Originální rodinná show Tři oříšky pro Popelku se v pátek 12. října 2018 představila českému publiku. Po úspěchu v Německu, měli i diváci Kongresového centra v Praze možnost zhlédnout tuto nezapomenutelnou pohádku jinak a jindy, než ve vánočním televizním čase.
Kdo by neznal klasickou pohádku Tři oříšky pro Popelku, kterou v roce 1973 zfilmoval režisér Václav Vorlíček a diváci všech generující ji milují dodnes. Scénář podle předlohy Boženy Němcové napsal František Pavlíček a hudbu složil Karel Svoboda. Hlavní role ztvárnili Libuše Šafránková s Pavlem Trávníčkem, nezapomenutelné jsou Helena Růžičková s Danou Hlaváčovou, nesmíme opomenout ani Vladimíra Menšíka a mnoho dalších hvězd.
Převést tuto klasiku na divadelní (hudební) prkna byl proto odvážný a nelehký počin. A rovnou řekněme, že režisér Filip Renč si s ním poradil znamenitě. Největším kladem je, že Renč se za každou cenu nesnažil vtěsnat do představení všemožné předělávky či vylepšení příběhu, ale zachoval kouzelnou poetiku Vorlíčkova filmu. Uvidíte zkrátka Popelku takovou, jakou ji znáte, nesnaží se hrát na nic jiného a my to jen kvitujeme.
Úvodem bychom ještě rádi vyvrátili „mýtus“, že se jedná o klasický muzikál. Již v přípravách projektu autoři zmiňovali, že půjde hlavně o show, která bude proložena písněmi, ale nebude jich tolik.
V pohádce zazní notoricky známá hudba Karla Svobody a nechybí ani mega hity „Tři oříšky“ a „Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš?“. Celá show byla doplněna dalšími písněmi z původní německé jevištní inscenace od autorů Joshuy Stoltena a Natalie Schulz. Nových písní jsme napočítali celkem pět. Tři zpívá Popelka, jednu Rozárka (v podání Aleny Průchové) a jednu společnou pak Macecha s Dorou. Nové písně nijak nenarušují Svobodovu původní hudbu, jsou líbivé a do příběhu krásně zapadají. O překlad se postaral Adam Novák a jelikož je Popelka určena převážně pro malého diváka, jeho „obratná slova“ zde nachází správné uplatnění. Celé představení pak doprovází dobře fungující živý orchestr.
Scénografii vytvořil Radek Havlíček a nutno říci, že působí velkolepě. Její dominantou je obrovská projekce v zadní části jeviště, díky níž se přesouváme dějem mezi jednotlivými částmi příběhu. Nechybí Popelčina vesnička, prostředí lesa, kde se koná hon a princ se poprvé setkává s Popelkou či velký sál královského zámku, kde se odehrává majestátní ples. Právě projekce často bývají kamenem úrazu různých představení. Ať už samotnou technickou úrovní, či jejich „kýčovitou“ kvalitou. V Popelce se nic takového nekoná a vy jen žasnete nad jejich reálností. Tohle se opravdu povedlo.
Scénu dále doprovází dvě obří obrazovky, které jsou umístěny po stranách, a které živě přenáší v detailu celé představení. Tudíž i z poslední řady uvidíte i ten nejmenší oříšek na scéně.
Nádherné kostýmy jsou z dílny nevyčerpatelného Romana Šolce a choreografie pohádkově roztančila, pro nás objev posledních sezón, Ivana Hannichová.
V představení nechybí jevištní triky, akrobacie a velkým lákadlem je přítomnost živých zvířat na scéně. Uvidíte Popelčina koně Juráška, holoubky, či Popelčina věrného psíka Tajtrlíka. Nechybí ani koňské spřežení s kočárem a sova Rozárka, která je pojata jako taneční role, o té ale později.
Na premiéře se před zcela vyprodaným hledištěm (kapacita 1 670 míst) představila v roli Popelky Nikola Ďuricová (alternují Sabina Rojková a Kateřina Klausová). A právě ona byla správnou volbou režiséra Renče. Ďuricová působí něžně, přívětivě, laskavě a ani na chvíli nebudete pochybovat, že ona je tou správnou Popelkou. V představení má nejvíce pěveckého prostoru a i s ním si poradila výborně. Dále musíme vyzdvihnout i akrobatická čísla, kdy se v některých scénách vznáší v sevření křídel sovy Rozárky nad celým jevištěm a do toho musí bezchybně zpívat.
Jako princ hledal svoji nevěstu se ztraceným střevíčkem Štěpán Komárek (alternují David Gránský, Karel Heřmánek jr. a Milan Peroutka). Princ sice nemá žádný pěvecký výstup, ale i tak nás Komárkova přirozenost a herecký talent uchvátili. Nic nepřehrává, je správně poblázněný i zamilovaný a zvláště dámská část publika si ho zamiluje.
V roli Macechy vystoupila Veronika Žilková (alternují Jana Švandová a Jitka Sedláčková). Do vypočítavé macechy se položila s náležitou vervou a vtipem sobě vlastním. Někdy bychom možná trochu ubrali v mírném přehrávání, ale i tak Žilkové role sedne. Pěvecky se pak projeví v duetu se zlou Dorou a zde je opravdu znát, když zpívají současně skvělá herečka se skvělou zpěvačkou. Moc jim to dohromady „neladí“, i když samotná scéna při společné písni v bažině je udělána efektně.
Kamilu Nývltovou (alternují Anna Slováčková a Kateřina Sedláková) známe většinou z kladných rolí a byli jsme zvědaví, jak se „popere“ se zlou sestrou Dorou. A obstála excelentně. Byla náležitě zlá, náležitě excentrická, náležitě bláznivá… Dokonce se nám chce říci, že záporné role jsou její novou devizou. Škoda jen, že nemá více pěveckého prostoru, její zvučný silný hlas by si to zasloužil.
Velkou pozornost určitě vzbuzuje obsazení Pavla Trávníčka (alternují Oldřich Kříž a Jan Rosák), který ve filmové verzi zářil jako princ. Zde se ovšem s odstupem let představuje v úloze nové, a to jako král. Tady bychom chtěli pochválit krok tvůrců, že se za každou cenu nesnažili obsadit, přeci jen již „pána v letech“ do role mladého junáka, jako tomu občas bývá u jiných produkcí. Trávníček v tomto případě působí jako symbolický odkaz na populární pohádku a zároveň mu role krále sedne jak ulitá.
Královnu si na premiéře zahrála Mahulena Bočanová (alternují Dana Morávková a Dagmar Zázvůrková) a společně s Vinckem Karlem Heřmánkem (alternují Václav Vydra a Vlastimil Zavřel), preceptorem Josefem Vránou (alternuje Milan Šteindler), Vítkem Vítem Levinským (alternují Lukáš Adam a Martin Kraus) a Kamilem Lukášem Kofroněm (alternuje Jindřich Žampa) již tolik prostoru nemají, ale všichni odvádí kvalitní výkony.
Popelčinu sovu Rozárku jsme si nechali závěr, neboť jak jsme již zmínili, jedná se o taneční roli a přímo i akrobatickou. Sova je věrnou rádkyní a kamarádkou Popelky, která ji napomáhá na cestě za jejím štěstím. Dočista úchvatně ji ztělesnila Zuzana Havrlantová (alternuje Barbora Králová). Její akrobatické prvky, kdy se vznáší nad jevištěm, v některých momentech dokonce s Popelkou, nadchly a fascinovaly nejednoho diváka v sále a právem se stala miláčkem publika.
A říkáte si, že vám chybí Droběna? Tak i té se dočkáte a pozorní diváci budou určitě překvapeni.
Originální show Tři oříšky pro Popelku je velkolepou podívanou pro všechny generace. Uvidíte Popelku takovou, jakou ji znáte. Navíc vás nadchnou jevištní triky, akrobacie, překrásné projekce, přítomnost živých zvířat na scéně a v neposlední řadě kvalitní herecké a pěvecké výkony. Tři oříšky pro Popelku v Kongresovém centru Praha jsou tou správnou volbou (nejenom) pro předvánoční čas.
Komentáře
HONZY
AutorRodinná show v KC Tři oříšky pro Popelku věrně kopíruje film režiséra Vorlíčka.F.Renč ve snaze neposkvrnit kultovní filmovou pohádku prakticky režijně s ničím novým nepřišel!!! Na scéně vidíme tři živé koně,psíka a holubi.Ovšem herectví se poněkud vytrácí.Za pochvalu stojí scénografie,kostýmy,nově připsané písně a live orchestr.Z hereckých výkonů na premiéře zaujal P.Trávníček v roli krále,princ mladého a talentovaného Š.Komárka a artistka v roli sovy.Za zmínku stojí i připsané nové písně s texty A.Nováka.Celá podívaná je vizuálně na výši,škoda jen,že celková stopáž show nepřesáhne 80 min.Psáno z premiéry 12.10.2018 Hodnocení 50%