Eva Burešová: „Baron Prášil je pro mě obrovská zkušenost!“

V sobotu jsme vyzpovídali Evu Burešovou, nový mladý talent z muzikálu „Baron Prášil“, ve kterém hraje roli mršky Gity. Teprve šestnáctiletá studentka konzervatoře Jaroslava Ježka měla nejdříve z účinkování mezi ostřílenými muzikálovými zpěváky strach, nakonec se ale otrkala a patří k oporám hereckého týmu muzikálu. Povídali jsme si s ní o zkouškách, choreografii, kolezích, kaskadérských výkonech nebo o škole. Více čtěte v našem exkluzivním rozhovoru!

Eva Burešová v Baronu Prášilovi

Evo, nejdříve se zkuste našim čtenářům krátce představit, protože v muzikálech patříte mezi úplné nováčky…

Pocházím z Hlučína u Ostravy, druhým rokem v Praze studuji na konzervatoři Jaroslava Ježka obor muzikál. Baron Prášil je můj úplně první muzikál, předtím jsem dělala jen operu. Přes jeden rok jsem působila v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, kde jsem hrála v několika operách menší role nebo sbory. Potom jsem se už ale rozhodla skloubit všechny tři obory- tanec, herectví a zpěv, což je muzikál. A ten v Ostravě zatím není, proto jsem jela do Prahy.

Do Barona Prášila jste se dostala přes konkurz?

Ano. U nás ve škole byla o konkurzu vyvěšená informace, zkusila jsem to a  nakonec mě vybrali. Jsem ráda, že v tak brzkém věku jsem dostala tak velkou příležitost, protože dělat se samými profesionály je obrovská zkušenost do budoucna.

Jaké bylo zkoušení Barona Prášila a spolupráce se všemi lidmi, které jste znala jako celebrity a najednou jste s nimi stála na jednom jevišti a pracovala na stejném projektu?

Ze začátku jsem měla strašný strach, protože jsem byla amatér. A oni všichni jsou vyzpívání a mají za sebou mnoho muzikálů a dalších velkých projektů. Ale cítila jsem, že tahle parta lidí mi je něčím blízká a už při prvních čtecích zkouškách jsem věděla, že jsme nějak „propojení“. Nikdo mi tu nebyl cizí a rychle jsem se otrkala. Nemám tady z nikoho strach, ani se před nikým nestydím. Nikdo tady není ta namyšlená hvězdička…

Pomáhali vám zkušenější kolegové při zkouškách?

Jsou tady lidé, kteří mi opravdu pomáhají. Například Jirka Langmajer s výslovností, nebo Tomáš Trapl s celkovým hereckým projevem.  Je tady několik tanečníků, kteří se mnou pracovali na choreografiích, a třeba Pepa Vojtek mi i párkrát poradil se zpěvem.

Jak vám šel tanec, který dělal mnoha kolegům problémy?

Já tancuju odmalička, takže to nebyl velký problém. Hodně prvků z choreografie jsou základní kroky, které jsem znala a dělali jsme je i ve škole. Tanec mi tedy myslím šel nejlépe. A navíc když kolem vás tancuje company, tak se některé nedostatky vždycky dají šikovně zakrýt. Když jsme na zkouškách poprvé viděli choreografie, říkali jsme si: „Ty jo, to bude fakt pecka, to nedáme…“, a když nám Kristinka Kloubková ukazovala choreografii k duetu Barona a Franka (scéna „Démanty rosy“, pozn. redakce), všichni jen stáli a nevěřícně koukali. A nakonec to dopadlo velice dobře a všichni jsou výborní.

A co ostatní složky představení? Měla jste potíže se zpěvem nebo herectvím?

Zpěvem je role Gity dost náročná. Máme sice jen dvě písně, ale jsou v představení daleko od sebe. Začínáme druhou písní muzikálu, která je pro nás Gity dost vysoko a další je až na začátku druhé půle, a to všestranně náročná scéna „Prachy, prachy“. A herectví, výslovnost… na jevišti jsem vlastně nikdy pořádně nemluvila, takže to byl asi ten největší problém.

Eva Burešová v zákulisí

Gita je mrška, která jede po penězích, jak se vám hraje? Máte třeba něco společného? Nebo byste raději hrála kladnější roli?

Ony se právě mršky hrají vždycky nejlépe. Na světě nikdo není tak úplně nevinný, málokdo dokáže být tak čistý jako Patricie, to jsou ty nejtěžší role. Kdežto mrchu zahraje skoro každý. Ale nemůžu říct, že bych měla s Gitou hodně něco společného. Sice se ráda líbím, ale rozhodně nejsem mrcha a na prachy. Možná až vyjdu z tohohle divadla, tak se ze mě něco podobného stane. (smích)

Nebyl váš věk překážkou při hraní zkušené dospělé cílevědomé ženy?

Je pravda, že když jsem ze začátku dostala scénář, měla jsem z toho trochu strach. Jsem na Gitu opravdu mladá a v šestnácti letech je opravdu těžké zahrát zkušenou ženu, která je na prachy a chlapy. Na pódiu musím být ta zkušená žena a vždycky mě pobaví, když při písni „Prachy, prachy“ začnu zpívat „Když jsem byla náctileté štěně, houpali mě muži jak se dá“, protože teprve několik let jsem to náctileté štěně. Vždycky přijdu na jeviště, něco se ve mně přepne a pak jsem zase ta malinká holka, která si dá v baru vodu. Všichni tu roli ale hrajeme trochu jinak a myslím, že je potřeba i trochu dětinskosti, aby Gita nebyla tvrdá  a vulgární. Asi se lidé spíše zasmějí, když tam přijde taková holčička v minisukýnce a začne zpívat o prachách. (smích)

Chodíte se dívat na své alternace a inspirovala jste se třeba u jejich pojetí role?

Byla jsem na zkouškách, teďka už to kvůli škole nestíhám. A určitě jsme od sebe vždycky něco odkoukly, ale hlavně Markéta Procházková i Šárka Vaňková jsou zkušenější než já, takže jsem si od nich něco vzala, ale samozřejmě neukradla. Koneckonců něco za něco. (smích)

Jaká byla spolupráce s režisérem Filipem Renčem, byl to typický příklad cholerického režiséra?

Ani ne, nebyl žádný šílený cholerik. Občas se dost dlouho zasekl na některých detailech, ale když se zpětně ohlédnu, tak je to dobře. Proto Baron Prášil ty detaily má a působí tak vypracovaně. Několikrát Filipovi samozřejmě ujely hodně nervy, že jsem chtěla utíkat do šatny. (smích). Kdyby ale byl na nás jen hodný, tak toho z nás moc nevytříská. Baron Prášil mu dal velice zabrat. Myslím, že přinesl do muzikálu skvělé nápady, které u nás ještě nikdo nerealizoval…

Který z těch nápadů se vám zamlouvá nejvíce?

Mně se velice líbí projekce, protože většinou v muzikálech jsou dané pevné kulisy. Ale tady je to něčím tajemné, že diváci neví, co přijde příště. Je tma, rozsvítí se projekce a najednou jste někde úplně jinde. Jsou tam i další úžasné nápady, třeba když Baron letí do Etny. Je zajímavé, že i herci dělají takové kaskadérské výkony.

Chtěla byste také ve své roli kaskadérský kousek, jako třeba létání z balkonu přes celé divadlo?

Já bych moc chtěla! Mně je opravdu upřímně líto, že tohle dělat nemůžu. Velice ráda bych to vyzkoušela, už jen proto, že si diváci řeknou: „Jo, ona tam opravdu vlezla…“. Když jsem se dozvěděla, že Baroni budou létat z balkonu, který je opravdu velice vysoko, říkala jsem si, jestli to zvládnou. Někteří herci s tím měli problém. A vlastně Kristinka Kloubková také, ale vyzkoušela si zavěšení v roli motýla a už prý nemá strach z výšek. A zvládli to nakonec i všichni herci.

Eva Burešová (vpravo) s kolegy

Říkala jste, že kolegové jsou skvělí, ale je v divadle někdo, kdo vám je nejbližší?

Není tady asi nikdo, kdo by byl úplně „ten nejbližší“. Nejdu do divadla s pocitem, že se těším konkrétně na jednoho člověka. Nejvíce jsem si asi sedla s Martou Jandovou, i když je o několik let starší, je takový ďáblík. Když přijdete z jeviště a jste naštvaní, že vám to nevyšlo, ona se začne smát a tak se hned přestanete tolik prožívat. Dneska mi třikrát řekla, že mě vyhodí, protože jsem několikrát spletla slova. (smích). Vždy mě rozesměje Zdeněk Izer, také cítím, že mám oporu v Danovi Bartákovi a Zuzance Benešové. Dost jsem si sedla i s Šárkou Vaňkovou, ač jsem z ní ze začátku měla trochu strach. Ale byla velice milá a v hodně věcech mi pomohla. A hlavně se ráda bavím s company, protože to jsou pohodoví lidé a je s nimi legrace.

Když se vrátíme ještě ke škole, máte ve třídě nějaké známé spolužáky a jak se ostatní postavili k tomu, že jste získala roli v tak velkém projektu?

V mém ročníku je třeba Kamča Nývltová, která je kolegyní tady v muzikálech. A moje třída mi fandí, za což jsem ráda. Když se dozvěděli, že jsem tu roli získala, tak se ke mně nikdo neotočil zády a spíše se mě hodně ptali, jak to probíhalo… Nikdo mi nezáviděl nebo tak. Teď se tu několikrát byli podívat a odcházeli velice nadšení. Snažila jsem se těm lidem dokázat, že jsem se tady ty dva měsíce neulévala. Doufám, že se to všem líbilo.

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho dalších úspěchů.

Autory fotografií jsou exkluzivně pro Musical.cz Tomáš Král a Radek Janda.