“Casanova” se rozloučil s Hlubokou, v obnovené premiéře se vrátí “Romeo a Julie”

Muzikál Casanova Zdeňka Bartáka a Petra Markova měl premiéru minulý rok v červenci. Komediálně laděné dílo, které se snaží Casanovu ukázat nejen jako svůdníka, ale také jako vzdělaného gentlemana, se od té doby objevilo v pozměněné verzi v pražském divadle Broadway a také se podívalo až do Soulu v Koreji. Letos v srpnu proběhla derniéra na nádvoří zámku Hluboká, pro jehož letní večery byl muzikál původně napsán. Samozřejmě byly povoleny tradiční vtípky, které k derniérám patří,  my jsme se ale zaměřili na “regulérní” představení.

Na úvod musím poznamenat, že jsem neviděla Casanovu v divadle Broadway, Soul je  trochu z ruky, také to byl můj první muzikál této autorské dvojice a tím pádem i první muzikál na zámku Hluboká.

Představení pod širým nebem mají něco do sebe. Kromě skvělé atmosféry je tu spousta možností, ale také omezení a záleží na celém souboru, jak se s tím vyrovná.

Casanova zabral nádvoří zámku s jednoduchou konstrukcí, která má dvojité schodiště, tři vchody a v horní části je stůl. Uvidíte i projekce promítané přímo na historickou budovu a byť nejsou pro děj nijak zásadní a ani nijak složité, vypadají povedeně.

Casanova na Hluboké

Projekce během Písně o cti

Co se týče děje, nepočítejte s nějakou hlubokomyslnou životopisnou show, ale s komedií s celkem otřepanými vtípky, která se hemží prvoplánovými postavami s předvídatelným vývojem, ať už je to věčně nadržená hraběnka, nebo otravný poskok.

Začínáme tím, že vidíme Casanovu na Duchcově v bačkorách hrát karty s hrabětem Valdštejnem. Na návštěvu přijíždí už zmíněná, neukojená hraběnka Karolína z Dubna, se svou neteří, komtesou Adélou Bullitovou, zapálenou propagátorkou amerikanismu. Jejich společník Bednář je skutečně vyloženě do počtu.

Tak se mastí karty na Hluboké... tedy na Duchcově

Zatímco Karolína se snaží všemi (ne)možnými způsoby Casanovu zaujmout, na Adélu jeho košilaté historky příliš nezabírají. Toho se chytí hrabě Valdštejn, který je přesvědčen, že i téhle mladé dívce se z Casanovy podlomí kolena a uzavře s ní sázku. Na základě toho začíná Casanova vyprávět svůj příběh, kterým nás provede jako dítě, žádoucí mladý muž a jako zachovalý stařec. To, že vidíme Casanovu ve třech podobách, je vlastně největší devizou jednoduššího scénáře. Navíc je to i dobře zpracované pánové se střídají v jednotlivých scénách tak, že to dává smysl.

Adéla není ze starého knihovníka příliš odvázaná

...zatímco hraběnka je vzrušená z každého jeho slova.

Sázka je uzavřena

Hudební složka díla má své světlé i temné momenty, uslyšíme i dvě árie ze známých oper. Písně nijak neposouvají děj, spíše jej doplňují. Nejvíce si zapamatujete ústřední motiv Hleď vzhůru k výšinám, romantickou píseň Vždycky je dost důvodů, velmi silná je árie Branickeho v druhé půlce a Adélina oslavná óda na Ameriku. Naopak tu zazní mnoho písní, které by ani zaznít nemusely. Jedna z nich se jmenuje Pan důležitý a je skutečně stejně nezajímavá a nedůležitá, jako samotná postava, která ji zpívá, další je třeba Čaj o páté.

Adéla hledí vzhůru k výšinám...

Čaj o páté

Obě zmíněné písně ovšem zachraňuje svižná, a v případě nudného čaje i nápaditá, dobře synchronizovaná choreografie Petry Parvoničové. V tomhle má představení na nádvoří výhodu: Žádné jeviště, které by omezovalo počet tanečníků, pro které určitě není žádný med tančit na nerovné dlažbě.

Dá se říci, že  2. půlka se nám zdála hudebně povedenější.

Závěr 1. jednání

Dialogy i libreto souvisí s jednoduchým dějem, takže opět nic, nad čím by si divák musel lámat hlavu, ani žádný třeskutě inteligentní humor se nekoná, naštěstí se zde ctí pravidlo “opakovaný vtip už není vtipem.”

Byli jsme předem připraveni na tragický zvuk a problémy, ale na této repríze vypadl na pár vteřin port pouze jednou, hudba nebyla příliš hlasitá ani tichá, všem bylo dobře rozumět, takže určitě příjemné překvapení.

Pod režisérskou taktovkou Davida Codyho a také za spolupráce choreografky vznikla i velmi vizuálně povedená scéna, ve které Casanova vzpomíná na dobu strávenou v tkalcovně. (Láska je nákladná věc) Pracovně jsme si ji nazvali “provázková”, a opět potvrdila dobrou synchronizovanost company a sólistů.

Provázková

Takové scény byste sice spočítali na prstech, protože většinu času se sedí u stolu a debatuje, statičnost zachraňuje ale právě choreografie a také šerm.

V roli malého Casanovy jsme viděli Filipa Antonia. Herecky, pěvecky i tanečně  jistý projev, miláček publika, dítě na jevišti, co vám neleze na nervy – o tom už se v souvislosti s Antoniem psalo několikrát a i zde to platí. Očividně zdědil herecký i pěvecký talent po mamince Ditě Hořínkové (Karolína z Dubna), díky které neupadla postava roztoužené hraběnky na dno totální klišovitosti.

Filip Antonio jako Casanova nejmladší

Karolína z Dubna (Dita Hořínková) na lovu

Role mladého Casanovy byla zřejmě šita na míru Janu Kopečnému. Má vzhled i gesta romantika, stačí, aby se usmál nebo pokynul a vy se nebudete divit, že mu dámy na jevišti samy padají do náruče a muži mají touhu ho neustále bít. I v jeho barvě hlasu je notná dávka čehosi přitažlivého a spolu s Eliškou Ochmanovou tvoří libozvučný pár.

Právě u Ochmanové doufáme, že ji budeme na muzikálových scénách vídat častěji a v hlavních rolích. Její hlas je čistý, herecký projev suverénní a celé inscenaci bezkonkurenčně vévodila.

Jan Kopečný jako Casanova mladší

Adéla (Eliška Ochmanová) doufá, že jednou bude mít Ameriku každý rád

Trojici Casanovů doplňuje Jaroslav Klein, jehož starý Casanova je spíše činoherní role, veškerou akci obstarávají mladší kolegové.  Všechny tři si ale dokážete spojit do jedné postavy a pokud se potkávají na jevišti, fungují výborně.

Jaromír Adamec jako hrabě Valdštejn skvěle zazpíval kus Bizetovy Carmen a o to víc zamrzí, že této postavě chybí nějaká výraznější sólová píseň. Každopádně starý Casanova a hrabě Valdštejn si společně zapějí odrhovačku Fracek, která by se také dala snadno postrádat, ovšem díky výrazovým kreacím Adamce byla i vtipná.

Jaroslav Klein jako Casanova nejstarší

Hrabě Valdštejn (Jaromír Adamec) a jeho Toreador

Valdštejn a Casanova se směji generaci fracků (než jim rupne v zádech)

V menší roli markýze a hraběte Branickeho potvrdil svoje kvality Ladislav Korbel. Díky němu byla Píseň o cti tím hudebně nejsilnějším momentem celého představení. Skvěle ho doplnila Zuzana Benešová. Ta hraje Lízu, služebnou, což není příliš výrazná role, ale musí zazpívat např. árii Mozartovy Figarovy svatby. Zuzana Benešová prokázala svůj výrazný talent už v Mam’zelle Nitouche,a jsme si jistí, že o ní ještě uslyšíme.

Hrabě Branicky (Ladislav Korbel) a jeho Píseň o cti

Líza (Zuzana Benešová) a její operní intermezzo

Bednář je postava, u které jsem si lámala hlavu, proč vlastně existuje. Možná může být Bednář dobrý k tomu, aby si děti zopakovaly německá slovíčka, která neustále vykřikuje i s následným překladem, ale kdybyste ho vymazali ze scénáře, tak by se nestalo vůbec NICHTS! Radovan Snítil dělá v roli Bednáře co může, jak pěvecky, tak herecky, nicméně i tak byste ho nejraději zastřelili hned, jak vyleze ze zákulisí. Snítil má navíc problém, že je sympaťák, takže zvýrazněné obočí z něj nepříjemného němčoura zrovna nedělá. To je ovšem vina scénáře, ne představitele.

Bednář (Radovan Snítil) a jeho echt deutch obočí

Casanova není žádné dechberoucí veledílo, které budete chtít vidět zas a znovu, ale v kombinaci s nádhernou atmosférou na Hluboké, to byl velmi příjemně strávený letní večer s kvalitními sólisty a sehranou company.

Casanova se sice se zámkem rozloučil, ale příští rok bude mít obnovenou premiéru muzikál stejné autorské dvojice Romeo a Julie. Čeká nás lepší výprava, nové kostýmy a určitě i nezaměnitelná atmosféra. Těšíme se a ujišťujeme vás, že výletu na Hlubokou určitě nebudete litovat.

(hodnoceno z reprízy z 23. 8. 2013)

Casanova v obležení žen

Není to jen sukničkář, ale také skvělý básník!

Company

Autorem fotografií je exkluzivně pro Musical.cz Petr Marek. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, Facebooku apod., ozvěte se nám ozvěte se nám na e-mail: redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno!