Mamma Mia!: muzikálová adaptace plná letní pohody

Před pár dny skončily letní prázdniny a i v nich jsme mohli naštěstí být svědky několika zajímavých zážitků. Za jeden z nich můžeme poděkovat společnosti Bontonfilm, která velice vhodně posunula, mírně vpřed, původně podzimní distribuční premiéru na začátek srpna.

Je to logické, nasadit letní odpočinkový film v polovině prázdnin sílu zážitku jistě znásobí, což by se na začátku sychravého podzimu nemuselo podařit. Zopakujme si už všeobecně známá fakta: „Mamma Mia!“ je v současné době asi nejznámější a nejpopulárnější „jukebox musical“. Tento výraz si můžeme představit jako mozaiku těch největších hitů, provázané jednoduchou dějovou linkou. Jak již název „Mamma Mia!“ napovídá, v tomto případě se jedná o písně skupiny ABBA.

Amanda Seyfried ("Honey, Honey")

Ty jsou zasazeny do slunného Řecka, k malému hotýlku, kde se coby diváci dostaneme přímo do hektických příprav na svatbu mladé sympatické dívky Sophie (Amanda Seyfried). Ta si na svatbu pozvala velice zajímavé hosty, objevila totiž deník své matky Donny (Meryl Streep), z něhož vychází najevo, že má hned tři potencionální tatínky (Pierce Brosnan, Colin Firth, Stellan Skarsgård). Rozešle tedy pod maminčiným jménem všem kandidátům pozvánky.  Rozjede se tak kolotoč roztomile vtipných situací, co se takřka nezastaví a baví i při opakovaném zhlédnutí.

Pokud si dobře povšimnete, jak vypadají veškeré reklamní materiály k filmu, možná vás zaujme nápis „Mamma Mia: The Movie“. A právě přívlastek „The Movie“, zde hraje prim. Zážitek z filmového zpracování se totiž od verze divadelní (tu můžete vidět jak v různých světových metropolích, tak jsme ji měli možnost v rámci mezinárodního turné vidět minulou sezónu na krátkém hostování v Praze) zásadně liší a dobře se tak vzájemně doplňují, což se například, stále ještě poměrně nové adaptaci Lloyd Webberova muzikálu „The Phantom Of The Opera“ díky přílišnému teatrálnímu pojetí moc nepodařilo. Sluší se v této souvislosti připomenout, že obě verze vznikly pod vedením režisérky Phillipy Lloyd.

"Dancing Queen"

Popišme si tedy hlavní rozdíly, čímž vyniknou i plusy a mínusy snímku:

Vraťme se k dějové lince, ta je celkově vnímána jako jednoduchá až primitivní a v podstatě slouží jako „lepidlo“. Jistě, dá se to brát jako výtka, ovšem jen v tom případě, kdyby nějak narušovala celek. Což se ale nestalo a písničky s příběhem jsou po minimálních textových úpravách v naprosté symbióze. Co tedy na tom, že je příběh jednoduchý, hlavně, že funguje! Ve filmu je navíc linka mírně obohacena o další vtipy a momenty. Hodně prostoru (zřejmě díky účasti Meryl Streep) dostává právě postava maminky Donny. A přiznejme si, často táhne celý děj právě ona.

Pierce Brosnan, Meryl Streep ("The Winner Takes It All")

Staré hity se dočkaly nových svěžích aranží. Ty však ani v nejmenším nepopírají a nepostrádají původního ducha skladeb. Dočkáte se tak obligátních šlágrů „Dancing Queen“, „Chiquitita“ (pokud někomu vadilo, že v divadelní verzi není instrumentální pasáž ze závěru skladby, film tento nedostatek napravuje), či titulní song. Přenos na plátno si vyžádal též výrazné přeházení pořadí písní i nějaká ta kompletní vypuštění, ale aby to příznivcům nebylo tak líto, některé se vyskytují alespoň v „utajené“ podobě. Nejmarkantnější je to u „Knowing Me, Knowing You“.

Asi jen málokteré filmové zpracování nabídne skryté bonusy pro fanoušky: nemusíte se tak bavit jen písničkami, ale můžete se zaměřit i na vyhledávání roztomilých drobností, (kromě již zmiňovaných „utajených“ písní) jako jsou například „cameo“ roličky obou mužských členů ABBy (každý je v jiné části filmu) či v pravdě geniální „přídavková“ část, což se dá považovat za jeden z mála styčných bodů s divadlem. Rozhodně neodcházejte ze sálu před koncem titulků, přišli byste o pár dechberoucích momentů!

"Slipping Through My Fingers"

I přes neskutečnou porci zábavy a lahůdkově inovovaných hudebních čísel se ale pár chybiček najde. Film například mírně ztrácí v choreografii tanečních scén, respektive v jejich přehlednosti, kamera je totiž nesmírně chaotická a pravý požitek z tanečníků tak ve velkém procentu případů není velký. Je to škoda, jelikož v divadelní verzi tvořily choreografie bez přehánění další rovinu humoru. Naštěstí ale zůstaly například rozkošné kroky potápěčů při „Lay On Your Love On Me“.

Stejně tak nelze očekávat oslnivé pěvecké výkony. Ano, Meryl Streep je zpěvačkou velice schopnou, Amanda Seyfried dokonce vynikající, ale u ostatních se jedná spíše o příjemně civilní, nikoli však zcela dokonalý profesionální zpěv (v této kategorii chválíme Colina Firtha).  Hodně diskutovaný výkon Pierce Brosnana rozhodně není úplně špatný, je však znát přílišná snaha o čistotu projevu. Vše ale zcela vynahrazuje všeobecně kvalitní stránka herecká a hlavně kupa gagů a dobré pohody.

"S. O. S."

„Mamma Mia!“ je rozhodně velice milým překvapením letošního léta, není sice nejlepší muzikálovou adaptací všech dob, ale to od ní snad ani nikdo nečeká. Místo mezi skupinou nejpovedenějších si ale zaslouží plnou měrou a návštěvu kina rozhodně doporučujeme. Už se těšíme na DVD!

Fotografie serveru Musical.cz poskytla společnost Bontonfilm.