Tomáš Novotný: Výzvy mám rád!

Tomáš Novotný, ač dosud nepříliš mediálně známý, je zajímavou postavou české muzikálové i činoherní scény. Kromě herecké profese je autorem a překladatelem divadelních her, textů písní a nově také dramaturgem a učitelem. Nutno dodat, že autorem neotřelým a neobyčejně vtipným, snad se mi tedy jeho nadhled a vtip podaří v rozhovoru přenést i na Vás…

Tomáš Novotný se narodil v roce 1985 na Moravě, ale záhy se s rodiči, divadelními herci, přestěhoval do Pardubic, kde vyrostl. Protože dětství trávil především v divadle, plánoval po základní škole nastoupit na konzervatoř, což mu ale rodiče rozmluvili. Své divadelní ambice si při studiu obchodní akademie realizoval v Divadle EXIL, kde poznal i budoucí spoluzakladatele Divadla Tří, které se věnuje autorským černohumorným hrám.

Po maturitě vystudoval muzikálové herectví na JAMU a následně hrál v Městském divadle Brno. V letech 2012 – 2018 působil v angažmá v Městských divadlech pražských, hostuje v divadle Semafor či s Indigo Company. Na muzikálové scéně působí v divadle Hybernia, kde ztvárňuje Othella v muzikálu IAGO a připravuje se na hlavní roli v muzikálu Galileo, v Národním divadle moravskoslezském účinkuje v muzikálech Kočky a Rebecca, přičemž za roli Maxima de Wintera získal širší nominaci na cenu Thálie 2017. Od sezony 2018/2019 v NDM rovněž působí jako dramaturg souboru Operety a muzikálu. Překládá divadelní hry, je autorem textů písní skupiny Inspektor Kluzó a vyučuje muzikálové herectví na Konzervatoři Jaroslava Ježka.

Tomáš Novotný

Tomáši, vystudoval jsi muzikálové herectví, hraješ na předních muzikálových scénách, přesto sis na 6 let odskočil do angažmá klasického činoherního divadla (Městská divadla pražská – pozn. red.). Myslíš, že zkušenost z činohry Ti v muzikálových představeních pomůže a který žánr je vlastně Tobě bližší?

V současné době jsou mi blízké oba žánry a jestli mi zkušenost z činoherního divadla pomohla? Samozřejmě, protože mám pocit, že konkrétně v českých muzikálech se činoherní složka trochu opomíjí, nedává se na ni takový důraz, a bohužel je to na jevištích vidět, což mi vždycky vadilo a nechtěl jsem se s tím smířit. Když jsem po škole přemýšlel, co a jak dál, tak jsem věděl, že nechci dělat jenom muzikál, ale že se chci tzv. „učit hrát divadlo“ i v činohře, což je ten sice nejtěžší, ale nejefektivnější způsob. Snad mi to za těch 6 let něco přineslo, mohl jsem se učit od těch dobrých a teď se snažím vracet do muzikálu s nabytými zkušenostmi a doufám, že to je nebo bude vidět.

Myslíš si, že se na uměleckých školách, kde se vyučuje muzikál, neklade při výuce dostatečný důraz na hereckou složku? Nebo co je podle Tebe tím hlavním důvodem, proč není herecká složka v českých muzikálech tak kvalitně zastoupena?

Nemůžu rozhodně říct, že by naše profesorka Jana Janěková na herectví nekladla důraz. Naopak! Je to i tím, že je sama činoherní herečka. Menší důraz na hereckou složku ale spíš přináší dnešní doba a divácká poptávka, protože u nás je trend chodit nikoli na muzikály, ale na lidi v nich… nic proti tomu, doba si to zkrátka žádá, ale já přesto doufám, že muzikálová evoluce zapříčiní, že se časem bude chodit na to konkrétní dílo víc než na konkrétní lidi.

Jaký muzikál, ať už český nebo zahraniční, je pro Tebe ten nejlepší?

No nejlepší, to si netroufám soudit, ale pro mě rozhodně nejvíc znamenal a vždycky bude znamenat muzikál Bídníci, na který jsem psal i diplomovou práci, resp. na jeho český překlad pana Zdeňka Borovce.  Zároveň jsem měl možnost v něm i hrát, v roli Maria dokonce absolvovat. Takže jsem si hned na začátku kariéry mohl splnit i jeden ze svých velkých snů. A co se týče českých děl, jako první se mi rozhodně vybaví Dracula, protože si myslím, že je to dílo opravdu kvalitní, hodnotné a hodné srovnání se světovými muzikály. Mimo jiné opět díky krásným veršům Zdeňka Borovce. Obě tato díla mě v určitou dobu ovlivnila natolik, že jsem se začal muzikálu věnovat.

Je nějaká muzikálová role, kterou by sis chtěl zahrát?

Je, ale samozřejmě Ti ji nepovím, protože to nechci zakřiknout, ale jedná se o muzikál, který se v České republice ještě nehrál. Doufám, že se tu hrát bude a snad budu mít možnost na něm spolupracovat, ale konkrétnější zatím nebudu.

Překládáš a píšeš divadelní hry, píšeš texty písní pro skupinu Inspektor Kluzó, bereš to jako možnost se více kreativně vyjádřit než je tomu při herecké profesi, kde jsi svázán představou a požadavky režiséra?

No jasně, kvůli tomu jsem si taky založil vlastní divadlo, abych nemusel poslouchat režiséry. (smích)

Je to jistá část mé duše, která prahne po nějakém sebevyjádření. Myslím si, že to máme každý, akorát to každý vyjadřujeme jinak, já jsem se to rozhodl dělat takhle a zaplať pánbůh, že je o to zájem.

Takže ano, je to jistá část mého sebevyjádření, a jsem rád, že kapela Inspektor Kluzó má moje sebevyjadřování a mé vypisování se z různých pocitů a bolístek celkem ráda a ráda mé texty zpívá. (V říjnu 2018 kapela Inspektor Kluzó vydala CD s názvem Dáma a pes, na které většinu textů napsal právě Tomáš Novotný. – pozn. red.)

Zakladatelé Divadla Tří Ladislav Marek, Tomáš Novotný a Lukáš Udržal na fotce z představení Queensland.

Zmínil jsi, že sis založil divadlo…jedná se o Divadlo Tří, které inscenuje autorské hry, můžeš čtenářům divadlo více přiblížit? Kdy vzniklo, na co se zaměřuje?

Divadlo vzniklo přesně na den mých 18. narozenin, což už je dlouho, ale to si spočítejte sami. (smích) Od té doby mám radost, že pánská část souboru se nezměnila. Stanovili jsme si, že v jiném pánském obsazení hrát nebudeme, akorát k sobě přijímáme stále nové a nové herečky, což nám samozřejmě dělá radost a jim snad také.

Divadlo se zaměřuje na černý a absurdní humor, který je nám všem blízký. Já jsem měl vždy rád britský suchý černý a absurdní humor, především pak skupinu Monty Pythonův létající cirkus a vždycky jsem si říkal, že by byla výzva toho ducha jejich humoru přenést do českých reálií, a o to se snažíme. Což neznamená, že je kopírujeme, máme své vlastní náměty, ale snažíme se přiblížit k takovému druhu humoru.

Kdo je autorem her?

Musím zcela nekriticky říct, že já, což je zase součást mé zcela nekritické, egoistické a nechutně vyhlížející touhy po sebevyjádření.

Kde bereš inspiraci pro nové hry?

Náměty beru všude okolo nás – v životě. Ale přistihl jsem se, že jak stárnu, mám takovou podvědomou tendenci být vážnější a vážnější a zabývat se vážnějšími tématy, což mě trochu zaráží. Naštěstí mám ty své dva kolegy kontrolory (Lukáš Udržal a Ladislav Marek – pozn. red.), kteří to vždy shodí zpátky do té naší nekorektní srandy.

Jedna z našich dalších budoucích her by měla být především o vztazích mezilidských a partnerských. Byť zahalena do toho našeho humoru, tak by měla vypovídat i o něčem jiném. Dosud jsme měli tendenci diváky jen bavit, ale jak stárneme, tak nás to nutí se vyjádřit i víc, ale doufám, že jen s takovou měrou, aby nás diváci nepodezírali, že tím nedej bože chceme něco říct.

Chystáte v nejbližší době nějakou novou inscenaci?

Ano, chystáme, shodou okolností 1. a 2. 12. máme na komorní scéně Východočeského divadla v Pardubicích premiéru nové hry, která se jmenuje Kde je Andrius? Podtitul je „smutný příběh z Litvy“.

Kde je Andrius…tento název evokuje vazbu na aktuální politickou situaci v České republice, je tomu skutečně tak nebo je to jen náhoda?

No je to obrovská náhoda a jsme v tom trochu nevinně, na vině jsou jiní, nechci jmenovat, že s těmito událostmi přišli zrovna teď. Andrius je jedno z častých litevských jmen, takže to s tím nemá nic společného. A shodou okolností národním ptákem Litvy, o kterém se ve hře zmiňujeme, je čáp. Takže to je všechno jenom velká shoda náhod. Opravdu. Vážně… No fakt!

Tedy naše hry nejsou aktuální politickou satirou a nic na tom nemění ani fakt, že v jedné z našich nejstarších her se vyskytuje postava jménem Sergej Protopopov.

Divadlo je původem z Pardubic, hrajete jenom tam nebo se s divadlem mohou seznámit i diváci z jiných měst České republiky?

Hrajeme všude tam, kde nás chtějí, nejdál jsme byli v Prostějově. Ale nebráníme se i dalším výletům.

Máme to koncipováno tak, že můžeme opravdu hrát kdekoli, což se nám mnohokrát vymstilo, protože jsme hráli i na místech, která divadlo nepřipomínala ani vzdáleně, ale snažíme se vždycky vyjít vstříc pořadatelům (a za drobnou úplatu se dá cokoli).

V muzikálu Janka Ledeckého IAGO představuje žárlivého Othella

Vrátím se ještě zpět k muzikálům…v současnosti hraješ Othella v muzikálu Iago, který inscenátoři zasadili do současnosti, myslíš, že Shakespearovy hry jsou aktuální i v dnešní době a jak se obecně díváš na netradiční zpracování klasických her?

Kdyby nebyly aktuální, tak by každé léto nebyly po celé republice vyprodané Shakespearovské slavnosti. Shakespearovy hry rozhodně mohou být aktuální, ten pán nebyl úplně špatný autor (smích) a témata, o kterých píše, zkrátka nadčasová jsou. Ať už je to láska, nenávist, žárlivost, nebo cokoli jiného, jsou to zkrátka věčně se opakující lidské ctnosti i neduhy. A pan Shakespeare je buď vtipně nebo dramaticky zabalil do určitých reálií, takže i Iago coby muzikál může fungovat i dnes.

Netradiční zpracování klasických her ne vždy zkousnu, protože se to ne vždy povede. Z činoherních zkušeností mám pocit, že každý režisér chce být něčím nový a jedinečný a byť i třeba je, neznamená to zaručený úspěch. Já preferuji spíše klasičtější zpracování, kde autor nehledá za každou cenu něco, čím by se mohl předvést či být alternativní, a klade důraz na kvalitní herectví.

Po 6 letech jsi skončil v angažmá v Městských divadlech pražských, nastoupil jsi jako dramaturg NDM, učíš na Konzervatoři Jaroslava Ježka, objevíš se v muzikálu Galileo, který se po letech vrací do divadla Hybernia, z čeho tolik změn vyplynulo? Byl rok 2018 něčím zlomový?

Nemám pocit, že by nějaký rok byl zvláštní či výjimečný, ale rád přijímám výzvy, které mi život přináší, což se v tomto roce stalo. Čas ukáže, jestli to byl dobrý krok nebo ne, ale rozhodně se snažím těch příležitostí nebát, takže do nich jdu po hlavě a myslím, že zatím se to vyplácí.

V české verzi muzikálu RENT hrál roli Toma Collinse, který se zamiluje do Angela (Laco Hudec Šubrt).

Která z těchto aktivit je pro Tebe největší výzvou? V čem Tě profese dramaturga láká?

Já bych to trochu poupravil. Celá má „dramaturgická kariéra“ vznikla na základě dlouholeté spolupráce s Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě, především se šéfkou souboru Gábinou Haukvicovou. Před časem jsem jí předložil svůj překlad jednoho muzikálu a jí se to k mému překvapení natolik líbilo, že mi mimo jiné nabídla tuto práci. Ta se v současné době skládá z úpravy textu muzikálu Anything Goes, který se bude v NDM zkoušet, z tvorby článků a úpravy dalších textů atd… Je to tedy i spousta práce kolem, která mě velice baví. Takže abych se vrátil k té otázce, je to výzva, která mě opravdu velmi naplňuje, protože kdo by nechtěl pracovat z domu. (smích)

Co se týče učení, tak to byla výzva daleko větší, protože v této oblasti zatím nemám vůbec žádné zkušenosti. Na druhou stranu nejsem ten typ, co byl šel do jámy lvové úplně nepřipraven, takže jsem absolvoval sezení s moudřejšími a také různé teoretické přípravy. Ta praxe je samozřejmě něco úplně jiného, ale zatím musím říct, že mám poslušné a šikovné studenty a doufám, že jim i mně to vydrží.

Muzikál Galileo se vrací na scénu po 15 letech v původním obsazení, jen Ty budeš nováček. Viděl jsi muzikál při minulém uvádění? Myslíš si, že inscenace, která je již trochu starší, může uspět mezi novinkami?

Muzikál jsem neviděl, protože jsem v té době maturoval a vůbec jsem netušil, že se budu muzikálu v budoucnu věnovat, ale nevnímám to jako handicap, jelikož mám možnost zhlédnout videa. O tom, jestli má smysl muzikál vracet po 15 letech svědčí všechny téměř vyprodané reprízy, takže je vidět, že poptávka tu je.

Já se na to moc těším a doufám, že zapadnu mezi původní partu, která se zdá být velmi stmelená. Co jsem zatím měl možnost odpozorovat, je to veselá parta, což je sympatické. Já se budu jenom snažit do toho rozjetého vlaku nastoupit tak, aby to vypadalo, že v něm jedu od začátku…

V muzikálu Ray Bradbury’s ‘2116’ ztvárnil role Captain Wilder a GroomBot, na snímku s Michaelou Horkou.

Před 2 lety ses objevil v muzikálu Ray Bradbury’s ‘2116’, který se v omezeném počtu repríz uváděl v pražském divadle Semafor a byl uváděný v angličtině. Byla to pro Tebe výzva? V čem je přístup k takové inscenaci jiný, než když hraješ v češtině?

Byla to výzva, kterou jsem přijal rád. Jednalo se o další spolupráci s režisérem, se kterým jsem již pracoval na RENTu (Steve Josephson – pozn. red.), což byla krásná práce.

Angličtina byl ale rozpor ve mně samém. Vždycky jsem si říkal, že chci hrát divadlo ve své rodné řeči. Když to vezmu na příkladu, tak popravdě nemám rád, když slovenští kolegové, kterým čeština dělá problémy, hrají na českých jevištích. (Existují samozřejmě výjimky jako například Peter Strenáčik, kterému se za to hluboce klaním.) Takže jsem byl najednou sám proti sobě, že jdu do něčeho, co celou dobu odsuzuju. Ale hráli jsme pro české diváky a hrát v původním jazyce mělo svůj význam, proto jsem se rozhodl do této řeky vstoupit. Jak se ale říká – podruhé už do ní nejspíš nevstoupím.

V poslední době se více objevuješ i v televizi. Je filmové či televizní herectví jiné než to divadelní? Jaký druh práce Ti vyhovuje více – divadlo, kde máš možnost vidět okamžitou reakci diváků, ale vše musí vyjít tzv. na první dobrou, nebo naopak film, kde je možné každou scénu zopakovat?

Jiné to herectví rozhodně je a nutno říct, že mě baví oba druhy, akorát k tomu filmovému se dostanu méně, takže si ho více užívám. Ale jsem z něho nervóznější, když na to přijde.

Takže výzva televizním producentům….

Ano, prosím, pokud to čte nějaký televizní producent, obsazujte mě častěji, ať nejsem tak nervózní. (smích) Děkuju.

Co Tě kromě herectví a obecně tvůrčí práce baví?

Myslím, že většina mých zájmů je tvůrčího charakteru, ať už se jedná o psaní her či textů nebo o takovou speciální činnost, která by se také dala nazvat tvůrčí…můžu prozradit, že jsem koupil nemovitost, historickou kulturní památku.  Budu ji celý život opravovat a až se mi to v sedmdesáti podaří, tak tam nejspíš umřu, ale myslím si, že to stojí za to. Zastávám názor: „nač stavět něco nového, když je toho už spousta postaveného, čemu stojí za to vdechnout nový život“. To je moje filozofie a podle té se řídím, a proto jsem se tak rozhodl…. a pokud to vezmeme jako netvůrčí činnost, tak ano, naplňuje mě oťukávání omítek, přesouvání cihel, bourání příček a takové srandy.

Máš nějaké profesní či osobní sny, který by sis chtěl splnit?

Já se snů bojím, protože pak bych byl hrozně zklamanej, kdyby se nesplnily. Takže se snažím nechávat si zdát jen o těch splnitelných a pak za nimi postupně jít. Někdy to trvá mnoho let, ale nakonec se to většinou zadaří. Takže v rámci mé skromné povahy jsem spokojen.

Martina Šnytová v roli Já, Tomáš jako Maxim de Winter a Michaela Horká jako Mrs. Danvers ve světoznámém muzikálu Michaela Kunze a Sylvestra Levaye Rebecca, který uvádí Národní divadlo moravskoslezské. Za roli Maxima de Wintera získal Tomáš širší nominaci na cenu Thálie 2017.

Autor fotek: Kristýna Junková a archiv NDM (portrét)