Muzikálový Londýn 2010 – část 1. – Sister Act
Kdybyste v prázdninovém momentě, kdy jsme například ve Švandově divadle koukali na „Hello, Dolly“ prohlásili, že se Musical.cz (jmenovitě tedy já, Ondra, společně s častým návštěvníkem našeho serveru, co mi ochotně dělal doprovod, díky mu) i letos podívá do Londýna, asi bychom vám nevěřili. Přesto se zrodil bláznivý, leč realizovatelný nápad a 23. srpna už jsme vystoupili po osmnácti hodinách cesty autobusem v londýnské Green Line Station na celé tři dny. Zde je první část našich zážitků.
Upozornění na začátek: Všechny díly letošního čtyřdílného “seriálu” budou mít zcela záměrně podobu spíše deníčkového zápisu. Jednak z důvodu lepší prezentace zážitků, za druhé, aby byla trochu změna a za třetí, doufáme, že se alespoň částečně ocitnete na West Endu s námi. Bude to stát za to!
Při cestě do velmi blízkého hotelu neumětelsky zpíváme téměř veškeré muzikálové písně s Londýnem spojené. Ouha, přijeli jsme příliš brzy, nástup na pokoj bude možný až za dvě hodiny. Příliš dlouho nelelkujeme a jdeme se podívat k divadlu Apollo Victoria, vzdáleného, co by kamenem dohodil. Během půl hodiny máme lístky na první titul a naše nadšení nezná hranic, ale nechceme předbíhat, hezky popořádku, jelikož daný projekt ( je jím kultovní „Wicked“ Stephena Schwartze) jsme navštívili až o něco později.
Když už jsme ale u vstupenek, máme pro vás jedno doporučení, pokud se do Londýna někdy v budoucnu chystáte: sice vám bude každý vřele doporučovat stánky s levnými vstupenkami (například oficiální TKTS na Leicester Square), nám se však osvědčila jiná alternativa. Velmi dobré lístky seženete naprosto bez problémů i třeba dvě hodiny před představením přímo na pokladnách jednotlivých divadel (vyprodáno hlásil poslední odpoledne, kdy jsme se Londýnem plnohodnotně toulali, jen „The Lion King“.), a navíc i zde na zeptání fungují nesmírně výrazné a možná proto spíše nikde neuváděné slevy.
My jsme využívali „Access Rate“, slevu pro vozíčkáře a jeho doprovod, určitá její varianta platila na všech představeních, která jsme navštívili. Teď trochu uchlácholíme studenty, na dotaz snad funguje i sleva studentská, u některých titulů je ovšem vyhlášena jen na určitá data, ale jak radíme, za zeptání nedáte vůbec nic. Navíc předpokládejme, že vy čtenáři bez nároku na slevu si vyberete jedno až dvě představení a zbytek věnujete prohlídkám četných památek (ty jsme spíše zanedbali, přiznáváme) a možná tedy není od věci poradit mírně otřepanou frázi, že když už člověk jel takhle daleko, měl by si koupit na zvolený, či doporučený do nebes vynášený titul, také dobré lístky, aby byl zážitek stoprocentní (nejdražší lístky na většinu muzikálů stojí v plné ceně v tuto chvíli přes šedesát liber (necelých 2000 Kč). a nebo můžete zkusit právě TKTS. Schválně zatím neprozradíme, jaká show nás vyšla nejlevněji. Výsledek je tedy ten, že jsme na velmi dobrá až excelentní místa chodili víceméně za ceny nejdražších muzikálových vstupenek v Praze. Je to sice „menšinový tip“, ale zaznít tu musí, neb se o něm neví.
První večer, v pondělí v půl osmé večer tedy usedáme do sedaček London Palladium a necháváme se unášet „Sestrou v akci“ s hudbou Alana Menkena (hraje se zde od května loňského roku).
„Sister Act“ se nám do hledáčku vytipovaných představení dostávala až postupem času, jednak měla jako jediná show slevu pro vozíčkáře inzerovanou přímo na webu, i bez otázek na pokladně a zároveň vyhlašovala i slevu pro studenty. Pro zajímavost: studentské zvýhodnění mělo jen jeden drobný háček, po tři týdny, konkrétně do 30. srpna totiž měla v roli Mother Superior (Matka představená) hostovat přímo Whoopi Goldberg, (k hostování byly vydány i speciální programy) ale v den studentsky zlevněných vstupenek měla zrovna oficiálně ohlášenou pauzu, na což pokladní v divadle vždy pečlivě upozorňovali. Milá usměvavá slečna měla z naší vzájemné konverzace: „Whoopi Goldberg does not play today.“ „I don’t mind.“ jistě radost. Usměvavých slečen i dam a vůbec všeobecné ochoty ve všech směrech je zde v divadlech i na ulicích obecně naprostý dostatek.
Následně jsme si uvědomili, že jsme mohli filmovou a broadwayskou hereckou legendu vidět kterýkoliv jiný den výletu, neboť bychom slevu měli v každém případě, ale s tím už naše budoucí plány nebyly příliš kompatibilní. V tu chvíli jsme netušili, že se po našem návratu na oficiální Facebookovské stránkce objeví informace, že z vážných rodiných důvodů se hostování nedokončí a tudíž “náš týden” byl prakticky jejím posledním.
Adaptace, kterou si pod producentská křídla vzala právě Whoopi Goldberg, společně s britskou pobočkou známého kolosu Stage Entertainment logicky vychází ze známého filmového megahitu společnosti Touchstone Pictures „Sestra v akci (Sister Act)“ z devadesátých let minulého století, kde si Whoopi tenkrát zahrála ústřední postavu barové zpěvačky Deloris.
Muzikál, jehož základem se stal první díl známé značky (od návratu jsme totiž museli několikrát čelit otázce, zdali byla zpracována „jednička“ či „dvojka“), si z dějové linky bere jen to nejzákladnější.
Deloris Van Cartier je svědkem vraždy, se kterou má leccos společného její snoubenec mafián Shank. Kde se před gaunery schovat? Nesmělý policista Eddie, co se do zpěvačky doslova zblázní, má jedno řešení, klášter! A tak se Deloris proti své vůli stává “sestrou” Marií Clarence, ale po počátečních nedorozuměních, vytvářejících řadu komických situací, si zde přeci jen najde velké hobby, sesterský pěvecký sbor, jež se přes počáteční neúspěchy pod jejím vedením stane superhitem. Vytvoří si spolu tak silné pouto, že Deloris na konci příběhu řádně přehodnotí svůj život.
Základní nedostatek inscenace režiséra Petera Schneidera si odbudeme hned na začátek (zde v závorce bez diskuze uznáme, že v Londýně zkrátka na muzikály mají mnohem větší finanční rozpočty, ansámbl, co se oboru věnuje nejlépe od dětství, skutečně naplno a tak suverénní výkony až na výjimky nepotřebují detailnější komentář, atd., atd., v dalším vyprávění se k těmto faktorům určitě dostaneme podrobněji).
Tato zjednodušený děj v muzikálovém scénáři Cheri a Billa Steinkellenrových, i přes sbližování policisty Eddieho a Deloris nemá příliš nosnosti na délku představení kolem dvou a půl hodiny a tak se nevyvaruje jak pomalejšího rozjezdu, tak i drobných hluchých míst během děje.
Veškerý pomalejší rozjezd a drobnou „hlušinu“ téměř dokonale vsákne neskutečně energické obsazení (dost mu pomáhá i známý choreograf Anthony Van Laast (“Mamma Mia!”). Prim v něm hraje hlavní “star” Patina Miller, jejíž hlavní „dvojrole“ byla jak dostatečně “Whoopiovská” podle filmového vzoru, tak i naprosto svá, o fantastickém pěveckém výkonu hovořit netřeba.
I na West End už dorazila móda obsazovat pop-hvězdy, ale i po letech množství zůstává spíše v symbolickém měřítku a tak se coby mafián Shank představil Simon Webbe , člen populárního britského boybandu Blue a opět působil v roli více než dobře a slizce a což teprve jeho přitroublí kumpáni. Rozesměje i kněz v podání Iana Lavendera a vůbec celý úžasný sbor řádových sester.
Ostřílený muzikálový tvůrce Alan Menken („Beauty and The Beast“, „Little Shop of Horrors“) zkomponoval hudbu (s texty Glenna Slatera, spolutvůrce „Love Never Dies“), co si bere za své ty nejlepší prvky disca a „zdravého“ černošského soulu. Nehraje se zde úplně na hity, leč na divadle celek působí famózně, i díky vyváženému sound-designu. Živý orchestr je samozřejmostí! Refrény písní jako „Take Me To Heaven“ a „Raise Your Voice“ si jistě budete pobrukovat. Zaujme árie Matky představené v mírně Sondheimovském stylu „Here Within These Walls“, i píseň policisty Eddieho v podání Ako Mitchella „I Could Be That Guy“, poutavou zejména scénickým ztvárněním a fantastickou převlekovou iluzí, kterou dodnes nechápeme. :-) Nesmíme zapomenout ani na jímavou titulní „Sister Act“.
Scéna je vůbec docela zajímavou položkou. Budete cítit hrdost, aniž by jste ji viděli, jelikož její autorkou je Češka Klára Zieglerová. Dominantou scénografie jsou rozhodně víceúrovňové klášterní megaprostory, při jejichž zkoumání a pohybu vám možná i spadne čelist na zem. A což teprve, když se při nedělních modlitbách kostel rozzáří všemi „disco“ barvami, čemuž napomáhá v pravdě úžasný light-design Natashi Katz. Potěší i detailnost policejní stanice, bohužel barová prostředí už díky všem světýlkům, růžovým barvičkám a neonům spíš koketují s kýčem, ač třeba prvních pár okamžiků na velkém jevišti taktéž vypadají skvěle.
Jak již jistě víte, v muzikálových metropolích se příliš nehraje na u nás tolik oblíbený systém alternací (výjimky zde jsou, s tím, že alternace mají většinou přesně vymezené dny v týdnu), takže když chcete ve svém oblíbeném počinu vidět nějakou londýnskou hvězdu, na 95% ji na daném představení chytnete, ale jsou zde samozřejmě záskoky (understudies nebo standby). My jsme na ně během výletu měli v představeních celkem štěstí,aale opět jsme se přesvědčili, jak je “understudy” alespoň na britských ostrovech ošklivé až hanlivé slovo, například na Matce představené Helen Walsh (ne, Whoopi Goldberg nám nechyběla), či sestře Marii Robertě v podání Maggie Elisabeth May vůbec nebyly patrny známky toho, že role hrají jen občas, naopak, obě dámy byly dokonalou součástí celku, ale to je prostě za kanálem La Manche opět standard.
„Sister Act“ se bude hrát v London Palladium už jen do 30. října 2010 (od příštího roku ji vystřídá jiná klasika, Lloyd Webberova adaptace „Čaroděje ze země Oz“), ale pokud si uděláte stejně spontánní výlet jako my, ještě můžete návštěvu stihnout celkem pohodlně. Dílo teď čeká zejména přesun na newyorskou Broadway a do bašty Stage Entertainmentu – Německa – konkrétně do Hamburku.
Bližší informace naleznete na oficiálním webu muzikálu, spoustu audiovizuálních zajímavostí, včetně dvou hudebních videí, zase na oficiálním YouTube kanálu.
Svou cestu za „opravdovými muzikály“ (jak svou návštěvu trefně loni nazval kolega Pavel) jsme touto obecně vysoce hodnocenou hudební komedií tedy zahájili více než úspěšně. V tuto chvíli jsme ale ani zdaleka netušíli, kolik dalších skvělých zážitků (ale i zklamání) nás v příštích dvou dnech ještě čeká…
V příštím díle (vyjde ve druhé polovině tohoto týdne) se podíváme na z českého pohledu jistě nesmírně očekávaný Lloyd Webberovský duel: klasiky “The Phantom of the Opera” a jeho novinkového pokračování “Love Never Dies”. Komentáře jsou vám k dispozici k dalším dotazům, budeme za ně rádi.
Fotgrafie autorky Catherine Ashmore laskavě poskyla oficiální press agentura muzikálu Peter Thompson Associates.
Photos by Catherine Ashmore are kindly provided by press agency Peter Thompson Associates. Thanks for collaboration.
Komentáře
Monika
AutorTak to jsem velmi zvědavá na vaše dojmy z The phantom of the opera a Love never dies. Doufám že byly minimálně tak dobré jako ty mé…
monalisa
Autortiez som velmi zvedava:) chystam sa do londyna posledny oktobrovy tyzden a podarilo sa mi zabookovat prvy rad na fantoma opery, tak sa vytesujem ako male dieta:)) od februara, kedy som to videla prvy raz, sa totiz kompletne zmenilo obsadenie, a pocula som na scotta daviesa same chvaly, o to vacsie su moje ocakavania. aj na vasu recenziu LND si pockam, ci sa mi to oplati pozriet este raz, ci pokrocili niekam dalej… ale uz z cistej nostalgie asi neodolam.
Ondřej Doubrava
AutorKdo se těší na Phantoma a spol. vězte, že díky přímo enormnímu přísunu novinek z českých luhů a hájů (které mometálně plánujeme a musíme dost určovat priority), jsem nucen svou rekapitulaci Londýna mírně upozadit a rozhodl jsem se pro systém v jednom týdnu – jeden díl (změna bude vyhrazena, ale i tak toho bude fakt dost).
Ali
AutorMoc pěkný čtení.
Shodou okolností jsem byla zrovna 6.9. 2010 na Love Never Dies, jsem teda zvědavá, co na to vy… moc se mi to líbilo, ale já nejsem moc objektivní hodnotitel… A.L. Webber, Ramin Karimloo a Fantom vůbec jsou totiž mí velcí oblíbenci:-))
Ondřej Doubrava
AutorDíky moc, omlouvám se, že to tu ještě není (je to rozepsané), ale tyhle týdny jsou nehorázně přecpané akcemi (takhle akční začátek sezóny nepamatuju) a oznámeními z ČR a ty mají jasnou přednost (už teď je jasné, že minimálně já budu nějaký čas vydávat updaty i o víkendu, aby to tu všechno bylo v nějakém rozumném horizontu), snad se dostane i na zbytek toho Londýna, rád bych si to sepsal už jen z nostalgických důvodů (až se k tomu jako za deset let vrátím :-) ), tak snad v některém z víkendů.
Romča
AutorTak Sestru v akci by tady někdo nastudovat mohl. To byla úžasná věc (v TV)!
Jiří K.
AutorNereálně to jistě není, i když, Sister Act se hrál zatím jen v Londýně, v Hamburgu a za chvíli to bude i na Broadwayi. Navíc, pro několik hl. rolí jsou zapotřebí černoši….
Pavel Košatka
AutorVídeň (od září 2011) je docela blízko ;).
Jiří K.
AutorPK: Jasně, Videň není zas tak daleko, ale u nás to taky není:) Bylo by báječné, kdyby se poštěstilo hrát Sister Act v ČR, je to vynikající představení, natřískané energií od začátku do konce :)
Radek Janda
Autor“jedna bába povídala”, že není nereálné, abychom se toho dočkali i u nás, ale víte, co je pravdy na “povídačkách” :-)
Nick
AutorJsem dost zklamaný, že se ani po roce a půl neobjevily další pokračování toho článku !!!! :(
Ondřej Doubrava
AutorI mě to mrzí, ale léto je pro mě vždy velice náročné období a neměl jsem tenkrát čas ani chuť psát, navíc jsem od té doby byl v Londýně ještě jednou, ale to jsem jel čistě na pracovní prázdniny (protože další léto bylo ještě náročnější), prostě si to užít a už jsem se dobrovolně rozhodl, že opravdu budu psát na Musical recenze jen tehdy pokud budu mít chuť, spoustu času a budu v pohodě (paradoxně na tiskovky se ten čas hledá nějak snáz, ale to zabere času minimum a člověk to i dělá rád). A zvláště toho času poslední dobou ubývá, řeším spoustu věcí, ale doufám, že třeba příští týden, kdy zatím opravdu nic nemám, se tu něco objeví. P.S.: Letos mi Londýn spíše nevyjde. ;-)