„Osudová komedie – Peklo“ se představila sympaticky i tajemně.

Ve čtvrtek 9. října (neboli devět dnů před premiérou) se v příjemné komorní atmosféře Divadelního klubu Městského divadla Brno novinářům představil další projekt, co byl zatím vcelku pečlivě ukrytý pod závojem tajemství. A k naší radosti nutno říct, že se představil skutečně na výbornou, přesto však zůstává dosti podstatně utajen.

Libretista a režisér Stanislav Moša se hned od začátku o svém díle patřičně rozpovídal a kromě prakticky kompletní dějové linky (prozradíme ale jen malou část), jsme se o díle dozvěděli mnoho dalších podrobností.

Jelikož se mírně zabrousilo i do historie spolupráce, pojďme si dvojici Zdenek Merta – Stanislav Moša nejdříve lehce představit, jelikož právě oni se svým způsobem velmi zasloužili o rozmach původních českých děl v naší republice.

Začalo to již v roce 1991 dnes již naprostou legendou: volnou Shakespearovskou adaptací „Sny svatojánských nocí“, která se na brněnské scéně a díky hostování na pražské Křižíkově fontáně stala kultem. Není bez zajímavosti, že toto dílo bez problémů přežilo všechny novodobé proměny divadla, včetně názvu. Z Divadla bratří Mrštíků se stalo Městské divadlo Brno, „Sny“ procestovaly prakticky celou Evropu a tak není divu, že se i po 300 reprízách na domovské scéně ještě stále čas od času zahrají (ano, máme rok 2008!). Dál už to šlo ráz naráz, následoval „Bastard“ o sázce mezi Bohem a Ďáblem a pozoruhodná muzikálová opera „Babylon“ na motivy známého biblického příběhu. Pak přichází na řadu další dílo, které se dodnes dává divákům většinou ve dvou reprízách, jako tu lehce předvánoční, tu lehce povánoční dárek: „Svět plný andělů“. Ten si získal svou oblibu, jistě nejen proto, že se jedná o nesmírně emotivní záležitost, v níž se musí alespoň okrajově najít snad každý z nás. Zábavná, značně interaktivní pohádka pro celou rodinu „Zahrada divů“ pak muzikálovou tvorbu uzavírá. Mají za sebou ale i jednu operu: “La Roulette”.

Důvod, proč jsou všechny jejich muzikály dodnes tak nesmírně oblíbené možná tkví i v tom, že se nebojí přinést původní působivé příběhy. Tím jsou zajímavé po stránce scénáře. Po hudební se pak jedná o naprosté skvosty, i proto, že nikdy nevíte, ve velmi dobrém smyslu slova, co ze skladatelské dílny Zdenka Merty „vypadne“, díla jsou tedy hudebně nesmírně pestrá, navíc procesy opakování či snad „vykrádání se“, prakticky neexistují. Teď tu tedy máme zbrusu nové „Peklo“.

Promofotografie k muzikálu

Předem se sluší říct, že „Peklo“ je sice první částí plánované trilogie muzikálů (zbývající díly „Očistec“ a „Ráj“ by se měly objevit každý zhruba po roce a půl až dvou, pokud bude mít úvodní část úspěch), v žádném případě se ale nebude jednat o „seriál“, jak by se leckomu mohlo zdát. Jednotlivé části by měly být samostatnými zcela originálními příběhy, přičemž se slavnou Dantovou básní je budou spojovat jen názvy. Skutečné inspirační zdroje se u „Pekla“ skrývají v Ovidiových “Proměnách”, konkrétně v příbězích “Pygmalión” a “Orfeus a Euridika”. Celkově se ale vychází ze zkušeností a života autorů.

Příběh „Pekla“ je, opět podle slov Stanislava Moši, nesmírně křehký a obtížně verbálně popisovatelný. Což je ale u této těchto tvůrců celkem standardní postup, kdo jste někdy zkoušel jen lehce převyprávět základní děj „Světa plného andělů“ nebo „Zahrady divů“ mi jistě dáte za pravdu. Ale na jevišti jejich příběhy pak fungují přímo skvostně.

Stanislav Moša a Zdenek Merta vyprávěli novinářům o díle více než třicet minut

Základní, prý téměř detektivní a přesto nesmírně poetická, linka se bude týkat dvou sester, Leny a Lucie (Radka Coufalová a Hana Holišová, nebo v alternaci dvě nesmírně talentované posluchačky muzikálového herectví Svetlana Slováková a Soňa Borková, které můžete znát z námi velmi pochválené inscenace muzikálu “Godspell” ) . Obě se jdou ucházet o angažmá do Národního divadla v Praze. Z jedné se díky nesmírnému talentu stane takřka národní celebrita, druhá po neúspěchu spadne na totální dno a uchýlí se do staré tovární haly – squatu. V další, prolínající se rovině, budeme sledovat také osudy zámožného aristokrata Sebastiana von Steinberga (hned v trojalternaci: Jan Apolenář, Martin Havelka, Petr Štěpán), jeho ženy Evy (Alena Antalová, Zora Jandová) a mladého sochaře Davida (Petr Gazdík, Stano Slovák). I jejich životy totiž sestry zásadně ovlivní. To všechno v mnoha roztodivných prostředí a pod tezí “PEKLO JE TO, CO ŽIJEME”. Celou story navíc lemuje přítomnost bytostí – Stínů, ty do příběhu sice nebudou zasahovat, budou ho ale účastny.

Radka Coufalová

Ač je samotný děj velmi spletitý a celý scénář zatím v historii týmu nejdelší, tvůrci slibují, že se pohodlně vejdou do běžné délky muzikálů, zhruba tedy dvě hodiny a třicet minut. V nich uvidíme na jevišti snad největší ansámbl v dějinách Hudební scény, postav v kostýmech osvědčené Andrey Kučerové se totiž na jevišti objeví taktéž nepočítaně.

Oficiální plakát k prvnímu dílu trilogie

Zajímavostí je, že hudební stránka, jejíž hudební nastudování má na starosti Zdenek Merta a dirigovat budou Jiří Petrdlík, Dan Kalousek a Igor Vavrda (ten se postaral i o aranžmá), má zahrnovat jak soudobou hudbu dvacátého století, tak zamíří do, pro hudební divadlo stále ještě alternativnějšího stylu, ale zase už je zde přesah už do století současného. Na hudbu zde totiž Zdenek Merta není tak docela sám. Prostředí squatu doprovodí zároveň melodické techno beaty v setech populární české Djky Luccy, povahy sester tak dostanou i svůj jasný kontrast, patrný zřejmě i v choreografii. Baletní část má na starosti Lucie Holánková, o Street Dance se stará Leona “Qaša” Kvasnicová.

Druhý promoplakát k muzikálu

Mimochodem, nejvíce se, co se atmosféry při zkoušení „Pekla“ týká, vzpomínají právě „Sny svatojánských nocí“ (ty se ostatně musely vyrojit i při letmém popisu scénografie, tu má na starosti již téměř tradičně Jaroslav Milfajt) nebo „Bastard“, pro větší znalce ale veškeré informace působily jako menší mix všeho, co kdy spolu tito dva pánové napsali. Jistě z toho ale ve výsledku opět vznikne další svébytné a jedinečné dílo a ty na naší scéně potřebujeme. Přejme si tedy, ať si Zdenek Merta, Stanislav Moša a celé Městské divadlo Brno přidají do sbírky další zářez, co by mohl ovlivnit hned několik dalších generací. Výsledek můžeme znát velmi brzy. Veřejná generálka je již tento pátek 17. října, premiéra je o den později, tedy 18. října. V obou případech budeme u toho a velmi se těšíme!

Fotografie z tiskové konference poskytl Michal Novák ze spřáteleného projektu i-divadlo.cz. Plakáty k inscenaci dodalo Městské divadlo Brno, jejich autorem je Jef Kratochvil.