Kontroverzní “Obraz Doriana Graye” je již domalován (+ video)

29. listopadu 2009 se v Divadle Ta Fantastika konala již třetí derniéra v řadě, tentokrát kontroverzního muzikálu Michala Pavlíčka, Jana Sahary Hedla a Jiřího Pokorného “Obraz Doriana Graye”. Zřejmě nejvíce alternativní muzikál české scény se rozloučil po více než třech letech a marně se několik fanoušků snažilo zamáčknout slzu v oku. Pojďte s námi zavzpomínat na “Doriana” nejen prostřednictvím článku, ale také desetiminutového video sestřihu.

Kamil Střihavka, Tomáš Petřík a další

Doufám, že dnes mi čtenáři odpustí poněkud osobnější podání článku, který není ani recenzí ani zprávou, spíše takovým ohlédnutím a připomenutím, jaký byl “Obraz Doriana Graye“. Vzpomínám si opravdu živě, když jsem poprvé přišel do Divadla Ta Fantastika, právě na tento muzikál známého rockera, kytaristy a skladatele Michala Pavlíčka. Dosud jsem byl zvyklý jen na komerční produkce pro masové diváky, kde byl přesně nalajnovaný děj a vše podstrčeno tak říkajíc “pod nos”. Ani režiséra Jiřího Pokorného jsem do té doby neznal. To co jsem viděl, mě šokovalo.

“Obraz Doriana Graye” šokoval každého. Na scéně otevřeně ukazoval neřesti, nebál se skupinového sexu nejen heterosexuálního, ale na gauči si to rozdával opravdu každý s každým. Viděli jsme výrobu a konzumaci drog, fyzické týrání Dorianova přítele (s čímž souvisí i ona homosexuální či bisexuální otevřenost díla), vraždy a likvidování mrtvol. Už začátek, kdy Dorianova matka rodí s pohledem na svého mrtvého muže je opravdu dekadentní, tak jako stejnojmenný originální román Oscara Wilda, kterého se muzikál více méně držel.

Smoking Pleasure Míly Königa

Neodcházel jsem z divadla nadšený, neznal jsem Wildův příběh, ztrácel jsem se v postavách a výtvarné pojetí to vůbec neusnadňovalo. Líbilo se mi pár písní, ale celkový dojem byl pro mě otřesný. Napsal jsem tehdy ještě na prapředchůdce Musical.cz, tehdy na Muzikálový blog opravdu ošklivý článek, ale tak jsem to v té chvíli cítil. Uplynulo tak půl roku a já narazil na CD s kompletní nahrávkou představení. Řekl jsem si: “Proč ne?!” a zaposlouchal se do geniální Pavlíčkovy hudby a skvělých textů Jana Sahary Hedla. Rozhodl jsem se na “Doriana” vypravit znovu.

A to bylo opravdu zlomové rozhodnutí pro další vnímání hudebního divadla u nás. Věděl jsem, do čeho jdu, znal jsem příběh i písně a mohl se soustředit na zpracování a výkony. Do derniéry jsem “Doriana” zhlédl asi osmkrát a nelituju těch cirka  24 hodin strávených v křesle divadla. Ať už hlavní roli hrál pěvecky zajímavý (přesto však mnohými zatracovaný) David Kraus, který svého Doriana pojal opravdu jako zkaženou osobu, člověka bez duše; nebo Miloslav König, který díky svému sametovému hlasu a vynikajícímu hereckému projevu působil zase naopak jako ten krásný nevinný mladík, který jen zřídkakdy působí jako ta zkažená osoba. Oba umělci do role vkládali úsilí, které se málokdy vidí.

Video sestřih z derniéry

Připravili jsme pro vás 10 minut z posledního představení, více informací o záznamu můžete číst na konci tohoto článku. Dodáme jen obsazení hlavních rolí: Miloslav König, Kamil Střihavka, Iva Marešková, Tomáš Petřík, Václav Noid Bárta, Tomáš Hajíček a další.

Kamera Radek Janda, střih Pavel Košatka

Doporučujeme zhlédnout v HQ kvalitě (tlačítko HQ na spodní liště videa)!

Psal jsem o tom, že “Dorian” je zřejmě nejalternativnější muzikál české scény. Už samotná Pavlíčkova hudba je neobvyklá. Temné tóny kytar i hardrockové písně dodávaly představení tu správnou atmosféru. Hudební skvosty, ve kterých se odráží Dorianův charakter (například “Po tom všem“, “Sirotek” nebo závěrečná “Údolím noci“) nebo chytlavé rockové melodie (“Být hit“, “Nechci být modelem” nebo “Nuda je hrozná“) by se měly zapsat do historie muzikálové tvorby tučným písmem. Doplněné o texty Jana Sahary Hedla se pak stávají ještě větším zážitkem, o slovech lze přemýšlet a není tam prakticky žádné místo psané stylem “dáme tam něco, jen aby se to rýmovalo”. Často jsou vypůjčeny i úryvky a citace z Wildovy knihy, což přidává na autentičnosti.

Derniérová děkovačka

Největší osobností v tvůrčím týmu je však režisér Jiří Pokorný. Vzpomínáte na jeho “Němcovou”? Mnoho symbolů, propracovaný koncept, který bohužel diváky zmátl více, než pravděpodobně bylo v plánu… Pokorný není typ režiséra, jehož jedinou prací je říkat hercům odkud mají přijít a že během písně by měli více gestikulovat, aby to vypadalo lépe. Pokorný přináší do díla nápady, vdechne mu život, přesně tak jak by to měl dělat každý režisér. Tím nejvýraznějším nápadem bylo celý muzikál doslova zarámovat. S pomocí scénografa Petra B. Nováka natáhl přes celé jeviště polopropustné plátno, kolem něj umístil ozdobný rám a celé dění umístil až za tento kolos. Na plátno pak pomocí kamer promítal živě dění za ním. Samozřejmě při správném nasvícení byli herci vidět a s pomocí projekcí vznikl unikátní vizuální zážitek. V druhé půli pak zašel Pokorný ještě dál a umístil hlavní postavě digitální kameru přímo na obličej, takže jsme mohli vidět muzikál i z Dorianova pohledu.

Michal Pavlíček a Jiří Pokorný na děkovačce

Když jsem tento nápad poprvé viděl v akci, byl jsem překvapen. Je to skutečně nejoriginálnější scénografický nápad, který jsem kdy viděl. Velkou výzvou bylo plátno i pro herce, protože my jsme za plátno viděli, oni však celé tři hodiny trvání muzikálu hráli “pro bílé” plátno. Musí být těžké hrát pro neznámé publikum, nevidět jejich reakce, jen si domýšlet, co asi právě sledují. “Obraz Doriana Graye” byl vizuálním i hudebním zážitkem, který bohužel ocenilo jen málo lidí. V dnešní době diváci od muzikálu očekávají úplně něco jiného a jedině Ta Fantastika se ve “své době” snažila ukázat i jiný pohled na hudební divadlo.

Miloslava Königa i Davida Krause jsem již zmínil, ale nejen oni byli tahouny představení. Role citlivého malíře Basila Hallwarda (mimochodem, všimli jste si, že na oficiálním webu je uveden jako “transvestita”, dnes mě to pobavilo) patřila ke stěžejním a opět jsme mohli vidět dvě odlišná pojetí. Kamil Střihavka svým jedinečným hlasem převedl onoho citlivého malíře, kdežto Viktor Dyk svým výrazným rockovým hlasem přepracoval většinu písní do polohy, ve které jeho Basil vyzněl více zoufale, vznětlivě. Opět měl každý fanoušek “Doriana” svého oblíbence, já jsem tíhnul spíše k Viktoru Dykovi, ale samozřejmě síle hlasu Kamila Střihavky se nedá odolat.

Míla König a Tomáš Petřík

Hlavní ženskou roli hrála většinu představení Iva Marešová, Báru Basikovou jsme mohli vidět v začátcích uvádění (premiéra byla 18. února 2006), já jsem na ní bohužel štěstí neměl. Iva Marešová však už mnohokrát předvedla své kvality (například v “Excaliburu” či “Dámě s kaméliemi”), nejinak to bylo také v tomto muzikálu. Co by to bylo za “Doriana” bez Henryho Wottona, toho muže který Doriana Graye přivedl k “životu”. Role se s vervou chopil Tomáš Petřík a jeho výstupy patřily z mého pohledu k vrcholům každého představení. Jeho mluvený monolog “Mládí, mládí” byl ukázkou brilantního herectví. I když jeho zpěv patřil spíše do té průměrnější kategorie, tak jeho barva hlasu se k roli hodila natolik, že některé chybičky se daly snadno odpustit. Je mi líto, že jsem v této roli nestihl Karla Dobrého, kterého teď můžete vídat jako Kudykama ve stejnojmenném díle ve Státní opeře Praha. I on hrál jen v začátcích představení a Petřík pak odehrál Basila bez alternace. Někteří si jistě vzpomenou na jedno loňské představení, které Petřík v bolestech odehrál (či spíše odtrpěl), ale i tak se snažil o co největší nasazení.

Radim Schwab

Poté tu byly dvě postavy Dorianových a Henryho přátel, Alana a Adriana. Lékaře a častého konzumenta drog nezapomenutelně ztvárnil Radim Schwab s neméně dobrou alternací Viktorem Dykem, kterého jsem však raději viděl jako Basila. Schwab obdaří každou svou roli výrazným charakterem a jeho taneční kreace, vynikající zpěv a herectví tvoří z jeho rolí nezapomenutelné zážitky, Alan není výjimkou. Adriana alternoval jeden z nejobdivovanějších a nejtalentovanějších mladých herců současnosti Vojtěch Dyk a pak taktéž známý a dobrý Martin Písařík. Oba byli vynikající, přesto Vojta Dyk a jeho transvestita v druhé půli představení neměl chybu, mnoho fanoušků milovalo jeho interpretaci části (mimochodem vynikající) písně “Chci líbat tvou krásnou tvář” – “… tvůj BLESK do mě sjel …”

Václav Noid Bárta

Sybila a James Vaneoví, sestra a bratr. I oni v životě Doriana sehráli rozhodující role, především pak Sybila. Tu hrála Ida Sovová a Kristýna Leichtová, která na mě opravdu zapůsobila. Televizní diváci ji mohou znát jako Ivušku ze sitcomu “Comeback”, ale v této roli byla opravdu dokonalá. Samozřejmě i Ida Sovová předvedla vždy skvělý výkon! Sybila má v představení velice vděčnou komickou scénku a téměř ihned na to náročnou scénu umírání v bolestech a obě herečky zvládly komediální i tragické části své role výborně. Jejich bratr James příběhem proplouvá jako ztroskotanec toužící po odplatě za smrt své sestry. Jak Václav Noid Bárta, tak Vilém Čok ztvárnili Jamese velice dobře, nedá se určit, který z nich to zvládl lépe a v tuto chvíli to již není vůbec podstatné.

Tereza Hálová a Míša Zemánková

Poslední velkou rolí je Žebrák, kterou většinově odehrál Tomáš Hájíček, a to opravdu unikátním hereckým i hlasovým projevem. Roli nastudoval také Daniel Hůlka, který pak na čas ze šoubyznisu odešel. Asi rok před koncem “Doriana” tuto roli nazkoušel skvělý zpěvák Lukáš Kumpricht, který ji později hrál zcela odlišně než Hájíček, jehož podání bylo však natolik originální, že nešlo ničím a nikým nahradit. V roli Henryho manželky (a dalších drobnějších rolích) se alternovaly skvělé umělkyně Michaela Zemánková a Tereza Hálová. Jako Gwendolyn (a opět i další roličky) jsme mohli vidět někdy až příliš výraznou Gabrielu Vermelho a Dominiku Krátkou, která v rámci prostoru předvedla solidní výkony. A úplně na závěr zmíním poslední alternace, a to Helenu Dytrtovou a Terezu Nekudovou v roli paní Vaneové, už by se mohl “Dorian” zdát trochu přechválený, ale opět nemohu jinak, než tyto umělkyně pochválit.

Tomáš Hájíček

Na závěr bych jen zmínil samotnou derniéru, která se konala 29.11.2009. Její obsazení můžete vidět výše u informací k videu. Jedinou zajímavostí bylo, že roli Henryho manželky a další role náležící k této, hrály na střídačku Michaela Zemánková i Tereza Hálová. Atmosféra v sále byla skvělá, (nejen) fanoušci obsadili téměř celé divadlo. Odpovídala tomu i děkovačka, účinkující pak přidali ještě speciální verzi “Smoking Pleasure”, po které následoval mohutný standing ovation. Na děkovačku přišel také Michal Pavlíček s poněkud vystrašeným synem a režisér Jiří Pokorný.

Pro všechny fanoušky přinášíme exkluzivní video, kvalita bohužel odpovídá podmínkám, představení pro kameru není nasvíceno nejvhodněji, navíc často ostřila i na plátno. Ale vybrali jsme 10 minut těch nejpovedenějších záběrů z nejlepších scén, snad se vám bude líbit (případně pokud jste ho již viděli, tak snad se vám líbilo).

Kristýna Leichtová

Já na “Obraz Doriana Graye” i přes svou počáteční nelibost nikdy nezapomenu a jeho nahrávka na CD je u mě jedním z nejhranějších disků. Podělte se s námi v komentářích o své vzpomínky na “Doriana” a třeba až se za pět, deset, dvacet let někdo rozhodne “Doriana” vrátit na česká jeviště (i když tomu vzhledem k charakteru díla moc nevěřím), tak bude toto unikátním místem se vzpomínkami na originální uvedení.

Děkuji všem, kteří se na představení podíleli a děkuji i těm, kteří mě přiměli, abych se na muzikál vydal podruhé. A buďme i nadále HIT!

Autorem fotografií z derniérové děkovačky je exkluzivně pro Musical.cz Petr Marek. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, ozvěte se nám na email redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno!