“Les Misérables – Bídníci” v Městském divadle Brno
Druhý měsíc roku 2009 je ve znamení těch nejočekávanějších muzikálových premiér, resp. návratu dvou snad nejoblíbenějších děl v novodobé české historii. Čekalo se na ně dlouho, ale trpělivost se vyplatila a je radost vychutnávat sladké plody neboli pohled na vydařené představení. A je nám potěšením konstatovat, že nová inscenace legendárních „Bídníků (Les Misérables)“ právem aspiruje na událost sezóny!
.
Ondřej Doubrava: “Les Misérables – Bídníci v Brně aneb souhrnný pohled z dvanácti hodin v žáru revoluce”
(viděno na veřejné generálce 12. 2., druhé premiéře 14. 2. a reprízách 15. 2 a 17. 2 od 15:00)
„Les Misérables – Bídníci“ Alaina Boublila a Claude – Michel Schönberga – kdo by je neznal. Tato adaptace jednoho z nejslavnějších románů Victora Huga nejen, že způsobila poměrně značnou revoluci v rámci žánru jako takového. Jak u nás, tak hlavně ve světě se díky ní vyrojilo hned několik dnes nesmírně respektovaných muzikálových umělců (u nás například Lucie Bílá (Eponina), Tomáš Trapl (Enjolras) , Jan Ježek (Jean Valjean), Pavel Polák (Marius), v Londýně pak např. Colm Wilkinson (Jean Valjean) či Michael Ball (Marius)).
Jakým směrem by se asi hudební divadlo současnosti ubíralo, kdyby se úspěšného konceptu dvou talentovaných francouzů neujal britský velikán mezi producenty Cameron Mackintosh, a díky zdařilému přepracování i masivnímu reklamnímu plánu (díky němu na nás ze všech plakátů na světě kouká neodmyslitelná malá Cossetka v pozadí s francouzskou trikolórou, která tak vytváří možná nejznámější muzikálový trademark a svým způsobem toto logo, jako jedno z mála, asociuje muzikálový byznys jako celek) z něj udělal legendu.
Když se o uvádění tohoto klenotu žánru v Brně začátkem roku 2008 začalo mluvit oficiálnějším tónem, leckdo si asi musel říci: „A není to trochu brzy?“ Přeci jen v té době stále mírně hořela naděje, že se pražská inscenace ještě na nějaký čas vrátí. Ale kdo se trochu vyzná v udílení licencí na největší světová díla, tak tušil, že se tak již nestane a jelikož čas je neskutečně mocný čaroděj, brněnská inscenace přichází přesně v tu dobu, kdy se divákům v Praze začíná stýskat a vzpomínky na předchozí inscenaci začíná zlehka obklopovat mlha. A Brňané zase mají velikou radost z toho, že se k nim na Hudební scénu MdB tak proslulé dílo dostalo.
Pokud už jste nějakou inscenaci tohoto díla viděli (pro účely tohoto článku předpokládejme, že většina čtenářů se mohla seznámit až s verzí uváděnou od roku 2003 po několik let v GoJa Music Hall, ač všem, kteří stihli prý po všech stránkách nepřekonatelné první nastudování – vlastně kopii londýnské inscenace v létě 1992 v Divadle na Vinohradech, nepokrytě závidíme, autor této recenze, tehdy osmiletý prcek, si pouze matně vybavuje tehdejší televizní upoutávky), brněnští „Bídníci“ vám jistě nabourají všechny vaše dosavadní zážitky. Jsou totiž pojati zcela jinak.
Například už jen scénou německého scénografa Christopha Weyerse – ta se totiž, přesně podle režijního záměru, soustředí na nuzný život lidí, je poměrně temná, špinavá až syrová, z velké části dokonce naprosto minimalistická, pouze doplněná vkusnou statickou projekcí. Funguje to přímo báječně a odkrývá to nové vážnější souvislosti. Ano, tím si inscenace připisuje výrazné plus, jde totiž naprosto po tématu. Avšak, nemusíte se bát, barikády jsou v rámci možností vcelku realistické.(Barrandovské ateliéry, kde realizace kulis vznikala, se skutečně nezapřou.) Své příznivce si jistě najde i roztomilý hostineček manželů Thenardierových ve „Sweeney Toddovském“ střihu, kde je tentokrát skutečně rozemletá umělá kočka. Vypadá to skvěle, lacinost se nepřipouští! Uchvácení budete jistě i z procházení pařížských kanálů.
Stanislav Moša se nebál dokonale propracovat herecké situace (zde je veliký rozdíl oproti zpracování Petra Novotného, která sice nabízela megalomanské kulisy, ale herci v několika málo situacích zůstávali pouze v jistém „náčrtu“.) a některé momenty i pojmout zcela jinak, viz. napřiklad sólová píseň studenta Maria “Prázdný stůl a židle prázdné” nám jej ukazuje na zcela holé scéně schouleného na židli.Trestanecké galeje jsou zase působivě umístěny do kamenolomu, kde se jakákoli chvíle žití utopí v naprosté monotónnosti.
Jisté změny se udaly ve věci hudebního nastudování, o které se skloubením různých činností postarali dirigenti Dan Kalousek, Jiří Petrdlík, Igor Vavrda (hudebním supervizorem je Petr Gazdík) . Díky tomu, že byl dodržen slib o novém přearanžování partitury, jsme svědky vcelku nového pojetí pro posluchače, zejména, co se rytmického pojetí a frázování slabik týká. I tak bude dlouholetým příznivcům celý zvuk orchestru postavený hlavně na smyčcích, bicích nástrojích s výraznými nástupy dechů a syntetizátorech značně blízký, výrazných experimentů se netřeba bát. Jen tak oklikou: až bude dirigovat Jiří Petrdlík, občas se koukněte i na něj, takové nadšení z hudebního prožitku se jen tak nevidí. Sálá doslova z každého pohybu a každé noty.
Tvůrci také sáhli k mírnému, ale vhodnému zkrácení některých pasáží (údajně bylo realizováno něco kolem 90% povolených škrtů) a určité zásahy se vyskytuji též v chronicky známém libretu Zdeňka Borovce. Není jich mnoho, méně znalí diváci je určitě ani nepostřehnou a tak se zaměřme jen na změnu nejvýznamnější a to u slavného konfrontačního duetu Valjeana a Javerta u Fantininy posltele – ten na svém začátku obsahuje několik zcela nových, neznámých veršů, což znalce a stálé posluchače původních nahrávek asi dost vyvede z míry, možná o to víc, že v programu k představení (ten je opět naprosto excelentní) je uvedena verze původní. Celá záležitost jde však ještě trochu dál. Zatímco Valjean Jan Ježek se po odlišném začátku vrací k veršům Borovcovým, Petr Gazdík zpívá svou konfrontační část zcela jinak po celou dobu, zatímco všichni představitelé Javerta se po tomto odlišném úvodu drží původní Borovcovy verze a na konci se sjednotí s Valjeanem v novém textu. Jistě, většině diváků to rušivé v žádném případě nepřijde, ovšem nějaké sjednocení by už jen kvůli důležitosti celé situace v rámci děje vcelku prospělo.
Jednotlivé výkony se u této inscenace budou asi hodnotit ryze podle subjektivního pohledu. Pojďme se tedy o něco podobného pokusit, rozhodně ale následující řádky neberte příliš jako bernou minci. Jako celek se zdají být ve většině vzácně vyrovnané.
Začněme otázkou: Dovedeme si vůbec představit některé české nastudování bez operetního pěvce Jana Ježka v roli Jeana Valjeana? Asi těžko, on skutečně JE a žije touto postavou, je tedy dobře, že využil nabídky vrátit se k jeho životní roli i napotřetí a opět na výbornou, jeho podání písně “Otčenáš” je stále nezapomenutelným zážitkem. Legendárního představitele brněnské publikum přijalo s nadšením, což byla jistě příjemná odměna za brilantní ztvárnění.
Petr Gazdík je v roli Valjeana poměrně příjemným překvapením, chybí mu pochopitelně dlouholeté Ježkovy zkušenosti, ale vcelku zdařile se pohybuje mezi všemi Valjeanovými životními etapami a svůj výše položený baryton často nechává hrát všemi barvami. Fanouškům původní verze libreta může ale připadat zvláštní, že si často upravuje text více do pusy.
Velice vyrovnaná je situace u představitelů inspektora Javerta. Ať uvidíte kteréhokoli z nich, zklamáni nebudete, veliké a nadmíru zajímavé rozdíly jsou však v jednotlivých pojetích.
Petr Štěpán jakožto činoherec má samozřejmě svou postavu rozehranou do všech detailů, je Javertem přísným, zásadovým. Písničky má „na tělo“ upravené tak, aby je s přehledem zvládal a takové úpravy lze jen pochválit, obzvláště ústřední píseň postavy „Stars“ (Tam ve hvězdách) v jeho podání opravdu stojí za to.
Pokud ale dáte u role Javerta spíše na podání jednotlivých písní, nelze vám doporučit nikoho jiného než famózního zpěváka Lukáše Vlčka, který se své velké příležitosti a očekávání od jeho příznivců do něj vkládaných, nebál, uchopil ji za pačesy a nepustil, díky svému sytému basbarytonu a obzvláště ve druhé půlce sympatickému herectví (a nepřekonatelné Javertově sebevraždě), aspiruje na titul alternace nejlepší.
Igor Ondříček je poté příjemným mixem mezi oběma již zmíněnými pány, jistě splní diváckou představu o přísném, zásadovém policistovi, jeho pojetí navíc obsahuje i pořádnou dávku zloby a ve tváři se mu zračí intrikánství.
Fantine – jak Lenka Janíková, tak Eva Jedličková (ta má roli nazkoušenu jako understudy – záskok, ale rozhodně se nenechte touto neviditelnou nálepkou zmást) jsou v roli opuštěné matky Fantiny typově přesné a díky kvalitnímu pěveckému pojetí a hereckým detailům je nejen jejich „Knížka snů“ tím správným „dojákem“.
Marius: Jakub Uličník má výhodu v tom, že umí zahrát infantilnější poblázněné typy a tato role je mu tedy naprosto ušita na míru. Mladý student JAMU Tomáš Novotný (znát ho můžete kupříkladu jako Jidáše z „Godspellu”) je zase Mariem nejzdatnějším po pěvecké stránce. Souhrnně jsou tito dva pánové naprosto rovnocenými alternanty. Dušanu Vitázkovi role v první polovině příliš nesedla, v té druhé už byl ale jeho výkon stabilní a dokázal, proč patří mezi opory souboru.
Nesmírně zajímavá je též situace u představitelky asi nejznámější dívčí role a to Eponiny. Johana Gazdíková ji hraje s kapkou suverénnosti i zdravé drzosti, ale její barva hlasu se nemusí líbit všem. Haně Holišové sedne tato role bez výhrad se vším všudy. Největším překvapením je však Kateřina Halíčková, která by se také nemusela honosit nálepkou „understudy“, vystačí si i bez ní, je totiž Eponinou s velkým E. Její pojetí písně „Samotářka“ je procítěné, přirozené, dechberoucí.
Role dospělé Cosetty je snad jedním z nejproblematičtěji napsaných partů v muzikálové historii a vyzpívává se velmi obtížně, proto ho nelze posuzovat jinak, než jak ho představitelky zvládnou jako celek. Radka Coufalová i Marta Prokopová v této části obstály na jedničku s hvězdičkou, Marta se díky svému věku do charakteru hodí nepatrně lépe.
Enjolras, vůdce revoluce: role to nesmírně vděčná. „Navrátilcem“ v této roli je Robert Jícha, který od pražského uvedení charakter tentokrát ještě více prohloubil a udělal ho přísnějším. Jiří Mach je pro spolubojovníky více přítelem. Oba dva pánové jsou výborní. Vladimír Volečko se role sice neujal špatně, do bojovného entusiasmu kolegů mu však ještě nějaký ten kousek zbývá.
Pojďme ke klenotům inscenace, na které jsou nečekaně pasováni manželé Thénardierovi. Jan Mazák je v roli vychytralého hostinského naprosto věrohodný a pokud se za nejlepšího českého představitele této role zatím považuje Jiří Korn, Jan Mazák je zcela jiným, ale dokonalým zástupcem, s naprosto precizním hereckým projevem, takže netřeba Kornovy absence v této inscenaci litovat. Z Mazákova pojetí dokonce okamžitě pochopíte, proč má Cosetta na svatbě přesně takové šaty, jaké má. Thénardier Tomáše Saghera má zase malou nevýhodu, musí se sledovat zblízka, pak se i u něj najdou různé vtipné „vyhrávky“.
U Mme. Thénardiér je v rámci herecké příležitosti na výběr: Pokud jste zastánci hesla „Nová inscenace si zasluhuje nové pojetí“, doporučení má Jana Musilová, která z postavy udělala povedenou karikaturu a jakákoliv její replika je obrovským zážitkem. Dáváte přednost tradičnějšímu „semetrickému“ ztvárnění? Pak jsou tu ještě Lenka Bartolšicová a Zuzana Maurery, obě velmi dobré, ke svým manželům se dobře hodící.
Nesmírně šikovní jsou též všichni dětští představitelé, jmenovat se ale sluší výkon Davida Žáka coby Gavroche – tomuto se říká živel na jevišti.
Zkrátka a dobře: Pokud by takovouto možnost herecky vypilovat své výstupy měli Jiří Korn s Hanou Křížkovou i všichni ostatní účinkující, mohla být už tak výborná inscenace Petra Novotného v GoJa Music Hall ještě o řád lepší, v tomto směru ale slízává po právu smetanu provedení Mošovo.
Městské divadlo Brno přípravu na titul nepodcenilo, přistupovalo k němu s náležitou pokorou a na výsledku je to moc a moc znát. Do tohoto díla byla vložena jedna úžasná věc, na kterou občas kritici zapomínají a místo toho se babrají v nepodstatnostech. Je jím srdce a snad hlavně díky němu můžeme vidět „Les Misérables“ nejen v nové superlativní inscenaci, (však jde také o „muzikál superlativů“, no ne?) ale také v pojetí mnohem bližší původní myšlence – depresivnějším a opravdovém a přesto tak blízké nám všem. Od pamětníků to ovšem vyžaduje se malinko odpoutat od předchozích, na první pohled velkolepějších inscenací. Pokud tomu tak bude, čeká vás velmi silný zážitek, při kterém budete držet palce svým oblíbeným postavám a nakonec se i přidáte k závěrečnému nadějnému chóru. Takže tuto recenzi přijměte jako tip na výlet, hostovat se s tímto náročným projektem nejspíše nebude.
.
Pavel Košatka: “Bídníci i přes nemilé škrty zůstávají kvalitní podívanou”
(viděno na druhé premiéře 14. 2. a 1. repríze 15. 2 v 15:00)
Představovat blíže jeden ze světově nejznámějších a nejúspěšnějších muzikálů Les Miserables – Bídníci asi není třeba. Vždyť jen v naší republice jsme dosud viděli dvě úspěšná nastudování (Divadlo Na Vinohradech – r. 1992 a GoJa Music Hall – r. 2003) a nyní přichází Bídníci i do Městského divadla Brno. A to ve zcela odlišném zpracování.
To co z Bídníků dělá opravdu výjimečné dílo je překrásná hudba Claude-Michel Schönberga, kterou pro velký orchestr MdB bravurně nastudoval dirigent Jiří Petrdlík. Určité změny jistě postřehnete, v některých pasážích je více sázeno na rytmus a úpravou prošlo také frázování. Přesto však hudební zážitek zůstává nezměněn a libozvučné melodie Bídníků z hlavy nedostanete pěkných pár dní po zhlédnutí představení.
Jak jste se jistě na našich stránkách dříve dočetli, Městské divadlo Brno získalo od produkční společnosti Cameron Mackintosh velkou volnost, co se týče celkového nastudování. Nejvíce se představení liší scénografií, která je z dílny německého výtvarníka Christopha Weyerse. Bídníci vždy sázeli na velkolepost a monumentálnost scény, Weyersova scéna je spíše minimalistická, ale o to více detailní, a je více laděná do temnějších barev. Časté změny prostředí naplno využívají technického zázemí moderní Hudební scény. Scénu skvěle doplňují také kostýmy, které navrhla Andrea Kučerová.
Bohužel změny nezůstaly jen u scény. Zkráceny byly také některé písně či mezihry. Hudební předěly se dají oželet, ale když chybí v písni třeba celá sloka (nebo když scéna chybí celá!), trochu to zamrzí. Délka představení navzdory zkracování zůstává kvůli dlouhé přestávce stejná, radši bych tedy zkrátil přestávku, než škrtal části několik let fungujícího díla. Na druhou stranu, pokud Bídníky uvidíte poprvé nebo nijak nelpíte na starších verzích, nijak vám to na zážitku neubere. Drobné úpravy také postihly české libreto Zdeňka Borovce, které kromě téměř celé nepochopitelně přepsané Konfrontace nijak nevadí.
Jednu věc si však Brno zachovalo – pěvecké a herecké výkony, a to i přes vládnoucí chřipkovou epidemii v celém souboru MdB. Nejlepší výkon opět předvedl Jan Ježek v hlavní roli Jean Valjeana. Jan Ježek účinkoval již v předchozích dvou pražských nastudování, nyní jako host alternuje s domácím Petrem Gazdíkem. Vynikající pěvecký a herecký výkon vyvrcholil ve scéně Otčenáš, která v podání Jana Ježka patří k nejsilnějším momentům Bídníků.
Jeho věčným sokem je Javert, kterého si v mnou viděných reprízách zahráli Petr Štěpán a Lukáš Vlček. Oba jsou naprosto odlišní Javertové – Petr Štěpán je především herec, přesto překvapí celkem obstojným zpěvem (zejména v písni Tam ve hvězdách), který však rozhodně nedosahuje kvalit Lukáše Vlčka. Ten je jeho přesným opakem – skvěle zpívá, herecky je však jeho Javert těžko uvěřitelný. Já tedy preferuji Petra Štěpána, ale každý si jistě najde svého oblíbence.
Divácky zajímavé postavy jsou manželé Thenardiérovi, kteří ve ztvárnění Tomáše Saghera a Zuzany Maurery nemají chybu. Oproti druhé pražské verzi jsou propracováni do nejmenších hereckých detailů a jejich výstupy si zamilujete tak, že vám ani nebude chybět Thálií oceněný Jiří Korn.
Velice sledovaná je také role Eponiny, která zpívá jednu z nejznámějších písní z Bídníků Samotářku. V této roli naprosto excelovala understudy Kateřina Halíčková, která s přehledem přezpívala i přehrála Johanu Gazdíkovou, jejíž největší předností jsou výšky, v nižších polohách se už mírně trápí.
Zajímaví jsou také Mariusové – Jakub Uličník se na roli výborně hodí typově a na jevišti skutečně působí jako mladý zamilovaný studentík. Pěvecky dokáže hodně překvapit, ale jeho kolega Tomáš Novotný je na tom po této stránce o trochu lépe. Celkový dojem však zanechal lepší právě Jakub Uličník.
K roli Cosetty v podání Marty Prokopové nemám jedinou výtku, skvělé zazpíváno i odehráno, to samé lze říci o Robertu Jíchovi, který roli Enjolrase má „nacvičenou“ již z druhé pražské produkce. Fantiny Lenka Janíková a Eva Jedličková mě nijak zásadně neohromily, především pěvecky. Velkou pochvalu si ale zaslouží představitelé dětských rolí, zejména David Žák za roli Gavroche.
Company je u Bídníků velice kvalitní, bohužel ti co viděli nebo alespoň slyšeli pražskou verzi, jsou zvyklí na trochu lepší sólové pěvecké výkony, ale i tak dává company do svých rolí vše. Ve sborových scénách a tanečních výkonech by se však těžko hledaly nějaké chyby.
Za zmínku také ještě stojí program k inscenaci, který na více než 250 stránkách přináší velice zajímavé informace nejen o Bídnících, ale také všeobecně o francouzských muzikálech a dalších děl autorů. Obsahuje i kompletní libreto, ve kterém však nejsou zanesené všechny změny brněnského nastudování.
Co napsat závěrem? Brněnští Bídníci jsou jiní. Nelze říci, jestli lepší nebo horší, jsou prostě jiní. Scénografie je vynikající, výkony celého souboru jsou skvělé, zamrzet tedy mohou pouze škrty v díle a mnohdy zbytečné změny textů. Ale rozhodně stojí Bídníci v Městském divadle Brno za návštěvu.
.
.
.
.
.
.
Autorem fotografií je Jef Kratochvil. Za poskytnutí děkujeme Městskému divadlu Brno.
Komentáře
Ruda
AutorMno, tak na to, ze se na tu recenzi cekalo tyden toho v ni mnoho noveho neni. Jeden recenzent byl zjevne spokojen, ale boji se srovnani, druhy spokojen nebyl, ale zase se boji hanit. To se pak tezko pise, kdyz neni odvaha napsat recenzi naplno. Po fakticke strance bych k tomu ani nic nemel, snad az konstatovani, ze company v MDB je pevecky slabsi nez ta prazska. To je dle meho skromneho nazoru blud jehoz vysvetleni je mozna pouze absenci hudebniho sluchu recenzentova, nebo i v clanku zminovanou chripkovou epidemii. Kdo chce recenzi tak prosim zde a se zvukem http://www.rozhlas.cz/mozaika/recenze/_zprava/550029.
Ondřej Doubrava
AutorRuda: Já se srovnání nebál (ale přiznám se, nechtěl jsem to moc praktikovat, nebylo by to totiž fér) a to co mi přišlo nejzásadnější, to jsem srovnal. A to to, že v Praze prostě nebyly některé situace tak rozpracované a nešla tak po tématu, možná kvůli tou megajevišti, jinak jsem měl tu inscenaci také moc rád. Rozhlas fajn, ale nesouhlasím s hodnocením Mazáka (Korn mi vůbec nechybí) a nemuseli by pořád opakovat tu volnou licenci – to je u nás skoro povinnost a GoJa ji měla také. Repliky představení jsou u nás v tuto chvíli finančně nezrealizovatelné. A já nevím, mě prostě vadí, že pokud je možnost vidět představení vícekrát, tak novináři toho pro účely recenze nevyužívají a u tak velkých událostí by mohli, občas jsou ty rozdíly v alternacích dost zásadní. U té company dost záleží na alternacích a na tom jaký mají den, ale většinou mi s Prahou přišla srovnatelná.
Pavel Košatka
AutorCo jsem viděl já, tak takové ty sólové pasáže company byly znatelně lepší v Praze – třeba biskup, nebo ten důstojník co volá na vzbouřence na barikádách. A já spokojen byl, co se mi nelíbilo jsem napsal – škrty, přebásnění konforntace a některé výkony.
Ruda
AutorTo Ondrej: Predstaveni MDB jsem zatim videl jen jednou, takze nemohu hodnotit vykony vsech. Mozna jsem cekal od te recenze, vzhledem k tomu, ze byla avizovana tak dlouho, trochu vice a to se pak odrazilo v mem komentari. Za to se omlouvam. Srovnani se neubranite tak jako tak, proste se k tomu stejne dojde. Z prvnich Prazskych Bidniku znam jen par scen co se po ruznu natocily v ruzne kvalite, takze nevim, ale druhe jsem videl a souhlasim s tim radiem v tom, ze Korn byl proste skvely. Coz je ale tak jedine pozitivum oproti MDB. Jak jste napsal v tomhle predstaveni je hodne srdce, takze je to velice silny zazitek. Rovnez jsem videl Vlcka a jeho vykon povazuji predevsim v druhe pulce za mimoradny, sebevrazda pak, a to i pokud srovnavam s DVD s Londynskou inscenaci, je v jeho podani skvostna (lze li to o takove scene rici). Pred tim jsem ho neznal, ted si myslim, ze o nem velice rychle a hodle uslysime.
To Pavel: OK, beru to jako nazor. Ale nemyslim si, ze clovek, ktery zavrhuje upravy textu, hudebni aranze a casti ansablu muze s klidem rici, ze byl spokojen.
Pavel Košatka
AutorNejde o aranže, ale o vyříznutí pár scén, který mám rád nebo ušmiknutí slok. Třeba setkání malé Cosetty a Valjeana je vynikající scéna, nebo závěr první půlky, kdy Cosseta Vajleanovi přinesla jeho kufr před dveře byl rozhodně silnější, než v Brně, kde tahle část úplně chybí. Nebo třeba na barikádách Javert nezpívá svou část “Je mi fuk zda dnešek…”.
Úpravy textů nezavrhuji, ty drobné mi nevadí, jak jsem napsal v mé části textu – strašné je přetextování Konfrontace. Změny ano, ale k lepšímu.
A nikde nebylo psáno, že byla company špatná, jen jsem několikrát viděl a nesčetněkrát slyšel lepší. Co se týče celkového zážitku je dobrá.
Jinak hlavní výkony byly skvělé, scéna také, hudba dokonalá… nevím jak vám mám vysvětlit, že se mi to představení líbilo. Mohlo by být lepší, ale to neznamená že je špatné.
Ondřej Doubrava
AutorRuda: V pohodě, dík za názor, ale ono taky, co do těch článků pořád vymýšlet, i ti novináři dost vaří z vody, zkusil jsem to tedy ozvláštnit tím, jak já třeba vnímám Bídníky v rámci světového muzikálu a toho, jak jsem vnímal to, když bylo ohlášeno, že se hrají v Brně.. Korna jsem zbožňoval a byl geniální, ale fakt mi v Brně nechybí, Mazák to zvládá, jinak, ale též skvěle. A také jsem na Korna zavzpomínal v tom, že si také zasloužil to mít ještě více propracované. A ano, druhá půlka je silná stránka Lukáše Vlčka, ono v té první ani není moc co hrát. Jinak největší “chyba” na brněnské inscenaci Bídníků je právě přetextování Konfrontace, odborníky to bohužel nechává zcela klidné až chladné a nikdo se nepozastaví nad takhle výraznou změnou v závažné scéně, asi to nemají pod kůží. Já jsem si zvyknul, ale skutečně by si to Valjeanové mohli aspoň sjednotit.
Ruda
AutorTo Pavel: OK, a i kdyz si myslim, ze jste dost zatizen predchozi verzi, uz toho necham ;)
Ruda
AutorTo Ondra: OK, a dekuji za to, ze jste si s tim tu praci dal. Tyhle stranky jsem neznal, ale myslim, ze nejsem sam, kdo cekal jake se vyroji reakce zrovna na tento muzikal a stranky tak objevil. Dobrou noc…
Jiří Kůdela
AutorNo, zajímavý článek…
Monika
AutorHm, tak dlouhé čekání, šíleně dlouhý článek, ale nedočetla jsem se vůbec nic co už bych nečetla před týdnem jinde nebo v programu. Asi vyjimka, kdy když je něco dlouhé, tak to není zároven lepší….:)
Ondřej Doubrava
AutorMonika: Je to možné a uznávám, že ta moje část není kdovíjak originální, ale alternace jinde srovnané jistě nejsou, alespoň ne v oficiálním článku – recenzi, což by býti mělo, a je mi líto, že to musí dělat nadšenci. Ale zároveň je to dobrý důkaz tohho, že kdo chce, informace si najde sám a tak je to taky dobře :-)
Ruda
AutorTo Monika: jak jsem psal, vsichni cekali srovnani a proto maji z teto recenze dojem jiste nedostatecnosti. Je velice korektni na vsechny strany, coz lze pochopit.
Proste je to skvele predstaveni, na ktere jde, ale spousta lidi s ocekavanimi zalozenymi na znalosti Prazske verze a ono je to vlastne neco uplne jineho. Clovek sedne, koukne na hodinky, zacnou Bidnici a za 3 hodiny ho divadlo vyplyvne s tim jako by ty 3 hodiny byl nekde mimo cas a prostor. Jen tomu trosku schazi gradace. Je to totiz tak propracovane, ze kazdy obraz je hlavni a na konci prdstaveni jako by finale bylo jen jeden z tech obrazu. Zustava jakoby v ocekavani dalsi hodky predstaveni. Silu predstaveni jsem si uvedomil nejlepe az druhy, treti i ctvrty den po, nemohl jsme to uplne vyhnat z hlavy. To se mi rozhodne u Draculy (no to je hodne chabe srovnani, uznavam) nebo Carodejek nestalo… Nakonec proto jsem nakonec nasel i tenhle server, protoze me zajimalo zdali to ostatni vnimaji stejne.
Ondřej Doubrava
AutorRuda: Ono také proč srovnávat nesrovnatelné, okamžitě jsme se s Pavlem shodli, že to nejde a když si všimnete, tak se tak vlastně nestalo nikde. A jisté varování, že je potřeba se od Prahy odpoutat, tam je, prvních 20 minut na generálce jsem měl celkem problém, ale pak mě to pohltilo.
Ruda
AutorTo Ondrej: Mate pravdu, ale tady http://www.musical-opereta.cz/index.php?id=193 se alespon trosku pokusili….
Ruda
AutorMimo misku: No a ted ctu, ze pristi rok bude Hello Dolly! Kde vezmou Armstronga? ;)
Pavel Košatka
AutorRudo, máte pravdu, ale bohužel jako někdo začínal u pražského Jesuse a není příliš spokojen s tou Brněnskou, u mě to je to samé s Bídníky. I když jsem předtím pár muzikálů viděl, slyšel… tak Bídníci v GoJe mě naprosto uchvátili a byl to za těch cca 10 zhlédnutí můj nejoblíbenější muzikál. Nedá se to porovnávat s verzí v Brně, jen mě prostě štve, když se dělají takové zbytečné změny. A jak píšete – závěr také nevyzní tak silně. A zase nemůžu s Vámi souhlasit – v Brně mám radši Čarodějky než Bídníky. A proto jsem taky nesrovnával, bylo by to totiž hodně subjektivní, a tak jsem se při psaní “recenze” od pražské verze na chvíli úplně odprostil.
Ondřej Doubrava
AutorRuda: Jasně, i takovýhle článek se dal udělat, ale má to jeden zásadní nedostatek, bohužel dobový. Inscenaci v roce 1992 jsem bohužel neviděl, byl jsem malé děcko a srovnání GoJi a Brna se nám dělat nechtělo, byl by v tom zmatek, to bych musel vzpomenout ještě i na Davida Uličníka asi nejlepšího českého Valjeana po pěvecké stránce. Ale proč to dělat, David Uličník brněnské hostování odmítl, brněnská inscenace je jasně dělaná s cílem “Bídníci jsou tady a teď”, tak proč se vracet do minulosti a srovnávat. To je možná nejsilnější impuls, který mě velmi zasáhl, minulost už se nevrátí přítomnost si můžeme užívat. To co bylo hlavní, to srovnáno bylo a to propracování hereckých akcí je snad to jediné, co se srov nat dá. Jinak to zkrátka nejde. Je pravda, že Pavel je na tu pražskou verzi fixován asi trochu více, ale já jsem si vždycky v GoJe říkal, “tam by se dalo vymyslet takových věcí” a hle, ony byly domyšleny v Brně. Já se snažím se na inscenace nefixovat, čili ani moc nesrovnávám (viz. Jesus ve Spirále a v Brně – proč to srovnávat, není co….), pouze si řeknu, jo, tohle bylo lepší, tohle zase horší. Až budu psát Chicago z Pardubic, tak s Plzní taky nebudu moc srovnávat, ale tady předešlu, že Pardubice mají tu inscenaci parádní!
Lavera
AutorJsem čím dál víc zvědavá, nakolik mě to bude – byť třeba jen v podvědomí – “nutit srovnávat” pražskou a brněnskou inscenaci, ( až se snad někdy do Brna dostanu ).
Přemýšlím, zda toho vůbec budu schopna po těch 37 představení v r. 1992 na Vinohradech a rovné stovky v letech 2003 – 2007 v GOJA ???
Jiří Kůdela
AutorOndra: Jo, to mají. Kéž by jim to Vyšlo…
Lavera
AutorOmlouvám se za tu “pokroucenou” češtinu…
veny
AutorNo konečně je tady shrnutí:)) No já recenze hodnotit nebudu, v něčem s nimi souhlasím, v něčem ne. Ale na Pavlově recenzi je hodně znát, že je hodně fixovaný na Prahu, v tomto případě si myslím, že by měl být objektivnější.
Na úvod bych řekla, že Bídníci v Brně mají jednu nevýhodu, a to že všichni, kdo viděli pražskou verzi, je budou srovnávat s ní. Podle mě není důvod to srovnávat. Každá inscenace je jiná a tak je důležité se zaměřit na každou z nich a hodnotit klady a zápory.
Brno mělo “volnou ruku” při zpracování, a proto bych moc neřešila, že tohle změnili, tohle změnili.
Já jsem Bídníky zatím viděla jen jednou, takže srovnávat nemohu, ale v některých názorech na kvalitu výkonů souhlasím a v některých ne. Já jsem třeba moc nadšená nebyla z Marty, neoslovil mě Kuba, Vlado je jako Enjolras hodně slabý (to si myslím, že si ho, Ondro, ještě dost pochválil). Pavle: Lenka je Janíková a ne Jelínková:))) a mě osobně pěvecky nadchla.
Ondro: prosím Tě, moc nerozumím tomu srovnání Mejzyho a Sagiho:)) Co se týče company, když jsem byla já, tak byla absolutně skvělá.
Zatím co bych trochu Bídníkům vytkla, někdy ty projekce mě nějak moc neoslovily, barikáda by mohla být větší.
Ondřej Doubrava
Autorveny: Volná ruka byla i v Praze a tam zas byly škrty podle aktuální londýnské verze, já sám jsem brněnské úpravy označil za velmi vhodné (holt se nefixuju na tu a tu pasáž, pokud se nejedná o nic zásadního), ale tu Konfrontaci opravdu přetextovávat netřeba. Ale jinak to skutečně beru jako novou inscenaci, GoJu a Vinohrady 1992 už nikdo nikdy nevrátí a stutečně, máš pravdu, srovnávat netřeba.
Sagiho jsem viděl poprvé z poslední, podruhé z první řady a byl to nebetyčný rozdíl, jak nebyly vidět detaily, je Sagi takový normální, méně výrazný a druhý den jsem pak v první řadě koukal, co tam všechno vyvádí a najednou to byl taky ten správný Thé. Což je docela zajímavý, nevěděl jsem, jak to napsat.
Ondřej Doubrava
AutorJe pravda, že Brňáci mají poněkud nevýhodu v tom, že z Prahy 2003 existuje kompletní nahrávka, takže příznivci zkrátka poznají jakoukoli změnu, pokud by tomu tak nebylo, tak by se i přetextování Konfrontace bralo lépe, takhle to ti co chtějí, mají naposlouchané, i když ty miniaturní změny samozřejmě ničemu nevadí.
Pavel Košatka
AutorMně jakékoliv zkracování fungujícího díla (naopak v některých představeních by proškrtání nějakých scén bylo k prospěchu – viz. třeba nový Kaplan v ABC) připadá naprosto zbytečné. Já se tam bez těch pasáží obejdu, kdybych ten muzikál dříve neznal, tak to vůbec nevadí, ale proč zbytečně diváka ochuzovat o části hotového díla? To mi vadí míň to přetetování Konfrontace.
A Sagi byl naprosto dokonalej, i z poslední řady jsem si ho se Zuzkou zamiloval. Inu, co člověk to názor…
A veny, objektivněji už jsem to napsat nemohl, vážně. Díky za opravu. A s velikostí barikády souhlasím, ale vzhledem k tomu, že je to celé takové minimalistické, tak docela dobře zapadá.
veny
AutorOndra: jo takhle. No tak to je snad u každého, když sedíš vzadu, tak tu mimiku tak dobře nevidíš, jako když sedíš vpředu. Ale je pravda, že někdo nezaujme ani z té první řady:))
veny
AutorAd recenze na rozhlase: já s ním ohledně Mejzyho souhlasím. Mě přijde, že ani někdy nezpívá, ale spíše recituje. Chápu, je to činoherec, ale v takovém muzikálu je to škoda. A co se týče Gazdi, tak právě mě na jeho výkonu trochu zklamal jeho Otče náš. Pro mě zatím vede Otče náš v podání Davida Uličníka.
Ondřej Doubrava
AutorV “Otčenáších” a třeba v pasáži u soudu se člověk pitvat nemůže, jelikož tam opravdu záleží na tom, jak se ten který interpret zrovna vyspí a pokud byl třeba Gazďa na premiéře podle všech názorů výbornej a druhej den (nebo když jsem ho viděl, to má na hraně, tak se to klidně může stát, proč ho znevýhodňovat. Proto bych také třeba ještě jednou chtěl vidět Dušana, jelikož to mohla být klidně chřipka na té generálce. Jak jsem napsal v článku, v Bídnících budou všechny výkony posuzovány hodně subjektivně, hlavně se na to nesmí zapomenout. Ale nemůžu si pomoct, v “Mejzyho” podání Hlava mazaná nic ze své hitovosti neztratila (už jen proto, že to je geniální píseň) a v pohodě na ní stačí a je tak napsaná, že jí klidně může i odrecitovat.
Minochodem, v našem rádiu přeci jen náhrávky “Bídníků” odlišené jsou, sice trochu zvláštně, ale ano. Tam, kde je napsáno “Les Misérables”, tak to jsou Vinohrady 1992, když je tam i přívlastek “Bídníci”, jedná se o GoJu 2003, ta asi bude hrát častěji, neboť jde o nahrávku kompletní.
veny
AutorOndro: to je pravda, že záleží, jak je kterej herec v pohodě a nejde o to, jestli zpívá Otče náš nebo Soud. Ale to je všechno na vkusu člověka, jak kdo se komu líbí.
Tychi
AutorSkutečně dlouhé recenze. Díky za ně. V hlavě mi teď zní Uličníkův Valjeanovský Otčenáš a doufám, že do snu vstoupí i jiné vzpomínky spojené s tímto muzikálem, byť GoJaovým.
Jen bych se přimlouvala za nějakého korektora, dneska vám tam chybí sem tam slova, která si sice automaticky domýšlím, ale vždycky se při čtení zdržím jejich hledáním a nenalezením.
Ondřej Doubrava
AutorTychi: Uveď. prosím, příklad, já jsem celý článek, vlastně oba, několikrát před vydáním kontroloval a občas i po vydání.
Pavel Košatka
AutorJá korekturu mám :-). Ale asi ani ona není dokonalá.
Tychi
AutorChtěla jsem příklady uvést už večer, ale už jsem neměla oči otevřené. Tak tedy
Začněme otázkou: Dovedeme si vůbec některé české nastudování bez operetního pěvce Jana Ježka v roli Jeana Valjeana? Asi těžko,
Zkrátka a dobře: Pokud by takovouto možnost herecky vypilovat své výstupy Jiří Korn s Hanou Křížkovou i všichni ostatní, mohla být už tak výborná inscenace Petra Novotného v GoJa Music Hall ještě o řád lepší, v tomto směru ale slízává po právu smetanu provedení Mošovo.
Možná jich tam ani víc není, možná je. Kdoví. Večer mi to vadilo víc, asi jsem fakt byla nepřipravena číst tak dlouhý text(o:
Vašek
AutorNevíte prosím kolik stojí CD Bídníků? Myslím, že MDB má každou inscenaci naharnou na CD a moc rád bych si znovu alespoň na CD tento perfektní muzikál poslechl, na youtube bylo pár ukázek aj ze zkoušky, ae ten uživatel to včera odstranil… :-/
veny
AutorJestli myslíš CD Bídníků v podání MdB, tak to není.
Jiří Kůdela
AutorJe pouze CD z prvního pražského uvedení, to nevím, jestli se dá ještě sehnat, a pak 3 CD Komplet a jeho cena se pohybuje od 260 do 290 Kč.
veny
Autor3CD komplet jsem si nedávno kupovala a stálo tuším 264 Kč (plus minus 1Kč:-))
Ondřej Doubrava
AutorTychi: První věta je větou kompletní, pokračuje normálně o řádek níže… do té druhé tedy ještě nějaké slovíčko přidám, ale také to není úplně nutné.
Vašek: No, teď mají v MdB zrovna s vydáváním nosičů docela dlouhou pauzičku a od FAME a operetního dvojCD před víc než rokem se nic nového nevydalo, ale mělo by se to změnit. U “Bídníků” bych se třetím českým CD už moc nepočítal (to by byl silný nadstandard, ale jelikož CDček tohoto představení vychází docela dost, tak se díky nadstandartním vztahům s agenturou Camerona Mackintoshe můžeme nechat jen překvapit). Ale nepočítal bych s tím, už jsou dvě české nahrávky, jedna dokonce kompletní.
Ondřej Doubrava
AutorPrvní i druhá česká verze jsou v našem rádiu a zatím hrají VELMI často, pokud by se vám nechtělo kupovat zajíce v pytli. První česká verze se sehnat dá, ale už velmi obtížně, ta druhá kompletní bez problémů za sympatické peníze.
Pavel Košatka
AutorOndro v té první větě, na kterou Tychi upozorňovala ti skutečně chybí nějaké slovo, zřejmě “představit”.
Ondřej Doubrava
AutorJo, máte pravdu, díky!
Janninna
AutorPtali jsme se na nahrávku v divadle, prý už je nahraná. Taky by měli vydat na CD Sněhurku.
Ondřej Doubrava
AutorJanninna: Tak doufejme, že to vyjde, že je něco nahrané totiž neznamená všechno: určitě je nahraná i už zderniérovaná Zahrada divů a ještě není na světě, stejně tak už před pár lety byla oficiální informace, že se nahrává Šumař na střeše. Ale prověřím to…
Tychi
AutorOndro, měla jsem na mysli jinou část té druhé věty..a to hned tu první:
Pokud by takovouto možnost herecky vypilovat své výstupy Jiří Korn s Hanou Křížkovou i všichni ostatní účinkující
Asi tam chybí někde “měli”
Pavle, tobě tam zase pro změnu chybí ch .. dvou pražských nastudování. Nebo ne? Nejsem češtinář, jen mi to tak bodle večer do oka a ještě to z něj nevylezlo.
Tím končím moje rejpání do jazykové stránky recenzí(o:
A ještě dotaz budu mít. Gavroche tedy konečně našli klučičího podobně úžasného jako byla v Praze Helenka?
Ondřej Doubrava
AutorTychi: Díky moc, tohleto jsem opravdu přehlédl, můj mozek má tu vlastnost, že si bohužel automaticky domýšlí.
Ondřej Doubrava
AutorTychi: Ano, obzvláště Gavroche David Žák je prostě úžasný!!
Glorie
AutorAhojky,omlouvam se,ale nepisu moc k tematu,nevite aspon priblizny termin vydani nejakeho CD z MdB?? Dekuji. PS: O Snehurce a Zahrade vim,myslite,ze ma aspon nakou sanci na nahrani Peklo?? Dekuji moc za odpoved.
Ondřej Doubrava
AutorPřesné termíny zjišťuji, hned jak se je dozvíme, tak tu samozřejmě okamžitě budou. U “Pekla” ale jednu informaci mám, oficiální, dokonce už staršího data: Šance tu je, k uskutečnění chybí ředitelský “štempl”.
Vašek
AutorDíky moc za info o CD… Jo David Žák je přímo perfektní, téměř král jeviště… :-D Aj ta malá dívenka nevím jak se jmenuje, měla krásný hlásek a i když to byla jen hra, bylo mi jí i tak líto, fakt perfektně vybrané dětské role, enom nechápu proč paní Machalická z LN kritizovala jejich intonaci. :-/ Díval sem se a v dubnu bo květnu pudu znova. Hrajů to skoro každý den.
Pavel Košatka
AutorPaní Machalická kritizuje úplně všechno :-))).
Ondřej Doubrava
AutorSlyšte, slyšte, oficiální informace ohledně nových CD MdB!! V prvním plánu by se měly vydat tituly ZAHRADA DIVŮ a ŠUMAŘ NA STŘEŠE (že bychom se po třech letech dočkali?), rádi by vydali i SNĚHURKU a skutečně třetí české CD BÍDNÍKŮ, ale to nebude hned. Data nejsou určena, jakmile je budeme vědět, dáme je do samostatného článku.