z plzeňského divadla.