Recenze čarovného muzikálu „Čarodějky z Eastwicku“

Konečně jste se dočkali a vychází slibovaná recenze hitu Městského divadla Brno Čarodějky z Eastwicku.

Muzikálová komedie autorů Johna Dempseyho a Dana P. Rowese je inspirovaná románem Johna Updika Čarodějky z Eastwicku a stejnojmenného filmu společnosti Warner Bros z roku 1987, v hlavní roli s Jackem Nicholsnem. Příběh je zasazen do malého městečka Eastwick, kde vládne feministický výbor Felicie Gabrielové “Liga za zvelebení města Eastwicku“. Tři nevýrazné a zoufalé ženy Alexa, Jane a Sukie náhle ožijí příchodem záhadného Darryla van Horna. A ožije i celé městečko!

Muzikál rozhodně nepatří k těm starším, jeho světová premiéra byla 18. červen 2000 v Londýně. A tak má Městské divadlo Brno jedno exkluzivní prvenství – a to první kontinentální evropskou premiéru. Další zajímavostí je, že česká CD nahrávka muzikálu je teprve druhá na světě!

Ale nesporný fakt je, že MdB dokázalo z průměrného světového muzikálu udělat obrovský hit a jen těžko říci, jestli to je hudebním nastudováním, skvělými výkony nebo v ČR dosud nevídanými scénickými efekty (jakým je například létání hlavních hrdinek, na kterém spolupracovalo londýnské studio Flying by Foy). Ale teď už po pořádku.

Muzikál Čarodějky z Eastwicku je označován spíše jako hudební komedie, s čímž musím souhlasit. Je tady za jediným účelem – pobavit. Ale Čarodějky baví v naprosto profesionální formě, bez prvoplánových pasážích á la pražské produkce – “A teď se budeme smát, a teď chvíli brečet, teď se smějte a hned se jdeme bát…”. Zkrátka brněnské Čarodějky dokonale vyvážily zábavu s uměním.

Zábavná je i hudba, která na poslech zní opravdu svěže a energicky a k tomuto dílu se skvěle hodí. Po poslechu londýnské nahrávky představení musím dodat, že ta hudební atmosféra je dokonalá právě díky brněnskému hudebnímu nastudování, které původní hudbu o 50% vyzdvihl a dodalo jí šťávu, stejně jako backstage sbory. Je těžké říci, které písně jsou hitovkami, protože na hitovém základu jsou založeny téměř všechny a každý si vybere tu svou oblíbenou.

Opravdu smekám před režisérem Stanislavem Mošou, který zvládl uřídit dosud největší počet účinkujících, jaký jsem kdy viděl na jednom jevišti. A vlastně celý realizační tým předvedl skvělou práci. Snad jen scéna Jaroslava Milfajta působí občas trochu kontrastním dojmem. Některé scény jsou scénograficky opravdu bohaté, ale jiné naopak velice chudé. A už jste viděli na jevišti zcela funkční bazén, ve kterém si skutečně účinkující zapalavou? Ne? Tak v Čarodějkách uvidíte!

Takže máme skvělou hudbu, zajímavý příběh, originální scénu a provedení, ale chybí nám to nejdůležitější – samotní účinkující. A právě ti určují v Čarodějkách ten výsledný dojem. Dosud jsem viděl toto představení 6krát, takže hodnotit a porovnávat mohu opravdu bohatě.

Začněme u stěžejní hlavní role Darryla van Horna. U mě bezkonkurenčně vítězí Petr Štěpán, který je za tuto roli nominovaný na Thálii. Jako jediný Darryl u mě předvedl obě dvě složky výstupu bezchybně – pěveckou i hereckou. Oproti němu Martin Havelka předvedl docela chabý výkon a to především pěvecky. Ale i herecky se po skvělé první půli vyčerpal a v závěru nevystačil s dechem a jeho výkon podle toho vypadal. Třetí alternaci, Petra Gazdíka, je těžké hodnotit. Viděl jsem ho pouze jedenkrát a to na mém prvním představení, takže jsem se soustředil i na jiné věci, kdežto později jsem už mohl porovnávat a sledovat detaily. Ale můžu říct jistě, že jeho byl také velice dobrý.

Trio Alexa-Jane-Sukie je také docela těžké hodnotit. Hlavně jsem jedno představení bědoval a další představení jsem nad stejným výkonem jásal. A stále dokola. Ale nejlepší trojci jsem si vybral, a to Yvetu Blanarovičovou, Markétu Sedláčkovou a Jitku Čvančarovou (taktéž jmenovanou na cenu Thálie).

Felicie jsem ze čtyř alternantek viděl pouze dvě. A rozhodnout zda byla lepší Zuzana Maurery s vynikajícím hlasem nebo Michaela Fojtová s taktéž vynikajícím zpěvem a navíc originálním pojetí role, je nesmírně těžké. Proto oběma Felicím gratuluji, protože si opravdu získali mou přízeň. Zato jako její manžel byl jednoznačně lepší Igor Ondříček.

Jeniffer Mária Lalková a Kateřina Krejčová byly, jako v případě Felicie, stejně dobré, ale jejich přítel Michal Dušan Vitázek mě příliš neohromil, a to jsem ho viděl 5krát. Ani jednou mě nepřesvědčil, že je lepší než Jakub Uličník. Fidelové Tomáš Sagher a Ján Jackuliak hráli takovou zvláštní roli a každé předsatvení úplně jinak, ale Ján Jackuliak byl podle mého názoru o jednou kategorii výš a škoda, že se nemohl projevit pěvecky.

U role holčičky mám také jasno – Marta Prokopová prostě Kristýnu Šebíkovou přezpívá bez mrknutí oka. A company? Vynikající! Nejlepší dojem na mě zanechala drbna Brenda Monika Světnicová.

Tímto se dostávám až k samotnému závěru a také k závěru celému muzikálu, který je podle mě jaksi nepovedený. Darryl prostě zmizí do díry a čau. Možná, že jsem čekal po vynikajícím a živém představení nějaký super konec, ale tohle mě prostě neuspokojilo, ale co se dá dělat, takto to je napsané. Naštěstí to zachrání skvělá závěrečná píseň “čarodějek” Já jsem já.

Za sebe dávám 90%, protože Čarodějky z Eastwicku jsou výjimečným představením, na které se budete rádi vracet a ten výlet do Brna (pokud nejste z Brna) rozhodně stojí za to! Vynikající hudba, pohodové představení plné vkusného humoru a hlavně vynikající výkony většiny umělců. To jsou Čarodějky z Eastwicku!

Psáno ze čtyř představeních hostování v pražském Divadle Hybernia a dvou představeních v Městském divadle Brno. Fotografie uveřejněny s laskavým svolením autora Tina Kratochvíla.