„Peklo“ aneb první část „Osudové komedie“ – nový milník hudebního divadla v Česku?

Zdenek Merta a Stanislav Moša jsou dnes už respektovanými osobnostmi brněnského hudebního divadla. Tento fakt by měl ale platit celonárodně, jelikož zásluha těchto dvou pánů o naprosto původní česká díla je více než značná. […]Kdykoliv se v Městském divadle Brno nasadí nějaké jejich společné dílo (obzvláště jejich dvě nejoblíbenější a asi i nejlepší „Sny svatojánských nocí“ a „Svět plný andělů“), vypukne doslova mánie a  vstupenky jsou rozebrány maximálně druhý den předprodeje (většinou ale už ten první). Výborný ohlas měla dříve jejich díla též v Praze, jelikož už se ale dlouho nekonalo žádné hostování, naprosto nezaslouženě tu upadají v zapomnění. Současná generace pražských muzikálových příznivců už jejich díla nemá možnost znát, což rozhodně zamrzí a možná by se to dalo nějakým hostováním napravit.

(psáno z veřejné generálky 17. 10. a premiéry 18. 10.)

Nicméně v Brně je každé jejich společné dílo skutečně napjatě očekáváno, jelikož vždy přineslo na jeviště novou dávku originality. Navíc jejich muzikály tu snad ani nejsou primárně pro zábavu, jako spíše k zamyšlení. I u rozverné Shakespearovské adaptace “Sny svatojánských nocí” budete žasnout nad tím, jak skvěle tvůrci popsali vztahy mezi mužem a ženou. „Svět plný andělů“ vás zase psychicky rozloží na kousky, aby vás na konci zase složil, možná i s přesvědčením, že musíte zásadněji změnit svůj život. A v „Zahradě divů“ se zase musíte velmi aktivně zapojit do děje. Tato tvorba si tedy rozhodně nezaslouží srovnávat s „oddechovkami“ a ty přece jen v muzikálovém žánru silně převažují. „Mertovky – Mošovky“ jsou zkrátka své! A jaké je tedy jejich Ovidiem, a v názvu Dantem inspirované původní „Peklo”?

Radka Coufalová, Hana Holišová a company

Poutavé

Příběh na začátku sleduje účast dvou sester – talentovaných tanečnic na konkurzu do divadelního angažmá. Zatímco z hlavní hrdinky Leny se díky úspěchu stane národní celebrita, její sestra Lucie se zdrcena uchýlí s partou kamarádů do squatu. Ač rozděleny, neustále na sebe myslí. Lena navazuje milostný vztah s ženatým zámožným aristokratem Sebastianem. Ten ji po sebevraždě své ženy pojímá za manželku a dostává zvláštní nápad. Nechá si vyrobit talentovaným sochařem Davidem její sochu. Při práci Lenině kouzlu podlehne i sochař. Postupně se sbližují. Lena stále touží po své sestře. Jejich osudy se opět střetnou. Při jednom plánovaném setkání ale Lena shodou nešťastných náhod umírá. Sebastian za viníka označuje Davida a rozhoduje se udělat mu ze života PEKLO… Peklo je totiž to, co žijeme, jak praví oficiální teze počinu.  Navíc se vrací sestra Lucie. Ta musí mrtvou Lenu v Sebastianově ďábelské hře nahradit. Mezitím David trpí coby Sebastianův vězeň.

Šokující

Předem upozorňujeme, že je lepší vidět inscenaci nejméně dvakrát, protože autoři tentokrát přivádějí na svět dílo možná divácky nejnáročnější. Samozřejmě se tak děje s přítomností Mošovy osobité poetiky, kdy přemýšlíte (a rádi) nad každým slovem a veršem a i v tom nejjednodušším spojení hledáte neustále nové významy. Přesto představení, převážně v první polovině nepůsobí příliš kompaktně. Je poměrně roztříštěno do různých míst a tak si dáváte hůře dohromady souvislosti. Z dění na scéně tak může přijít jistý šok.  S tím souvisí i další bod…

Stano Slovák aneb David ve vězení

Agresivní

To zejména počtem vjemů, co za zhruba tři hodiny v sedadle vstřebáte. Může za to i scénografie Jaroslava Milfajta. Ta je využita opravdu naplno. Zmiňme též choreografii a v ní jistý nedostatek s agresivitou související. Zatímco rozsáhlé baletní choreografie Lucie Holánkové sklízejí zaslouženě dlouhé ovace na otevřené scéně, moderní pasáže Street Dancerů, o které se hudebně postarala jedna z nejpopulárnějších Djek u nás, Lucca (Tyto chvíle jistě část kritiků označí jako prázdné a nicneříkající „tuc tuc“.) a choreograficky ztvárnila Leona „Qaša“ Kvasnicová, takovou možnost nemají. Proč? Odpověď je jednoduchá. Tance totiž doprovází skutečně silná stroboskopová světla. Veškerá choreografie se v nich ztrácí. A navíc takovéto momenty asi nebudou dvakrát vhodné pro epileptiky. Pojďme k příjemnějším věcem.

Pestré

Určitě, co se variace prostředí a hudební stránky týče. Zdenek Merta opět hravě přeskakuje od popu k úžasným rozsáhlým pasážím hudby klasické (což je na „Pekle“ možná to vůbec nejlepší), přes requiem, k až téměř čistokrevnému rock’n’rollu. Zkrátka, jak jsme u něj zvyklí. Opět odvádí svůj vysoký standard s několika geniálními momenty. K hudbě se ale ještě vrátíme níže.

Pouť

Kouzelné

Představení obsahuje hned několik naprosto okouzlujících scén, ani ne tak po stránce efektů, ale jistě si užijete již zmiňované scény taneční, či roztomile půvabné sólo Leny, když Davidovi předvádí celou svou povahu. Zmiňme také scénu na pouti, nechybí zde akrobaté, střelnice ani Dům hrůzy. Bude zajímavé sledovat, kolik lidí kvůli pár minutám (a jedné bezvadné písničce) tvůrce obviní z naprostého kýče.

Premiérová děkovačka 1

Hravé a zpěvné

Tento odstavec ukrývá zhodnocení hereckých a  pěveckých výkonů. A jako vždy se na ansámbl Městského divadla Brno, který tentokrát dostal i mnoho tanečních úkolů, kouká velmi příjemně. To, že byla hlavní (dvoj)role Leny psána na tělo pro Radku Coufalovou poznáte prakticky okamžitě a její výkon je tradičně neuvěřitelně komplexní po všech třech stránkách – herecké, pěvecké i pohybové. I Hana Holišová v roli Lucie má na jevišti nádherné momenty. Výborný výkon pak podává Stano Slovák v roli sochaře Davida. Scény ve skleněném vězení v jeho podání vyzní neuvěřitelně silně i dojemně.

U dalších rolí pak dochází k poměrně pikantní situaci. Pokud totiž znáte předchozí tvorbu a taktéž stálý herecký tým, okamžitě poznáte pro koho Zdenek Merta danou úlohu psal. Jedná se o role Sebastiana a Sebastianovy první ženy. I při dobrém výkonu Aleny Antalové si představíte pojetí Zory Jandové. Sebastiany jsme měli možnost poznat hned dva. Martin Havelka změní svou povahu velice nečekaně, ale o to slastnější zážitek je sledovat jeho herecký výkon. Petr Štěpán mění povahu postupně a je možná trochu ďábelštější. S rolí se lépe popral pěvecky a dobře si ji přizpůsobil.  Minimálně hudebně je ale role jasně psaná pro Jana Apolenáře a je to slyšet. (Důvěryhodný zdroj tuto domněnku potvrdil.) Sice jsme ho neměli možnost vidět, ale časem snad tento nedostatek napravíme. Na závěr zmiňme divácky vděčnou roličku Sebastianova bodyguarda Matyáše v podání Igora Ondříčka a drogově závislého Toma Dušana Vitázka.

Premiérová děkovačka 2

Působivé aneb souhrnný pohled na inscenaci pohledem běžného diváka

Díky všem jednotlivým popsaným složkám, které do sebe pasují, si divák odnáší poměrně silný zážitek, který vám v následujících týdnech asi nepůjde z hlavy.  Zřejmě tedy, i podle dosavadních ohlasů, odejde nadmíru spokojen.

Stanislav Moša a Zdenek Merta

Rekapitulační aneb souhrnný pohled na inscenaci z pohledu dlouholetých příznivců a obdivovatelů autorské dvojice

Posluchači a diváci, co už mají tvorbu dvojice Merta – Moša více v malíčku, budou asi zaskočeni tím, jak moc „Peklo“ připomíná „Svět plný andělů“. Zejména konec je u obou děl prakticky totožný. I v hudbě uslyšíte předchozí díla, ať už se jedná o „Sny svatojánských nocí“, či zmiňovaný „Svět plný andělů“, určitě uslyšíte i kousek „Bastarda“. Zkrátka retrospektiva, jak má být. Což u předchozích děl nebývalo vůbec, či jen ve velmi malé míře. Až na druhý poslech a dojem najdou v „Pekle“ originální prvky asi i tito diváci.  Zatím jsou tedy názory těchto příznivců na „Peklo“ dost rozporuplné, někomu tyto návraty vadí hodně, jinému méně, nebo naopak vůbec. I tak lze předpokládat, že se na dílo ještě vrátí a budou v něm chtít najít něco „svého“.

Pokud byste chtěli s poznáváním souhrnné tvorby této dnes již legendární dvojice začít, „Peklo“ vám spíše nelze doporučit, na to je příliš svébytné a vyžaduje už jistou zkušenost s jejich autorským rukopisem. Příznivci se na něj zase vypraví automaticky. Jedná se o inscenaci, která nemá v tuzemském současném muzikálovém dění obdobu. Momentálně však nelze vysledovat ambice ke „zkultovnění“.

Fotografie z představení a premiérové děkovačky laskavě dodal Jef Kratochvil. Autory jsou Jef a Tino Kratochvilové.