“Carousel” – rozverná i vážná atrakce
Jelikož jde o dílo v našich končinách opět poměrně neznámé, pojďme si nejprve ve zkratce popsat děj:
Mladík Billy pracuje coby obsluha velkého pouťového kolotoče. Jednoho krásného dne se seznámí s dvěma dívkami. Jelikož jedna z nich už svého nápadníka má, padne Billymu do oka sympatická Julie. Chce si ji prakticky okamžitě vzít, ale u kolotoče dá zbrkle výpověď a o jinou práci bohužel nezavadí. Vztah s Julií to podstatně narušuje. Ta navíc čeká dítě. Když se pod tíhou situace Billy připlete k naplánovanému oloupení místního zbohatlíka, nešťastnou náhodou přijde o život. Jeho duše vystoupala do nebe. Dostane však šanci naposledy se vrátit na zem a vysvětlit své hříchy. Na Zemi ale v tu chvíli už uplynulo patnáct let…
A koho například můžeme vidět v hlavních rolích? Hlavním hrdinou – „drsňákem“ kolotočářem Billy Bigelowem byl Roman Říčař. Ač ho většina z vás bude znát coby zpěváka rockovějšího stylu, operetou ještě hodně ovlivněná klasika čtyřicátých let mu překvapivě velmi sluší a jeho výkon je výborný po všech stránkách, obzvláště pokud přihlédneme k tomu, že po odchodu jedné z plánovaných alternací měl zkrácený čas na nastudování role. I tak se tento výkon může řadit mezi vůbec nejlepší v celém představení. Jeho ženský protějšek Julii zdařile ztvárnila Anna Klamo. Stejně jako v „Chicagu“ se ve velmi zářivém světle předvedla Zuzana Krištofová – Kolářová v důležité roli Juliiny kamarádky Carrie. Coby Carriin ctitel – věčně snaživý pan Snížek, se sympaticky představil Michal Klamo.
Jelikož je „Carousel“ muzikálem mohutných instrumentálních ploch a velkých tanečních výstupů, zaslouží si mít tyto stránky pořádně propracované. Pod taktovkou Jiřího Petrdlíka je hudební nastudování plně pod kontrolou, zní naprosto precizně, moderně, přesto si hudba uchovává původního ducha. Živelná, efektní a stoprocentně funkční je choreografie Jiřího Pokorného, její velké chvíle přichází hlavně v ryze taneční scéně zhruba uprostřed druhého jednání. Zmínit se určitě musíme též o zdařilém, nesmírně poetickém a zpěvném českém překladu libreta z pera Michaela Prostějovského.
Režie Romana Meluzína znovu využívá některých postupů z „Chicaga“, tentokrát se ale nekonají žádná hluchá místa v pohybech postav, a sympaticky tentokrát působí i projekce na oponu. Výhradu lze mít jen ke scénografii Šimona Cabana. V prvním aktu i přes stálou připomínku majestátného kolotoče působí na broadwayský velkolepý muzikál snad až příliš komorně a prázdně. Druhý akt působí díky atraktivnějším lokacím (Piknik, Přístav) již o poznání lépe.
Plzeň může mít z nového počinu jen radost, je nejen profesionálně odveden, ale hlavně příjemnou a velmi kvalitní podívanou s hlubokou myšlenkou. Doufejme tedy, že přiláká coby zástupce té pravé americké muzikálové klasiky nejen zapálené příznivce a zájemce, ale i spoustu dalších, posléze spokojených diváků.
(psáno z neveřejné generálky 29. 2. 2008)
Komentáře